Ivana Vaňková je nejen velice půvabná, vtipná, inteligentní, muzikálově talentovaná, ale i přestože není původem Češka (nebo možná právě proto), má nesmírně kultivovaný projev. Bylo to poznat nejen při samotném rozhovoru, ale především při jeho přepisování z diktafonu, kdy jsem nemusel v jejích větách opravovat téměř nic, ani gramatiku, ani stylistiku. Stejně jako v případě Jana Apolenáře, i rozhovor s Ivanou Vaňkovou vznikl těsně před generální zkouškou muzikálové revue Kdyby tisíc klarinetů, mé otázky tomu tedy odpovídají.
V hudební revue Kdyby tisíc klarinetů hrajete hlavní roli Terezy. Inspirovala jste se filmovou verzí?
V podstatě ano, ale hrála jsem Terezu již ve studentském představení na JAMU, které bylo sice koncipované trochu jinak, ale pojetí role Terezy se v zásadě nijak podstatně nemění, snad jen je trochu seškrtaný její osobní vztah k mužům. Pan dramaturg Jiří Záviš změnil nepatrně scénář. Původní filmová verze prý byla mnohem širší, paní Brejchová jako Tereza měla v závěru několik monologů týkajících se jejího osobního života, jejího pohledu na to, jak se muži dívají na ni, jak ji vnímají, ale do konečné filmové verze se to nedostalo.
A právě to, co v ní není, jsme my v onom studentském představení v divadle Marta měli. Tereza byla vlastně postava, která si na jevišti řešila svůj problém s chlapy. Tady se tím nezabýváme, protože to v koncepci MdB nemá moc opodstatnění vůči celku.
Ve filmové verzi je Tereza rolí čistě činoherní, dostala zde alespoň nějakou písničku?
Ano, jednu. Jde o "Marně si hlavu lámu", kterou ve filmu zpívá Hana Hegerová.
Mám pocit, že na sebe máte štěstí se Zdenou Kyseľovou.
Ano, obě jsme studovali v Košicích na konzervatoři a poté na JAMU v Brně, ale ona je o dva roky starší. Tady v MdB jsme už spolu alternovali roli Elisy ve hře se zpěvy Kamenný host aneb Prostopášník. Alternuje se mi s ní dobře, Zdena je úplně jiná nátura než já, vzájemně se krásně doplňujeme. Je temperamentnější, přinese třeba nějaký potřeštěný nápad, já jí ho ukradnu a tak podobně :-)
V Muzikálech z Broadwaye zpíváte Máří Magdalénu. Uvidíme Vás v této roli i na podzim při premiéře muzikálu Jesus Christ Superstar v MdB?
To nevím, plány jsou, uvidíme jak to dopadne.
Jak Vám k srdci přirostlo Brno? Netoužila jste se někdy vrátit na Slovensko?
Mně dlouho trvá než se v novém prostředí zabydlím, ale když už se rozkoukám, tak je to na fest, jako tentokrát v případě Brna. Chci říci, že Brno se mi líbí moc, chtěla bych tu zůstat žít. Na Slovensku však stále hostuji v muzikálu Vlasy na Nové scéně v Bratislavě, ale stejně mám radši MdB a své kolegy zde, je mi to tady příjemnější. Ještě za studií jsem jednu sezónu hrála v rusínském divadle Alexandra Duchnoviča v Prešově. Ale to byly takové začátky, oťukávání divadelních prken.
Mluvíte fantastickou češtinou, vůbec bych nepoznal, že jste cizinka. Váš rodný jazyk je slovenština nebo…
…rusínština. To je nářečí, něco mezi ukrajinštinou a slovenštinou. Každý po mě chce, abych mu řekla něco rusínsky, když telefonuji s maminkou, kolegové chodí okolo a poslouchají jak se s ní bavím :-)
Máte nějakou vysněnou divadelní roli?
Muzikálový sen se mi již splnil, Anita ve West Side Story mne totiž již potkala. Z činoherních rolí jsem měla na konzervatoři vysněnou Antigonu od francouzského spisovatele a dramatika Jeana Anouilha. Myslím si ale, že ta mne již nepotká, protože stárnu, Antigona je taková malá holčička. Ale je hodně krásných rolí, které hraji, jsem spokojená. Děláme v MdB hodně inscenací, je to tady jak na běžícím pásu.
Kromě divadla se často uplatňujete i v dabingu, jak to všechno stíháte a kde nabíráte síly?
Ano, mám spoustu pracovních aktivit, dabuji hlavně pohádky pro slovenské děti. Ve volném čase se věnuji sportu, plavání, hrajeme s přítelem badminton a kdy jen můžeme, jezdíme s mým milým chaloupku v Beskydech. Tam se snažíme v přírodě, v lese relaxovat.
Jak se sžíváte s novou, hudební scénou? Vyhovují Vám moderní jevištní technologie, digitalizovaný světelný park, nové řešení akustiky?
Z technického hlediska to nedokážu moc posoudit. Jsem zvyklá na různé scény, už z toho důvodu, že jezdíme na turné, kde hrajeme na nejrůznějších jevištích v mnoha městech, ale co se týče ducha divadla, tak se musí uznat, že staré divadélko je takové příjemnější, komornější, je tam cítit to, že tím jevištěm prošly generace herců. Nové divadlo je pro mne zatím trošku sterilní, nevyhrané, ale myslím, že to postupně nějakou energií zaplníme.
Vidím, že je požár již zažehnán a zkouška co nevidět začne. Moc děkuji za rozhovor a zlomte vaz na pozítřejší premiéře.
Děkuji.
Fotografie Michal Škvor, rozhovor Antonín Krása
Komentáře k článku