Tomáš Trapl je jedním z našich nejlepších muzikálových zpěváků. Kromě toho, že klidně zvládá zpívat i hrát, je profesorem zpěvu na pražské konzervatoři a pokouší se stát producentem. V Žižkovském divadle Járy Cimrmana produkoval představení muzikálu Dobře placená procházka. Na naší hudební scéně se pohybuje přes patnáct let a za tu dobu si vytvořil pověst vynikajícího profesionála, který skvěle zvládá proměny z jedné role do druhé.
Co Vás víc baví, hrát záporné hrdiny jako byl Jidáš nebo Octavian nebo kladné hrdiny jako Enjolras nebo nejnověji John v Miss Saigon?
Každá role mě baví a čím víc jsou od sebe odlišné, tím líp. Sice se tvrdí, že záporáci se hrají snadněji, ale to je jen pravda napůl. Klaďasové zase mívají hezčí písničky. Obecně bych řekl, že mě baví hlavně role střídat, to znamená nedrtit jen v jednom muzikálu denně totéž, ale během měsíce vystřídat alespoň dva, tři tituly. 
V jednom klaďas-fanatik, ve druhém záporák-intrikán, potom vypravěč a na závěr třeba voják poznamenaný vietnamským syndromem. Hlavně se nezničit jednou polohou, což se u "muzikálových továren" může lehce stát. Proto taky nechápu, proč producenti zakazují sólistům účinkovat v jiných muzikálech. Umělec přece tím, že toho dělá víc, získává na kvalitě a roste.
Jste jedním z našich nejzkušenějších muzikálových herců. V kolika muzikálech jste doposud hrál a jak na ně vzpomínáte?
Začal jsem v Semaforu v roce 1986. Tam se vlastně dělaly vždycky muzikály, jen se jim tak neříkalo. Suchý si mě vybral do hlavní role pro hru Výhybka. Doba plná změn, podpisů petic, revoluce, svatba… Než začali Bídníci na Vinohradech, měl jsem za sebou několik premiér v Semaforu; 
jak se Suchým tak s Jesse Webem (The Fantasticks, A christmas Carol). Ale můžu naštěstí odpovědět velice přesně, protože si vedu přesné záznamy, takže v 31 muzikálech a ve 4 operách. Nejvíc vzpomínám na první Bídníky - to byla euforie, dál na Ježíše - to se hrálo nejdéle a na Draculu - toho vidělo nejvíc lidí.
Jak fyzicky zvládáte hrát ve více kusech najednou?
Právě proto, že hraju ve více kusech mi z toho necvoká. Hraju někde týden a už se těším jinam, třeba tam kde mě to minule už začínalo štvát. Prostě si odpočinu tím, že to střídám. A když nestřídám, tak mám většinou nastudované dvě role v jednom muzikálu. To taky pomáhá. Fyzička s tím moc nesouvisí, je to hlavně o psychice.
Jak se cítíte v roli producenta?
Zatím nejsem producent, jen jim do toho rád kecám. Až nastane čas, rád se jím stanu a budu se snažit vyvarovat chyb, kterých se nynější producenti už 15 let stále dokola dopouštějí.
Existuje nějaká Vaše vysněná role?
Ne. Navíc začínám být ve věku, kdy se okruh rolí začíná zmenšovat…
V muzikálech hrajete, dokážete je pak v soukromí poslouchat?
Někdy si pustím nějaký cizí, ale naše, české, si nepouštím. 
Jen pro kontrolu když něco natočím, pak to odkládám.
Co byste dělal, kdybyste nezpíval?
Asi by mě to stejně zavedlo k divadlu nebo muzice.
Jakou roli považujete za svoji nejpovedenější?
Umrlec v Kytici v Semaforu v roce 1992.
Jak jste se vlastně dostal k muzikálům a ke zpěvu obecně?
Od plenek jsem zpíval v kostele, táta byl regenschori. Potom u Kulínských, dále u piána, pak na konzervatoři a na HAMU. 
A během konzervatoře mi umřel táta a každá koruna byla dobrá, tak jsem začal v tom Semaforu a bylo to. Kromě toho jsem si ještě udržoval zdravý rozum s jinými hudebními žánry, což je na konzervatoři běžné. Měl jsem různé kapely (Beatover, Dobrý Večer Quintet, Pouťovej orchestr a další).
S kým z branže byste si chtěl zazpívat? Třeba i ze zahraničí.
Já moc nikoho z branže ze zahraničí neznám, takže nevím. Tady mě nikdo nenapadá po kom bych nezřízeně toužil. Ale mám pár kolegů, se kterýma se mi dobře dělá. 
Všimněte si, že neříkám zpívá, protože to je jen součást skořápky. Je to o tom, že zpívají přirozeně, taky ví o čem zpívají, umí hrát divadlo a jsou v pohodě v šatně i v zákulisí.
V čem Vás v současné době můžeme vidět?
Bídníci - Enjolras, Tři mušketýři - Kardinál Richelieu, Krysař - Osud, Miss Saigon - John, Tajemství - Martin.
Fotografie Michal Škvor, rozhovor Veronika Břešťanová
Komentáře k článku