Výstava Léto plné hvězd spojená s koncerty muzikálových umělců, kterou pořádá umělecká agentura Anahata, se letos koná již podvaadvacáté. Dne 13. července hostem Léta plného hvězd byl Petr Ryšavý. Zazpíval písně například z muzikálů Mefisto, Monte Cristo, Tří mušketýrů, Vánoční zázrak aneb Sliby se maj plnit o Vánocích, či Lucie, větší než malé množství lásky. Petra Ryšavého od podzimu diváci uvidí v několika nových titulech, jako bude Sestra v akci, či Madagaskar. Který z muzikálů je jeho srdeční záležitostí a jaká je jeho vysněná role, dozvíte se více v rozhovoru.
Jaká je vaše nejoblíbenější role?
Určitě v muzikálu Mefisto, který je mojí srdeční záležitostí. V Divadle Hybernia se odehrála v červnu již padesátá repríza a na další sezonu je naplánováno zhruba čtyřicet termínů. Mám v něm hlavní roli po boku Josefa Vojtka a jiných výborných umělců. Muzikál si mě získal zejména hudbou, kterou složil Daniel Barták. Zná mě, ví, co mám rád, a jaké polohy mi sedí, takže hudební party mi psal doslova na tělo. Dost jsme si rozuměli i s režisérem Zdeňkem Zelenkou, takže se sladily všechny složky dohromady a vzniklo krásné představení.
Vyvíjelo se pojetí postavy Mefista?
Po prvním přečtení scénáře byly proměny Fausta a Mefista těžko představitelné. Pak při zkoušení pomůže i kostým nebo rekvizita. Přidá se také světlo a hudba, takže příběh náhle získává obrysy, ale ze začátku nad bílým papírem nebylo snadné myšlenku uchopit. Teď už mám pocit, že vše funguje, jak má, a proměny jsou pro diváka dostatečně zřejmé. Zajímavý je i děj muzikálu, pojednávající o tom, že člověk spadne do záhuby, protože chce být bohatý a slavný, až posléze si uvědomí, že nejdůležitější není moc a sláva, ale láska k bližnímu. Podle mého názoru jde o silné téma.
Zajímavou úlohu v Mefistovi má i Markétka, zamilovaná do mladého, posléze i starého Fausta.
Režisér Zdeněk Zelenka měl naprosto jasnou vizi. Interpretky Markétky přicházely s dalšími nápady, jak postavu ztvárnit a vznikl postupně na zkouškách muzikálu Mefisto zajímavý dramatický oblouk, kdy se nejdříve zamilují do mládence, který je na ně hodný a přitahuje je, ale v závěru se vlastně jeho duše odrazí i ve starém člověku, a tím si získá jejich náklonost. I když konec příběhu je popravdě hodně otevřený.
Neměla by Markétka o svého milého více bojovat?
To je otázka na kolegyně. My, představitelé Fausta, jsme zamilovaní až po uši.
Zvláštním zlomem v příběhu je i potrestání Mefistofela v okamžiku, kdy získává nečestnými prostředky další duše a Ďábel ho potrestá s tím, že peklo je spravedlivé. Je to tak správné? I peklo má morálku?
Myslím, že ano. Mefistovi byl přidělen úkol, aby získal duši Fausta, což se mu povedlo. Ale pak chtěl nekalým způsobem přijít k dalším úpisům a bylo třeba ho v takovém počínání zarazit. Ostatně vezměte si dnešní dobu a politickou scénu. Pokud si někdo myslí, že může všechno jakýmikoliv prostředky, bylo by dobré, aby tady byla autorita, která řekne, že takhle se to nedá dělat.
V Mefistovi mě zaujalo, že hudba podkresluje projev herců na jevišti, chvílemi připomíná téměř italskou grotesku.
Hudba je hodně scénická, například ve chvíli, kdy mě ostatní nahánějí, probíhá na jevišti honička ve stylu italské, či francouzské komedie. Rychlé střihy, rychlý úprk. Po téhle stránce splnila hudební složka svůj účel.
Náročnou hudbu nabízí i muzikál West side story, v jehož plzeňském nastudování hrajete. Je složité na Bernsteina zpívat?
Rozhodně ano. West side story jsme zkoušeli necelé dva měsíce, kdy jsme se každý ze čtyř interpretů hlavních rolí postupně vpravovali do hudby. Neříkám, že by se jednalo o složité kantilénové zpívání. Obtížné na tom bylo, že musí člověk navazovat na druhého. Konkrétně na konci první poloviny představení pětice lidí, já v roli Riffa, Tony, Maria, Bernardo a Anita v jednu chvíli zpíváme jeden přes druhého úplně jiný text. S korepetitorkou Sárou Bukovskou jsme tohle místo pečlivě zkoušeli, svůj part, po částech, pak společně, abychom ho zvládli. V představení jsou okamžiky, kdy si myslím, že hudba diváky chytne za srdce. Navíc plzeňský orchestr je v téhle inscenaci výborný. Hráči podávají extrémně skvělý výkon.
West side story je bohatá i na taneční scény, tanečníci navíc chvílemi vybíhají i po stranách sedadel do hlediště. Máte rád tanec?
I když tanec není moje priorita, baví mě. Rád chodím i na taneční tréninky. Ve West side story jsou hodně pohybové věci, nejsou sice složité po technické stránce, ale na udýchání skladby a správné časování. Když po pohybu na jevišti máme vběhnout mezi lidi na schody, je fyzička náhle ta tam, je tam v choreografii zařazeno různé skákání a po návratu zpátky z hlediště se hned zase zpívá. Je to náročná scéna.
V muzikálu Sestra v akci, kterou aktuálně zkoušíte v Hudebním divadle Karlín, jsou také taneční scény?
Ano, zrovna nacvičujeme na sále s tanečním choreografem Pavlem Strouhalem jedno hudební číslo. Ne úplně taneční, spíše pohybové, ale bude na scéně určitě zajímavě vizuálně vypadat. Hraji roli Pabla, záporné postavy, která je rádoby komická.
Na jakou novou roli se nejvíce těšíte?
Mojí vysněnou postavou byl D´Artagnan v muzikálu Tři mušketýři, kterého budu hrát od října (Pozn. redakce: Před tím Petr Ryšavý ve Třech mušketýrech hrál Aramise), ale mám z ní trochu obavy. Je to velká role a jiný žánr, než jakými byli Romeo, či Mefisto. Zahrnuje hodně šermu, což může být dost nebezpečné, a je třeba ho dobře nacvičit. V současné chvíli se tak nejvíce těším na zebru Martyho v Madagaskaru, který bude mít premiéru 7. října v Praze, a pak vyráží na turné po halách po celé České republice i na Slovensku. Překvapilo mě, jakou má Madagaskar krásnou hudbu, muzikál by tak mohl oslovit nejen děti, ale i jejich rodiče.
Píšete i vlastní hudbu. Chtěl byste časem složit celý muzikál?
Muzika mě baví, skládám písně, ale nemám ambice pustit se do rozsáhlejšího díla. Domnívám se, že hudba má u muzikálu hrát prim, jako například tomu je u Madagaskaru, Mefista, či West side story. Ať skládají lidé, kteří jsou takovým darem obdařeni.
Jste motorkář a přitom většinou hrajete romantické role. Lákala by vás i rockovější poloha?
Motorkář jsem po mém strýci, ale neposlouchám tvrdší hudbu. Nemám vyhraněný styl, hrál jsem na kytaru v kapele, která byla skoro metalová, ale nevadí mi ani zahrát si s harmonikou dechovku. Jediné, co nemám rád, je současná dance, R&B hudba. Nikdy jsem jí nepřišel na chuť. Než R&B, tak raději dechovku.
Chystáte hudební projekt s Janem Kopečným. Co od něho očekáváte?
S Honzou si spolu rozumíme, jak po stránce lidské, tak i hudební. Dokážeme si vyjít vstříc a komunikovat spolu i během skladby. Hrajeme písničku a stačí nám jenom se na sebe podívat a hned víme, co si druhý myslí, spolupráce prostě skvěle funguje. Budeme chtít jezdit na koncerty, na festivaly. Neříkám, že se vystupováním uživíme, ale budeme do hraní dávat všechnu svoji energii.
Mění muzikál svoji podobu s nástupem technologií?
Těžko říct. Například v Divadle Broadway se dost používají digitální projekce. Goja Musical Hall se pokoušela nabídnout multifunkční hru Naháči. Představení bylo streamované pro live přenos, ale tenhle přístup moc nezafungoval. Divák si raději zajde do divadla, kde se zvedne klasická opona, a bude tam hrát orchestr. V cizině se sice uvádějí tituly, jako Superman s létajícími efekty. Pokud se najde někdo, kdo finančně nákladné technické vymoženosti zaplatí, mohly by být i u nás, ale není to nic, co by kompletně změnilo pohled na muzikálový svět.
Hrajete i v open air muzikálech. Jak kulisy hradu promění představení?
Rozhodně na vás při vstupu na hrad hned dýchne ta správná nálada. Minulý rok jsem byl na Noci na Karlštějně jako divák, přijel jsem na motorce v džínách a helmě, ale jakmile jsem prošel nádvořím, připadal jsem si jako v pohádce. Hudba v Noci na Karlštejně je nádherná, i původní film je geniální. Baví mě vtipy, které tam jsou, téma, i jak je příběh natočený. Rád v představení také hraji, i když tam nemám velký prostor, protože zpívám pouze pár částí. Atmosféra na hradě je i pro nás herce moc příjemná.
Komentáře k článku