Divadlení premiéra v pořadí druhé rockopery tvůrčího týmu Milan Steigerwald a Pavla Forest Oidipus Tyranus, se pod vedením režiséra Romana Štolpy uskutečnila 13. dubna v Metropolitním divadle (bývalé divadlo Milénium) v Praze. V hlavní roli krále Oidipa se představil frontman rockové kapely Arakain Jan Toužimský. Jak se vlastně rockovým zpěvákům daří práce v muzikálech? Jak zvládají práci na několika projektech současně? Co říká jejich kapela a fanoušci na „útěky“ do odlišných sfér muziky? O odpovědi nejen na tyto otázky jsme požádali právě Jana Toužimského.
Honzo, dnes se v Retru (Retro Music Hall v Praze - pozn. redakce) uskuteční poslední koncert vašeho jarního turné s Arakainem. Nabízí se otázka jak se vám daří skloubit koncertování s kapelou s prácí na muzikálech a dalších projektech?
Jde to úplně jednoduše, jsme lidé, takže se domluvíme. V každém případě má u mě prioritu Arakain. Takže nejprve se staví termíny koncertů Arakainu a pak na základě termínů koncertů se dolaďují termíny muzikálů, skloubit se to ale dá bez problémů. Pokud nezapomenu já termín předat dál nebo někdo nezapomene nějaký termín předat mně, tak nemůže dojít k žádnému kolapsu.
Co na vaše účinkování v muzikálech říká kapela? Nechtějí se přidat, neláká je to taky?
Přidat se určitě nechtějí ani je to neláká. Oni nejsou muzikáloví nadšenci. Ba naopak, bych řekl. I když, teď se chystá na Broadway nový muzikál Ať žije rockenrol. Ten je de facto z prostředí, které oni dobře znají, protože si ho sami vyzkoušeli.
A vy tam budete účinkovat nebo ne?
Jestli já tam budu? No já tam budu.
Probíhá i casting na muzikál Jesus Christ Superstar. Co Vaše účinkování v něm?
Osloven jsem byl, ale zatím jsem neměl čas kvůli koncertování s Arakainem. Nemělo smysl chodit na casting po salvě 4 koncertů Arakainu za sebou. Ale nevím, jestli to vůbec vyjde, protože v létě budu mít hodně nabitý program – koncerty, hraje se Oidipus, občas Excalibur, bude se zkoušet Ať žije rockenrol. A hlavně bych především taky rád strávil co nejvíc času se svou pětiletou dcerkou. To je pro mě hodně důležité.
Vystupujete v Excaliburu, pak v Antigoně, v Oidipovi. Čím to je, že vlastně pořád hrajete historické postavy?
(Smích) Asi jsem takový historický typ.
Předpokládám, že nejvíce se vám asi líbí vždycky to nejnovější představení, čili teď asi Oidipus?
V podstatě je to tak vždycky. Člověk chytí takovou euforii z něčeho nového a nějaký ten čas ho to baví nejvíc. Ale třeba Excalibur, který už jede v podstatě sedmý rok, ten mě nepřestává bavit pořád. Je to tím, že když nám to už trochu zevšední, tak si tam s kolegy děláme legrácky, fórky, naschválky. Samozřejmě tak, aby divák nic nepoznal. Ale aby mě něco vůbec nebavilo, to rozhodně ne. Samozřejmě nejvíc mě pořád baví živé hraní s kapelou na pódiu, ale to nemůžeme řadit do stejné kategorie.
Jak jste se vlastně k účinkování v muzikálech dostal?
Prvotním impulsem po mém příchodu do Prahy byl tenkrát telefonát od Michala Pavlíčka. V první chvíli jsem si myslel, že si někdo ze mě dělá legraci, bylo to pro mě něco nepředstavitelného. A právě pan Pavlíček mi řekl, že je nějaký muzikál Excalibur, že mě viděl s mou bývalou kapelou Insiders, a že bych se jim hodil do Excalibru.
Letos se chystáte s Oidipem na BasinFireFest (letní rockový festival, pozn. redakce). Loni jste tam již vystupovali s Antigonou. Zajímalo by mě, jak se lidé tváří na sice „rock“, ale přesto „operu“?
Lidé především čekají, jaké to bude. Antigona je metalového rázu, takže muzika je neurazila. Naopak. Přivítali to i jako změnu v programu festivalu. Jede tam pořád kapela za kapelou, tady je to vlastně divadlo, zpěváci se tam střídají, je to pro návštěvníky zpestření. Celé představení se ale musí trochu zkrátit. Přecejen dvě hodiny jsou dlouhá doba. Ale lidem se to líbilo.
A kdy máte vlastně větší trému? Před koncertem nebo v divadle?
Většinou v divadle. Na koncertu tréma tolik není. Ale není to kvůli tomu, že vím, že nic nevím (smích), i když občas to tak bývá. Ale je to především kvůli lidem okolo mě. S kapelou jsem zpěvák a zpívám si, jak zpívám, je to živé podání, čili si v podstatě můžu dělat co chci, sobecky řečeno. Ale divadlo je jiné. Jsou tam repliky, dialogy, které když já neřeknu, tak zkazím dalším lidem celé dílo, nebo třeba scénu, obraz. A právě to mě přivádí do trémových situací, abych jim to nezkazil. Nebojím se toho, že to zkazím sobě, já se tam klidně ztrapním, ale jde mi o to, abych to nezkazil i ostatním.
Jak vůbec reagují fanoušci Arakainu, že děláte i muzikály?
Žádné negativní reakce od fanoušků na muzikály zatím nezažívám. Mám rád tvrdou hudbu, a myslím, že fanoušci chápou, že jim nechci utéct. Ale třeba tím, že hraji v muzikálech, že chodím na zkoušky, tak pořád udržuji hlasivky v tréninku. Normálně bych se totiž zpívat nedonutil. Jsem rád, že chvilku mlčím, nedonutím se zpívat sám od sebe.
Takže máme naději, že u rockopery a u muzikáků vůbec ještě chvíli zůstanete?
Pokud přijdou další nabídky, tak určitě.
Odkaz na web: www.touzimsky.com
Komentáře k článku