Exkluzivně vám jako první přinášíme horkou recenzi na CD nového muzikálu Je třeba zabít Davida, které bude ve středu 26. 5. pokřtěno v Muzeu mučících nástrojů na Křížovnickém náměstí na Praze 1. CD je totiž, coby zvukový nosič, na rozdíl od samotného představení, zcela zbaveno všech vizuálních dojmů a efektů, nápaditými a pestrými kostýmy počínaje, přes herecké výkony a situační gagy, až animovanými projekcemi na plátně konče. A tak, ačkoliv je CD nabito generacemi prověřenou a širokou posluchačskou základnou oblíbenou hudbou Michala Davida, s dobrými a nápaditými aranžemi a většinou výborně nazpívanými party snad všemi našimi předními interprety, bez vizuálního dojmu na mne CD působí poněkud rozpačitě.
Skladba písní na CD je velmi různorodá a vztahuje se přímo k dějovým situacím v představení. Hledat souvislosti pouze z poslechu CD je tedy marná snaha. Mohu se pokusit písně posoudit alespoň každou zvlášť. Protože se jedná o parodii, zaměřím se více na to, jak se aktérům podařilo dostát svému záměru – to je pobavit. U umělecké stránky se také pozastavím, neboť v některých skladbách mě mile překvapily i pěvecké výkony některých interpretů.
Hned v úvodní instrumentálce s názvem „Tak se lásko, měj“ – posluchač nutně upadne do nejistoty, jestli si pustil správné CD. První věc, která ho napadne, je totiž: James Bond! Teprve po poslechu dalších taktů si člověk uvědomí, že je to „pouze“ aranžmá, které tento dojem vytváří, a po chvíli jasně rozpozná melodii notoricky známého Davidova hitu. První skladba ve mně tedy rozhodně vzbudila zvědavost, co uslyším dál.
Druhou skladbu „Tak ruku mi dej“ interpretuje ve svižném diskotékovém tempu osobně Michal David. Celý text písně je celkem zdařile zkombinován z názvů Davidových hitů. Pokud se na text vyloženě nezaměřím a nemám srovnání s původním, skoro bych si ani nevšimla, že se jedná o text nový… Ale proč ne, příjemná skladba, text velmi zdařilý a vtipný.
Třetí skladba už stojí za delší pozastavení. Nese název „Bells of Love“, což je ve skutečnosti velmi volný překlad Davidova megahitu „Decibely lásky“. Interpretačně se na něm podílejí taková jména, jako jsou: Karel Gott, Helena Vondráčková, Kateřina Brožová, Dasha, Petr Muk, Lou Fanánek Hagen, Zdeněk Izer, Daniel Barták, Daniel Hůlka, Šárka Vaňková, Ali Amiri, Petr Kolář a Daniel Nekonečný. Úctyhodný seznam! Důvod pro překlad názvu vyplyne velmi záhy. Hned v úvodu skladby nás totiž moderátor Alexander Hemala uvede do děje větou, že Michal David byl geniální umělec výjimečného formátu, jehož písně si dnes notuje celý svět. A zde poprvé narážím na již zmíněný oříšek, že pokud bez předem zhlédnutého představení posluchač netuší, že jsme v roce 2060, dlouho mu nemusí sepnout, že se jedná o parodii, neboť jak moderátor, tak interpreti, se „zvukově“ tváří zcela vážně.
Při samotném představení zvuk doplňuje film na plátně, kde zpěváci svým projevem, kostýmy a animovaným pozadím – vždy určitou zemí, ke které se blok vztahuje – nenechají nikoho na pochybách, že se jedná o nadsázku. Při představení jsem musela ocenit nadhled, s jakým všichni interpreti k natočení tohoto klipu přistoupili a dokázali, že jsou schopni si udělat legraci sami ze sebe. Včetně Mistra Karla Gotta, který ovšem svůj výjimečný smysl pro humor ukázal již při jiných příležitostech. Ačkoliv je posluchač CD postupně proveden jednotlivými zeměmi, a slavné „Decibely lásky“ postupně mutují do různých jazykových variací, o vtipný a umocňující vizuální dojem z této skladby zůstane posluchač nutně ochuzen.
V dalším krátkém vstupu se nám představí tenor Marián Vojtko. Tady je hned od prvních tónů jasné, že se jedná o parodii písně „Líbezná“. Marián ji pojal s nadhledem a nadsázkou, přidal patřičný operní patos a skladba vyznívá velmi zdařile. Po pouhé půl druhé minutě však náhle končí Mariánovým výkřikem, který dává posluchači pouze tušit jakýsi pád. Protože nevidíme, co se odehrává na jevišti, zůstává nám důvod pádu a jistě komické situace zcela utajen.
V páté skladbě s názvem „Třetí galaxie“ se nás Roman Vojtek snaží ujistit, že se nacházíme kdesi v budoucnosti, což se snaží naznačit i syntetické zvuky v aranžmá. V textu je učiněn malý pokus o ekologicky zaměřený verš, nicméně ve dvouminutové stopáži mi tato písnička vyznívá poněkud průměrně a bez souvislosti s dějem představení na ní ani není co chápat.
K notoricky známé skladbě „Discopříběh“ v podání Michala Davida není co dodávat. Na CD si ho můžeme poslechnout v původní podobě s původním textem, takže se o žádnou parodii nejedná. Prostě Davidovská klasika. O parodii se v tomto případě jedná hlavně na plátně, což z CD nemůže být patrné. Jen závěr skladby, který přejde v instrumentálku, dává tušit, že v představení se patrně cosi odehrává. Co, to vám neprozradím, běžte se podívat.
Zařazení skladby „Právě začínáme“ v podání pánů Aleše Hámy, Jabuba Wehrenberga a Michala Davida 
zhruba doprostřed CD se jeví jako zcela nelogické. Ačkoli Aleš Háma a Jakub Wehremberg v představení ztvárňují dvě hlavní postavy, a nutno říci, že se svých rolí dvou méně duchaplných topičů zhostili se ctí, na CD se s nimi setkáváme až nyní. Skladba je zcela vytržená z kontextu, prokládána průpovídkami, které nám bez znalosti děje nedávají smysl. Pochopíme jen, že aktéři chtějí někoho (nebo něco) zabít a na konci ho úspěšně trefí lopatou. Tato skladba je tedy spíš hereckou akcí podloženou hudbou, než písničkou.
Rovněž Bára Štěpánová v představení hraje jednu z hlavních postav doktorku Natalickou a písnička „Strýček Šusta sušil švestky“ je stejně jako předchozí skladba dějová. Na rozdíl od předchozí skladby mi to v tomto případě vůbec nevadí. Celý text je vlastně jazykolamem, který Bára Štěpánová zvládla tak brilantně a s takovým vtipem, že jsem si musela písničku pustit několikrát. I po xstém přehrání mě pořád baví a vychutnávám si ji. Báře zde sekunduje dvojice Aleš Háma a Jabub Wehrenberg a i oni dva si textařem umně sestavené jazykolamy užívají. Téhle písničce dávám rozhodně hvězdičku.
Dovolím si jen malou poznámku na okraj. Bára Štěpánová mě v představení zaujala nejen svým hereckým výkonem, smyslem pro komediálnost, ale velmi mile mě překvapila svým pěveckým umem. Na tomto CD dostala prostor pouze ve dvou písničkách a zdaleka zde nedostala takový prostor, jaký by si jistě zasloužila. V představení se v podání Báry Štěpánové setkáte s ještě lepšími kousky, než co můžete slyšet na CD. Škoda.
Písnička „Máš být u baleťáků“ v podání Bohouše Josefa zní na CD sice vtipně, ale vůbec se nedá srovnávat s tím, jaký dojem na člověka udělá, když ji vidí na jevišti. Teplý baletní mistr v podání Bohuš Josefa je prostě neodolatelný. Posluchač CD je rovněž připraven o baleťáky Láďu a Vláďu v podání Aleš Hámy a Jakuba Wehrenbergra, kdy diváci v sále obvykle padají smíchy pod sedačky… Na CD tedy tato skladba zase vyznívá jen na tak půl. Naproti tomu při poslechu CD lépe vyniknou pasáže, motivované například „Labutím jezerem“ od Čajkovského. Takové detaily mi v návalu smíchu při představení zcela unikly.
Píseň „Můj slogan“ v podání Martina Pošty je písní vraha, ze které vyciťuji parodii na film „Mlčení jehňátek“, na kauzu Orlických vrahů a bůhví jaký krvák ještě. Martin Pošta se písně chopil přesvědčivě a jistě si ji užil. I v ději představení je jedná o pořádný krvavý masakr. Vzhledem k tomu, že osobně podobné scény nevyhledávám a nijak mne divácky neuspokojují, ani tato píseň mě v nadšení neuvádí. Ale když pominu tento svůj osobní problém, musím skladbě přiznat nápaditou aranž, 
sytý zvuk a dobrý pěvecký výkon i herecké pojetí Martina Pošty.
Mix písniček „Správnej tým & Nonstop“ v podání Romana Vojtka a Báry Štěpánové v úvodu silně připomíná spartakiádu, což bylo jistě záměrem autorů, takže je to zcela v pořádku. Po jedné sloce přejde skladba do orchestrálky známého hitu „Nonstop“. Bez zhlédnutí představení je na CD zcela vytržená z kontextu a její zařazení postrádá logiku.
„I Wanna Be Loved By You“ s Michalem Davidem je jedinou písní na CD zpívanou v angličtině. Pěkná, příjemná a typicky „davidovská“ písnička, ale bez znalosti kontextu posluchač nemá šanci nejmenší pochopit, co tento jediný anglický song na CD vlastně dělá.
Známá a romantická píseň „Sen kovbojů“ v podání šestiletého Filipa Antonia je až usedavě dojemná. 
Z řady hitů na tomto CD svým pojetím zcela vybočuje, ale moc mile. Filip zpívá dětsky přirozeně a člověk mu věří každé slovo. V představení vlastně kromě této písně nejsou žádné, které by dokázaly tímto způsobem dojmout a vzít za srdíčko. Možná i proto na pozadí diskotékově laděných hitů představení tato píseň tak vyniká. Za zmínku stojí i čistota a rozsah Filipova hlasu, jeho výšky místy berou dech a při představení za ně Filip sklízí zcela zasloužený a nadšený potlesk. Na CD vyznívá stejně hezky, leč škoda, že je tak krátká…
Filipa Antonia si můžeme na CD poslechnout ještě jednou, hned v následující skladbě „Já jsem tvůj Bůh“, kde ho doprovodí ještě tři jeho starší kolegové Martin Pošta, Bohuš Josef a Roman Vojtek. Písnička je zdařilou parodií a je až s podivem, jak malý Filip pěvecky i herecky dospělákům stačí. A naopak, oni ho berou jako sobě rovného partnera. Velmi zdařilá a vtipná písnička.
Monika Absolonová se parodie na megahit „Teď královnou jsem já“ ujala opravdu se ctí 
a s nadhledem, který bych u hvězdy jejího formátu skutečně nečekala. Je to pro mne milé zjištění, že si takovýmto způsobem dovede udělat legraci sama ze sebe. V představení hraje Monika hajzlbábu. Dámy prominou, ale cokoli jiného než přesná citace by zde nevyznělo. Je to hajzlbába jak vyšitá, kostýmem počínaje a závěrečnou árií na WC-trůnu, kdy Monika zpívá do štětky coby do mikrofonu, konče. Diváci v sále se opravdu baví a oceňují výkon Moniky mohutným potleskem. Na CD mi skladba zdaleka nepřipadá tak vtipná jako v divadle. 
Text je sice plný humorných obratů, ale bez vizuálního dojmu váhám, jak je to myšleno. Proto mi slova o smradu a prošťouchnutí záchodu, nepřipadají tak vtipná, spíš bych řekla, že je to místy až na hranici vkusu. Na divadle to však perfektně zapadá do děje, takže opět doporučuji tento kousek spíš vidět, než jen slyšet na CD.
Další skladba „Tak na to šlápni“ v podání pánů Aleš Háma, Jabub Wehrenberg, Roman Vojtek, Martin Pošta, Bohouš Josef a Jan Fiala, začíná parodií na film Kurvahošigutentag, konkrétně na scénu setkání Bohumila a andělem. Po chvíli se dialog překlopí do písně, mám trochu problém s tím, o čem vlastně je. 
O létání do výšek, „kde se budem´ všemu jen smát“…
Poslední skladba CD „Finálová discomedley“ v závěru představení podbarvuje celou děkovačku. Jedná se celkem zdařilý mix většiny Davidových hitů, který je zhruba ve svém středu přerušen milým připomenutím písně „Sen kovbojů“ v podání malého Filipa Antonia. 
Další sled písní nás již v podání samotného Michala Davida v „roztleskávacím“ tempu unáší k závěru CD, posluchači ani nepřijde, že toto finále trvá přes osm minut. Utečou jako voda.
Co ještě k tomuto CD dodat? Chcete-li se pobavit a zasmát, pak se běžte na představení podívat. Ze samotného CD, i když se na něm najde pár zdařilých kousků, si dojem o celém muzikálu neuděláte. Kdo však už představení viděl, pak si písničky z něj jistě rád připomene.
| Tak se lásko, měj | instrumentálka | 2:05 |
| Tak ruku mi dej | Michal David | 4:31 |
| Bells of Love | Michal David, Karel Gott, Helena Vondráčková, Kateřina Brožová, Dasha, Petr Muk, Lou Fanánek Hagen, Zdeněk Izer, Daniel Barták, Daniel Hůlka, Šárka Vaňková, Ali Amiri, Petr Kolář, Daniel Nekonečný, Alexander Hemala | 4:33 |
| Líbezná | Marián Vojtko | 1:49 |
| Třetí galaxie | Roman Vojtek | 1:59 |
| Discopříběh | Michal David | 4:23 |
| Právě začínáme | Aleš Háma, Jabub Wehrenberg, Michal David | 1:48 |
| Strýček Šusta sušil švestky | Bára Štěpánová, Aleš Háma, Jabub Wehrenberg | 2:00 |
| Máš být u baleťáků | Bohouš Josef | 2:39 |
| Můj slogan | Martin Pošta | 3:44 |
| Správnej tým & Nonstop | Roman Vojtek, Bára Štěpánová | 2:04 |
| I Wanna Be Loved By You | Michal David | 4:14 |
| Sen kovbojů | Filip Antonio | 2:04 |
| Já jsem tvůj Bůh | Filip Antonio, Martin Pošta, Bohuš Josef, Roman Vojtek | 2:57 |
| Teď královnou jsem já | Monika Absolonová | 3:48 |
| Tak na to šlápni | Aleš Háma, Jabub Wehrenberg, Roman Vojtek, Martin Pošta, Bohouš Josef, Jan Fiala | 3:37 |
| Finalová discomedley | Michal David, Filip Antonio | 8:54 |
Komentáře k článku
máte zcela pravdu, žádná alternace by neměla být opomíjena, snažíme se je zkouknout a zhodnotit všechny. Bohužel ne vždy nám v tomto směru divadlo vyjde pokaždé vtříc. Ale budeme se snažit.
Za 2) Písnička "Discopříběh" na albu "Je třeba zabít Davida" není originál, jak píšete Vy. Originál pochází z roku 1986. Tato verze je opět z alba Disco 2008, píseň má nové aranže. Ve vašem článku je ještě spousta dalších chyb, ale nebudu je tady rozepisovat.