V letošním roce oslaví Městské divadlo Mladá Boleslav sto let od svého založení. Stejně tak je rok 2009 i rokem 100. výročí prvních mezinárodních úspěchů boleslavských automobilů firmy Laurin a Klement. Divadlo se rozhodlo tyto výročí oslavit muzikálovou adaptací novely Adolfa Branalda a pozdějšího filmu Alfreda Radoka Dědeček automobil.
Radek Balaš vzal na sebe v této inscenaci velice těžkou úlohu. Vytvořil divadelní adaptaci, postaral se o choreografii a i režie padá na jeho bedra. Náš šéfredaktor a fotograf Michal Škvor byl požádán o nafocení programu k představení. Díky tomu jsme se dostali na vůbec první projížděčku tohoto velice nadějně vypadajícího muzikálu.
Příběh je rozhovorem začínajícího redaktora se starým Františkem Projsou, bývalým mechanikem firmy Laurin a Klement. František Projsa vzpomíná na první nesmělé začátky firmy. Na chvíle, kdy malinká firmičky vyrobila první české kolo Slavia. Na zájezd Václava Klementa do Francie, kde získal povolení vyrábět česká motorová kola, tehdejší motocykletty.
Rozpovídá se i o své velké lásce, francouzce Nanette. Samozřejmě neopomíjí ani první nezdary a následné úspěchy českého závodníka Vondřicha na motorkářských okruzích. A své vyprávění končí příchodem finanční síly, hraběte Kolowrata, do podniku. Vítězstvím velice prestižního automobilového závodu a svou svatbou s krásnou Nanette.
Celý muzikál je protkán líbivými a velice vtipnými nápady. Ať už to jsou motocyklové závody, kdy herci drží jen řidítka s předním kolem a v jejich tvářích i v celé choreografii scény je vidět ohromé nasazení, jako při opravdových závodech. Mě osobně naprosto uchvátily velice efektní zpomalené scény. Na prvním závodě ve Francouzském Dourdanu, je tímto zpomaleným záběrem krásně znázorněn pád českého závodníka Vondřicha po přejetí hřebíků rozházených na trati. K tomu navazuje další milý fórek, kdy Vondřich svým kolegům představuje svůj nový trumf pro druhý Dourdanský závod. Nové pneumatiky, takzvané Continentalky, jsou představeny opět ve zpomalené herecké scéně a za zvuků známých tonů Smetanovy Vltavy.
Bylo mi trošku líto, že i tento muzikál používal často, na můj vkus příliš levné a jednoduché, zcizovačky. Mě opravdu nepřijde příliš vtipné, když jede hrabě Kolowrat s mladým Františkem Projsou na závod do Gaillonu podle itineráře, který mají v ruce. Do čehož naprosto nelogicky přijde na scénu, nám již známý, hlasatel ze závodů a začne oba přesvědčovat, že mají moc malý papír, který není pro zadní řady a balkony vůbec vidět.
Naopak zapojit do hry mladého redaktora v moderním oblečení, který vždy při přestavovaní scény dělá před oponou rozhovor se starým mechanikem byl skvělý tah. Muzikál díky tomu získává spád a nemá hluchá místa. Ale naprosto zbytečné vystupování herců z rolí a zcizovačky se mi nezdají vtipné a hlavně celý děj zpomalují.
Kulisy Jana Kříže jsou postaveny velice efektně. Po většinu času se nacházíme v dílně podniku Laurin a Klement, z které se drobnými přestavbami dostáváme do vlaku, na Eifellovku, na závodní dráhu, nádraží a nebo do kanceláře generálního ředitele pana Klementa. Přestavby jsou opravdu minimální, ale kupodivu velmi výstižné. Dílna má na pozadí velkou cihlovou zeď s vraty. A opravdu stačí jen otevřít vrata a nad vzniklou bránu pověsit velké hodiny a již je všem jasné, že se nenacházíme rozestavěnými motorkami, ale na nádraží.
I lightdesign je na malé oblastní divadlo poměrně náročný. Výkony herců a práci kulisáků skvěle podporuje na dvacet světelných variací. Při každém focení, ať už se fotí úspěch nového českého kola Slavie, či Vondřichovo vítězství se celá scéna ponoří do šedomodrého hávu, který krásně znázorňuje zašlost staré fotografie.
Vzhledem k tomu, že většina herců ve vedlejší roli hraje v muzikálu dvou, troj a troufl bych si říci, že někteří i čtyřroli, jsou k tomu přizpůsobeny i kostýmy. Bleskurychlé převleky a přelety z jedné postavy do druhé jsou většinou tvořeny jen změnou svrchního kabátu, saka či svetru, přičemž kalhoty onomu herci zůstavají po celé předstvení stejné. Což nepíši jako záporný aspekt hry. Je to spíše zajímavost, která by mohla většině diváků při sledování uniknout.
Všechny kostými pěkně zobrazují dobu počátku minulého století. Až na návštěvu hraběte Kolowrata s mladým Františkem Projsou u své tetičky. Kolowratova příbuzná má na sobě červenou paruku a je kompletně oblečena do nehezkých červených šatů. Začne předvádět striptýz, aby svedla mladého mechanika a posléze své sluhy. Tato scéna kostýmově příliš nekonsolidovala s celou hrou a zdála se mi jako jakýsi zoufalý extravagantní výkřik do pěkně fungující a oku lahodící kompozice.
Hudba pro muzikál byla vybírána z pera George Gershwina. Tento americký hudební skladatel tvoříci v první polovině 20. století. Psal převážně pro divadla na Broadwayi, ale i jeho jazzová či populární tvorba si našla spousty posluchačů. Své písně komponoval spolu se svým bratrem, textařem, Irou Gershwinem a nejznámější z nich měli na repertoáru například Miles Davis, Ella Fitzgeraldová nebo Frank Sinatra.
České texty k písním pro muzikál Dědeček automobil napsal legendární český textař, herec, básník, spisovatel, výtvarník a sběratel Jiří Suchý. Kombinace hitové hudby George Gershwina a úžasné poetiky a básnických vtípků Jiřího Suchého vytváří líbivou směs písní a hitů, které diváka vtahují do děje.
První projížděcí zkouška dopadla poměrně dobře. Herci hráli s velikým nasazením a chybovali opravdu jen minimálně. Osvětlení také fungovalo docela dobře, jen občas kužely světla dopadaly na herce pozdě, či do míst kam neměly. Nejhůř z celé zkoušky ovšem dopadl zvuk. U spousty písní chyběla potřebná vyváženost. Zpěv byl slyšet více z jeviště než z reproduktorů a scény, které by mohli mít velikou energii byly takzvaně pod dekou a zvukově nevýrazné.
Věřím, že všechny nedostatky, které jsem na zkoušce zaznamenal do premiéry zmizí, či se co nejvíce minimalizují. Poté bude velice náročný muzikál Dědeček automobil opravdu důstojnou oslavou stoletého výročí Městského divadla Mladá Boleslav i bohaté automobilové historie tohoto města.
Komentáře k článku