Náš muzikálový server měl jako jediný díky vstřícnosti produkce dovoleno sledovat průběh všech příprav na scéně i za ní – od příprav na generálku až po poslední premiérové představení. A tak vám můžeme přinést informace, které jinde nenajdete, a později vám přineseme velké obrazové reportáže z dění kolem tohoto nového českého megamuzikálu.
Divadlo Broadway je bývalé kino Sevastopol po náročné rekonstrukci, což má několik výhod i nevýhod. Výhodou je, že technika je soustředěna v bývalé promítací kabině a tak mohou technici pohledem kontrolovat celou scénu i s částí hlediště. Nevýhodou je, že vzadu za scénou je málo prostoru jak pro průchod účinkujících, tak i pro techniku a pro uložení rekvizit.
Jevištní technika – ať už se jedná o dvě kruhové točny, propadlo nebo divadelní tahy či osvětlení – je vyřešena tak, aby bylo maximálně využito jejích možností na minimálním prostoru a zároveň nedocházelo k poruchám či vzájemným střetům.
Shon, který provázel generálky a premiéry byl horečnatý, ale nikoliv chaotický. Všichni věděli, kde je jejich místo už při vzniku představení a právě dobrá organizace umožnila, aby projekt vznikl ve stanoveném termínu. Přístup produkce k jednotlivým lidem je tentokrát neobvyklý: všichni, zdá se, jsou považováni za stejně důležité, protože vědí, že bez vzájemné souhry by nebyli ničím.
V průběhu generálek se samozřejmě vyskytly problémy, které se musely co nejdříve odstranit – ať už to byly poslední drobné změny v intonaci, nástupech company v některých scénách, v pohybu po jevišti nebo v technice (vypadávání mikroportů, zasekávání některých zařízení či dokončení posledních úprav). Toto “ladění” ale zaznamenali jen zasvěcení v zákulisí – divák už při představeních nic nepoznal.
Poslední generálka byla generálkou pouze podle názvu, protože už každý ze zúčastněných prožíval finále naplno. Tady si roli Kleopatry zahrála Radka Fišarová, čtvrtá Kleopatra v pořadí, která alternuje také v roli Fulvie. Mně osobně učarovala jako Kleopatra nejvíc– jak hereckým výrazem, tak i pěveckým pojetím, to je ovšem osobní názor, který nikomu nepodsouvám.
Ačkoliv po závěrečném akordu se všichni přítomní zvedli a vstoje aplaudovali – diváci, novináři, fotografové i členové muzikálu, kteří zrovna nehráli – kritika byla vůči představení nekompromisní. Mohu říci, že jsem na Kleopatře doslova “bydlel” a tak jsem i na vlastní kůži prožil to, jak tvůrce a protagonisty mrzí, že většina novinářů po představení tvrdila, jak skvělý muzikál Kleopatra je, ale posléze napsali opačné stanovisko. Jako ale vždy v muzikálovém divadle, poslední slovo budou mít diváci.
Zpestřením sobotní premiéry s Radkou Fišarovou byl v úplném závěru 1. dějství alarm, který neplánovaně “ohlásil” přestávku. Závěr druhého dějství byl strhující – nejdříve smutné ohlédnutí za posledními událostmi (Dál královnou jsem já), kde si Kleopatra uvědomuje bezvýchodnost své situace a nakonec tklivá Píseň o Nilu - píseň, která má velmi hluboký citový náboj - v níž se vlastně Kleopatra loučí se životem a vyslovuje své přání i odkaz do budoucnosti.
Právě Píseň o Nilu je dle mého názoru stěžejní skladbou celého muzikálu - působí dojmem obrovského prostoru, kde na diváka shora shlíží vyšší bytost a my, lidé, jsme ”takhle malí” a zároveň působí tak vzletně ale definitivně, že si musíme uvědomit, že právě nyní vše končí. Tato melodie je v kontrastu k písni Teď královnou jsem já, která je plná vítězství, výhry, štěstí a převahy, kterou vystihují slova: ”Ať Řím jen poslouchá, jak dávný je můj stát, kde bývalo co psát, když zde byl vlků ráj.”
Publikum se mi zdálo doslova vtaženo do atmosféry bitev mocných říší – k tomu nemálo přispěla i projekce bojových scén kombinovaných s hereckou akcí – současně ale diváci potají utírali slzičky nad lyrickými zápletkami, vztahy, intrikami mocných, zradou a podlostí vládců. Činoherní vystoupení bohů Isis a Jupitera zase posunují děj dopředu.
Premiéry byly celkem tři, pořadí, v jakém vystoupí, si Kleopatry rozlosovaly již dříve. Po každé premiéře se samozřejmě konala děkovačka, na které všichni, kdo dostali příležitost promluvit, děkovali hlavně lidem, kteří vytvořili skvělý tým, se kterým je radost spolupracovat. Například ing. Petr Neoral, který sháněl peníze na celý projekt, řekl: ”Peníze jsou jen papír, který má určitou cenu. Teprve tím, že pomáhají takovému skvělému a smysluplnému projektu, získávají hodnotu. Byl jsem rád, že jsem je mohl sehnat.” Jan Mattlach, šéf firmy MAT, která vytvořila veškeré animace, pronesl k nastoupeným protagonistům, otočiv se k publiku zády: ”Vážení, bylo mi ctí být vaším pozadím.”
Jak tedy původní český muzikál na závěr popsat? Scéna je střízlivá (poměrně malý prostor jeviště víc nedovoluje) a tak vše stojí hlavně na výkonech umělců, projekce neruší, naopak vhodně doprovází děj, zvuk je po celém divadle slyšet výborně, hudba má jednoznačně charakter hitů, což Michal David prostě umí. A každý divák si zde může najít tu svou oblíbenou Kleopatru. Deklarovaných 80 000 prodaných vstupenek ještě před premiérou vypovídá o perfektní propagaci…
Text a foto Michal Škvor
Komentáře k článku