Je čtvrtek 24. září 2009. Hlediště pražského divadla Hybernia se pomalu zaplňuje diváky natěšenými na dnešní představení. A tím je jubileiní představení jednoho z nejznámějších muzikálů pražské divadelní scény, 100. repríza nově nastudovaného muzikálu Dracula. Většina diváků však nic netuší, pouze se mohou zamýšlet, přoč dnes ve foyer potkávají tolik novinářů, fotografů a celebrit.
Děj tohoto muzikálu je všeobecně známý, tedy přistoupím k představení samotnému. Již počátek jevištního děje ve mně vzbudil rozpaky. Výkony protagonistů působily unaveným dojmem a celek postrádal energii. Připisovala jsem to na vrub začátku a očekávala rozproudění.
Již jsem obnoveného Draculu viděla dříve, tedy jsem očekávala vcelku pěkné představení. Překvapením bylo, že Šárka Vaňková měla slabý zastřený hlas a přestože se nepovažuji za odborníka ohledně zpěvu, mi chvílemi připadala intonačně mimo.
Při duetu Draculy s Adrianou byl pěvecký nástup Daniela Hůlky nádherný a plný citu. Bohužel v pozdějších chvílích tohoto večera jsem u něj neočekávaně v polohách s tzv. zlou emocí zaznamenala použití chrapotu, zda záměrné, to nevím. Je mi velmi líto, ale postrádala 
jsem u tohoto zpěváka dřívější sílu zpěvu. Měla jsem dojem, že je indisponován.
Jiří Langmajer v roli Draculova šaška měl velice těžkou pozici, jelikož mi v paměti utkvělo skvělé barevné pojetí Jiřího Korna. Jiří Langmajer pro tuto postavu zvolil poněkud vážnější pojetí. Díky tomu jsem postrádala posměvačství a přestože podř
ízený postavením, rovnocený přístup k Draculovi.
Jako činoherní herec obsazený do muzikálové role s velkým podílem pěvecké složky, měl Jiří Langmajer
též velmi obtížnou pozici. Postavil se jí čelem a ohledně zpěvu se role zhostil se ctí.
Leona Machálková v roli Lorraine při příchodu na scénu působila dosti nepřítomným dojmem, postrádala jsem reakce obvyklé v neznámém prostředí, pokud se v naší přítomnosi stane něco neobvyklého, například když náhle a bez lidského zásahu rozhořelá svíce. Tedy verš o leknutí, řečený Draculovi, působil velmi nepřirozeně. Jediné, co mne na výk
onu Leony Machálkové zaujalo, bylo, když zpívala píseň "Lorraine v podzemí", kde byla cítit bolest velmi zklamané ženy.
Z tanečního hledis
ka byly nejvýraznější krvinky, které byly po stránce taneční techniky velmi povedené. Z jejich výkonu byla cítit snaha, působil na mne však silově a chybělo mi v něm cosi, k vyjádření je asi nejblíže gesto "lusknutí prstů". Nedokonalými slovy řečeno, postrádala jsem démoničnost krvinek, neboli vzetí zvnitřku osobnosti. Z ostatních tanečníků mne nejvíce za
ujal pár v roli číšníků, ze scény v casinu. Tanečník tohoto páru vynikl hlavně velmi lehce působícími skoky.
Přestože
druhá půle představení měla v sobě o dost silnější energický náboj, než část první, celkově vzato, toto jubileiní 100. představení obnoveného muzikálu Dracula na mne působilo silně unaveným dojmem, díky čemuž jsem si položila otázku. „Mají za sebou extrémně náročnou divadelní zkoušku a nebo je příčinou tak silné únavy něco jiného?“
Na konci děkovačky vystoupil na jeviště ředitel divadla Oldřich Lichtenberg a promluvil k oslavě jubilea 100. reprízy obnoveného muzikálu Dracula. Při této příležitosti připomenul ještě další významné výročí a to 1000 představení odehraných Danielem Hůlkou v roli Draculy. 
Dort k tomuto výročí, který Daniel Hůlka obdržel, věnoval malé divačce v hledišti.
Též bylo vyhlášeno plánované losování soutěže zorganizované pro novináře. Jednalo se o soutěž vědomostní na téma, jak jinak, než o Draculovi. Losování proběhlo na následné party v klubu divadla a cenou pro vítěze byl týdení poznávací zájezd po krajině Draculova původu.
Komentáře k článku