Vlna postupující z oblasti solar plexu se zarazí v krku, kde vytvoří knedlík. Mé oči nekontrolovatelně mrkají ve snaze vyhnout se vodopádu slz. Sleduji jeviště a obraz je poněkud rozmazaný. V uších mi zní citem nabitá melodie písně "Most přes minulost". Nacházím se v prostorách pražského divadla Kalich a sleduji dění obnoveného nastudování muzikálu Johanka z Arku...
...je pondělí 1
4. září 2009. Před divadlem Kalich v Jungmannově ulici v Praze se srocují skupinky kulturně naladěných lidí, zvědavých, jak se povedlo nastudovat již jednou uvedený muzikál Johanka z Arku.
Na jeviště přichází muž v černém (Vladimír Marek) s taktovkou v ruce. Lehce poklepe, rozezní se hudba a diváci zjistí, že se jedná o průvodce příběhem. Tento muž, Operátor, seznámí osazenstvo hlediště s prvopočátkem dění a s Johankou (Bára Basiková), mladou dívkou z Domrémy, která od svých čtrnácti let slýchávala hlasy svatých.
Byla předurčena k velikému úkolu, jehož přijetí se zpočátku bránila, protože jako každá běžná dívka chtěla žít tzv. normální život a provdat se za dětského přítele Raimonda (Ond
řej Ruml). Nakonec svůj úděl přijala a vydala se na cestu.
Johanku však předběhla její pověst a král Karel VII. (Vilém Čok) se 
rozhodl vyzkoušet Johančiny schopnosti. Posadil svého šaška na trůn a sám předstíral, že je královský blázen. Johanka však pravého krále poznala. Král následně pověřil velením vojsk kapitána La Hira (Kamil Střihavka) , který společně s Johankou vedl vojsko.
Johanka svou vírou a odhodláním vzbudila ve vojácích velikou bojovnost a tak došlo k osvobození Orleánu, společně s jinými městy obsazenými nepřátelskými A
ngličany. Král mohl přijet do Remeše a byl korunován. Johanka chtěla i nadále bojovat, porazit Angličany a osvobodit celou Francii.
Zbabělý, nezodpovědný král, ovlivněný radami šle
chty a kléru, ji zradil, stejně tak jako její věrný druh La Hire, který ji nemohl osvobodit. V anglickém zajetí pak byla Johanka souzena a následně upálena.
Při tomto představení mne zaujalo řešení scény s minimalistickým v
yužitím divadelních technických prostředků. Vlastně pouze filmových projekcí, které byly velmi zajímavě zpracovány. Maličko mne rušilo nepřesné nasazování jednotlivých částí projekce. Naopak se mi líbilo, že veškeré přestavby byly součástí dění na jevišti a proto nijak nenarušovaly děj. Scénografii tohoto představení vytvořil Martin Hruška.
Ocenila jsem výkony Vladimíra Marka, Kamila Sřihavky, P
etra Dopity a především velmi barevný citový projev Báry Basikové . Zaujal především výborný zpěv, který nejvíce vynikl u písní "Most přes minulost" a "Ty jsi ten déšť". Novou premierovou tváří na jevišti divadla Kalich byl finalista X-factoru Ondřej Ruml, který do role Raimonda vnesl mladickost.
Choreograf
ické zpracování taneční složky muzikálu, vytvořené choreografem Martinem Peškem, bylo nápadité. Nejvíce se mi líbila práce s živým ohněm, jež je pro divadelní prostředí velmi riskantní rekvizitou, ale pro příběh Johanky opravdu velmi důležitým symbolem.
Velmi mne zaujal tanec Laco Hudce, obzvláště při výstupu s kos
ou. U duetů ústřední taneční dvojice Smrti a Války (Igor Kolva a Ivana Beranová) bych přivítala jinak pojaté zvedačky, což nemá nic společného s tanečními schopnostmi aktérů, je to dáno pouze výškou tanečnice, a tato dvojice odvedla při premiéře maximum daných možností.
Podle původních návrhů Ludmily Várossové vytvořil kostýmy pro obnoveno
u premiéru tohoto muzikálu kostýmní výtvarník Roman Šolc. Kostýmy obohatil a udělal je zdobnějšími, což vyniká hlavně ve scéně královského paláce, jež by se dala zkráceně nazvat též "bilboket".
Na úplný závěr při děkovačce dostali diváci dárek. Píseň "Most přes minulost" zazněla jako duet v podání obou představitelek, hrajících roli Johanky, 
Báry Basikové a Lucie Šoralové. Duet byl speciálním dárkem pouze pro premierové diváky.
Celkově muzikál Johanka z Arku působí velmi silným dojmem, včetně výborného režijního nastudování Lubomíra Fritze, v němž vyniká výpověď textů a síla hudby známé skladatelské dvojice, Gábiny Osvaldové a Ondřeje Soukupa. Tento silný, t
ragický příběh pohne osrdím nejednoho diváka v hledišti pražského divadla Kalich.
Produkce pak premiérové diváky pozvala na příjemnou afterparty v klubu Solidní nejistota, kde se zraky všech přítomných novinářů hlavně soustředily na Báru Basikovou, která dorazila po půlnoci. Hosté si pak v příjemné atmosféře, podkreslené hudbou, sdělovali dojmy z právě zhlédnutého představení.
Komentáře k článku
A co se týká "recenzí" či "nerecenzí"... zkuste si někdy projít i další internetové stránky... soudím, že to, co naleznete zde, patří ještě do té "lepší" skupiny...