Musicalnet.cz

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Creative Commons License
Email Tisk

Rozhovor - Janek Ledecký

Hamlet Janek LedeckýLedeckého svět plný hledačů pravdy
Hamlet bude mluvit dalšími třemi jazyky

Zastihli jsme ho už převlečeného do kostýmu Hamleta, se kterým kontrastovala zapálená cigareta, mobil a počítač. Seděli jsme a povídali si s Jankem Ledeckým o divadle Kalich, které se teď nakrátko rozloučí s Hamletem, nebude to však původně plánovaný konec, protože tenhle muzikál je pořád úžasně žádaný. Navíc jsou v jednání tři zahraniční verze muzikálu - na východ i na západ, kam Ledeckého něžná hra s Shakespearem zamíří. Až si tedy vychutnáte v Kalichu nového Krysaře Daniela Landy, bude ho střídat znova Hamlet a všichni už se těší na Galilea, který je zatím z větší části pouze v Ledeckého představách.

V jakém oblečení se cítíte dobře? (ptám se proto, že právě došněroval kožené návleky na zápěstí)
Chodím rád oblečený přiměřeně – na lyže v lyžařském a na snowboard zase v tom, co k tomu patří, na premiéru smoking… Nepatřím mezi ty, co na sebe upozorňují specifickým oblečením. Dnešní “masturbace”, kterou podnikají někteří lidé za široké podpory časopisů, to mi připadá fakt komické. Nerozumím lidem, kteří tím žijí. Pro mě je základ triko a džíny.

Zimu trávím na chalupě a do Prahy jezdím zahrát si pro radost. Ve Špindlu je zima na rozdíl od Prahy krásná. Ostatně tam půlku Prahy v zimě potkáte a je to o hodně příjemnější než v nějakém cizojazyčném prostředí. Většinu času trávím na sjezdovce a vrchol civilizace je návštěva samoobsluhy.

Připadá vám sport bezpečný?
Měl jsem z lyží na třikrát zlomenou nohu, měsíc jsem byl v nemocnici a tři měsíce chodil o berlích. Ruce jsem měl zlomené taky třikrát – střídavě obě. Když jsem na právech hrál ragby, tak jsem měl asi pětkrát zlomená žebra, takže netvrdím, že sport je bezpečná záležitost.

V kostýmu Hamleta netradičně u PC…Čím vás přitahoval tak drsný sport jako je ragby?
To je o tom dokázat si něco – jít tam mezi ty dvoumetrový chlapíky, kteří když zrovna tu šišku máte vy, tak vidějí fakt rudě. I o tom to je – nebát se to přežít.

Jste pověstný tím, že se věnujete adrenalinovým sportům…
To se o mě pořád píše, ale já to neříkám, naopak se už trošku držím zpátky. Když jsme před deseti lety točili klip Na ptáky jsme krátký, tak jsem se utrhl z padáku a měl jsem rozdrcené zápěstí, takže jsem tři čtvrtě roku nemohl hrát na kytaru – sport mám rád, ale s rozumem. Neskončil jsem definitivně, ale paragliding jsem odložil.

Jak daleko jste s prací na Galileovi?
Galileo teď prošel zásadním posunem – od studia pramenů jsem pokročil ke konkrétní práci. Hamleta už přede mnou zpracoval Shakespeare, ale Galileo je téma úplně nové. Musel jsem se s ním sžít a ten výsledek nemá být komentovaný životopis, ale příběh o člověku, který hledá pravdu a o společnosti, která tu pravdu chce za každou cenu umlčet.

Hamlet a Galileo mají společné hledání pravdy, máte pocit, že to je téma živé i dnes?
Proto právě ty věci pořád tak dobře fungujou, proto je Hamlet stejně sledovaný od šestnáctého století, kdy se začal hrát. To nebylo dobové představení, které se vývojem společnosti vyčerpá, to by se to nehrálo.

Jste pověstný tím, jak si hájíte soukromí, máte jakýsi rodinný ostrov vprostřed lidí…
Když se rodina povede, tak je to samozřejmě to, co stojí za to – ostrov pro vás. A dost nečekaně pro mě vzniklo ještě jedno zázemí, a to je divadlo Kalich. Nikdy jsem neměl ambice dělat muzikál, ta možnost se vynořila nějak samovolně. Martin Kumžák mě pobídl v roce 1997 k pokusu o takovou práci. Od něj vyplynula ta otázka, jestli mi nepřipadá stereotypní pořád dělat platinové desky, jestli nechci zkusit něco nového.

Tenkrát mi to tak nepřipadalo, ale dneska vidím, že jsem se na té životní křižovatce rozhodl správně. Američani to učí už na školách – životní výzva, kterou je potřeba nepropást. Největší chyba, jakou může člověk udělat, je nezvednout hozenou rukavici. … a na scéněPak už můžeš celej život jenom litovat a říkat si – kdybych byl tenkrát…

Kromě původního impulsu, co je pro muzikál důležité?
Měl jsem obrovské štěstí, že v téhle branži, ve které už nevěřím vůbec nikomu, se mi podařilo potkat Michala Kocourka. (producent a ředitel divadla Kalich).

Další pravda, kterou jsem se v šoubyznysu naučil je to, že skutečnost, že něco děláte s plným nasazením, s výborným týmem a s nejlepšími úmysly ještě vůbec neznamená, že se představení potká s divákem. To neovlivníte – prostě to uděláte a lidi to vezmou nebo nevezmou, netuším proč.

Pracujete na hodně projektech, hrajete, koncertujete, sportujete – jak si udržujete životosprávu?
Oceňuju rozmach mezinárodních kuchyní, ke kterému tu došlo po revoluci. Specielně italská a francouzská kuchyně mě vyloženě baví v restauracích. Poslední dobou jsem ale nějak skoro přestal jíst maso. Ne, že bych se cíleně stal vegetariánem, ale prostě na to nemám chuť. Musím říct, že mi to dělá hrozně dobře. Piju hlavně džusy a vody. Na horách člověk najednou pocítí, jak moc potřebuje tekutiny. Mám moc rád čaje. Tady teď mám pár oblíbených prodejen, kde mají snad tři sta druhů čajů a mě to strašně baví. Taky jsem na starý kolena odboural alkohol. Toho jsem si dost užil při své profesi, když jsme hráli třeba dvě stě koncertů do roka, to byl takovej nepřetržitej mejdan po celý republice a mě to najednou začalo vyčerpávat, už do toho nemám chuť – asi tělo řeklo, že je čas trošku o sebe pečovat.

Alkohol už nahlodal silnější povahy než jsem já. Snad to přišlo s věkem, že mě fakt neberou bary. Teď už si hodně vážím času, který mi zbývá i když doufám, že ho je hodně.

Co Janek chystá nechtěl prozraditPlánujete teď každé dva roky nový muzikál?
Teď Galileo ukáže, jestli úspěch Hamleta nebyla jen náhoda. Jsem přesvědčený o tom, že Shakespeare nad námi drží ochrannou ruku. To potkávání s ním, to bylo na téhle práce to nejhezčí. Za rok jsem přečetl všechno, co se dalo sehnat z jeho dílny. Rok jsem vlastně nedělal nic jiného. Je potřeba si uvědomit, že Shakespeare to psal pro lidi, kteří byli víc jak z poloviny negramotní. Divadlo Globe tehdy vypadalo tak, že to byla jakási tržnice, kde se domlouvaly obchody, smlouvali milenci, diskutovali drby – a mezi tím lidi občas zaregistrovali jakýsi děj na jevišti, ale nic souvislejšího nevnímali. Bylo to místo, kde se ukázali nastrojení, kde domluvili sňatek nebo prodali krávu – neměli možnost, kde jinde se bavit.

Mám pocit, že jsme Shakespearovi vrátili to, co jsme si od něj půjčili, že jsme ho oživili ve spoustě českých rodin. Hamletovské téma Shakespeare jako všechno nemilosrdně ukradl a nikdy se tím netajil, že nic z jeho zápletek není původní, ale udělal to nejlíp. Ten by dneska určitě dělal producenta filmů.

Filmy vás lákají taky?
Strašně rád chodím do kina, ale stíhám to daleko méně než bych chtěl – teď se těším asi na deset filmů, které chci vidět. Těším se na Pána prstenů a na Harryho Pottera. Jsem moc rád, že něco nahradilo slabomyslnou vlnu Pokémonů – něco, co je založený na příběhu a baví to tatínky stejně jako děti.

Když píšete máte nějaký rituál?
Muziku můžu dělat kdykoliv a je mi dost jedno, co dělá moje okolí – mám sluchátka a ostatní ať se třeba zblázní. Na texty potřebuju klid, takže odjedu do Špindlu sám třeba v listopadu, kdy mě tam nic neruší a soustředím se na práci.

Je to blázen, je to cvok…Musíte mít v sobě k takové práci velkou kázeň?
Vedu celoživotní boj s leností, ve kterém se mi jakž takž daří. Termín je jedna ze základních múz. Tak to bylo vždycky. Dokud si sbíráte myšlenky, je to v pohodě, plníte si hlavu skutečnostmi jako kompjútr, ale správný moment nastane až tehdy, když vezmete do ruky tužku a papír. Pak postavy ožijí a začnou samy vytvářet děj už dost nezávisle na vás. Je to dobrodružství – postavy přicházejí, zjevují se a odcházejí tak, že mě někdy i překvapí.

Co mají Hamlet a Galileo společného kromě hledání pravdy?
Hamlet je lidem blízký v tom, že se strašně plete, je nerozhodný a nejistý. Když už získá podklady k řešení problému, stejně mu trvá strašně dlouho, než se k něčemu rozhoupe a ani pak si není ničím jist – je prostě lidský.

Galileo je pochovaný ve Florencii poblíž vily, kde strávil zbytek života po odvolání. Já se na něj vůbec nezlobím, že odvolal. Zlobili se jen ti lidi, co se těšili na lidovou zábavu – upálení – že bude hořet chlapík, kterému moc nerozuměli.

Galileo během koncilu téměř oslepl. Byl první, kdo otočil dalekohled ke hvězdám, ale nikdo mu neřekl, že se nemůže dívat do sluníčka. Jeho pojednání o slunečních skvrnách ho stálo zrak. Ten rok, kdy Galileo zemřel se narodil Isaac Newton a vyšel z jeho základů dynamiky, vyšel z něj i Einstein. A všichni, kdo tomu trošičku rozuměli byli rádi, že nehořel.

Jak se dívají na vaši profesi vaši rodiče – mají radost?
Myslím, že už to překousli, ale ze začátku a snad dodnes mám pocit, že by byli radši, kdybych dělal právníka – je to solidnější a větší jistota, ale museli se s tím smířit.

Vypadáte jako hrozný pohodář – vy nemáte žádný problém?
Mám spoustu problémů, ale nikomu to neříkám. Snažím se to nějak vyřešit a neventiluju to.

ptala se Milena Pekárková
foto Martin J. Polák

Komentáře k článku

* Jméno
* Mail
WWW
Přidat komentář
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions
 
Sdílej na Facebooku

Reklama

Banner

Creative Commons

Creative Commons License
Photo & text by Michal Škvor & team Musicalnet.cz is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License. Based on a work at www.musicalnet.cz

Certifikace

Tyto stránky jsou archivovány v systému Národní Knihovny v projektu

 STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR


Musicalnet.cz

Copyright © Michal Škvor & team, 2004 - 2017 pro Musicalnet.cz. Všechna práva vyhrazena. Fotografie ani články nelze používat na jiných webech bez písemného svolení autorů.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.