Rozpustilá operetka Mam'zelle Nitouche, v překladu Slečna svatoušek, či Slečna netykavka, měla světovou premiéru již v roce 1883 v pařížském Théatre des Variétés a pouhých sedm let poté, tedy v roce 1890, ji mohli poprvé spatřit čeští diváci v Národním divadle Praha. Od konce 19. století do nynějšího nastudování, na začátku století jednadvacátého, prošla opereta mnoha změnami.
Režisár Gustav Skála se rozhodl přesunout děj do Francie padesátých let, kde armádu nahradil četnictvem, které je pro českého diváka, odchovaného na Funesovských četnících, velice dobře stravitelné. I kostýmy Romana Šolce diváky velice příjemně přesouvají z Městského divadla Brno spíše do Saint Tropez mezi četníky a místní jeptišky v hábitech s excentrickými čepci. Opereta z prostředí kláštera, divadla a kasáren se hraje v poměrně jednoduchých kulisách. Jedná se prakticky jen o dvoje dveře, které jsou, ač vždy v jiném provedení, na scéně neustále. Ty jsou doplňovány o zeď před klášterem či závoru, lavičku a nebo židle.
Celý příběh se začíná zaplétat na otevřené scéně bez kulis, kde pro diváky neznámý mladík svádí krásnou ženu a je následně nakopnut postarším četníkem. Nato přijíždějí ze stran jeviště kulisy kláštera a jakási zeď, přes kterou mladík přelezá. A diváci se dozvídají, že onen mladík je organistou místního ženského kláštera. Jmenuje se Celestin, ale dal si umělecké jméno Mr. Floridor, pod nímž napsal světskou operetu Babetka a její kadet, s kterou má dnes večer v místním divadle premiéru.
Dále poznáváme sestry z místního kláštera, zvláště pak jednu, Denisu, co zpívá sóla v klášterním pěveckém sboru. Denisa po výuce poprosí pana Celestina o hodinu zpěvu navíc, s tím, že si chce zazpívat jen "Gloria", kvůli slavnosti, která se blíží. Celestin však není sto "Gloria" na varhany zahrát a poznává, že se někdo bavil tím, že mu do "Gloria" zapisoval notové party z jeho operety. Denisa se přizná, že mu notový zápis zcizila, naučila se přes noc celou operetu nazpaměť a do "
Gloria" vepsala ony party z Babetky. Načež ji pan Celestin nazve "Vy Mam'zelle Nitouche!"
Matce představené přijde dopis, aby Denisu nechala odvést z kláštera, protože se má vdát za místního četníka Champlatreux. Na vlak ji má odvézt pan Celestin, jež ji však nechá u sebe v hotelu a jde na premiéru své operety. Denisa mezitím z hotelu uteče a chce se dostat do hlediště divadla, které je však po okraj plné.
Po prvním aktu hry dojde ke katastrofě, představitelka hlavní role Corinna se urazí, protože se od svých kolegyň dozvěděla o tom, že její milenec Mr. Floridor byl viděn, jak si do svého hotelového pokoje vede jakousi mladou slečnu. Corinna chce tedy celou operetu a s ní i Floridora zničit, odejde proto se svým druhým milencem, majorem místních četníků z divadla a nechá herce, ředitele divadla, řežiséra i Floridora na pospas. Všichni si myslí, že je premiéra v koncích, do čehož se objeví Denisa, již pod pseudonymem Mam'zelle Nitouche, a vhledem k tomu, že umí celý part zpaměti, 
je přemluvena aby odzpívala zbytek operety. Denisa má jako Mam'zelle Nitouche ohromný úspěch.
Ovšem při oslavě je spolu s Floridorem zatčena místními četníky a odvezena na stanici. I na stanici má mezi četnictvem mnoho obdivovatelů, zvláště pak s četníkem Champlatreux si velice rozumí. Floridor s Mam'zelle se nejprve převlékají za četníky, aby se schovali před opilým Majorem de Chateau-Gibus, ale posléze utečou zpět do kláštera, kde jsou objeveni. Chvíli se snaží schovávat za zbožného Celestina a Denisu, ale jsou rozpoznáni.
Netrvá dlouho a četník Champlatreux nachází v Denise svou Mam'zelle Nitouche, kterou tolik miluje a je rozhodnut se s ní oženit. I Denisa je ke sňatku svolná a tak vše končí krásným happyendem. A to je konec historie bezbožného varhaníka a zbožné chovanky, svatouška slečny Nitouche, která byla sice andílek, ale svatozář měla nasazenou na čertovských růžcích.
Z hereckých a pěveckých výkonů bych maximálně vyzvedl Radku Coufalovou v roli Denisy. I v tomto díle 
každou scénou dokazuje, že jí byla v roce 2007 dána Thálie za ženský herecký výkon naprosto oprávněně. Stejně tak i Milan Němec jako Celestin své pěvecké party zvládal s naprostou noblesou, i herecký výkon Jana Apolenáře a jeho majora de Chateau-Gibus byl velice přesvědčivý. Ne tak přesvědčivý výkon podala představitelka Corinny Jana Musilová. Její projev působil dost nervózně, bez větších gest či herecké snahy. A stejně tak i herečky Lydia (Libuše Bartošková), Gimblette (Lenka Bartolčicová) i Silva (Květoslava Ondráková) krom svých přenádherných zdobených krinolín žádné velké herectví nepředvedly.
Celá opereta je prokládána jemnými vtípky, či krásnými slovnímy obraty. Například Celesténovo "smlčmež to" či první oslovení majora matkou Představenou "Alfréde, Ty tvoje četnické humoresky" působí velmi mile. Orchestr pod vedením Jiřího Petrdlíka hrál hudbu od francouzského skladatele Florimonda Rongera Hervého zcela bezchybně a celé představení krásně oživoval. Speciálně pak scéna, kdy pan Petrdlík vystoupil z orchestřiště na scénu a dirigoval přímo operetu Babetka a její kadet byla zvláště působivá. Dalším velikým kladem je poměrně početná zpívající company. 
Ve chvílích, kdy byly na scéně všechny jeptišky i četníci, či během písní z operety Babetka a její kadet působilo jeviště naprosto plně, k čemuž samozřejmě napomáhala i velice propracovaná choreografie, jíž si vzal na starost režisér Gustav Skála.
Nituška určitě stojí za zhlédnutí. Její podtitul "rozpustilá operetka" ji vystihuje naprosto přesně. Velice povedené písně Vás potěší, milé vtípky rozesmějí a davové scény nadchnou.
Mam'zelle Nitouche měla svou pemiéru v Městském divadle Brno 7. června 2008. Tato recenze je psána z 26. reprízy konané
25. dubna 2009 od 15:00.
Komentáře k článku