Krvavý román je adaptací románu Josefa Váchala, který hraje divadelní spolek Filigrán z Litomyšle složený namnoze z lidí, kteří restaurují Váchalovy obrazy.
Není to klasické divadlo, ani operetka, muzikálem se to dá nazvat pouze s velkou nadsázkou. Co to tedy ale je? Je to především dobrá a inteligentní zábava, i když průvodce dějem vás hned v úvodu upozorní: “Zbavte se tedy představy, že jste obecenstvo inteligentní a nechte se unášet svými nejnižšími pudy.”
Přítomní diváci brzo pochopí, že nic nechápou. Tedy, pokud neznají Váchalův Krvavý román, jehož je představení věrnoým obrazem. Ale zároveň pochopí, že se účastní něčeho neobvyklého – hovoří se jazykem z počátku minulého století, a všechny texty jsou odzpívány na známé melodie českých i zahraničních autorů, a to jak na populární, jazzovou tak i vážnou hudbu. V průběhu sledování tohoto díla také poochopí, že se u něj budou velmi dobře bavit.
Děj tohoto díla je vlastně nepopsatelný, jelikož se skládá z jednotlivých obrazů, které mezi sebou nemusejí mít žádnou vazbu ani souvislost, ale občas v nich vystupují stejné osoby. Vypravěč po celou dobu sedí na boku jeviště, aby ve správné chvíli děj přerušil a posunul do jiného prostoru a času. Tento kus sice může postrádat pro někoho logickou vazbu, ale v žádném případě nepostrádá vtip, humor, nadsázku a bezvadné parodie na různé známé písně či nápěvy a melodie.
Představení je také velmi naturalistické. Když herci jedí lidské koleno, tak je opravdu z masa a oni ho snědí, hraběnčiny useknuté prsty se rozlétnou po pódiu (někdy zapadnou i do prvních řad), mrtvola mladé dívky na pitevně je opravdu nahá - jak se na mrtvolu sluší a patří, hajný zabije šlechtice s modrou krví a ta z něj také začne stříkat, při výrobě rumu se používá opravdová esence, která provoné celé divadlo, atd.
Jedná se v podstatě o parodii na muzikály - ale nejen na ně, dílo si bere na paškál i popové písně, divadelní představení či show. Ale v žádném případě se nejedná o slaboduchou zábavu (na ropzdíl od některých současných show v TV), což potvrdily velké ovace na konci představení. O tom, že se hra líbila svědčil i takový moment, že v závěrečné scéně účinkující zasypalo množství kovových mincí, které vrhali někteří diváci spontánně na pódium, až se museli účinkující odebrat do bezpečnější vzdálenosti.
Je skvělé, že se v dnešní době najde skupina lidí, tvořící amatérský spolek v tom správném významu slova (od slova amore – milovati), kde všechny těší, že si můžou spolu zahrát, což je pro divadelní publikum navštěvující někdy až možná příliš vážné profesionální produkce vítaná změna. A slovo amatérský je zde také proto, že se tím jednotliví členové neživí - to je také důvod proč nevystupují častěji jak 4x v roce – ač je totiž spolek z Litomyšle, jednotliví členové jsou z různých koutů ČR.
Co říci závěrem?
Mám rád muzikály, ale dobrou zábavu a pobavení mi poskytl Krvavý román do té míry, že jsem o pauze nadšeně volal z Divadla U Hasičů našemu šéfredaktorovi a sdělil mu, o co právě přichází.
Mohu vám Krvavý román jen vřele doporučit. Takže, pokud by poblíž vašeho města hrál divadelní spolek Filigrán z Litomyšle, neváhejte a jděte se pobavit. Stojí to opravdu za to.
Další informace o Krvavém románu, Josefu Váchalovi či nakladatelství Paseka, které román vydalo a na hře spolupracovalo najdete na www.paseka.cz .
Text a fotografie Michal Škvor
Komentáře k článku