Už se Vám to také stalo? Sedíte v divadle, právě skončila první polovina představení, lidé kolem Vás vstávají a jdou se projít, jen vy nemůžete. Nemůžete, protože to, co se odehrávalo na jevišti , vás přibilo do sedadla a vy jen lapáte po dechu, vnímáte ten zvláštní pocit v hrudi a oči máte vlhké...
Stává se mi to zřídka a letos vděčím za ten nádherný zážitek Městskému divadlu Brno.
Rekapitulace děl M+M
Když jsem 18. října 2008 přijížděl do Brna na premiéru prvního dílu Osudové komedie s názvem Peklo, přemýšlel jsem, v jakém duchu Stanislav Moša se Zdenkem Mertou tento v pořadí již šestý společný muzikál vytvořili.
Jejich první dílo, které sami označili jako muzikálovou féerii, Sny svatojánských nocí (první uvedení 21. 6.1991, hraje se dodnes), bylo prvním polistopadovým muzikálem nejen v tehdejším Československu, ale díky hostování se stalo i prvním polistopadovým muzikálem uvedeným v Praze, kdy předběhlo dokonce i Les Misérables na Vinohradech.
Následovalo scénické oratorium Bastard (premiéra 11.11.1993, stáhnuto bez oficiální derniéry), muzikálová opera Babylon (premiéra 20.11.1998, stáhnuto bez oficiální derniéry), romantický muzikálový thriller Svět plný andělů (premiéra 27.10.2000, hraje se dodnes) a pohádkový muzikál Zahrada divů (premiéra 3.12.2004, derniéra 15.11.2008).
Ať už si tato autorská dvojice vybrala téma shakespearovské, faustovské nebo biblické, vždy jej zpracovala po svém, zdůraznila určitý aspekt a něco svého přidala. Na novou úroveň se Moša s Mertou dostali v okamžiku, kdy okusili tvořit na vlastní téma. Do této kategorie patří nejen Svět plný andělů, ale i jejich opera Ruleta uvedená v roce 2005 ve Státní opeře Praha. Toho se v poslední době odváží jen málokdo, v Česku snad jen Daniel Landa svým Tajemstvím a Touhou.
Dantovo a Mošovo Peklo
Ač se to na první pohled možná nezdá, i Osudová komedie je dílo zcela původní, s Dantem má (částečně) společný jen název. Slovo "komedie", stejně jako u Danta, neznamená, že by se jednalo o dílo veselé, ale slibuje, že i přes značně chmurný příběh (dva pohřby uvidíte na jevišti snad jen v Hamletovi) se dočkáme (v mezích možností) happy endu.
Stylově navazuje Peklo na Svět plný andělů, čiší současností, moderností, která někdy hýří pestrostí, jindy zamrazí strohostí. Leckdy nás překvapí svou syrovostí, jde až na dřeň. Stanislav Moša vyspěl do autorské úrovně (a to už začínal na velice slušné), kdy je schopen filozofovat o smyslu lidského života bez patosu, rádoby intelektuálnosti a kýčovitých frází. Do dokonalosti vypiloval dialogy, ve slovních přestřelkách si hraje se slovy mistrně a s radostnou lehkostí, napětí dokáže gradovat až k originálním pointám.
Věřím, že některé z výroků, které v Pekle zazní, se stanou citovanou klasikou. Jsou jako perly, zářící v nádherné broži. Mne nejvíce oslovily tyto:
"Říká se, že peklo nás čeká po smrti, ale to je nesmysl. Peklo je to, co žijeme. "
"Miluji tě mnohem více než včera, ale mnohem méně než zítra."
"Nekonečná je bolest z neúplnosti... muž i žena mají po jednom andělském křídle a ve svém obětí pak mohou létat."
"Člověk je tak nedokonalá bytost, že bez zrcadla ani neví, jak sám vypadá. A aby to zjistil, potřebuje oči někoho jiného."
Nečekaně se na jevišti neobjeví žádný z Mošových jinak oblíbených artefaktů v podobě nadpřirozených bytostí, které zasahují do děje téměř jako deus ex machina, vyvolávají zvraty nebo posouvají děj. Tentokráte jsou použity pro mne nepříliš srozumitelné snové taneční postavy, nazvané Stíny, které pravděpodobně vyjadřují lidské podvědomé strachy a zoufalství, nebo také temné myšlenky každého z nás.
Stanislav Moša do hloubky pracuje s psychologií hlavních postav, představuje jejich složitost, podhaluje temná zakoutí duše protagonistů. K lepšímu pochopení skrytých pohnutek vedoucích ke zkratovitému jednání hlavních postva dává divákovi nahlédnout do traumatických zážitků v jejich dětství (takováto reminiscence je v Pekle jen jedna, na rozdíl od Světa plného andělů, kde se časové roviny mnohokrát prolínají).
Tehdy se do dětské duše vrývají základní vzorce chování, aby se v dospělosti znovu vynořily a podněcováni ukřivděností, sebelítostí a strachem ubližovaly svému okolí a nejvíce svým nejbližším. Za důležité považuji, že se Stanislav Moša nesoustřeďuje pouze na popis toho, jaké peklo a také proč si vzájemně ze svých životů dokážeme udělat, ale klade otázku i po příčinách našeho patologického jednání. Odpověď na tyto otázky zůstává skyta, každý z nás si musí odpovědi najít sám.
Také se vrací k tématu vztahu muže a ženy, hledání a nalezení milované bytosti, jedině s níž se člověk stává úplným.
Ale ani tady ve svých úvahách nekončí, dál rozvíjí téma spojených bytostí do závěrečné fáze ztráty druhé poloviny svého já, způsobené vlastní nedokonalostí partnerů nebo jakoby mimochodem řízením osudu.
Ovidiovy a Mošovy Proměny
Zde se prolíná další Mošovo výrazné téma a tím je nestálost a proměnlivost každého člověka v čase, ovlivnění lidského chování vnějšími okolnostmi, společností. Žádná z hlavních postav muzikálu nezůstává na konci táž jakou byla na začátku, všichni se vnitřně vyvíjí a více či méně úspěšně procházejí životními zkouškami. Něco stabilního ale v každém zůstává.
Zatímco vliv Dantovy básně se obtiskl prakticky jen v názvu muzikálu, lehkou tematickou inspiraci můžeme spatřovat v Ovidiových Proměnách, které jsou Mošovým oblíbeným námětem, z něhož čerpal již v Zahradě divů.
K ovlivnění se ostatně přímo "přiznává" tím, že postavy Pekla několikrát z Ovidia citují. Souvislost je možné najít konkrétně s Desátou knihou Ovidiových Proměn, a to s básní Pygmalión o sochaři, jež se zamiloval do ženy, kterou vytvořil ze slonoviny.
Námět se zároveň "prošel" okolo antické legendy o malíři Apelléovi, který se zamiloval do ženy, jejíž obraz maloval.
Příběh
Pro vyjádření lidské proměnlivosti a vlivu společnosti na člověka si Stanislav Moša vybral snad nejlepší příklad, jaký mohl - dvojčata. Lena (Radka Coufalová) a Lucie (Hana Holišová) jsou jedna jako druhá, dokonce citují ze Snů svatojánských nocí: "Já jsem ty a ty jsi já." Jejich cesty se však na samém počátku inscenace rozcházejí a každá žije a je formována rozdílným prostředím. Zatímco Lena se jako primabalerina stává ozdobou vyšší společnosti, Lucie živoří ve squattu s partou narkomanů, jejichž životním vyjádřením je techno a house.
Lena při své cestě za kariérou prochází mnoha náručími vlivných mužů, až potkává hraběte Sebastiana von Steinberga (Petr Štěpán), který kromě nesmírného bohatství oplývá i šarmem, inteligencí a důvtipem. Chováním je hrabě skutečný aristokrat v dobrém slova smyslu a jeho vztah s Lenou se prohloubí natolik, že jdou stranou všechny okolnosti, bránící jejich vztahu, dokonce i Sebastianovo manželství se stárnoucí Evou (Alena Antalová).
Sebastian je Leniným půvabem zcela omámen - svým způsobem se pro něj Lena stává Můzou - a protože zná i ženskou nestálost (a asi i tu svoji) a již měl možnost poznat jak na člověka působí čas, umíní si, aby Lena stála modelem pro sochu, která její krásu zachytí na věky. Sochař David (Stano Slovák) se však během práce do Leny zamiluje, což stále více žárlivý Sebastian vytuší a zcela nepříčetný se rozhodne krutě se pomstít.
Dlouho jsem přemýšlel, do jaké míry příběh popsat a nakonec jsem se mimořádně rozhodl pro maximální stručnost. Většina zápletek je tak rafinovaných, že by bylo škoda je dopředu prozradit. Tento příběh si opravdu zaslouží, abyste ho prožili v divadle na vlastní kůži. Například "rozchod" Evy se Sebastianem patří k naprostým vrcholům představení a něco tak dechberoucího se stejně nedá na papíře popsat.
Děj druhé poloviny představení ponechám skrytý úplně, jen prozradím, že na své si přijdou ti, kteří rádi přemýšlí nad otázkou co je na celém světě nejpodstatnější. Odpověď, které se nám dostane, by - vytržená ze souvislostí - jistě nadchla skalní postmodernisty, ale v kontextu příběhu je naprosto přesná.
Mertova hudba
Hudební stránka Pekla nijak nezaostává za výborně zpracovaným příběhem ani perfektními tanečními kreacemi ať už sólistek tak i komparsu. Zdenek Merta opět složil vynikající hudbu, která je stylově velmi pestrá a skvěle dokresluje každou scénu. Uslyšíme rekviem, svatební hudbu, klasiku, pop i rokenrol.
Nechybí ani lehce zapamatovatelná melodie, kterou pro mne jednoznačně je Davidovo vyznání lásky "Položil jsem ruce své", pro někoho může být ještě výraznější závěrečná "Za nic na světě celém nevzdám se lásky svojí."
Milfajtova scéna
Za revoluční si dovolím označit scénu Jaroslava Milfajta, který plně využil technických možností Hudební scény MdB. Mezi nejoriginálnější patří žíhané látkové sloupy měnící se osvětlením a obrovský prosklený kvádr, který je pravým reprezentantem moderního pekla a zároveň je využit pro promítání Sebastianových vzpomínek.
Jediné, co bych scéně vytknul, že v druhé polovině představení jí prosklený kvádr vévodil od začátku do konce a změny se zúžily na rozsvěcení a pohasínání uvnitř něj.
Rovněž po režijní stránce byla druhá polovina o něco slabší. Naopak jednoznačnou výhrou je Lenina socha v životní velikosti. Ta vynikne obzvláště v geniální scéně, kdy se Lena se sochou porovnává. Zároveň se později stává prostředkem k trýznění.
Choregrafie Lucie Holánkové a Qaši
Vzhledem k taneční různorodosti muzikálu, se na jeho choreografii podílely hned dvě ženy. Klasická část je dílem Lucie Holánkové, zatímco Leona Qaša Kvasnicová vytvořila choreografii pro street dance. Ta je jediným výrazovým prostředkem squatterů a skvěle navozuje náladu jejich doupěte.
I když bych si dobrovolně takový typ hudby nepustil, v Pekle jsem s ním neměl nejmenší problém ba naopak. Na druhou stranu citlivějším divákům nemusí velmi hlasitá hudba a stroboskop dělat dobře.
Obsazení
Superlativy si zaslouží i interpreti. Radka Coufalová jako Lena podala nejlepší výkon své dosavadní kariéry, když s naprostou suverenitou zvládla pasáže klasického tance, přesvědčivý byl i její herecký projev stejně jako zpěv, kouzelná je její hravě koketní píseň "Poznávání". Že by další cena Thálie?
Hana Holišová v roli Leniny sestry Lucie nedostala takový prostor, jaký by si zasloužila. Nicméně má alespoň možnost se vyřádit při techno scénách a na pouťové houpačce (nabízí se zajímavá podobnost mezi cirkusem v Carmen a poutí v Pekle).
Petr Štěpán je sice činoherec, ale s rolí Sebastiána se pěvecky vypořádal na výbornou a navíc předvedl naprosto famózní herecký výkon. Dokázal velmi citlivě ztvárnit postupnou proměnu všemocného aristokrata, jež má vše pod kontrolou, v neurotického žárlivce marně hledajícího ztracenou rovnováhu.
Alena Antalová dokázala z malé role jeho ženy Evy udělat zážitek, na který se nezapomíná.
Kdo mne však nadchnul nejvíce, byl Stano Slovák jako sochař David. Jeho výkonu se nedá vytknout absolutně nic. Pěvecky je dokonalý a svůj výkon jen podtrhuje strhujícím hereckým projevem. Na začátku ledový klid a nadhled až nezájem střídá zamilovanost, v druhé polovině bezradnost a zmatenost hraničící se šíleností, všechny polohy dokázal vystihnout na jedničku s hvězdičkou.
Z menších rolí si zmínku zaslouží Igor Ondříček jako Sebastianův sluha, jehož role je bohužel čistě činoherní a Dušan Vitázek jako squatter Tom a partner Lucie. Právě Dušan Vitázek dokázal při finálové písni, že je pěvecky nejvyspělejším členem souboru.
Peklo, Očistec a Ráj
Na závěr bych chtěl upozornit, že podobně jako Svět plný andělů je i Peklo hlubokou psychologickou sondou a na diváka, který přišel do divadla ve špatném rozpoložení, může působit značně depresivně a ze Sebastianových úvah o moci, penězích, nezávislosti a pomstychtivosti se může udělat nevolno. Každopádně patří první díl Osudové komedie podle mého názoru k tomu nejlepšímu, co jsme kdy na česko-moravské muzikálové scéně mohli vidět, a to co se týče obsahu i formy.
Jestli takto vypadá Peklo, jaký bude Očistec a Ráj?
Fotografie Michal Škvor, text Antonín Krása
Komentáře k článku
I have shared on the forums however it appears as if I'm the only person experiencing this problem and it's driving me crazy
Cheers
could you explaine, what problem exactly do you have with these comments?? Because inserting comments here is working OK - I am connected as reguler user right now and no problem appears. It could be caused by your personal setting of web browser.
I know there exists a Ajax plugin for Jcomments that defeats 99% of spam
Perhaps you should look at installing it