V divadle Ta Fantastika nejsou derniéry příliš častým jevem. Od té poslední (Johanka z Arku 17. května 2003) uběhlo už 5 let. Stejně jako Johanka, ani muzikál Elixír života nekončí kvůli nezájmu diváků, ale proto, aby uvolnil místo dalšímu projektu tohoto divadla. Jak se přiznala sama Lucie Bílá, spolumajitelka divadla, "Elixír života končí na úkor nového muzikálu Němcová!".
Elixír života měl premiéru 14. 10. 2005,což není zase tak dávno. Myslím, že měl na scéně divadla své místo a je škoda, že skončil. Zvlášť proto, že to byl jediný "veselý muzikál" na repertoáru. V dnešním uspěchaném světě totiž spousta lidí jde do divadla právě proto, aby se pobavila, zasmála a přišla na jiné myšlenky. 
Někdo sice může namítnout, že se stále ještě hraje Láska je láska, ale to přece jen není muzikál v pravém slova smyslu.
Poslední představení bylo zkrátka tak trochu zvláštní. Hned vysvětlím, jak to myslím.
Asi každý, kdo jde na derniéru, tak nějak počítá s tím, že ne všechno bude jako v každém jiném představení. Čeká na jevišti vtípky a drobné zlomyslnosti. 
Kdo však byl na Elixíru života poprvé a zároveň i naposledy, musel mít pocit, že tady se nic nepatřičného nedělo.
Na první pohled nikdo nepoznal, co si herci přidali a co tam prostě patřilo.
Možná to bylo i tím, že spolumajitelka divadla Lucie Bílá není příznivkyní derniérových taškařic. Sama kdysi řekla, 
že platící divák má vždycky právo na plnohodnotné představení. A toho se patrně většina umělců držela.
Jediný moment, kdy si každý v hledišti musel všimnout, že se něco děje, nastal v okamžiku, kdy se na scéně objevili dva Andělé. K hrajícímu Vladimíru Markovi ze zákulisí přišel v civilu jeho alternant Vilém Čok a společně zazpívali. Za tohle improvizované vystoupení byli oba odměněni velkým potleskem.
Diváci, kteří toto představení již dříve viděli, si tedy mohli všimnout jen několika málo derniérových vtípků.
Asi nejvíc jich měl připravených Anděl Vladimír Marek. Při společné scéně s Ďáblem Václavem Noidem Bártou zareagoval slovy "to Noide" místo "to nejde". Pobavil tím nejen diváky, ale i Noida.
Další vtípek následoval ve scéně, kdy Vladimír Marek má říci Lucii Bílé - tentokrát alias Heleně: "Opakuj si, jsem Edita!" Místo toho jí vybídl: "Opakuj si, jsem Helena!", na což mu Lucie pohotově odpověděla, že ale ona opravdu Helena je.
V další scéně dokonce Andělovi upadlo křídlo. Těžko říct, zda nešťastnou náhodou nebo úmyslně. Každopádně Vladimír Marek hned využil situace a začal se s ním okamžitě ovívat jako vějířem.
Asi nejvíc si derniéru užívala dvojka Noid - Kumpricht. Během představení se dost často vzájemně odbourávali. Stačilo, aby se na sebe podívali, a některé písně pak v záchvatu smíchu dokončili jen stěží. Při závěrečné písni se rozezpíval i 
Miroslav Táborský. Nejdříve začal odvážně sám, pak mu pomohla i Lucie Bílá.
Děkovačka trvala několik minut a ovace diváků byly skutečně veliké. Největší potlesk patřil Lucii Bílé a Lukáši Kumprichtovi. Na závěr ještě Lucie Bílá poděkovala všem sponzorům, bez jejichž pomoci by inscenace nemohla vzniknout.
A kdo si v posledním představení zahrál? Jak už jsem zmínila, byli to Lucie Bílá, Lukáš Kumpricht, Václav Noid Bárta, Vladimír Marek a Miroslav Táborský. Dále jsme mohli vidět Radima Schwaba, Petra Opavu, Zlatu Kinskou, Janu Zenáhlíkovou, Veroniku Ladzianskou, Michaelu Zemánkovou a Lenku Bílkovou.
Na poslední představení se přišli podívat třeba Ondřej Soukup, Lucia Šoralová,
QAŠA, Jefim Fištejn, Anna Ungrová z X faktoru nebo herec Daniel Bambas.
Nakonec bych ještě jednou ráda zmínila autory a inscenační tým, kteří za úspěchem muzikálu Elixír života stáli: hudba Ondřej Soukup, texty Gábina Osvaldová, scénář Jefim Fištejn, režie Jozef Bednárik, scéna Juraj Fábry, kostýmy Ludmila Várossová, choreografie Leona QAŠA Kvasnicová.
 |
 |
 |
 |
Fotografie Michal Škvor, text Petra Gregorová
Komentáře k článku