Musicalnet.cz

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Creative Commons License
Email Tisk

Čachtická paní se stěhuje do Plzně

Krvelačná Alžběta Báthoryová s jednou ze svých obětí

Poslední předpremiérová generálka nového tanečního muzikálu na motivy románu Joža Nižnánského Čachtická paní v režii Libora Vaculíka, s hudbou Petra Maláska, dala jasně najevo, že se v Plzni, konkrétně v divadle J. K. Tyla, opět chystá dílo, jež diváka zaujme. A to ať už dává přednost čistě jenom muzikálu nebo baletu.

Železná panna - vražedný nástroj čachtické paníRežisér, choreograf a libretista tohoto představení Libor Vaculík totiž  znovu tyto dva žánry spojil tak, že do sebe dokonale zapadají. Vše je navíc podtrženo hudbou Petra Maláska, která jak zpěváky tak tanečníky ideálně doplňuje a přitom z díla nijak nevyčnívá - je jeho součástí. Kostýmy jsou skutečně pastvou pro oko Texty písní jsou dílem Václava Kopty, a i když pár veršů působí poněkud jednoduše, dají se též označit za zdařilé.

Vyzdvihnout je však třeba i kostýmy Romana Šolce. Největšího počtu převleků se pochopitelně dočká hlavní postava Alžběty Báthoryové, ale i ostatní role, byť mají jen jediný kostým, jsou charakterizovány tím nejlepším způsobem. Návrhář opravdu odvedl výbornou práci.

Aby byl přehled těch, kteří se na představení podíleli kompletní, je třeba ještě dodat, že o scénu se postaral Režisér a choreograf v jedné osobě - Libor Vaculík, vymyslel opravdu zajímavé scény Martin Černý a hlasovým poradcem byl Eduard Klezla.

Jak už bylo řečeno taneční muzikál vznikl na motivy Joža Nižnánského Čachtická paní. Toto dílo vychází ze skutečných událostí, které se odehrávaly na přelomu 16. a 17. století v Čachticích. O tamější hraběnce Alžbětě Báthoryové kolovaly zvěsti, že vraždila nevinné dívky, aby se sama mohla koupat v jejich krvi, a tím si zachovala krásu a mládí. Přestože sama byla donucena k sňatku - Čachtická paní byla proti své vůli provdána za starého muže... možná právě v tom je hlavní důvod její krutosti - tak i ona chce svou nemanželskou a tajenou dceru provdat za staršího muže. Neuznává cit, který Eržika chová k Andreji Drozdovi, jednomu ze zbojníků, kteří vniknou na hraběnčin hrad...

Samotná generálka byla obsazena stejně jako sobotní premiéra. Představitelka hlavní role Hana Seidlová podává naprosto přesvědčivý výkon a to nejen herecký, ale i pěvecký. Sluha má duši stejně pokřivenou jako jeho paní O tom, jak ona sama vnímá tuto postavu, si můžete přečíst v rozhovoru, který nám po generálce poskytla. Najdete jej na konci článku.

Druhou a zároveň poslední živě zpívanou rolí je postava Ficka, v níž se předvedl Zbyněk Fric. Pod vedením režiséra Libora Vaculíka ztvárňuje opět zápornou roli, kterou herecky, pěvecky i tanečně zvládá na výbornou. Vypravěčky - osm obětí čachtické paní I on se s námi podělil o to, jaké pro něj bylo sžívání s kulhajícím sluhou. 

Ostatní stěžejní postavy jsou už tanečního charakteru. Celým dílem provází v rolích vypravěček osm obětí čachtické paní. Protože se jedná a taneční role, je jejich zpěv pouštěn z playbacku, to ale na dojmu nijak neubírá. Zvláště pokud vezmete v úvahu, kolik jiných muzikálových představení má sbory rovněž nazpívané ve studiu.

I samotná hraběnka pozná fyzickou bolestZe sólistů je třeba určitě vyzvednout výkony představitelů Jana Kaliny (Petr Hos) a Andreje Drozda (Viktor Gutov). Jejich taneční projev zaujme i toho, kdo tomuto žánru zrovna dvakrát neholduje. Baletní čísla jsou opravdu nosnou částí celého představení. Ať už jde o prostorově velkou či malou roli,  všichni podávají velmi dobrý výkon a je opravdu na co se dívat.

Baletní čísla v tomto díle hrají velmi důležitou roliTanec je v tomto představení v porovnání se zpěvem v dominantním postavení a tomu odpovídá i jeho náročnost. To je vizitkou Libora Vaculíka, choreografa tělem i duší. Choreografie jako taková je přesto pojata tak, aby i neznalý divák pochopil, co jednotliví tanečníci chtějí vyjádřit. Jedná se skutečně o taneční lahůdku.

Za velmi dobrý nápad se dá považovat choreografické zpracování vražd a napadení. Celý děj je v tu chvíli zpomalen, což působí mnohem věrohodněji,  než kdyby se stejná událost odehrávala v reálném čase, ale pouze v náznacích.Zpomalení přinese v kritických chvílích detailní pohled...

Pokud se celému představení dá vůbec něco vytknout, pak jsou to někdy o něco delší „temné“ prodlevy během přestavby scény. I když jsou zásahy do ní nezbytné, na jevišti neproběhnou zas až takové změny, které by prostojům odpovídaly.

Vyzdvihnout pouze jednu osobu z plzeňského ansámblu je nemožnéA celkové resumé? Čachtická paní je představení, které určitě diváka zaujme. To, zda dosáhne na slávu díla Edith Piaf – vrabčák z předměstí, je zatím ve hvězdách a srovnávat tyto dva kusy asi ani není dost dobře možné. Jedno je ale jisté, představení je to víc než zdařilé…

Po generálce jsme se zeptali hlavních postav tohoto tanečního muzikálu na jejich sžití s takto náročnými rolemi.

Hana Seidlová: Každé zlo má svůj důvod Hana Seidlová ztvárňuje zlou hraběnku víc než přesvědčivě ...

„Báthoryčka“ a Vy… Jaký spolu máte vztah?
Já se s ní pokouším mít dobrý vztah. S každou postavou se během zkoušení snažím vyrovnat. A i v ní jsem se snažila najít ta dobrá místa, protože si myslím, že i když ona měla převahu těch špatných vlastností, tak každé zlo pochází z nějakého neštěstí. Takže se pořád v té hromadě hnusu pokouším najít důvod, ... ale i na ni dopadne spravedlivý trest proč se to vlastně stalo. Takový k sobě máme vztah – sama sobě se jí vnitřně snažím omluvit.

Jaké byly ty její dobré vlastnosti, které v ní vidíte?
Dobré vlastnosti? Tak určitě se nenarodila jako zrůda. Myslím, že tam jsou ty problémy znásilnění, nechtěného sňatku, pocity stáří, které z toho vyplynuly, když ji odmítl muž.

 

Zbyněk Fric: Občas nemůžu popadnout dech

„Zbyňku, co pro Vás bylo v roli Ficka nejnáročnější?“ ptá se MarcelaZbyňku, čeká Vás druhá premiéra ve velmi krátkém období. Bylo pro Vás zkoušení těžké?
Dost těžký. Tady to je druhá hlavní role, v tom předcházejícím projektu to byla první hlavní role a za měsíc mě čeká ještě jedna premiéra. Pak už budu mít konečně klid, budu jen hrát a přes den trochu odpočívat. Teď to opravdu bylo hodně náročný. Dvakrát jsem bral antibiotika,  shodil několik kil a moc toho nenaspal.

Zbyněk Fric se v roli Ficka změní téměř k nepoznáníCo pro Vás bylo v roli Ficka nejnáročnější? Byla to choreografie, která je tady hodně výrazná?
Ne, já jsem zvyklý dělat choreografické věci. S panem Vaculíkem jsem dělal Lucrezii Borgia, což byl ještě asi desetkrát náročnější projekt. Jsem rád, že tam pohybové věci jsou. V téhle roli bylo pro mě nejtěžší najít míru stylizace postavy, protože to je hrbáč, který kulhá. Ono je strašně lehké odtancovat nějakou krokovou variaci,  když je člověk rovný a může využít několikaletou zkušenost s rovnováhou, s osou a se vším.

Kulhající, šeredný a zlý - takový je sluha čachtické paníAle je strašně těžké to udělat ve chvíli, kdy je  shrbený a nemůže se do piruety narovnat, protože jí musí udělat křivý, aby nevypadl z role. Tohle bylo asi nejtěžší. A najít třeba způsob kulhání, aby nebylo stejné jako Peyrac, protože to je elegantní, ale tady to je prostě hnusný. Na to jak to pojmout jsem přišel asi před dvěma dny,  kdy jsem si řekl, že by to mělo být asi takhle.

Přestože ve Vašem repertoáru je stále více kladných rolí, poslední dobou hrajete i role záporné.Zbyněk Fric v jedné z mála kladných rolí - zde jako d´Artagnan v muzikálu Tři mušketýři v Divadle Hybernia
Já jsem pořád hrál kladné role, ale potom Liborovi Vaculíkovi v baletním muzikálu Lucrezia Borgia vypadla jedna postava - Cesare, který je vlastně ten nejhorší. Tuhle roli mi nabídl a potom řekl: „Od teď už hraj jenom záporný.“ Potom mi ve Třech mušketýrech dal roli Rocheforta a myslím, že kdyby mohl, tak by mi dával jenom záporné role. Teď se náhodou stalo, že jsem dostal D´Artagnana, tady jsem ale zase záporný.

Co se Vám hraje lépe – záporná nebo kladná role?
Já myslím, že o tomhle to vůbec není. Je to o prostředí, o kolezích, s kterými člověk pracuje,  s kterými je na jevišti. Tohle je úplně jiný žánr. Pro Zbyňka Frice (v pozadí) jsou důležití lidé, s kterými pracuje. Zleva Radka Fišarová, Roman Šolc a Eduard KlezlaTady se člověk opravdu udře. Po první půlce jsem úplně hotovej, protože po některých číslech odcházím a vůbec nemůžu popadnout dech a hledám jestli někde není kyslíková láhev… (smích)

Ale není to vidět.
Na jevišti se to snažím udržet, ale v zákulisí padám. Opravdu je to náročné, D´Artagnan je taková procházka.

Jak už jste sám říkal, s Liborem Vaculíkem pracujete už poněkolikáté. Jak se Vám s ním spolupracuje?
Jako Cesare v hudebním baletu Lucrezia BorgiaMně moc dobře. Když má volnou ruku a má možnost udělat si to podle své představy, tak je to zárukou toho, že to představení bude mít nějaký smysl a že mě někam posune. Je to pro mě dar. Největší zážitek s ním byla Lucrezia Borgia. Zahrát si hlavní roli v Národním divadle v baletu. To pro mě bylo zatím nejvíc. Bylo to sice náročné, hodně podobné jako tohle dílo, ale trošku něco jiného. Tam to byl důstojný grázl, který byl navíc stárnoucí. Tady je to v jedné časové linii, takže se to nedá až zas tak pojmout. Na tom mě bavila ta změna. Člověk může najednou mluvit hlouběji. Může jít výš, níž… Tyhle změny mě baví, když postava od začátku do konce někam dojde.

Fotografie Michal Škvor, text Marcela Lávičková, rozhovory M. Škvor a M. Lávičková

Komentáře k článku

* Jméno
* Mail
WWW
Přidat komentář
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions
 
Sdílej na Facebooku

Reklama

Banner

Creative Commons

Creative Commons License
Photo & text by Michal Škvor & team Musicalnet.cz is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License. Based on a work at www.musicalnet.cz

Certifikace

Tyto stránky jsou archivovány v systému Národní Knihovny v projektu

 STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR


Musicalnet.cz

Copyright © Michal Škvor & team, 2004 - 2017 pro Musicalnet.cz. Všechna práva vyhrazena. Fotografie ani články nelze používat na jiných webech bez písemného svolení autorů.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.