Nově připravovaný muzikál Carmen, kterým HDK zahájí 2. října 2008 další divadelní sezonu, vyhlásil konkurzy. A tak se po dva dny zcela zaplnily všechny prostory divadla lidmi, kteří chtěli dostat svou šanci. Na konkurzy dorazily stovky lidí, ať již se zkušenostmi nebo bez nich, profesionálové, amatéři, tanečníci, zpěváci, komedianti, lidé z ulice i muzikálových produkcích, z 'lidušek' i konzervatoří, zkrátka umělci všeho druhu.
V neděli a pondělí dopoledne 20. a 21. 1. se konaly konkurzy do nového muzikálu Franka Wildhorna, který uvede začátek další sezony Hudebního divadla Karlín. Možnost účinkovat ve světovém muzikálu, který bude mít světovou premiéru právě v Praze, přilákal do foyer stovky lidí, kteří se pokusí uspět v náročném hudebně-tanečním testu.
Konkurzu se zúčastnili stovky lidí, kteří museli uspět ve dvou disciplínách: tanci a zpěvu. Taneční část měl na starost Pavel Strouhal, který dělá mnohé choreografie, které v muzikálech vidíte (Chicago, Cats, Starci na chmelu, Miluju tě ale..., Hledá se muž zn.bohatý, Jack Rozparovač) a také sám účinkuje v tanečním představení projectWings.
Houf 50 zájemců vešel na baletní sál, kde se měli možnost krátce rozcvičit a hned šli všichni na plac. Zde byla předtančena choreografie (nijak moc náročná, ale jednoduché to také nebylo). Několikrát se zopakovaly kroky, pak celá choreografie a nakonec vše v rychlejším tempu.
Pak začala vlastní taneční zkouška: Pavel Strouhal si zavolal pětici, rozestavil si ji, aby na všechny viděl a pak si postupně na jednotlivé papíry psal, zda účastník postupuje či nikoliv. Další pětice nastoupila "na čáru" a jelo se znovu. Ti, kdo měli tanec za sebou, šli zase do foyer a čekali, až na ně přijde řada a půjdou na "potítko". Tedy na schody před hereckou zkušebnu, kde čekali, až bude vyvoláno jejich číslo. Poslední možnost se rozezpívat, naladit se, požádat dalšího možného muzikálového zpěváka o radu nebo komentář.
Ze sálu je občas i přes zavřené dveře slyšet pár tónů, atmosféra v předsálí houstne, nervozita stoupá...
Dveře se otevírají... „139“ Dívka vstává a jde dovnitř, kde již čeká porota ve složení Pavel Polák (umělecký ředitel divadla), Adam Novák (dramaturg), Ota Balage (dirigent), Sára Bukovská a Kristýna Brachtlová (klavírní doprovod), Ondřej Izdný (hlasový poradce), a několik dalších členů, kteří se průběžně měnili. „Dobrý den, představte se nám prosím na mikrofon, co nám zazpíváte?“ „Jmenuji se Magda Kvapilová a zazpívám vám árii z muzikálu Jesus Christ Superstar“ ozvalo se nesměle... chvíle napětí, zda se CD začne přehrávat (MP3 to prostě nezvládalo) a už se z hrdla derou první tóny slavné melodie.
„Děkujeme, to stačí... počkejte si prosím venku, my si vás ještě zavoláme.“
To byla věta, která znamenala určitou šanci uspět a dostat se alespoň do druhého kola. 'Je mnoho povolaných, ale málo vyvolených' praví jedno moudré přísloví. A zde to platilo v míře více než vrchovaté. Častěji totiž lidé slýchali: „Děkujeme, nashledanou“, což někteří odmítnutí účastníci i oplakali. Právě se dozvěděli, že jejich sen déle nebude pokračovat.
Mezi účastníky jsem potkal mnoho známých muzikálových tváří - například Braňo Poláka, Terezu Zelinkovou, Ladu Soukupovou, Lukáše Kumprichta. Z mimopražských Honzu Honiga, Marcela Mihalika, Evu Pomahačovou - všichni až z Mostu, z muzikálu Kleopatra baby. Mnohem více zde však bylo lidí, kteří měli pouze malou hudební zkušenost nebo žádnou, a tak se rozhodli jít a zkusit obstát v tvrdé konkurenci ostatních.
Zajímavostí byla také píseň z muzikálu Zdeňka Plecha. Toho Zdeňka Plecha, který účinkoval v muzikálu Cats v dvojroli Starobyl Vznešený/Vašnosta Brum a sklízel vždy velké ovace. Ten se asi inspiroval v Richardovi Pachmanovi a jeho muzikálech (Babička, Kráska a zvíře, Mistr Jan Hus) a napsal svůj vlastní muzikál Marnotratný syn. Zazpíval zde krátký úryvek ze svého muzikálu a pak ještě další melodii. Není pochyb - hlas je výborný, bude ale vhodný do tohoto muzikálu?
Jednou z mnoha účastnic byla i Barbora Mottlová. Ta již má za sebou pěveckou zkušenost, i když ne muzikálovou. Celé dopoledne čekala, tanec zvládla dobře, a po něm - stejně jako ostatní čekala a čekala. Při té příležitosti jsme si chvíli povídali nejen o muzikálech, ale také o životě, zpívání a mnoha dalších věcech. Tak jsem se dozvěděl, že se živí i jako modelka, ale v budoucnu by se chtěla věnovat muzikálové dráze. Na otázku proč právě muzikál odpověděla: „Proč muzikál? Je to totiž skvěle opepřená směs zpěvu, tance a herectví. Hudba podkresluje pocitové situace, dodává chuť atmosféře. Široká škála talentů Vás vtáhne a požene dál kupředu, díky novým zkušenostem a všestrannosti se dostanete dál a výš...“.
Když na ní došla řada, tak kromě několika šklebů mým směrem se věnovala své šanci. Zazpívala a v předsálí čekala na verdikt. Ota Balage ji znal - chodila s jeho dcerou do školy. Nakonec její hlas a vzhled rozhodly, že půjde do dalšího kola. Ani tomu nemohla uvěřit, stále jen opakovala „To není možné, já sem fakt postoupila?!“ Notový materiál a CD s hudbou ji v tom utvrzovalo... „Tak to si musím sednout, a rozdejchat to... a začít ten materiál studovat, abych měla šanci v kole druhém.“
Ačkoliv se komise radila rychle, nešlo to jako po másle. Někdy se muselo zvážit mnoho úhlů pohledů, nejen, zda uchazeč umí zpívat, ale také, jak se na roli hodí typově. Někdy byl zase výběr účastníka dán licitací - když jsme vzali toho předtím, a nebyl zdaleka tak dobrý, tak vezmeme i tohoto. A pánů je málo.
Čekání si lidé krátili seznamováním, takže zde vznikaly možná nové vazby, které se projeví až v příštích letech. Je pravděpodobné, že v budoucnu část z těch, co uspěli v prvním kole, uspějí i dále a budeme je vídávat častěji. Je dokonce možné, že na prkna, která znamenají svět, se dostanou i tací, kteří mají opravdový talent a umějí zpívat. Možná potkáme i ty, jenž neupěli v prvním kole.
Konkurzy se vydařily, dokládá to i celkové množství 210 lidí, kteří se účastnili. Že to byla práce namáhavá, svědčí i konce konkurzů kolem osmé večer, přestože konkurzy byly do 18 hodin. „Myslím, že se dá říci, že to byly úspěšné konkurzy, uvidíme dál, kdo s námi půjde do finále.“ odpověděl Pavel Polák na můj dotaz.
Fotografie a text Michal Škvor
Komentáře k článku