Před šesti lety, na den přesně, se odehrál teroristický útok na New York. Dnes, v toto významné datum se minimálně v Praze stala další výjimečná událost: Sisa Sklovská se stala Čardášovou princeznou. Stalo se tak na poslední neveřejné generální zkoušce před premiérou, po boku aristokraticky vyhlížejícího knížete Mariána Vojtka.
Původně jsem chtěl psát o představení, neboť dnes poprvé jsem ho spatřil jako celek. Ale herecký koncert dvou hlavních protagonistů - Sisy Sklovské jako Sylvy Varescu a Mariána Vojtka jako Edwina byl natolik fascinující, že jsem se rozhodl věnovat hlavně jim dvěma. To ovšem neznamená, že by herecké výkony ostatních postav byly nevýrazné. Naopak, velmi dobře vytvářejí uvěřitelné prostředí, v jehož lůně klíčí cit, který snad překoná veškerá protivenstva a nástrahy, které jim dvěma osud chystá.
Sisa Sklovská opět prokázala, že náročné pěvecké party dokáže zvládnout. Jak mi řekla v rozhovoru po představení, role je psána jako sopránová, zatímco ona je mezzosoprán - alt. Na konkurzu však zjistila, že pro ni není takový problém dostat se do jiné polohy a zazpívat v ní krásné písně. A když ji viděl a slyšel režisér Kerényi, prostě konstatoval, že toto je jasné, tohle je čardášová princezna.
A tak naskočila do zkoušek, které trvaly měsíc, ale byly velmi vysilující. Temperamentní pan režisér byl těžce stravitelným soustem pro většinu herců, ale Sisa brzy poznala, že je ve svém řemesle stejně dobrý a puntičkářský jako ona sama.
Marián Vojtko nemusí Edwina hrát, on jeho příběh prožívá a divák s ním. 
Vidíme tak Edwina nejen jako zhýralce v šantánu Orfeum, ale také jako člověka s citlivou duší, kterého láska zaskočí, protože je spalující a velmi vášnivá. Poznáme s ním, že je tak velká, že jí je ochoten obětovat téměř vše. Edwin je plachý, vzteklý, rozhodný, zaskočený, nešťastný i šťastný. Marián Vojtko je "starý muzikálový harcovník", má za sebou role Caesara a Marca Antonia (Kleopatra), kardinála Richelieua (Tři mušketýři), Peyraca (Angelika), 
Jekylla (Jekyll&Hyde) a nebo třeba Štěpána Skotnici v Golemovi.
Společně v Čardášové princezně vytvořili postavy, které jsou pod nánosem všednosti a povrchnosti čisté. Sylva chce být milována opravdovou, čistou láskou a proto statečně odolává svodům pánů všech kategorií, kterým jde jen o potěšení. Naproti tomu Edwin byl v mládí zasnouben s kněžnou Anastázií, ale žádná vášeň se později neobjevila. Nyní zažije tak vřelý cit, až je z něj zaskočen. Jeho prkennost při vyznání lásky Sylvě je komická, nikoliv však směšná. Každý vyrůstal v jiném prostředí 
a proto jejich setkání a sbližování je plné jisker, ohně a mnoha dalších lidských vášní.
Jak jsem již psal v minulém článku, je opereta spíše hlasovým projevem bez použití techniky - tedy herec a zpěvák v jediné osobě musí oslovit svou dovedností i technikou zpěvu i diváka na balkoně. Dovolím si také tvrdit, že tento žánr je daleko náročnější než opera - ta je při zpěvu téměř statická, dominantním výkonem je zpěv. Ne tak v operetě, kde divák sleduje tanec spolu se zpěvem. 
Je pravda, že na zkoušce byly i pasáže, kde bylo hůře rozumět, nicméně pokud zrovna slyšíte, pak je to zcela jiný zážitek, než je muzikál - jako by Sylva či Edwin stáli kousek od vás a zpívali jen vám.
A protože je Marián i Sisa pro každou "špatnost", můžete zde vidět i fotografie, které byste spíše našli v bulváru. Milé fanynky Mariánovy, neděste se, váš idol nemá novou milenku (i když, jak se to vezme), to jen uvolněný adrenalin a blížící se termín premiéry v obou uvolnil skryté, temné vášně, které pravdě podobně v Mariánovi vzbudily ještě vzpomínky na zcela jinou, muzikálovou roli.
Fotografie a text Michal Škvor
Komentáře k článku