O Kleopatře na slovíčko…
… s Filipem Renčem
Vy jste znám jako filmový režisér. Jak jste se dostal k režírování divadelního muzikálu a co to pro Vás znamená?
Od producentů muzikálu Michala Davida a Oldřicha Lichtenberga jsem dostal nabídku, kterou jsem rád přijal, protože divadelní režie mě hodně lákala. Producenti zase chtěli vyzkoušet filmového režiséra na divadelní projekt - aby měl jiný úhel pohledu a také proto, že se na scéně pracuje se třemi promítacími plochami, na kterých poběží asi 35 minut projekce kombinované s hereckou akcí. Jsou to pro mě nové, neznámé vody a je to práce s talentovanými lidmi, s dramatickou situací, s muzikou a choreografií.
V čem se režie muzikálu liší od režie filmové?
Úplně ve všem. Je to více kolektivní práce než u filmu, funkce jsou více rozdělené. U filmu nejvíce záleží na režii, tady to asi nejvíce závisí na libretu a na hudebním skladateli, protože bez dobré hudby muzikál není nic. Nemůžu inscenaci připravovat záběrovou technologií, musí se celá nazkoušet v celku - během představení nelze něco několikrát zkusit, až se vám to povede. Tady si nemůžete pomoci střihem nebo nějakými obrazovými finesami jako ve filmu, tady to musíte zahrát a udělat naživo - to je úplně jiný přístup. Ale jaký je mezi tím přesně rozdíl vám řeknu až po premiéře muzikálu.
… s Michalem Davidem
Bylo pro Vás obtížné napsat muzikál?
Myslím si, že muzikál nemůže dělat každý, skladatel musí umět řemeslo a mít hitový potenciál, protože muzikál bez hitů krachuje. Ztotožňuji se s Jankem Ledeckým, který řekl, že muzikál není záležitostí měsíců, ale roků. Takovou plochu ode mě nikdo asi nečekal, a tak to byla velká výzva.
Co bylo tím prvním impulsem k napsání muzikálu. A proč zrovna Kleopatra?
Protože mám rád dobu starého Egypta, Říma, Řecka. Tato historická období mi imponují. Mentalita a to, jakou muziku, jaké téma jsou lidé schopni přijmout, je rozhodující. Myslím si, že téma starého Egypta je pro našeho diváka exotické a vzrušující. Zkrátka při uvažování nad jakýmkoli svým dílem beru zřetel na publikum.
Jak dlouho Kleopatru připravujete?
Už čtvrtý rok, intenzivně ale rok a půl, kdy jsme začali se Zdeňkem Borovcem a Lucií Stropnickou konkrétně spolupracovat. Bohužel, Zdeněk nám po půl roce odešel na věčnost, a někdo po něm musel pokračovat v započaté práci. Pokračovatelem se stal Lou Fanánek Hagen, který přesně vystihl Zdeňkovu vizi a který bezvadně uzavřel celý muzikál, co se libreta a scénáře týče. Teď se samozřejmě dějí další věci, např. Filip Renč připravuje režijní plán, probíhají konkursy na hlavní a vedlejší role v prostorách studia Wella, které bude naším partnerem a bude pro muzikál zajišťovat vizážistky, make-up a paruky.
Kde se bude muzikál hrát?
Hrát se bude v divadle Broadway, což je bývalé kino Sevastopol v ulici Na příkopě, které je nyní v rekonstrukci. Má výhodnou polohu, je kousek od Václavského náměstí na pěší zóně, má kapacitu 720 míst, což je ideální počet pro muzikál v České republice. Pro srovnání - je to asi 1,5 krát více než má divadlo Kalich nebo Ta Fantastika, ale není to tak obří prostor, jako je Kongresový sál v Kongresovém centru.
Jak daleko je příprava hudby a CD?
Probíhá příprava hudebních podkladů, protože 72 členný smyčcový orchestr by se do divadla těžko vešel. Teď skupina Golem natáčí ve studiu rytmiku a dechy, v září se budou točit smyčcové party v Rudolfinu. Začátkem října se budou na připravené podklady natáčet sbory a sólové party, které jsou určeny pro CD, které nám bude vydávat Monitor EMI. Koncem listopadu by se mělo začít se zkouškami v divadle, kde bude připravena kompletní digitální audio a video technologie od firmy Panasonic.
Líbí se Vám osobně některé písně více než jiné? Je taková, kterou nejraději posloucháte?
V Kleopatře je několik písní, o kterých si myslím, že budou bodovat. Stěžejní písně jsou dvě - Píseň Nilu a píseň Královnou jsem já, která je také leitmotivem celého muzikálu. Jsou tam krásné duety nejen mezi Kleopatrou a Caesarem, ale také mezi Marcem Antoniem a Kleopatrou, ale také Octaviána s Octávií nebo Fulvie s Kleopatrou - to jsou velice zajímavé písně.
Jaké další zvláštnosti připravujete na scénu?
Zvláštnost je už velký smyčcový orchestr, tři projekční plátna a Dolby Stereo Surround. To má sice Kalich nebo Ta Fantastika, ale my ho nebudeme mít na hudbu, ale pouze na efekty a ruchy, jako jsou válečné scény, abychom mohli lépe dokreslit danou atmosféru.
Myslím si, že muzikál by měl být špičkovým představením, které by mělo mít senzační zvuk - aby všichni dobře slyšeli hudbu a texty - a také by mělo mít stejně dobrou scénu včetně světel a kostýmů - aby na publikum inscenace působila také vizuálně. To by neměla být zvláštnost, ale povinnost.
Jste znám spíše jako skladatel popu. Měl jste problémy přeladit se na symfonický orchestr?
Určitě ne, protože jsem muzikou vyškolený. Začínal jsem na soukromých hodinách u profesora Kalfuse, kde jsem hrál na klasické varhany, profesorka Vítová mě učila na piáno - dodnes je to kapacita - a pak jsem prošel jazzovou konzervatoří profesora Kostečky. Na varhany jsem hrál Bacha, Mozarta, Rybu nebo Myslivečka. A potažmo samozřejmě jazz a pop. Pro pop music to byla důkladná průprava… Samozřejmě, spousta názorů může být, že jsem dělal triviální muziku, pro teenagery a děti, i když mohla zaujmout i starší. Ale moje muzika byla dělaná hlavně pro lidi. To byl hlavní důvod, proč jsem takové písničky psal a zpíval.
rozhovory vedl Michal Škvor
Komentáře k článku