Na podzim jsem pěl ódy na brněnskou premiéru tohoto velmi zajímavého muzikálu, můj chvalozpěv se však u pražských diváků a čtenářů tohoto muzikálového serveru asi minul účinkem, nebo nebyl pochopen správně. Z naplánovaných šesti představení odehrál soubor MdB jen pět, a to ještě před poloprázdným hledištěm.
Když jsem přemýšlel nad příčinou slabého diváckého zájmu, napadlo mne několik zdůvodnění. Malá reklama Čechům prakticky neznámého díla, žádná mediální hvězda v hlavní roli, nasycení brněnským muzikálem Jesus Christ Superstar v lednu, možnost vidět Josefa v Praze ještě v dubnu. 
Co je opravdu hlavní příčinou, netuším, máte-li nějakou ideu, napište. Bohužel to však již nic nezmění na malém počtu představení.
O to příjemnější bylo, že účinkující ze sebe při představení vydali maximum a nebyla na nich znát ani špetka zklamání. Fantastická byla především company, která s přehledem zvládla jak zpěv tak především velké množství tance na jedničku s hvězdičkou. 
Pastvou pro oči bylo především taneční sólo Anety Majerové a Michala Matěje. Ženská část company dala na odiv své půvaby díky množství odvážných kostýmů.
Rád bych se nyní věnoval porovnání jednotlivých alternací hlavních i vedlejších rolí. Na MdB oceňuji mimo jiné to, že se nesnaží produkovat sériové výrobky, 
kdy jsou všechna představení jedné inscenace téměř totožná. Naopak. Každý z účinkujících pojme postavu po svém, což při obvyklém počtu tří alternací na roli dává nepřeberné množství různých kombinací. Má to ovšem svá úskalí, některé alternace bývají nevyrovnané, ať už pěvecky,
herecky nebo typově.
V Josefovi je toho příkladem role Vypravěčky, která provází diváka celým dějem a osvětluje mu i skryté události. Štěstí mi přálo a viděl jsem Radku Coufalovou-Vidlák, Hanu Holišovou i Markétu Sedláčkovou. Zde je rozdíl nejen v pojetí role, ale i v kostýmu.
Zatímco první dvě jmenované mají pestrobarevný top a černý kabát až na zem odhalující rafinovaným vykrojením holé bříško. Červené tričko a třpytivý plášť Markéty Sedláčkové působí o poznání střízlivěji. Pro všechny představitelky Vypravěčky je typická velmi výrazná gestikulace a místy až přehrávané grimasy, ale to je nejspíš režijní záměr.
Všechny zvládají elegantně četné taneční kreace, což se ovšem bohužel nedá říci o jejich zvládnutí zpěvu. Part Vypravěčky je zkomponovaný velmi vysoko a jediná Markéta Sedláčková jej zvládne zazpívat bez větších problémů. 
Radka Coufalová-Vidlák a především Hana Holišová občas přecházejí do falzetu, ale i přesto podávají vynikající výkony, obzvláště jejich píseň "Egyptský bůh" je skutečný zážitek.
Josefa hrají Dušan Vitázek, Jakub Uličník a Vladimír Volečko. Zatím jsem měl možnost vidět jen první dva a musím říci, že i zde je pojetí obou zásadně odlišné. 
Můj obdiv patří v první řadě Dušanu Vitázkovi, který dokáže zahrát naivního mladého Josefa a zároveň je dostatečně mužný, aby byl i přísným faraónovým úředníkem. Navíc jeho hlasové kvality jsou nepopiratelné a podařilo se mu často melodicky jednoduchý part Josefa ozvláštnit a podat dostatečně atraktivně.
Jakub Uličník, pro kterého je Josef první hlavní rolí v MdB, vypadá naproti tomu velmi dětsky. Je proto ideálním Josefem - nejmladším Jákobovým synem (alespoň tak je v muzikálu Josef uveden, což je však nekonzistentní s faktem, že nejmladším ze synů je Benjamín). Nepůsobí však věrohodně jako "živitel egyptského lidu," rozhněvaný na své bratry. 
Do této polohy musí ještě dorůst. Ve zpěvu má také určité rezervy, nemá tak silný hlas a občas je mu špatně rozumět, což však vyvažuje krásnou barvou svého hlasu.
Divácky vděčnou postavou je faraón Petra Gazdíka a Stano Slováka. 
Těžko říci, který z nich je lepší, oba jsou pěveckými suverény, skvělými šoumeny a přestože textu faraónovy písně prakticky není rozumět, během pár vteřin jim patří celé jeviště i přízeň publika.
Mezi Josefovými bratry má nejvýraznější sólo Gád, alternovaný Robertem Jíchou a Oldřichem Smyslem. Oba prokázali svůj komediální talent, Jícha vytěžil maximum z tak prosté rekvizity jakou je nezapálená cigareta, Smysl zabodoval s
kouzelným francouzským přízvukem, oba dva jsou jedineční jako pojídači mouchy.
Kuriozitou se stalo sobotní představení, v němž roli Rúbena na poslední chvíli zaskakoval právě Jícha. V průběhu Rúbenovy písně "Vítej anděli v nebi" vedle něj chodil Benjamín (Lukáš Kantor) s textem v rukou a dělal nápovědu. Oba sehráli scénu tak výtečně, že mnozí diváci nic podezřelého ani nezpozorovali.
Za zmínku stojí i drobná role Putifarky, jejíž představitelky Pavla Ptáčková a Linda Konrád ztvárňují v průběhu představení i mnoho dalších rolí. Obě jsou roztomilé v roli koně táhnoucího Jákobův vůz, nepřeslechnutelný je pak operní hlas Lindy Konrád v písni "Vítej anděli v nebi".
Bohužel se musím zmínit ještě o jedné nepříjemné věci, která doprovázela představení Josefa v Praze, a tou byl zvuk. Že holešovická GoJa Music Hall není nejvhodnější prostor pro divadlo, není tajemstvím, ale ještě nikdy jsem nezažil, že by v ní bylo hercům tak špatně rozumět. Orchestr byl navíc příliš hlasitě a brněnský zvukař si evidentně nestačil na prostor Pyramidy zvyknout.
Také na osvětlení byly vidět problémy sžívání se s technikou cizího sálu, když se světla několikrát v průběhu představení o pár vteřin opozdila. Naštěstí se představení od představení zvuk i světla lepšila.
Odhodlá-li se MdB v dubnu s Josefem do Prahy znovu přijet, věřím, že pro jevištní techniky nebude již Pyramida tolik cizím prostředím. Pokud by však Josef do Prahy víckrát nezavítal, neváhejte a zajeďte do Brna. Uvidíte nejúžasnější, nejpestrobarevnější a nejhravější muzikál.
Fotografie Michal Škvor, text Antonín Krása
Komentáře k článku