Ve čtvrtek 1. 2. 2007 se konalo v Hybernii první představení muzikálu Golem po tragické smrti Karla Svobody. V tento den všichni přítomní byli více zamlklí, a celý muzikál více prožívali. Také potlesk byl silnější - snad aby Karel slyšel, že se jim to líbí. Tým muzikálu se rozhodl s Karlem Svobodou rozloučit a vzpomenout na něj. Jediné, co připomínalo tragickou událost z venku byl černý prapor přes okno divadla Hybernia.
Nebyla to však vzpomínka plná patosu, právě naopak. Ve foyeru je vystavena pouze velká fotografie Karla Svobody, kterou pořídil fotograf Martin J. Polák do programu muzikálu Golem. U fotografie jsou položeny květiny, všichni přítomní mluví pouze polohlasem a často se zastavují před fotografií.
Představení jde právě do finále, Golem se právě vyznává ze své lásky k Rebece - citu, který byl dán člověku jako dar, a odevzdává jí své srdce. Při sledování této vrcholné scény mě napadá, že možná právě zde, v muzikálu Golem nechal Karel Svoboda své srdce, a pak zjistil, že bez něj nelze žít. Delší pauza po doznění písně nasvědčuje tomu, že to stejně vnímá publikum. Ovšem pak se ozývá obrovský potlesk, který vyplňuje celý prostor divadla.
Při děkovačce se na okamžik spustilo projekční plátno, a byla na něj promítnuta fotografie Karla Svobody. V té chvíli lidé v hledišti povstali, aby se připojili k umělcům. Ti - v zákulisí i hledišti - tiše vzpomněli na spolupráci s Karlem Svobodou a možná si pro sebe kladli stejnou otázku, jakou si pokládá většina z nás: Proč?!
Fotografie a text Michal Škvor
Komentáře k článku