V neděli 28. ledna se v Divadle Broadway podruhé a tentokrát již zřejmě opravdu definitivně zavřely brány do říše egyptských faraónů. Před vyprodané hlediště nejprve předstoupili autor muzikálu Kleopatra Michal David a producent Oldřich Lichtenberg, aby přivítali diváky na posledním představení.
Producent Oldřich Lichtenberg úvodem upozornil, že účinkující mají přísný zákaz cokoli měnit, ale Michal David dodal, že už nemají jak je za případné prohřešky potrestat. Účinkující samozřejmě zůstali věrni tradici předcházejících významných představení a derniér a rovněž scénář muzikálu Kleopatra na posledním představení patřičně okořenili.
Obsazení derniéry tentokrát nebylo plné alternací. Nejpočetněji byla zastoupena jen Kleopatra (M.Absolonová, R. Fišarová, I. Csáková), po dvou alternacích se dočkaly role Caesara (J. Helekal, M. Pošta), Ptolemaia (P. Poláček, J. Vágner) a Octavie (Z. Norisová, Š. Vaňková), ostatní role odehrál vždy jeden představitel/ka - Pepa Vojtek, Bohouš Josef, Alice Konečná, Petr Pečený, Lešek Semelka, Alan Bastien, Sylva Schneiderová, Vlastimil Zavřel a Jovanka Skrčeská. 
Z ostatních členů broadwayského ansámblu se tou dobou těšili diváci v sesterské scéně Hybernii nebo až na bratislavské Nové Scéně.
Prvních odchylek od scénáře se diváci dočkali hned po příjezdu Římanů do Alexandrie. Caesar J. Helekal "připochodoval" do paláce k Ptolemaiovi (P. Poláček) s ruskou beranicí na hlavě, mladého panovníka nazval "šotkem" a k údivu všech svůj dar - Pompeiovu uťatou hlavu ne nepodobnou pověstné babě Jaze z Mrazíka - políbil. 
I druhý Caesar M. Pošta přispěl svou troškou do mlýna. Na scéně se objevil v černé copánkové paruce, coby nastávající otec své egyptské družce při prvních porodních bolestech zkušeně asistoval a vzápětí svého novorozeného plastového synka Caesariána při slavnostním příchodu Kleopatry do Říma nedopatřením pustil z ochozu.
V rozpustilém duchu poslední produkce se účinkující rozhodli dovést proslulý Caesarův skon na půdě Senátu až do krajnosti. Na nic netušícího Gaia Julia se vrhli všichni senátoři najednou a velmi realistické pojetí následujících okamžiků tak mohli náležitě ocenit snad jen milovníci béčkových amerických hororů či studenti medicíny.
Potlesku a ovací publika se těšila i Kleopatra a to již při svém úvodním výstupu. Za doprovodu prvních tónů známého hitu vyjela z propadla s úsměvem ve tváři M. Absolonová. K úžasu plného sálu však nezačala zpívat. Zato se však divákům svěřila se svými nočními můrami o zapomenutí textu a ztrátě hlasu a poděkovala, že si to konečně mohla splnit.
Hrané zapomenutí textu se však rázem proměnilo ve skutečné "okno", když do jejího výstupu přicupitala nejdrobnější z Kleopater R. Fišarová s culíky a batůžkem na zádech a s touto vizáží "odvážné školačky" zazpívala začátek refrénu. Po marné snaze opětovně se někde "čapnout" odešla konsternovaná M. Absolonová z jeviště předčasně, stejně jako Kobra (J. Skrčeská), která již neměla svým tancem koho doprovázet. Diváci si tak napoprvé vyslechli jen zlomek nejznámější písně muzikálu.
Ani Radce Fišarové se však potíže s textem písně nevyhnuly.Vyrovnala se s tím po svém a při Caesarově pohřbu a dojemné skladbě "Teknon ty klaieis" odzpívala svůj tklivý part na výbornou. Co na tom, že text písně patřil jiné roli a sice té Radčině životní - Edith Piaf a její nezapomenutelné skladbě "Non je ne regrette rien" ("Nelituji"). Píseň byla odzpívána zcela čistě, což je ohromující výkon, pokud uvážíme, že vám hraje zcela jiná píseň.
Asi nejvíce žertíků se obecenstvo dočkalo od Marca Antonia (P. Vojtek). Poté, co v Senátu nalezl zavražděného Caesara zavzpomínal na svá "krysařská" léta a Kobru, jež nad tělem Caesara tančila, pohotově uspal píšťalou.
Na audienci k egyptské královně se dostavil se sbaleným kufrem a na politicky vynucené svatbě hned se dvěma Octáviemi si, s oběma novomanželkami pod pažemi, vzdor scénáři liboval, jak je šťastný. I závěrečný výstup této postavy byl netradiční - při písni "Z výšky orlů" se Antonius poté, co všechny ostatní možnosti selhaly, vlastnoručně uškrtil.
Naopak Octavián (B. Josef) byl asi jedinou postavou, která zůstala víceméně věrna scénáři. Ze škatulky hlavního záporáka výrazněji vystoupil jen podvakráte a to ještě jen v rovině pěvecké. A sice ve chvíli, kdy coby Octavián poněkud "jemnějšího ražení" 
dojednával spiknutí proti Caesarovi v kruhu svých neméně "jemných", jen do slipů a tóg oděných Senátorů a poté při sourozeneckém duetu, vlastně díky derniéře, česko-slovenském tercetu "Máme svůj Řím".
Zásoba vtípků a gagů v podání účinkujících byla opravdu nevyčerpatelná, vyjma několika scén (příjezd Kleopatry do Říma, některé výstupy Bohů či Octaviánův "Chci Řím") nezůstal nějakého toho šprýmu ušetřen jediný kousek muzikálu. Kromě drobných nuancí v textech, které ale běžní diváci mnohdy ani nepostřehli, si účinkující do replik propašovali i reklamu na Davidův nový muzikál Angelika, který od března Kleopatru na jevišti divadla Broadway nahradí.
Nedostatek alternací zřejmě inspiroval ostatní členy divadla k tomu, aby si dvě role, byť jen taneční, vyzkoušeli i neherci. V rouchu Zlatého ptáka, jež pod svá ochranná křídla skryje Kleopatru s Caesarem, se objevil Karel Cízl, jeden z jevištních techniků. 
Nutno dodat, že Pták v jeho podání byl vskutku nepřehlédnutelný.
Záři reflektorů neodolal ani sám ředitel divadla Petr Dodal. Jeho Kobra po vydatném obědě oblažovala na jevišti svou přítomností Marca Antonia (P. Vojtek) a Kleopatru (I. Csáková) ve chvílích jejich tajné schůzky. Na scéně se panu řediteli natolik zalíbilo, že nepomohl ani úplatek v podobě šedé plyšové krysy, jež mu Marcus Antonius Vojtek nabídl.
Stejně jako v Mušketýrech se i zde při posledním uvedení objevily zbrusu nové rekvizity. Římská armáda se rozhodla modernizovat své vybavení a tak se při návštěvě Kleopatřina paláce vojáci na památku zvěčňovali digitálním fotoaparátem. 
V rámci zlepšení komunikace a organizace zase Rufius během bitev využíval mobilní telefon.
Publikum se při představení také dočkalo rockové a již zmiňované "zahraniční" vložky. Rufius (A. Bastien), sedící na kraji jeviště s kytarou, se snažil aspoň trochu vnést "Pohodu" (byť jen kabátovskou) do manželské výměny názorů mezi Fulvií (A. Konečná) a Marcem Antoniem (P. Vojtek) a Octávie (Z. Norisová) si svému bratrovi Octaviánovi (B. Josef) postěžovala, že "Antonius s nimi nechce drychmať pokial neprepil svôj deň…"
Company si své poslední vystoupení v Kleopatře též náležitě užívala. Místy nebyla, kde být měla, nebo se naopak objevovala, kde být neměla, a vyhazovala tak sólisty z konceptu. V "Bitvě u Actia" tak byli Rufius (A. Bastien) i Octavián (B. Josef) nuceni obejít se bez svých vojsk 
a spolehnout se pouze na své vlastní schopnosti.
Fakt, že "Dámy vládnou" vyjádřila mužská část company po svém. Oko dam v sále tak mohlo spočinout na polonahých tělech tanečníků, kterak zbožně klečí Kleopatře (I. Csáková) u nohou či neméně zbožně uklízí a žehlí v domácnosti u Fulvie (A. Konečná).
Ani pánská část publika však nezůstala o "lechtivou scénu" ochuzena a to v momentě, kdy Kleopatřino lože při písni "Roztoužená" doslova praskalo ve švech. Na pár chvil se na stříbrné královské matraci ocitly společně všechny tři alternace egyptské panovnice, obě Octávie, Fulvie, veškerá dámská company a navrch ještě samotná Bohyně Isis.
I jindy vážný Kleopatřin rádce Apollodoros (L. Semelka) se nechal strhnout derniérovou atmosférou a libreto L. F. Hagena drobet upravil. Ve vypjaté chvíli s Octaviánovým mečem na krku nad tělem Marca Antonia suše zkonstatoval, že velký Říman "definitivně ukončil své bodavé aktivity".
Závěrečné standing ovation nebralo konce a tak se po přidané písni "Narodil se Caesarián" na jevišti ještě jednou sešly všechny tři Kleopatry a divadlem zaznělo naposledy "Teď královnou jsem já".
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Fotografie Michal Škvor, text Kateřina Klimešová
Komentáře k článku