Divadlo Ta Fantastika představila zbrusu nový muzikál Elixír života. Pokud očekáváte výpravné představení třeba ve stylu Bídníků, budete zklamáni. Pokud však chcete vidět vtipnou muzikálovou show, kde nechybí láska, zrada a napětí, určitě si hned běžte koupit vstupenku.
Muzikál vznikl vlastně na objednávku farmaceutické firmy, která u nás přípravky Dr. Wolfa prodává. Lékař a badatel Max Wolf se celý svůj život zabýval výzkumem enzymoterapie. Jako perličku lze uvést, že pro všechny autory byl Wolfův život úplně neznámý. 
Sami na tiskové konferenci prozradili, že o něm do té doby, než začali pracovat na muzikálu, vůbec nic nevěděli.
Hlavní dějovou linku tvoří poslední soud. Spor anděla s ďáblem o duši "zázračného lékaře". V retrospektivě se pak vracíme do Maxova soukromého i profesního života. Dostáváme se s ním do různých zemí (např. Čech, Rakouska, Ruska, Ameriky), 
prostředí (např. lékařské, gangsterské, umělecké). Setkáváme se s nejrůznějšími osobnostmi, které byly jeho pacienty (např. Marylin Monroe, Pablo Picasso, Greta Garbo, Franz Kafka, Mary Pickfordová, Isadora Duncan). Každý si tu přijde na své. Je tam snad vše, od špionáže, přes politiku až po erotiku. 
Vtipné okamžiky se střídají s vážnými, dočkáme se i napětí, kdy člověka až zamrazí.
Režie se ujal Jozef Bednárik, který s těmito atributy umí opravdu kouzlit. Kdo zná jeho práci, pozná i zde jeho typický rukopis, a tak se občas objevují podobné prvky, jaké byli v jeho předešlých projektech (např. andělé). Nejsou však samoúčelné, ale do děje prostě patří. Režisér také dokázal využít známých situací, typických pro jednotlivé osobnosti, a oživit jimi děj (např. sukně Marylin Monroe zvednutá větrákem). Sám Bednárik charakterizuje Elixír jako "koláž revuálně insitních čísel". 
Možná je to trochu na škodu, protože některé postavy tak působí poněkud ploše a nemají mnoho co hrát (Nejvyšší).
Jefim Fištejn, autor scénáře, se při jeho psaní volně inspiroval knihou Karla Ransbergera "Max Wolf - život ve znamení enzymoterapie". 
Je možné si ji v divadle zakoupit a osobně si myslím, že určitě stojí za přečtení, ať už před nebo po zhlédnutí muzikálu. Jak sám Jefin Fištejn řekl, bylo velmi těžké vybrat z tak zajímavého života jen několik epizod a z tolika slavných osobností, se kterými se lékař setkal, jen pár vyvolených.
Hudba je z pera Ondřeje Soukupa, který při práci na muzikálu využil snad všechny možné žánry. Prozradil, že vše sice napsal pouze u klavíru, ale konečné podoby nahrávky se zúčastnilo téměř 80 lidí. Uslyšíte rap, jazz, swing, balady, lidovky, španělské rytmy, čardáš… Díky tomu jsou skvěle odstíněna nejrůznější prostředí i dobová atmosféra. Hudba je svěží, zajímavě aranžovaná a velmi kvalitně nahraná . Texty písní napsala Gabriela Osvaldová, která opět nezklamala. Její slovní hříčky typu: "…krásnou potvoru, mám se mrknout do stolu", "…druhá půlka, kdyby v tom hrál aspoň Hůlka", 
"V duchu vidím Nastěnku, jak zdobí nástěnku.", mluví za vše. Humor je jí zkrátka vlastní.
Pochválit lze scénu Juraje Fábra i kostýmy Ludmily Várossové. Přesně vystihují dobu, prostředí a atmosféru, ve kterém se zrovna nacházíme. Také nebeská a ďábelská stylizace je povedená, včetně "schodů do nebe a křídel andělů".
Poměrně velký prostor má v muzikálu taneční složka. Choreografie Leony "Quaši" Kvasnicové je rozmanitá a pro ni typická. Já sama mám taneční čísla velmi ráda, bohužel zde je v některých momentech tance opravdu až moc. 
Sice je tzv. "koukavý", ale znepřehledňuje ostatní dění na jevišti.
Při obsazování jednotlivých rolí měli autoři šťastnou ruku. Největším objevem tohoto muzikálu je jistě Nejvyšší Lukáš Kumpricht (alt. Kamil Střihavka), který předvádí suverénní pěvecký výkon. Lukáše Kumprichta znají návštěvníci Ta Fantastiky již z předešlých projektů - 
Johanka z Arku, Excalibur. Zde však poprvé regulérně dostal jednu z hlavních rolí. Průvodci dějem jsou Anděl a Ďábel. Anděl v podání Viléma Čoka (alt. Vladimír Marek nebo Radim Kalvoda) mile překvapil. 
Čok se zde ukázal v "normální" podobě. Není komediantský ani potrhlý jako obvykle, což často působilo rušivě v jeho dřívějších rolích.
Role Ďábla perfektně sedí Václavovi "Noidovi" Bártovi (alt. Martin Pošta). Svým vhledem působí opravdu čertovsky. Je ironický, sarkastický a jako rapující ďábel, který sedí za bubny, je skutečně neodolatelný. Svého nebeského kolegu zastiňuje, protože ten má, alespoň opticky, daleko méně prostoru k akci. 
Hlavní ženskou dvojroli zvládla na jedničku Lucie Bílá (alt. Radka Fišarová). Dokázala skvěle oddělit roli Wolfovy asistentky Heleny od jeho manželky Edity. Helena působí zakřiknutě a zamilovaně, Edita naopak vyzývavě a bohémsky. Lucii obojí šlo na výbornou.
Pro diváka je zvlášť půvabná Lucie jako puťka Helena, která svou vizáží i kostýmem (drdol, šedivý plášť, výrazné brýle) působí poněkud směšně. Naopak femme fatale Edita to je ta Lucie, kterou dobře známe.
V muzikálu je také jedna ryze činoherní role, tou je opěvovaný Dr. Max Wolf. 
Radim Kalvoda (v alt. Miroslava Táborského nebo Hynka Čermáka) předvedl příjemný herecký výkon. Působí skromně a přesto jako skutečný badatel. Bohužel, i když Dr. Wolf je "ten, o kterém to všechno je", vyznívá jeho role poněkud nevýrazně. Ve vedlejších rolích stojí za zmínku např. Radim Schwab (v alt. Lukáš Kumpricht) jako Bugsy Siegel, 
nebo Kristina Kloubková (v alt. Zlata Kinská) jako Marylin.
Pokud na Elixír života přijdete, nejen že se dobře pobavíte, ale uděláte i dobrý skutek. Část výtěžku z prodeje vstupenek jde totiž na charitativní účely. Vedle tohoto představení divadlo Ta Fantastika stále uvádí muzikál Excalibur a písničkál Láska je láska. Příští rok v únoru je pak doplní muzikál Obraz Doriana Graye.
Fotografie Michal Škvor, text Petra Gregorová
Komentáře k článku