Jen málokdo by neznal příběh o Saturninovi, velmi svérázném sluhovi a jeho novém pánovi, ke kterému právě nastoupil. Jeho živelnost a zcela odlišný pohled na svět způsobuje nejen jeho pánovi mnohé nečekané situace. K výbornému románu Zdeňka Jirotky z roku 1942 (který byl poté často vydáván opakovaně), a také hojně překládán do dalších jazyků, přibyl v roce 1994 čtyřdílný seriál a posléze i film. V roce 2026 oslavil Saturnin 84. narozeniny od svého prvního vydání, a k narozeninám dostal dárek: muzikál Saturnin, který měl premiéru 12. září 2026 na prknech Divadla Hybernia. Jak to bylo s koblihovou teorií doktora Vlacha, to se můžete dozvědět, když na muzikál přijdete.
Režisér Tomáš Dianiška dobře vystihl atmosféru první republiky a energická hudba Romana Říčaře za doprovodu živé kapely vše jen podtrhuje. Na diváka čekají romantické duety, sólové (nejen) swingové party, ikonické hlášky, taneční čísla a velká dávka humoru. To vše s dalšími překvapivými momenty nový muzikál Saturnin slibuje. Saturnin v muzikálové podobě zůstává dokonalým sluhou s gentlemanskou drzostí, který obrací naruby svět svého pána a jeho svérázného příbuzenstva.
Děj pojednává o pražském úředníku Jirotkovi, který přijímá nového sluhu Saturnina a netuší, že se mu tímto obrátí svět naruby. Z klidného bytu se přestěhují na hausbot, kde se začnou dít nevídané věci. Například na popud Saturnina se mladý pán vydá chytit lva, nebo když se na hausbot nezvána přistěhujete teta Kateřina se synem Miloušem, Saturnin jim namluví, že jsou na lodi hlodavci, kteří v noci přebíhají přes obličej a předá jim masky, čímž doufá, že se dotěrných příbuzných zbaví.
Poté mladý pán dostává pozvání ke svému dědečkovi na venkov, kde se odehrává většina děje. Zde se blíže seznamuje s Barborou, kterou zná z tenisového klubu, ale kde na ni neudělal příliš velký dojem a do které se zamiloval. K dědečkovi také přijíždí doktor Vlach a teta Kateřina s Miloušem a zažívají spolu spoustu komických situací. Příběh končí tím, že se všichni vracejí domů do svého zaběhnutého světa, jen Saturnin zůstává ve službě u dědečka na venkově.
Největší divácký ohlas si získala samotná postava Saturnina, kterou vynikajícím způsobem ztvárnil Zbigniew Kalina, jako svérázný sluha, který je velice vynalézavý, dovede si poradit v každé situaci, je osobitý, inteligentní i tajemný, se smyslem pro humor. Ve skutečnosti řídí většinu děje, neztrácí šarm a zdvořilost, vyniká svými promyšlenými plány a ikonickými hláškami, jako například „to je hloupé, že člověku je vždycky jasno, co měl udělat, až je pozdě“. Postavu Jirotky, Saturninova pána si zahrál vynikajícím způsobem Radek Melša, který mě svým hereckým a pěveckým výkonem příjemně překvapil.
V roli svobodného, nesmělého muže, který se Saturninem nechává vmanipulovat do více či méně absurdních situací, zahrál velice přesvědčivě. Dle slov slečny Barbory, „tluče nemožně forehand a servíruje jako babička“. Ideální volbou pro roli tety Kateřiny byla Kateřina Bohatová, která svou roli dokázala dokonale ztvárnit. Její záporná postava, ztělesňující hrabivost a chamtivost, co se nezastaví před ničím, dokáže účelově měnit chování a má zálibu v příslovích, jimiž uvádí či komentuje kde jakou situaci a k tomu chodí hopsavou chůzí a spolu se synem Miloušem je zdrojem mnoha problémů.
Velmi přesvědčivý výkon odvedl Jaromír Dulava, jenž si zde zahrál hodného a bohatého dědečka, který je zapáleným příznivcem elektrického proudu. V představení se pochlubí svým vynálezem, pastí na zloděje. Představitelku Barbory ztvárnila Kateřina Marie Tichá, která ve své roli jako milá, energická, mladá žena, hrající tenis, působila přímo andělsky. Postavu doktora Vlacha, lékaře, libujícího si v sarkasmu, který vymýšlí různé teorie o chování lidí, skvěle zahrál Bronislav Kotiš. V roli Milouše se představil William Valerián, který vynikal svou komičností a neotesaností a chováním světáka, kterým ve skutečnosti nebyl. Dále jako Swing Girl se předvedly Barbora Konopásek Fialová, Petra Kosková, Jitka Jirsová, kdy jejich taneční čísla ve třpytivých kostýmech dotvářela a zpestřovala děj.
Scénu a kostýmy měla na starosti Lenka Holá, která se snažila u kostýmů vystihnout prvorepublikovou dobu. Za nejvíce povedený považuji kostým Saturnina, který tvoří stylová vínová livrej s výraznou řadou knoflíků a služební čepicí. Naopak křiklavě zelený kalhotový kostým tety Kateřiny či dlouhé, temně červené šaty, které ladí s její povahou. Taneční kostýmy pro Swing girls ve třpytivém provedení (trochu připomínající Soul girls z muzikálu Jesus Christ Superstar) jsou moderní, odvážné a jsou zde velmi příjemným prvkem, který zde plní úlohu komorní company.
Co se scény týče tak je velice úsporná, dokáže využít potenciál velkého jeviště, které umožňuje realizovat velká taneční čísla, často s využitím divadelních propadel. Projekce a barevné pozadí reagují na změny nálad a pomáhají dotvářet děj. Scéna funguje v souladu s živou kapelou (což je výrazné plus celého představení), která zároveň hraje a dýchá s herci, a spolu tak dodávají představení patřičný ráz. V moderní hudbě Romana Říčaře se mísí různé styly, ale základem zůstává klasický swing a jazz 20 - 30 let minulého století, ale oblečený do moderního hávu. O velmi povedený light design se postaral Jiří Bránik, kterým se podařilo navodit správnou náladu.
V muzikálu zazní celkem na 16 původních písní, z nichž se mi nejvíce ty romantické, zamilované. V hlavě mi utkvěl duet Jirotky a Barbory „Mám tě rád“ a píseň „Jen se mi zdá“. Saturnin mě zaujal svou humornou stránkou s komediálními motivy. Nabízí tak zábavu pro celou rodinu. Podává vtipný obraz české společnosti v první polovině 20. století a skrz satiru a anglických humor odhaluje lidské slabosti jako je namyšlenost a hloupost. Hlavní myšlenkou je pobavit především pomocí různých přísloví tety Kateřiny a naivním Miloušem.
Milou povinnost poděkovat všem, kteří se zúčastnili na vzniku tohoto muzikálu a celému tvůrčímu týmu, měla ředitelka divadla Eva Homindová. Poděkování patřilo uměleckému šéfovi divadla Otakaru Faifrovi, který vše zastřešil a velké dík si zasloužil majitel divadla Milan Filo, který kromě poděkování ředitelce prozradil, že nedávno viděl film Dokonalý den a právě tak mu dnešní premiéra připadala. Děkovačka proběhla za stading ovation s obrovským potleskem a poletujícími balonky nad hlavami diváků. Následně pak předávání květinových darů, rozhovorů pro novináře a pózování pro fotografy.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
| Jirotka | Radek Melša |
| Saturnin | Zbigniew Kalina |
| Slečna Barbora | Kateřina Marie Fialová |
| Dědeček | Jaromír Dulava |
| Doktor Vlach | Bronislav Kotiš |
| Teta Kateřina | Kateřina Bohatová |
| Milouš | William Velerián |
| Swing Girls | Barbora Konopásková |
| Swing Girls | Petra Kosková |
| Swing Girls | Jitka Jirsová |
| Kapela rytmika | Jan Prchal, Jan Hanzl, Martin Rufer, Omar Khaouaj |
| Dechová sekce | Matěj Šmíd, Petr Kalfus, Tomáš Kozák, Miroslav Nováček, Karel Mužátko |
| Tvůrčí tým | |
| Režie a scénář | Tomáš Dianiška |
| Dramaturgie | Anna Smrčková |
| Hudba a texty písní | Roman Říčař |
| Výprava | Lenka Odvárková-Hollá |
| Choreografie | Ivana Hannichová |














