Osmset let před narozením Krista zastavil na několik hodin Jozue s Boží pomocí Slunce, když pronesl slova: „Slunce, zastav se v Gibeonu! Ty, měsíci, v údolí Ajalonu!“ O 3000 let později, 15. února 1564, se ve Florencii narodil člověk, který Slunce zastavil navždy. Jmenoval se Galileo Galiei.
O dalších 398 let později se narodil člověk, který svým krásným a rozsáhlým dílem zasáhl mnohá lidská srdce. Ještě však celých 41 let jsme museli počkat, než 15. února 2003 premiérově vyřkl tyto verše: „Jenom jeden život mám, a žízeň věčnou, ze všech studní světa chtěl jsem pít, aspoň jedno setkání mě čeká s bledou slečnou, přitom tolik chce se žít…“ Jmenuje se Janek Ledecký. A navždy zapsal příběh Galilea Galilei do tónů neobyčejného muzikálu Galileo.
V Divadle Hybernia se od roku 2019 odehrává muzikálový příběh, který se po šestnácti letech od své světové premiéry v divadle Kalich vrátil na prkna, která znamenají svět. Tedy svět divadelní. Dal by se charakterizovat několika málo slovy:
Jeden muž, jedno slunce, jedno náboženství, jeden proces, jedno odvolání, jediná pravda.
Jeden z nejúspěšnějších tuzemských muzikálů z pera Janka Ledeckého s prostým názvem Galileo - a to téměř v původním hvězdném obsazení, v režii a scénografii Šimona Cabana.
A teď si řekneme, kdo vlastně byl ten Galileo, o kterém je celý muzikál. Galileo Galilei (celým jménem Galileo di Vincenzo Bonaiuti de' Galilei) se narodil 15. února 1564 v Pise, byl italský matematik, fyzik a vynálezce. Mezi jeho nejznámější úspěchy řadíme vylepšení dalekohledu (po jeho vylepšení zvětšoval až 20x), vynález mikroskopu, rozmanitá vědecká pozorování, atd. Často je uváděn jako „otec moderní astronomie“, „otec moderní fyziky“ a dokonce „otec vědy“. Byl synem matematika, hudebního skladatele a italského houslisty Vincenza Galilei. Zemřel 8. ledna 1642 ve Florencii.
Příběh muzikálu Galileo začíná římským koncilem, před který byl Galileo povolán. Vypráví o tom, jak se vlastně Galileo cestou svých vědeckých poznání ocitl v domácím vězení. Giordano Bruno, kterého všichni měli za místního blázna, protože říkal, že Země je kulatá, nikoliv placatá, a že Země není středem vesmíru a také, že vesmír je nekonečný. Galileo byl chudý učitel matematiky, který prováděl mnoho různých pokusů z různých oblastí (fyzika, mechanika, atd.), vymýšlel různé přístroje (vojenské měřidlo), nebo třeba vylepšil holandský dalekohled.
Za jeho proticírkevní názory však Giordana 17. února 1600 upálili na hranici v Římě. Když v knajpě truchlili jeho přátelé, že už mezi nimi Giordano není, krásná Mia všechny povzbudila. Jak šel čas, tak se do sebe Galileo s Miou zamilovali a začali si vyznávat lásku písní „Hvězdy v očích". Zanedlouho, když přišel do města mor, Galileo psal pro Miu knížku Sidereus Nuncius (Hvězdný posel) a odmítl odejít, že mu zbývají dopsat dvě strany. Ať jde bez něho, ale ona mu řekla, že bez něj nepůjde. Nakonec se šla podívat ven, kde ji mnichy zfanatizovaný dav zabil. Galileo ji našel mrtvou, a tak ji odnesl v náruči a začal jí zpívat smutnou píseň „Stopy“ o tom, jak ji nikdy nepřestane milovat.
Zanedlouho se konala slavnost na počest odeznění morové rány, na kterou byl pozván i Galileo. Dívky se předháněly, která si s ním zatančí. Galileo se pokusil nenápadně vytratit, ale dívky ho dostihly: „Počkejte, slíbil jste nám, že nám ho ukážete!" Na to Galileo odvětil: „Ááá, myslíte můj nový dalekohled? Tak pojďte!“ Nakonec se mu, ale podařilo před dívkami utéci. Načež ho v jeho obydlí čekala Giana di Medici, aby ho svedla. On se svést nenechal a řekl jí, že myslel, že budou jen přátelé. To neměl dělat! Giana řekla, že mu ještě ukáže, jak vypadá pomsta od ženy. A také že ukázala!
Načež doporučila otci Inchoferovi, vrchnímu cenzorovi, aby povolil vydání Galileových spisů Dialogo sopra i due massimi sistemi del mondo (Dialogy o dvou největších systémech světa), který obsahoval pasáže, zesměšňující papeže Urbana VIII. Ten sice nerad, ale svolal koncil (církevní soud). A tak Galileovi také hrozilo upálení na hranici jako Giordanovi, a aby se zachránil, tak musel své učení a teze odvolat. Navzdory tomu byl odsouzen k doživotnímu vězení, na osobní přímluvu papeže mu byl trest zmírněn na vězení domácí, kde sepsal své poznatky a pozorování, a dožil v něm až do své smrti.
Galileo Galilei zemřel ve své vile v Arcetri 8. ledna 1642. Katolická církev všechny jeho spisy dala na Index librorum prohibitorum (oficiální seznam zakázaných knih). Ve stejném roce se v Anglii narodil Issac Newton, který na principech Koperníkova spisu O obězích nebeských sfér a Galileova učení a pozorování, které shrnul ve svých dílech, vybudoval základy moderní fyziky. Galileova díla byla také základem pro moderní matematiku, mechaniku i astronomii. Galileo Galilei byl katolickou církví plně rehabilitován až roku 1992 - v tento rok od jeho smrti uplynulo dlouhých 350 let.
Hlavní role vynálezce Galilea Galilei se zhostil sám autor muzikálu Janek Ledecký. A nutno dodat, že roli jen nehrál, ale prožíval, a to včetně zajímavých výrazů v obličeji, které byly vidět i v poslední řadě. Písně byly zazpívané procítěně, takže o to větší byl zážitek z celého muzikálu. Učence Giordana Bruna si zahrál vynikající Bohouš Josef, který ho skvěle ztvárnil a předvedl famózní pěvecký výkon např. u písně „Nikdy to nevzdám“, nebo i v dalších duetech. Kromě toho ztvárnil také vypravěče, který mnohé věci divákům dovysvětlil, jako třeba v epilogu celého představení.
V roli křehké Mii se představila zpěvačka Dasha, která taktéž skvěle zpívala i hrála. Její ztvárnění Mii se mi líbilo, především její duet „Hvězdy v očích“, který si krásně zpívali Dasha s Jankem Ledeckým. Velmi dojemná byla píseň "Stopy", kdy Mia byla zavražděna davem zfanatizovaných lidí, a Galileo ji pochovává. V roli zákeřného vrchního cenzora, otce Inchofera se představil vynikající Tomáš Trapl, který výborně ztvárnil fanatického kněze, který nepřipustí žádné narušení církevních dogmat a odstraní vše, co by církev ohrožovalo - a půjde klidně i přes mrtvoly na hranici.
Svůdné Giany de Medici se zase chopila Elin Špidlová, která taktéž krásně zpívá a zatančila krásný sexy taneček, když sváděla Galilea, kterého hrál Janek Ledecký. Otci Inchoferovi zase zatančila krásně cudně, až jí uvěřil její nevinnost. Papeže Urbana VIII. neboli Mafea Barberiniho si zahrál L. W. Frenk, který perfektně ztvárnil obrat v jeho chování, když se stal papežem. A také krásně vyjádřil pocity mocných, kteří jsou na vrcholu vždy sami. Kardinála Angeloniho si zahrál Mojmír Maděrič a druhého kardinála Badaloniho Richard Tesařík - oba svými šprýmy vtiskli kardinálům lidský rozměr.
Cosima II. Medicejského, bratra Giany a mecenáše Galilea, výborně ztvárnil a skěle zazpíval David Uličník. Neměl sice mnoho pěveckého prostoru, avšak o to více si užil hereckou polohu své role. Věrnou hospodyni Galilea jménem Marie si zahrála Jana Feriová. Ztvárnění nehybně stojících soch (které se občas také v rytmu hudby pohybovaly) se ujaly Eva Pechová a Markéta Šandová. Obdivuhodné, jak herečky v rolích soch nehnutě stály, a jak se říká, nehnuly ani brvou.
Zaujaly mne také zajímavé scénické projekce za herci, jež měl na starost Petr Hloušek, a které významně dokreslovaly scénu a vytvářely správnou náladu. Krásné kostýmy měla na starosti Simona Rybáková, která se inspirovala historickými kostýmy.
Do květnové derniéry tohoto muzikálu zbývá jen několik málo představení, takže neváhejte, pokud chcete tento zajímavě ztvárněný příběh vidět na vlastní oči.
Galileo Galilei | Janek Ledecký |
Mia | Dasha / Sabina Laurinová |
Giana di Medici | Elin Špidlová / Ivana Chýlková |
Giordano Bruno, vypravěč | Bohouš Josef / Petr Kolář |
Otec Inchofer | Tomáš Trapl / Josef Vojtek |
Kardinál Maffeo Barberini a Papež Urban VIII. |
L. W. Frenk / Dušan Kollár |
Kardinál Angeloni | Mojmír Maděrič / Ivan Vodochodský |
Kardinál Badaloni | Richard Tesařík / Pavel Zedníček |
Marie | Jana Feriová / Athina Langoska |
Cosimo II. Medicejský | David Uličník / Michal Kavalčík |
Pěvecká company | Štěpán Piller, Jaroslav Parči |
Taneční company | Johana Hájková, Dorota Smičková, Adriana Bajtková, Denisa Sýkorová, Jan Olexa, Pavlína Vejnarová, Václav Procházka, Martina Németová, Jakub Šimůnek, Václav Procházka, Radek Fišer, Lukáš Prokop, David Sklenička |
Sochy | Eva Pechová, Markéta Šandová |
Libreto | Janek Ledecký, Šimon Caban |
Hudba a texty písní | Janek Ledecký |
Režie a scénografie | Šimon Caban |
Choreografie | Leona Qaša Kvasnicová |
Kostýmy | Simona Rybáková |
Hudební aranžmá | Martin Kumžák |
Scénické projekce | Petr Hloušek |
Světelný design | Pavel Dautovský |
Zvukový design | Petr Ackermann, Martin Kučera |
Komentáře k článku