Voda. Věčný živel, který plyne celými věky a není nikdy v klidu. Někdy teče líně, sotva vlnkou polaská břeh, jindy zase skáče, jak rozverné dítě přes kameny, aby posléze vířila, rvala se v peřejích s kameny, narážela do pilířů starobylých mostů, a naopak, byla línou v úsecích, kde se lepí k pádlům vodáků jako olej. Taková je řeka. Občas na ní spatříme zvláštní úkaz - a není to ranní závoj mlhy nad vodou, nebo odlesky zapadajícího slunce, které obarví vodu do zlatavo-šarlatové barvy, aby pak jako zlato tekla dál. Jsou to totiž zvláštní tvorové, které můžete u vody často spatřit. Jsou to vodáci.
A ti vznikají tak, že se parta lidí relativně rozumných domluví spolu na zcela nerozumné věci - že budou týden spát ve stanech, ctít budou středověkou hygienu, nechají se dobrovolně žrát od komárů, každý den se budou bavit hledáním zásuvek pro nabíječky své elektroniky, stavěním a bouráním stanů, sháněním svých věcí, které se v noci záhadně přemístily zcela jinam, než byly večer uloženy, a dobu mezi spaním vyplní dřinou při pádlování, přenášení plavidla přes kameny, konzumací nadměrného množství karcinogenů - tedy opékáním buřtů nad ohněm (o jiných jedech - např. C2H6O se raději nezmiňujeme!), a nebo nečekanými pády z raftu do řeky, které se však popisují slovy "to mi ale bylo vedro, musela jsem se hned zchladit - teď už je mi lépe", což ostatní odmění hurónským řevem.
 |
Doktor Faust (verše: Jan Batysta): "Teď však přišla moje hodina, má chvíle vítězství. Ta vysloužená odměna po letech neštěstí. |
 |
 |
Stůjte při mně síly čarovné, … je to vodák! |
 |
… tyto verše si možná všichni naši vodáci notovali, když se přes všechny peripetie sešli v pondělí v Rožmberku, aby v úterý zahájili plavbu po krásné řece Vltavě, která skončí v pátek v Českých Budějovicích.
My jsme s kamarádkou Gábinou (mým andělem a Můzou) dorazili na jediný den, abychom se na pozvání režiséra Davida Codyho připojili k oslavě narozenin Vojty Adamčíka, autora hudby k muzikálu Doktor Faust. Zatímco část této vodácké party již stavěla stany, raft pod kapitánským vedením Filipa Antonia a jeho posádky - Dity Hořínkové, Nikol Ciprové, Jany Štěpánkové, Natálky Grossové, Viktora Aarona a Vojty Placka právě připlouval k dnešnímu tábořišti, což se nám podařilo zachytit. Nebýt však Davida, a jeho obětavosti (režisér za všech okolností vše zachraňuje), proud by je asi nesl vesele dál. Vše ale dobře dopadlo, ale k velkému překvapení posádky jsem přistoupil na raft jako "porcelán", a posádka tak absolvovala krátkou fotografickou vyjížďku.
Po vylodění jsme na sebe s Davidem mrkli a šli udělat inspekci stanů, stavu jejich obyvatel a blízkého okolí Faustova pekelného tábořiště. Viděli jsme věci nevídané, ale také výbornou partu, která si zcela bez zábran (no, nějaké tam byly) užívala slunečného léta, volnosti v přírodě, a blbla na kvadrát. I díky tomu vznikl tento skvělý článek. Když jsme se vraceli k jídelně, kde se všichni shromažďovali, uviděli jsme překrásnou scénu - pánové pochopí. Nebojte, jednalo se jen o netradiční podávání tekutého občerstvení.
Po celém dni, kdy si parta užila nejdříve dobrodružný výstup na Kleť - výškový rozdíl 630 m - to o zpožděném příjezdu byla kachna :-), aby pak po dobrém obědě vystoupala ještě o 18 metrů výše, a užívala si krásného výhledu do okolní krajiny. Pak přišel zlatý hřeb celého odpoledne: celá parta prožila nervydrásající sjezd na koloběžkách z Kleti až do Zlaté koruny. A jako bonus již všichni věděli, že dorazí fotograf z Prahy, aby zdokumentoval, jak si vodu užívají, takže se na nás všichni těšili, a to ani nevěděli, co se bude dít. A tak se fotilo na břehu, na vodě, i ve vodě - k focení pod vodou naštěstí nakonec nedošlo.
Pak se všichni převlékli do 'velké večerní', a začaly se slavit narozeniny Vojty, který mezitím dorazil. Bohužel, pár jedinců nápor na svou psychiku nevydržel, a tak sedli do auta, a odjeli neznámo kam (prý z pracovních důvodů...). Tak uvidíme, zda je v září opět v muzikálu Doktor Faust uvidíme. Odjeli i přesto, že si jiní lehli jako správní aktivisté před auto, a další vytvořili lidský řetěz. Ačkoliv se všichni drželi známého hesla "¡No pasarán!", nakonec projeli a odjeli. Škoda. Pro nás i pro ně :-) Ostatní si dali večeři a těšili se, až se předvedou se svou novou vodáckou hymnou.
Jak vidíte na snímku, dresscode byl přísně dodržován. Tedy původně měl být, ale pár jedinců svým neodpovědným přístupem strhlo ostatní, a tak se záměr nakonec nezdařil. Pak už vypukla oslava přímo ďábelská. V hlavní roli Vojta Adamčík, který si musel se všemi připít a dostal i pár dárků - samozřejmě hudebně zaměřených, aby se mu lépe skládal další muzikál, který - jak prozradil - uvidíme v Hudebním divadle Karlín. Pak následoval úkol věru sisyfovský - připít si s každým z přítomných a přijmout od nich množství různých gratulaci. A pak se již slavilo, povídalo, zpívalo, vzpomínalo.
Co však bylo pro některé z přítomných největším zážitkem - podotýkám, že i pro mě osobně - že dorazil producent muzikálů Romeo a Julie, Jedna noc na Karlštejně a Casanova - které se všechny odehrávaly na nádvoří nedalekého zámku Hluboká nad Vltavou - Zdeněk Pikl. A s ním i další skvělí lidé - Věra Pašková s manželem, přidala se Dita Hořínková, Filip Antonio a Jana Štěpánková - takže hned vznikla "Hlubocká sekce", kde jsme zavzpomínali na krásné momenty a úžasné příhody, spojené s tímto místem a těmi muzikály. Vznikla i unikátní fotografie hlubocké party (na akci muzikálu Doktor Faust), která je unikátní tím, že je na ní zachycen i fotograf osobně.
Čas kvapil, a zábava plynula dál - až nás přišla ztišit ochranka, kterou Dita "ukecala" takovým způsobem, že se všichni přítomní váleli smíchy. Po společném zapózování pak zábava pokračovala dál - samozřejmě tišeji. V dobré zábavě čas utíkal rychle, a najednou již byl nový den, a "pražská výjezdovka" musela - ač nerada - i tak skvělou zábavu opustit, neboť nás čekala dlouhá cesta zpět do Prahy. Ale celou cestu jsme si měli o čem povídat, vzpomínali na skvělé lidi a zážitky s nimi.
P.S.: režisér vymyslel neotřelý nápad: oslovil některé z účastníků, aby něco o celém vodáckém putování napsali. A protože to bylo zajímavé, níže jsou nejzajímavější postřehy zvěčněny pro potěchu čtenáře.
Co v divadle nezažijete, ale na vodě prožijete…
„Hele, víte, že kluci z kapely mají s sebou cajon a koupili i v antikvariátu kytaru a nový struny. Frajeři, co?“
„Nazdáááár… tak ty seš tu taky, jo? No super!“
„Tak zahájíme přípitkem…a ne, že budete jak utržený ze řetězu… vlastně, víte co, nejsme na pionýrskym táboře."
„Pamatujete, jak Natálka minule kvůli pavoukům vystupovala za jízdy z raftu?
Už se těším, jak to pojme letos.“
„Tu kytáru jsem koupil kvůli vodě…to by mohla bejt naše hymna.“
„A druhej verš… a dal jsem za ní celej Duškův plat.“
„Tak to je pecka… na konci vody budeme mít hymnu celou, pustím se do toho.“
„Já už jsem si dala spršku, vyčistila tesáky, sbalila stan, takže redy!“
„Ty vole, hele, to je neuvěřitelný, co Dáša píše…máme pro ni jet na úplně jiný nádraží, jinak dneska už nedojede. Prej jim bouchla lokomotiva…“
„Tak dneska si dáme takovej voddychovej den. Třetí den bejvá krizovej…že jo, pánové… tak, kdo se na to bude cejtit, může vyšplhat na Kleť až nahoru. Pěkně lesem, a pak po šutrech pod lanovkou. Kdo nechce, tak se poveze. Lanovka jezdí každou hodinu.“
„No, tak šlapem, šlapem….“
„Už tam budem?“
„Jóóó…támhle za tou zatáčkou už to je.“
… a z vesela…raz, dva, raz, dvaaa…“
„…a odměna bude - vítr ve vlasech – až pojedeme dolů na těch kolobrndách.“
„A pojedeme z vršku, rozbijem si drž…“
„Tak to je hukot, to jsem nečekal…..jáááááuuuu"……ticho….
„Ty vole, žiješ?…….. ……… ………… …….kucí…..JOOOOOOO….a mám to natočený…."
„Ty jsi fakt magor.“
„To je jez, jo? To bude můj první, já to ještě nikdy nejela…“
„A co mám dělat…co mám dělat?“
„Klid….řeka si poradí.“
„Tak tady je to fakt boží.“
„A ten pizzař je tak hezkej.“
„Já mu ukázala všechny svoje tetování…takže jsem se musela slíknout, aby je viděl celý.“
„Já si normálně léto bez vody neumím představit. Tohle jinde nemáš. Víš, to je prostě paráda.“
„Stejně jsi frajer a jedinej rejža, kterej něco takovýho je ochotnej zorganizovat.“
„Příští rok prostě musíme jet zas! Rejžo, to dáme, že jo?“
„Zejtra se fotíme. Přijede Škvor.“
„Teda, to je ale obětavej fotograf. Von se svlíknul do plavek a jde lovit snímky z vody.“
„No, aby spíš nelovil foťák z vody!“
„Něco hezkýho vo nás určo napíše…“
A protože se při náročném vodáckém putování nikdo neutopil, můžete všechny členy vodácké výpravy opět od září 2023 spatřit ve skvělém muzikálovém představení Doktor Faust v produkci manželů Duškových (kteří na vodáckou výpravu přispěli) v Divadle Na Maninách.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Komentáře k článku