… je asi nejznámějším sloganem z písně, která se zpívá v muzikálu Kabaret. Není však tím jediným, kvůli čemu byste měli na toto představení zajít. Skvělá atmosféra, prostředí berlínského kabaretu a silný příběh na pozadí hákového kříže - to je Kabaret. Zvítězí láska nebo nacistická ideologie? Recenzi tohoto představení, ve kterém září Daniela Šinkorová jako kabaretní zpěvačka a tanečnice Sally Bowles Vám přinášíme v našem článku.
Muzikál Kabaret autorské dvojice Kander - Ebb (mj. Chicago, Kiss of the Spiderwoman, New York, New York) se hraje v krásných prostorách Divadla J. K. Tyla v Plzni. V hlavní roli září Daniela Šinkorová jako kabaretní zpěvačka Sally Bowles. Kit Kat klub, kde Sally vystupuje, je místem, kde se lidé baví, zároveň je však i zrcadlem světa, ve kterém se klaunství a absurdita staly základním životním pocitem.
Příběh začíná na Silvestra 1929 v kabaretu jménem Kit Kat klub. Stylově všechny přivítá kabaretiér (Vlastmil Korec). A spolu s kabaretiérem sledujeme příjezd mladého amerického spisovatele Cliffa Bradshawa (Bronislav Kotiš) do Berlína. Ve vlaku se seznamuje s Němcem Ernstem Ludwigem (Martin Bačkovský), který mu poradí ubytování v penzionu slečny Schneiderové (Stanislava Topinková-Fořtová).Ernst zavede Cliffa do Kit Kat klubu, kde jako hlavní hvězda vystupuje Angličanka Sally Bowles. Cliff sleduje její vystoupení a ihned se do Sally zamiluje. Po představení ji volá, a Sally je nadšená - opět slyší angličtinu. Cliff se jí vyzná a Sally jeho city opětuje. Opustí svého dosavadního přítele a mecenáše Maxe a odstěhuje se ke Cliffovi. Zároveň tím ale ztratí práci v klubu. Cliff je jejím příchodem velmi překvapen, ale nakonec u něj Sally - i přes protesty slečny Schneiderové - může zůstat.
Souběžně s milostným vztahem Cliffa a Sally se rozvíjí i vztah slečny Schneiderové a pana Schultze, židovského obchodníka s ovocem, který v penzionu bydlí. Cliffovi se nedaří psaní a tak přijme od Ludwiga práci - pašování politických materiálů z Paříže. Sally zjišťuje, že je těhotná a přes počáteční šok začínají s Cliffem svatbu a další společný život. Pan Schultz oznamuje zasnoubení se slečnou Schneiderovou, aby zachránil její čest před prostitutkou Kostovou. Slečna Schneiderová je tedy s panem Schultzem zasnoubena a chystají oslavu.
Právě na jejich zásnubách však Ernst Ludwig odkrývá svou pravou tvář - je totiž nacistou. Ve svém antisemitském projevu varuje slečnu Schneiderovou před sňatkem s panem Schultzem - člověkem neárijského původu, se kterými chtějí ti Němci "správného" původu zatočit. Společně s prostitutkou Kostovou (Michaela Havlíčková) pak zpívají píseň "Vítězství nám zítřek dá" jako předzvěst budoucí moci nacistů. Těmi je nakonec zaplněna celá scéna.
Sally je z Ernstem nadšená. Cliff, který četl Hitlerův Mein Kampf a ihned pochopil zrůdnost nacismu, je šokován a snaží se Sally otevřít oči. Ta však moc nacistů bagatelizuje a odmítá pochopit skutečný stav věcí. Cliff odmítá pro Ernsta dál pašovat materiály, i když se Sally peníze potřebují. Z obavy o budoucnost svého penzionu zruší slečna Schneiderová zasnoubení. Cliff chce opustit Berlín, ale Sally se chce vrátit zpátky do Kit Kat klubu a stát se kabaretní zpěvačkou.
Cliff ztropí v klubu scénu a poté co dá Ludwigovi facku je zmlácen nacisty. To ještě uspíší jeho touhu po odjezdu. Sally se v noci vrací domů a Cliff ji přesvědčuje, aby s ním odjela do Ameriky. Sally oznamuje Cliffovi, že podstoupila potrat, nikam s ním nepojede a vrací se jako hvězda vystoupení do klubu. Cliff nakonec odjíždí sám, ale zanechává Sally jízdenku do Paříže a dává jí možnost, aby se sama rozhodla, jak se svým životem naloží.
Vlakem však odjíždí sám.
Sally, i když vnitřně zlomená, se vrací do Kit Kat klubu, kde znovu vystupuje jako hvězda kabaretu a publiku zpívá strhující píseň "Život je kabaret", která se stala jejím příběhem. Životním příběhem...
V roli Sally Bowles exceluje Daniela Šinkorová. Nejen že skvěle tančí a výborně zpívá, ale hlavně je i vynikající herečkou. Scéna návratu po potratu domů a loučení s Cliffem je jejím hereckým vrcholem. Zdatně jí sekunduje i Bronislav Kotiš v roli Cliffa.
Vlastmil Korec roli kabaretiéra zvládl skvěle - s elegancí a vtipem. První výstup Daniely Šinkorové uvedl jako "Thálií ověnčená Sally Bowles". Ovšem chvílemi rušivě působily řečnické otázky kabaretiéra směrem k publiku, kdy se leckdy dočkal odezvy. Například v závěrečné scéně Cliffova odjezdu se ptá diváků, zda odjíždějí a z hlediště se ozve hlasité ne, načež se publikum začne smát, i když to nekoresponduje se situací na jevišti (plačící Sally).
Za zmínku stojí i výkon Stanislavy Fořtové-Topinkové (držitelky Thálie za roli paní Johnstonové v muzikálu Pokrevní bratři za rok 2003). Starou pannu Schneiderovou, majitelku penziónu, která dříve byla krásnou ženou s velkým služebnictvem, ale nyní je sama služkou jiných, zahrála s citem a bravurou. Hlavně ve scéně, kdy se rozhoduje, zda se provdat za pana Schultze,a kdy zpívá svou jedinou sólovou píseň.
František Dvořák jako Schultz dokázal citlivě ztvárnit naivitu staršího Němce, který si (jak se později ukáže) naivně myslí, že nacismus je jen další malé hnutí. To, že tomu tak není, se ukáže, až když ho kvůli jeho původu opustí slečna Schneiderová.
Po děkovačce, která vyvrcholila standing ovation, se na scéně ukázal i Roman Meluzín, režisér představení a umělecký šéf souboru muzikálu a operety.
Vždyť představení Kabaretu 23. dubna bylo první po udělování cen Thálie, kde Daniela Šinkorová získala právě za roli Sally Bowles nejvyšší ocenění v kategorii opereta, muzikál a jiný hudebně-dramatický žánr.
S jeho slovy, že výkon Daniely Šinkorové v této inscenaci nemá na české muzikálové scéně obdoby, nelze než souhlasit.
Muzikál Kabaret v Divadle J. K. Tyla v Plzni je důkazem toho, že kvalitní divadlo se dá dělat i mimo Prahu a s absencí většího počtu "hvězdných" jmen. I když v Plzni určitě několik budoucích hvězd jistě mají. Jednoduchá ale zajímavá scéna, nápadité kostýmy, promyšlený light design, a vynikající výkon Kabaretiéra, Sally a Cliffa jsou velkým plus této inscenace.
Tento Kabaret je povinností pro každého milovníka muzikálového divadla.
Fotografie Michal Škvor, text Veronika Břešťanová
Komentáře k článku