To bylo první, co mne napadlo, když jsem se dozvěděl tu smutnou zprávu: Mekky již opustil tento svět, a odteď již bude koncertovat jen v nebeských sférách.
Miro Žbirka se narodil 21. října 1952 v Bratislavě anglické matce Ruth Galeové a slovenskému otci Šimonu Žbirkovi. Naučil se zpívat ve slovenštině i angličtině, jeho celoživotní hudební láskou byli Beatles. V roce 1982 získal Zlatého slavíka.
Uměl napsat chytlavou písničku, která ale neomrzí ani po mnoha letech. Jeho hity, jako například Biely kvet, Můr našich lások, Prvá, Balada o poľných vtákoch, 22 dní, ase staly hity a zlidověly. Před pandemié, v prosinci 2019 oslavol Meky koncertem v O2 areně čtyřicet let na hudební scéně.
Co říci nakonec? Možná jen pár jeho veršů:
Na konci ulice stál múr našich lások,
múr detí postrácaných, čo nechcel nik.
Na konci ulice stál múr našich lások,
len on nás počúval rád čistých a zlých.
Múr detí stratených,
každé z nich učil rásť.
Múr detí stratených,
čo musia seba nájsť.
Tak sa priprav na život s ním,
priprav na život s ním.
Prežiješ s ním možno pár zím,
možno pár dlhých zím.
Na svetlo vždy vyjdeš s tmou,
nechám ti v ňom smútok slov.
Tak sa priprav na život s ním,
priprav na život s ním.
Nad tulákmi držia stráž,
niet tam víťazov.
Tak leť aj keď nevyhráš,
nad zemskou príťažou.
S nimi môžeš ísť,
tam kde hviezdy spať,
žiadne tiene zrád tam nie sú,
s nimi môžeš ísť.
Pod hladinou spí kameň tvár a testament,
v nehybnom tieni rias.
Čas zostal tu stáť, očami hviezd sa díva vpred,
v tej hĺbke je niečo z nás.
Len more cez brány čias,
ženie na brehy stĺpy vĺn.
More cez brány čias,
von vynáša stĺpy vĺn.
Nepovie nám však viac,
kde mŕtvi v ňom bývajú.
Nepovie nám však viac,
čo mestá v ňom skrývajú.
Co bolí, to přebolí,
co neznáš, už znáš,
přijdeš k poušti po moři,
tam čekám tě zas.
Nezhasínej, co hoří,
ať hoří to dál,
co bolí, to přebolí,
proč bys sám to vzdal?
