Ceny Thálie se v sobotu 9. 10. od 20:00 hodin vrátily do Národního divadla a její 28. ročník jste mohli sledovat v přímém přenosu ČT1, který moderoval Václav Moravec. Diváci nepřišli ani o loňské vítěze, kteří Thálie v roce 2020 přebírali ve skromných podmínkách internetového streemu, předávali totiž ceny letošním držitelům letošním oceněným umělcům. Vzhledem k uzavřeným divadlům kvůli covidovým opatřením v loňském roce se letos udělovaly pouze ceny za celoživotní mistrovství. Záštitu nad Cenami Thálie 2021 převzal Ministr kultury České republiky Lubomír Zaorálek. V průběhu přenosu bylo vyhlášeno 14 laureátů: Ceny Thálie za celoživotní mistrovství: činohra – mimořádně 6 cen, opera, balet, muzikál, alternativní divadlo, loutkové divadlo; mimořádné Ceny Thálie: Cena České akademie divadelníků, Cena za šíření divadelního umění v TV a Cena umělci do 33 let. S Musicalnetem jsme v Národním divadle na slavnostním předávání Cen Thálie byli, a tak vám přinášíme z tohoto krásného a nezapomenutelného večer reportáž.
Cena za celoživotní mistrovství: Opera
Eva Randová
Eva Randová (1936) je mimořádná osobnost, které bylo dáno do vínku hned několik talentů – pohybová zdatnost, která ji nejprve předurčila k mimořádným úspěchům v oblasti závodního plavání, dále důslednost a přirozená autorita, díky kterým se připravovala na povolání učitelky matematiky a tělesné výchovy, a především nádherný hlas, jenž definitivně rozhodl o jejím životním profesním směřování a poslání.
Cenu předával ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.
Cena za celoživotní mistrovství: Balet
Jaroslav Slavický
Umělecká dráha Jaroslava Slavického (1948) je neuvěřitelně bohatá, zejména pak ta ryze taneční a pedagogická. Absolvoval pražskou taneční konzervatoř a stáž v tehdejším Leningradě, kde jej mimo jiné vedl slavný pedagog Alexej Ivanovič Puškin. V zahraničí sbíral zkušenosti i nadále – tančil v Théậtre Municipal ve Štrasburku a ve Stadttheater v Basileji. Pak už zůstal věrný pražskému Národnímu divadlu.
Cenu předávali loňští držitelé ocenění Alina Nanu a Ondřej Vinklát.
Cena Thálie pro činoherečku do 33 let
Denisa Barešová
Denisa Barešová začala svou hereckou dráhu hned na naší první scéně. V Babičce režiséra Pitínského v titulní roli s Vlastou Chramostovou ztvárnila malou Adélku. Na scénu Národního divadla se později vrátila jako Kitty v Pýše a předsudku.
Cenu předával herec Martin Trnavský.
Cena za celoživotní mistrovství: Činohra
Libuše Švormová
V historii DAMU byl absolventský ročník 1959 zcela výjimečný – co posluchač, to budoucí velká herecká osobnost. Výrazné místo v této plejádě zaujímala i Libuše Švormová (1935). K umění, zprvu k hudbě a zpěvu, byla rodinou vedena už od mládí. Ač původem z Prahy, vystudovala nejprve v Brně obor grafiky na Škole uměleckých řemesel a teprve paknastoupila na DAMU do třídy prof. Vlasty Fabianové.
Cenu předávali Josef Láska, loňský držitel Thálie pro umělce do 33 let, a generální ředitel České televize Petr Dvořák.
Cena za celoživotní mistrovství: Činohra
Karel Urbánek
Na podzim 1953 přivedl nový ředitel Východočeského divadla v Pardubicích, režisér Karel Novák do hereckého souboru mladé posily, Janu Štěpánkovou, Petra Haničince a Karla Urbánka. Všichni byli čerstvými absolventy DAMU z ročníku vedeného Milošem Nedbalem, Radovanem Lukavským a Otomarem Krejčou. Haničinec, ač pardubický rodák, po jedné sezoně odešel.
Cenu předávala herečka Tereza Groszmannová, cenu za zesnulého tatínka převzaly umělcovy děti Anna a Karel Urbánkovi.
Cena České akademie divadelníků
Jan Kačer
Ročníku, který absolvoval DAMU v roce 1959, se podařilo uskutečnit sen všech studentů herectví – odejít do prvního angažmá společně. V čele s režisérem Janem Kačerem (1936) nastoupili do ostravského Divadla Petra Bezruče. Kačerovy inscenace (mj. Matka Kuráž, Romeo a Julie, Milenci z kiosku) záhy proměnily tento soubor pro děti a mládež v jedno z nejsledovanějších divadel v republice.
Cenu předala loňská držitelka ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru muzikál Hana Talpová a generální ředitel firmy Mountfield Michal Pobežal.
Celoživotní za celoživotní mistrovství: Muzikál
Jitka Molavcová
Herečka, zpěvačka, hudebnice a autorka knížek pro děti Jitka Molavcová (1950) je něžná, skromná a citlivá dáma, která se během okamžiku dokáže proměnit v klauna a která už déle jak 50 let po boku Jiřího Suchého baví i dojímá obecenstvo divadla Semafor především v proslavené roli Žofie Melicharové.
Cenu předávali loňští vítězové v oboru muzikál Erika Stárková a Pavel Režný.
Cena za celoživotní mistrovství: Činohra
Zdenka Procházková
Jméno herečky Zdenky Procházkové (1926–2021) zná kulturní veřejnost nejen naše, ale také rakouská a německá. Její umělecká činnost totiž řadu desetiletí překračovala hranice českého prostředí, takže její životní osudy mají až románový charakter (několik knih vzpomínek také napsala). Jako pražská rodačka získala lásku k umění už v dětství.
Cenu předala ředitelka výroby Českého rozhlasu Kateřina Konopásková a loňský držitel ceny Petr Štěpán. Za zesnulou herečku převzal cenu její dlouholetý přítel Václav Žmolík a její synovec Jan Tausek.
Cena za celoživotní mistrovství: Činohra
Jaroslav Satoranský
Tylovský „had z ráje“ uštkl Jaroslava Satoranského (1939) už v dětství – celá jeho rodina se věnovala amatérskému divadlu v Praze-Braníku, místě s velkou ochotnickou tradicí. Tam vstoupil poprvé na jeviště i on. Po vyučení rytcem začal studovat herectví na DAMU ve třídě prof. Vítězslava Vejražky.
Cenu předal ředitel Herecké asociace Ondřej Kepka.
Cena za celoživotní mistrovství: Alternativní divadlo
Ján Sedal
Herec a performer Ján Sedal (1948 v Bratislavě) vystudoval loutkoherectví na DAMU (absolvoval v roce 1978), s divadlem ale začínal začátkem sedmdesátých let v pražském undergroundovém divadelním prostředí – v Bílém divadle Františka Hrdličky a Zdenky Bratršovské (1971) a poté byl několik let členem souboru Křesadlo Václava Martince a Niny Vangeli. Zde se zabýval divadlem jako životním postojem. Seznámil se s fyzickým herectvím čerpajícím z podnětů chudého antropologického divadla Petera Brooka a Jerzyho Grotowského, které pro něj bylo a je inspirací po celý život.
Cenu předala ředitelka Nadace Život umělce Dagmar Hrnčířová.
Cena za celoživotní mistrovství: Loutkové divadlo
Tomáš Dvořák
Významný český loutkářský režisér Tomáš Dvořák (1956), absolvent oboru herectví na pražské loutkářské katedře Divadelní fakulty Akademie múzických umění, působil dlouhé roky jako kmenový režisér a umělecký šéf plzeňského Divadla Alfa (kam nastoupil po studiích v roce 1979 jako loutkoherec a až v 90. letech se začal věnovat výhradně režii). Zároveň byl (a stále je) velmi častým hostem Naivního divadla v Liberci, a právě na těchto dvou scénách je podepsán pod inscenacemi, které sbíraly ceny doma i v zahraničí a objely doslova celý svět.
Cenu předali loňský držitel ocenění Ondřej Nosálek a ředitel společnosti Intergram Ludvík Bohman.
Cena Thálie za šíření divadelního umění v televizi
Jaroslav Someš
Jaroslav Someš, pan doktor Jaroslav Someš, v sobě slučuje dva zdánlivě opačné pohledy na divadlo – vnitřní, protože je herec, a tedy i vykonavatel cizího záměru – a vnější: je historik, dramaturg, publicista. Ne každý je obou těchto pohledů schopen, a ne každému by ty dva pohledy byly k užitku tak jako Jaroslavu Somešovi.
Cenu předal loňský držitel ocenění Josef Špelda.
Cena za celoživotní mistrovství: Činohra
Iva Janžurová
Do historie našeho divadelního školství vstoupil ročník absolventů 1963 jako tzv. ročník Dvanácti (podle hry, kterou posluchačům napsal Pavel Kohout přímo „na tělo“). Iva Janžurová (1941) v něm patřila k nejvýraznějším tvářím. Už na školní scéně v sobě spojovala tragično a komično, což vlastně předznamenalo celou její další hereckou dráhu.
Cenu předávali za loňského držitele ocenění Josef Abrháma jeho vnuci Josef a Antonín Abrhámovi. Václav Moravec věnoval vzpomínku i Libuši Šafránkové.
Cena za celoživotní mistrovství: Činohra
Alois Švehlík
Kdyby ještě existovaly pracovní knížky, kam si herci kdysi zapisovali „štace“, kterými prošli, měl by Alois Švehlík (1939) tu svoji úctyhodně zaplněnou. Na první stránce by byl dětský dramatický soubor v jeho rodných Pardubicích, kde hrával spolu se svým starším bratrem Jaroslavem. Oba se pak rozhodli pro divadelní dráhu. Jaroslav se stal předním členem Státního divadla v Ostravě, avšak předčasně zemřel.
Cenu předal generální ředitel Národního divadla Jan Burian.
Ceny Thálie pro rok 2021 byly tedy rozdány a publikum, i když v rouškách a respirátorech, bylo dojato a nadšeno. Vladimír Moravec se v průběhu vysílání zamyslel nad názvem ocenění Cena Thálie za celoživotní mistrovství, jako by to mělo být poslední ocenění umělce, a na závěr přenosu vtipně použil citací Libuše Švormové a Ivy Janžurové pro návrh přejmenování ankety na „Jedeme dál!“ a „Pusťte mě ven!“ Publikum se tedy loučilo s letošním ročníkem s úsměvem na rtech. Doufejme tedy, že příští 29. ročník již proběhne bez protiepidemických opatření a tak, jak jsme byli vždy zvyklí. Všem oceněným umělcům za naši redakci srdečně blahopřejeme a budeme se těšit na další 29. ročník Cen Thálie, kde by se už měla rozdávat ocenění v jednotlivých kategoriích, jak jsme byli zvyklí v minulých letech.
Komentáře k článku