Jaké nástrahy číhají na Christine Daaé, mladou dívku toužící proniknout do světa hudby? Fantom opery je léty prověřený příběh, do kterého se muzikáloví diváci nechávají vtahovat již třicet osm let v hledištích předních scén světových divadel. První premiéra tohoto divadelního kusu proběhla v Londýně v Her Majesty’s Theatre 27. září 1986. České nastudování si pro svoji premiéru vybralo také tento měsíc, poprvé se tak Fantom opery hrál v Praze 13. září 2014 v Goja Musical Hall. Obnovená premiéra pak proběhla 14. září 2018.
Árie světově proslulého Fantoma opery, jehož hudbu napsal všem muzikálovým nadšencům jistě známý britský skladatel Andrew Lloyd Webber (vzpomeňme jeho v Česku uvedené muzikály Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, Jesus Christ Superstar, Evita, Cats), jsou naprosto nezaměnitelné a dávají vyniknout i zpěvákům, kteří se zhostí jejich interpretace. A na internetu se dají nalézt také libůstky, jakými jsou duet "The Phantom of the Opera" Antonia Banderase se Sarah Brightman, Ladislava Křížka a Evy Urbanové, nebo metalovější úpravu Tarjy Turunen a Marca Hietaly z Nightwish.
Premiéru českého představení ozdobila již svým příchodem na červený koberec řada zvučných jmen showbyznysu, mezi kterými byli například Pavel Trávníček, Hana Zagorová se Štefanem Margitou, Petr Janda, Pavel Zedníček, Ladislav Frej, či Saskia Burešová. Každému fanouškovi se musí rozbušit srdce již při úvodních tónech, kterými představení začíná. Efekt podpoří vizuálně i dynamicky blikající světla, a také lustr sjíždějící nad hlavami diváků, který je jedním ze zásadních momentů představení a jeho blyštivá nádhera nesmí chybět.
Pražské znovuuvedení nabízí skvělé kostýmy, vynikající pěvecké výkony a výborné hudební nastudování, pochvalu si zaslouží fakt, že nechybí představení doprovází i živá hudba. Kostýmní výtvarník Roman Šolc připravil pro představení kostýmy, které v nasvícení skvěle ožívají barvami, zaujmou i podkladovými látkami a dobře fungují v pohybu. Neváhá zvolit ani odvážné barevné kombinace, které odrážejí manýry operních hvězd. Zajímavým prvkem je například i skutečnost, že ústřední, posléze zavrženou, operní hvězdu Carlottu Giudicelli nechá táhnout za sebou vlečku, což dotváří její samolibý charakter.
I přepychové róby Christine Daaé připomínají lesk operních scén. Skvělé jsou zejména rozšafně barokní livreje pážat, které s nalíčením nabílo působí až lehce dekadentně. Stejně tak jsou tam patrné odkazy na španělské flamenkové sukně, či rokokové róby, pojaté ale s moderní nadsázkou. Zejména ve výstupu na píseň "Masquerade" přechází zrak ze záplavy různorodých kostýmů, mezi nimiž naleznete i paví kostým, či přetékající ovocem, s drátěnou kostrou navrch, ale i klasického pierota.
Fantom opery nepřestává vzněcovat vášně nejen úžasnými melodiemi, ale příběhem, v němž nevinná dívka podléhá vábení svého srdce a na cestě nelehkého osobnostního rozvoje v silnou ženu a nádherně zpívající umělkyni je nebezpečně působícím Fantomem ovládána prostřednictvím hudby. Fascinující jsou i inscenační motivy, jakými je zejména metaforický sestup Christine Daaé do hlubin po schodišti, a pak nezapomenutelný přesun na lodičce, kdy ji Fantom jako jakýsi temný převozník odváží k sobě do svého hájemství. Vypadá to, jakoby bychom se spolu s ní mohli přesunout do snových vizí, do mezisféry mezi skutečným a neskutečným světem. Není náhodou, že odděluje Fantomovu říši a reálný svět podzemní řeka, jakási asociace na bájné řeky podsvětí starých Řeků.
Osud znetvořeného Fantoma a mladé dívky připomíná i jinou známou dvojici literární tvorby, a to Krásku a Zvíře. Právě v takových výrazných kontrastech se naplno dokáže projevit jemnost i démoničnost charakterů, ale i bázeň a touha prolomit své dosavadní vnitřní hranice. Svůj význam má i to, že osudu Christine Daaé musí čelit sama, ani kamarádka ji dolů nemůže doprovodit, a Raul, její milenec, je nakonec bezbranný. Hlavní hrdinka se také pokusí vzbouřit svému údělu nejdříve tím, že stoupá se svým milým do výšin. Tuší, že hlubiny i v přeneseném slova smyslu začínají být příliš zrádné.
Muzikál Fantom opery se neobejde bez trojice pěvecky a herecky výrazných interpretů Raula, Fantoma a Daaé, na nichž je celý příběh v převážné míře vystavěn. Na premiérovém uvedení se těchto rolí výborně zhostili Marian Vojtko, Michaela Gemrotová a Michael Bragagnolo. Marian Vojtko dokázal svůj charakter ozvláštnit zvláštní směsicí běsnění, bolesti, dominance, ale i intimity. Nádherný byl například duet z představení napsaném Fantomem, v němž si s Daaé pohrává, jak kočka s myší. Michaela Gemrotová podala naprosto fantastický výkon, který v áriích gradoval až do závěru představení.
Michael Bragagnol, který hrál na premiéře Raoula, je pro romantické postavy jak stvořený. Jeho hlas uchu lahodí a skvělý byl zejména v duetu s Michaelou Gemrotovou, kdy do své interpretace vložil patřičnou dávku něhy a romantického okouzlení. Tenor Ubaldo Piangi v podání Nikolaje Višňakova byl přesně takový, jaký by měl být, zhýčkaná hvězda, která se i díky odlišné jazykové vybavenosti dostává snadno do potíží, a může tak využít až karikaturního postoje. Bronislav Kotiš a Pavel Vítek se ve svých komických výstupech skvěle doplňovali a výborně sekundovali Carlottě Giudicelli, kterou ztvárnila Tereza Mátlová.
Tereza Mátlová obdařila svoji postavu odpovídající gloriolou primadony, která si nic nenechá líbit a své obdivovatele si dokáže omotat kolem prstu. Neumí se popasovat s tím, že by měla být odsunuta mladinkou Daaé, jejíž hvězda díky absolvovaným hodinám s nezvyklým učitelem zpěvu – Fantomem opery – nezadržitelně stoupá. Z vedlejších postav byl výborný inspicient mající na starost ansámbl, který svým výkonem bavil. Také Natálii Grossové role Meg Giry svědčí a vnáší do ní patřičnou dávku mladického šarmu a čtveráctví.
Scénograficky potěší drobnosti, jakými je červená stuha, pro níž se Raoul vrhá do vody kvůli své dívce v mládí, se změní v jednu chvíli ve vražedný nástroj, na němž Raoula málem Fantom oběsí. Hezké je i přesunutí scény a navození tak pro diváka jinak skrytého pohledu za oponou. Vtipným momentem jsou chlapíci, kteří hrají karty za slonem, nebo si zakrývají oči při svlékání subrety. Na závěr představení byl producent dr. František Janeček k sedmdesátým čtvrtým narozeninám obdarován specifickým narozeninovým dortem, na němž nechyběla cukrářsky vymodelovaná opička, symbolický předmět z Fantoma opery. Na premiéře se vydařila i výzdoba rautu, která se nesla nejen v duchu masek, prázdných rámů, houslí, not a dekadentně působících kytic. A je třeba pochválit i nápad využít jako podkladovou plochu pro občerstvení zrcadla, na nichž se velmi vyjímalo a zapadalo do atmosféry.
Fantom opery je rozhodně výborným muzikálem, který zanechává v divácích silné pocity a nezapomenutelné zážitky a jeho české provedení není výjimkou. Skvělé pěvecké výkony, barvité kostýmy, i výpravná scéna, tomuto dílu sluší. Navíc příběh šikovně ve svých motivech využívá i oblíbený motiv zákulisí divadla, kde se to často hemží intrikami, vášněmi a rozbouřenými emocemi. Nechte se tedy vtáhnout do nádherného lesku a záře Opery Populaire. Kdo ví, jaký odraz své duše vás čeká pod tajemnou maskou.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Komentáře k článku