Kdo jiný by si u nás zasloužil muzikál složený z největších svých hitů, než náš zpěvák číslo jedna Karel Gott? V Hudebním divadle Karlín se 16. března 2017 v 19 hod. odehrála slavnostní premiéra muzikálu Čas růží za přítomnosti samotného Mistra, prezidenta ČR Miloše Zemana, a v hledišti usedla i celá řada celebrit, které si tuto významnou kulturní událost roku nechtěly nechat ujít. Musicalnet byl samozřejmě u toho, a tak se s vámi můžeme podělit o zážitky a dojmy.
Autor scénáře Sagvan Tofi napsal pro muzikál příběh, při kterém se nechal inspirovat nejslavnějšími hity Karla Gotta, které pocházejí od našich předních skladatelů jako jsou Karel Svoboda, Ladislav Štaidl, Petr Hapka, Jiří Zmožek a opatřených texty Jiřího Štaidla, Zdeňka Borovce a mnoha dalších. Bohužel spojovací můstky scénáře působí občas trochu šroubovaně a většinou není těžké uhodnout, která píseň bude následovat. Děj začíná v lese u domku samotářského podivína, kam přichází parta mladých hudebníků krást marihuanu. Stařec jednoho z nich nachytá, jak si v domku prohlíží jeden z jeho obrazů, a začne mu vyprávět svůj příběh o tmavovlasé ženě na něm namalované a nešťastné lásce k dívce z poutě.
Provázeni písní „Když jsem já byl tenkrát kluk“ se diváci vydávají do jakéhosi města, kam právě přijela pouť. Seznamujeme se s kolotočářem Barnabášem, který vždy v každém novém městě zve do své maringotky místní krasavice, a společně s družkou Hortenzií vychovává malou Anetu. Ta se brzy skamarádí s místním malým chlapcem Honzou, který velmi rád maluje. Otec Honzy je majitelem pražírny kávy. Pro Honzu je setkání s Anetou osudové a láska k ní mu vydrží na celý život. Když pouť odjíždí na další štaci, Aneta Honzovi daruje na památku zlatou růži, která je pro Barnabáše hlavním lákadlem zákazníků na jeho střelnici.
Děj se v čase posune dál, Honza s Bohoušem začali koncertovat a celkem se jim daří. A jednou se Honza s Anetou se znovu potkávají již jako dospělí mladí lidé. Pouť mezitím krachuje a Barnabáš sehnal pro Anetu bohatého ženicha. Od svatby očekává, že celou jeho kočovnou společnost zachrání z tíživé finanční situace. A ač to Honzovi rve srdce, Aneta se podvoluje pěstounově vůli a vdává se. Nešťastný Honza odjíždí dál budovat svou pěveckou kariéru a po celý zbytek života už maluje jen jednu jedinou tvář, na kterou nemůže zapomenout. Po dalších letech Barnabáš Honzu vyhledá, aby mu oznámil, že Adéla zemřela a vysvětlí mu, proč jednala tak, jak jednala. Pointu vám nechci prozradit, abych vám dopřála alespoň závěrečné překvapení, pokud se na muzikál vypravíte.
Příběh není inspirovaný osudem Karla Gotta, i když mistra v hlavní postavě jistě snadno poznáte. Je inspirovaný písněmi a hity, ve kterých Gott o lásce, nadějích a touhách zpívá. Scénář Sagvana Tofiho je však nejslabším článkem celého projektu, děj se místy příliš vleče. Dílu chybí dramaturg, který by příběh razantně zkrátil, především v první části, která mi připadala neúnosně dlouhá. Ve druhé části se již děj rozvíjí a dočkáme se v ní i většího množství slibovaných hitů Karla Gotta.
Scéna od Daniela Dvořáka je řešena tak, že příběh neruší žádné složité přestavby, a pokud máte rádi kolotoče, poutě s houpačkami a střelnicí, plnou papírových růží, přijdete si jistě na své. Na rozbití dveří maringotky nechybí ani dělo, které je nezbytnou rekvizitou k písni „Dám dělovou ránu“. Celkovou atmosféru dotvářejí skvělé kostýmy Romana Šolce a podtrhuje je výrazný rukopis choreografií Petry Parvoničové. V jedné scéně se mi íbil například také nápad použití kostýmů z různých muzikálů, které uvádí nebo v minulosti uvedly scény HDK nebo Divadla Broadway, což ovšem může ocenit pouze divák, u kterého předpokládáme, že všechny tyto muzikály viděl. Muzikál doprovází živý orchestr pod taktovkou Martina Kumžáka, který je již v HDK zárukou kvality. Škoda, že v několika sólových nástupech párkrát zaspali zvukaři, což samozřejmě narušilo celkový dojem.
V roli Honzy se představil Jan Kopečný, který podal vskutku suverénní výkon a všechny náročné písně z repertoáru Karla Gotta zvládl na jedničku. Má perfektně nastudované pohyby a gestikulaci Mistra, ale nikdy nezajde tak daleko, aby to vypadalo jako parodie. Nejvíce Karla Gotta připomínal asi při scéně z koncertu v pražské Lucerně. Bravurně se předvedl v písni „Pláč“, kdy v publiku jedno oko nezůstalo suché. Dospělou Adélu na premiéře ztvárnila skvělá Markéta Procházková, která byla velmi přesvědčivá, přirozená a živočišná. Velmi se mi líbilo její podání písně „Ukážu ti cestu rájem“.
Josef Vojtek, který ztvárnil roli Starce, je samozřejmě stálicí našeho hudebního nebe a v představení odvedl perfektní výkon. Je jen škoda, že tato postava má v ději vlastně pouze roli vypravěče a objevuje se jen na začátku a v závěru celého muzikálu. Finále ovšem stojí zato. Ve chvíli, kdy se setkávají všechny tři věkové podoby Honzy v podání Filipa Antonia, Jana Kopečného a Josefa Vojtka, předvedou všichni tři překrásný terčet v písni „C´est la vie“.
Dále se v muzikálu můžete těšit na pár vynikajících zpěváků, kteří ovšem ve scénáři dostali velmi málo prostoru ukázat svůj um. Jedním z nich je jistě Josef Štágr, který ztvárnil otce malého Honzíka a dalším je třeba Petr Ryšavý v roli staršího Zrzka, který má příležitost předvést se jen v jediné sólové písni. Peter Pecha, kterého uvidíte v roli Dannyho, jemuž se stařec na začátku svěřuje se svým pohnutým příběhem, si zazpívá vlastně až v závěrečném přídavku. Činoherní roli Wronského, ženicha Anety, si zahrál Vladislav Beneš.
Výraznou a nepřehlédnutelnou postavou v muzikálu je principál cirkusového spolku Barnabáš, kterého ztvárnil Jiří Langmajer. Charakter této postavy je nám představen pouze v poloze vládce svého území a nevěrníka v jedné osobě, takže působí poněkud jednotvárně, i když herec Langmajerova formátu si s figurou snažil poradit, jak se dalo. Dobré srdce Barnabáš ukáže až v samém závěru příběhu, když přichází za Honzou, aby mu vysvětlil, proč ho vlastně Aneta musela v mládí odmítnout. Postava Barnabášovy družky Hortenzie by vlastně v příběhu ani nemusela figurovat, celou dobu jen nahání nevěrného druha se vzduchovkou v ruce. Společně si zazpívají jedinou píseň „Krev toulavá“. Hortenzii ztvárnila se svým komediálním talentem Adéla Gondíková.
Honzova kamaráda a manažera v jedné osobě Bohouše, si zahrál Martin Písařík, který svou roli pořádně kořenil vtipnými glosami a žertíky, které byly místy určeny jen zasvěceným a vlastně jen samotným hercům, např. průpovídka „Jdeme k Máce“. Martin Honzovi zdárně sekundoval, byl mu rovnocenným parťákem jak po herecké, tak i po pěvecké stránce a nechyběl mu patřičný nadhled a lehkost, s jakou se své postavy ujal. Takže Martinovi můžeme za jeho profesionální výkon jen zatleskat.
Z dětských rolí vás jistě zaujme malý Honzík, kterého ztvárnil Filip Antonio. Na jevišti je ostříleným bardem, působí sebejistě, ale zároveň velmi přirozeně. Překvapuje jak svým suverénním hereckým výkonem, tak hlavně svým výborným a čistým zpěvem. Natálie Němcová je v roli malé Anety také přesvědčivá, až na jedinou repliku - její několikrát opakované „C’est la vie“, které vyznívá z úst dítěte příliš přemoudřele a nevěrohodně. V dalších dětských rolích se představili Filip Vlastník coby Bohoušek a malého Zrzka si zahrál Tomáš Ringel. Jejich výkonům nelze nic vytknout, zdá se, že nám zde začíná vyrůstat nová a talentovaná generace budoucích muzikálových hvězd.
Na závěrečnou děkovačku se dostavil samotný Karel Gott, který pro muzikál Čas růží namaloval osobně obraz, kolem něhož se celý příběh točí. „Nemohu posuzovat, jak se mi to líbilo, či nelíbilo. Byl jsem u počátku všeho. Chválit, či kritizovat nelze. Byla by to sebechvála, což já nedělám. Nebo by to byla zbytečná falešná skromnost,“ prohlásil Karel Gott. Dále řekl, že měl štěstí, že mohl zpívat tak pestrou škálu hitů. Posledních pětapadesát let své pěvecké kariéry si užíval. „Teď jsem měl možnost být i u zrodu muzikálu. Díky zkouškám či castingům potvrzuji, že růže mají trny,“ řekl Gott, ocenil talent a výkony svých mladých kolegů. „Díky nim mám radost, že moje písně čeká dlouhý život. Je pro mě velkou odměnou, že jste mě tento požitek nechali prožít,“ dodal dojatý Mistr a na závěr muzikálu popřál, aby měl jen na růžích ustláno.
Čas růží doprovází, jak už je v HDK dobrým zvykem, živý orchestr, tentokrát pod taktovkou Martina Kumžáka, což se samozřejmě výrazně podepisuje na celkovém vyznění muzikálu. Představení je obsazeno výraznými osobnostmi a přes určitě slabiny scénáře působí jako celek optimisticky. Gottovy písničky jsou nadčasové a v novém kabátě – v podání nových interpretů dostávají písně nový život. Doufejme, že bude dlouhý a úspěšný, jako byla až doposud umělecká dráha Mistra Karla Gotta. A kdo máte rád jeho písně, neváhejte muzikál navštívit, jistě se pobavíte.
Stařec | Josef Vojtek / Petr Dopita |
Honza | Jan Kopečný / Roman Tomeš |
Danny | Peter Pecha / Ondřej Bábor |
Aneta | Markéta Procházková / Eva Burešová / Veronika Vyoralová |
Bohouš | Martin Písařík / Ladislav Korbel |
Zrzek | Petr Ryšavý / Jaromír Nosek |
Barnabáš | Jiří Langmajer / Sagvan Tofi |
Hortenzie | Adéla Gondíková / Ivana Jirešová |
Honzík | Filip Antonio / Matouš Klíma |
Anetka | Natálie Němcová / Ines Ben Ahmed / Agáta Tandlerová |
Bohoušek | Filip Vlastník / Mikuláš Matoušek |
mMlý Zrzek | Tomáš Ringel / Lukáš Veřtát |
Otec Honzy | Josef Štágr / Milan Malinovský |
Wronsky | Vladislav Beneš / Vlastimil Zavřel |
Dirigent | Martin Kumžák |
Scénář | Sagvan Tofi |
Hudební dramaturgie | Ondřej Soukup |
Hudební nastudování | Martin Kumžák |
Choreografie | Petra Parvoničová |
Sbormistr | Jiří Březík |
Light design | Pavel Dautovský |
Sound design | Petr Ackermann |
Kostýmy | Roman Šolc |
Scéna | Daniel Dvořák |
Režie | Petr Novotný |
Komentáře k článku