Musicalnet.cz

Sobota 20. září se pro Divadlo Hybernia stala další významnou událostí. Přesně po 735 dnech od premiéry rodinného muzikálu Kapka medu pro Verunku hudební skladatel Zdeněk Barták s libretisty Janem, Alenou a Kristýnou Pixovými přicházejí s dalším rodinným muzikálem na motivy známé pohádky Hanse Christiana Andersena Sněhová královna. Pod režisérskou taktovkou Lumíra Olšovského a za vydatného přispění kostýmní výtvarnice Kateřiny Bláhové byli diváci vtaženi do pohádkového světa ledového království, boje dobra a zla. Vyhraje i tentokrát láska, jak by to ve správné pohádce mělo být? Pojďme se na premiérové představení společně podívat.

Původní příběh Hanse Christiana Andersena autoři upravili pro velké jeviště a celkovou výpravou z něj vytvořili muzikál pro všechny generace. Ponechali nosnou dějovou linku – velkou lásku Gerdy ke Kayovi a její strastiplnou cestu za jeho vysvobozením z moci Sněhové královny. Oba hlavní představitelé však nejsou děti, jako v původním příběhu, ale již dospělí mladí lidé, kteří by se měli brát. Sněhová královna samotná je poměrně komplikovaná a rozporuplná bytost, v níž spolu svádějí bitvu dobro se zlem, které v příběhu ztvárňují dvě postavy: Ona – zlo a On – dobro.

V muzikálovém provedení se oproti původní pohádce setkáváme s mnoha dalšími postavami, a naopak některé, například zvířecí postavy, byly z děje vynechány. Zajímavá je například transformace vrány, která v originále Gerdu doprovází na její strastiplné cestě, do lidské podoby pana Vrány, který vlastně ve svých dalších proměnách v jednotlivých ročních obdobích Gerdu de facto také, i když nepřímo, doprovází celým příběhem. Osobně se mi v muzikálové podobě trochu zastesklo po původní Andersenovskě ponuré poetice. Ale dnešní děti nečtou, vyznávají jiné hodnoty a mají zcela jiné zájmy, než mívala kdysi moje generace, takže je to zřejmě zbytečná nostalgie. Autoři nám předložili moderní výpravnou show, která nepopstrádá humorné situace a aktuální narážky, a jako taková jistě dnešní nejmladší generaci uspokojí.

Hudba Zdeňka Bartáka je zárukou osvědčené kvality, přesně vystihující nálady, povahy jednajících postav, dramatičnost příběhu i humorné situace. Ve Sněhové královně nám skladatel předvádí celou škálu melodií od vyloženě chytlavých a hitových, přes lyrické pomalejší písně až po rozverné a rytmické velkolepé šlágry, kde se přednesou sólisté i početnou company. Několikrát během představení se publikum nadšeně roztleskalo do rytmu.

To vše v hudebním aranžmá a nahrávkách Daniela Bartáka. Celé představení je ovšem zpíváno živě na halfplaybacky a nechybí ani závěrečné sbory a capella v hudebním nastudování Lindy Finkové. Nosnou ústřední melodií je duet hlavní dvojice Kaye a Gerdy „Buď má, buď můj“, který otextoval Ondřej Suchý, a píseň má dobře našlápnuto stát se velkým hitem. Všechny ostatní texty k muzikálu napsala Kristýna Pixová, a dá se říci, že celkem zdařile.

Celému představení vévodí důmyslně propracovaná scéna, jejímž autorem je Martin Černý. Na první pohled zaujmou dvě otočné rampy v centru jeviště – vnitřní a vnější, které se během představení dle potřeby různě natáčejí proti sobě a plynulým a velmi efektním způsobem umožňují rychle proměňovat jednotlivé obrazy. Rampy ve tvaru stočených kapek na točnách nabízejí velkou víceúčelovost, mají různé otvory a průchody, které jsou dle potřeby děje hojně využívány. Jednou nesou trůn Sněhové královny, jindy je z otvoru v rampě vytvořeno vězení pro Gerdu, kdy jsou mříže v mžiku vytvořeny pouze svisle přiloženými holemi loupežníků.

Po stranách jeviště lemují čtyři velké bílé stromy, a s touto dekorací tvůrci vystačí po celé představení, neboť se scény mění pouhým barevným nasvícením, odpovídajícím jednotlivým ročním obdobím. V představení je rovněž hojně využíváno projekcí, například k navození iluze vánice. Možná by iluze sněhové bouře byla ještě působivější, kdyby vločky v projekci nebyly statické, ale létaly. Velmi se mi líbilo pokrytí krajiny sněhovou peřinou, vyjádřené přikrytím scény rozměrnou hebkou draperií. O výborné nápady v představení po výtvarné stránce teda není nouze.

Velkou zásluhu na úspěchu muzikálu Sněhová královna bude mít jistě i režisér Lumír Olšovský, který opakovaně dokázal, že muzikálu rozumí a pravidla tohoto žánru má v malíčku tak, že si s nimi může tvůrčím způsobem pohrávat. Společně s autory zvolil zajímavé herecké a pěvecké obsazení, a tak se na jevišti můžeme setkat jak se známými muzikálovými hvězdami, tak i se začínajícími umělci, kteří na sebe upozornili třeba v tolik mládeží oblíbených pěveckých televizních soutěžích. Nemalou zásluhu má režisér také na tom, že z herců čiší radost a práce na muzikálu je baví, a tento pocit se jistě rychle přenese samozřejmě i do publika. Všechny složky představení jsou výborně sladěné, takže Lumíru Olšovskému smekám za režii velkou poklonu.

Kostýmy jsou dílem výtvarnice Kateřiny Bláhové a její asistentky Petry Štětinové-Goldflamové, a jsou bohatě zdobené, nápadité, mnohdy velmi výstřední, což s pohádkou přesně koresponduje. Kostýmy Sněhové královny a jejích tří sester – Jarní víly, Letní princezny a Podzimní loupežnice vyrobila Jana Pospíšilová, všechny ostatní byly vyrobeny v dílnách Městských divadel pražských pod vedením Evy Duškové. Koruna pro Sněhovou královnu v hodnotě padesát tisíc korun a další šperky jsou dílem Olgy Kopalové-Rynešové. Celkově se kostýmy velice vydařily, i když hercům nezávidím některé velkolepé ozdoby hlavy, které sice vypadají překrásně, ale jistě váží několik kilogramů, takže to musí být pro představitele těchto rolí docela náročné.

Sněhová královna v podání dětmi milované Dády Patrasové, jistě nadchne všechny malé diváky. Na ústřední postavu pohádky však dostává méně prostoru, než by si zasloužila, královna se nám představuje většinou ve své oslabené podobě a bohužel také minimálně zpívá. Výrazně ji svým hereckým i pěveckým výkonem přebíjí Michaela Nosková, Ona – Zlo. Chvílemi nebylo vůbec jasné, kdo je v pohádce vlastně vládkyní, podle níž se celý muzikál nazývá. Ani druhý rádce On – Dobro v podání Daniela Bartáka, ač svou postavu pojal s jistotou zkušeného profesionála, také neměl proti naddimenzovanému výkonu Michaely Noskové nejmenší šanci. Je to dost škoda – děti, zvláště ty menší, bude Michaela možná zbytečně moc děsit.

Roli Kaye ztvárnil „Romeo z Hluboké“ Jan Kopečný, který se na tuto postavu velmi hodí jak typově, tak i herecky a pěvecky. Ve Sněhové královně ale nemá zase tolik prostoru uplatnit své kvality. Po zásahu střepem z kouzelného zrcadla už jen tráví svůj čas jeho slepováním, i když jeho proměna z hodného na zlého byla celkem přesvědčivá. Gerda v podání Ivany Korolové, je ve dvojici hlavních postav tou aktivnější, neboť hledá svého milého, aby ho osvobodila a pro své herecké vyjádření i zpěv má příležitostí více než dost. Zajímavým oživením je vzpomínka na dětství a seznámení obou hlavních postav v podání Filipa Antonia a Kateřiny Průšové, kteří působili mile a velmi přirozeně, jejich dětské škádlení diváky jistě pobavilo.

Jarní víla v podání Dity Hořínkové byla bravurní, plná dynamiky a komediálního nadhledu, pojala roli svým osobitým, rozverným způsobem a dobře udělala, neboť dokázala diváky pobavit a dokonce roztleskat v rytmu své písně. Totéž se podařilo také Letní princezně Sabině Laurinové, která podala skvělý herecký i pěvecký výkon, princezny má zkrátka už v krvi. A tak i tato princezna ve Sněhové královně jí velice sedí.

Podzimní loupežnici ztvárnila Vlasta Žehrová, kterámě na rozdíl od představitelek předchozích dvou ročních období příliš nepřesvědčila, zdálo se mi, že příliš přehrává. Možná je to i tím, že mám podzim spojený se zráním, klidem a moudrostí přírody, která vydává své plody, určitě víc než s „nějakými loupežníky“. Situaci vyvažovala její dcera Loupežnice Lů v podání Elišky Ochmanové, která ukázala své dobré srdce, když pomohla Gerdě utéct z vězení, a tak bude jistě i na malé diváky působit sympaticky.

Ve výčtu postav nemohu opomenout Felixe Slováčka mladšího, který prokázal svou všestrannost dokonce ve čtyřroli – ztvárnil kouzlícího pana Vránu, zahradníka, prince a loupežníka, kde si přišel na své nejen po herecké stránce, ale i jako zpěvák a muzikant, když uplatnil svou bravurní hru na několik dechových nástrojů. Ve scénáři má napsanou celou řadu vtípků, kterými pravidelně častuje diváky a jistě nejen pro mne, ale především pro děti, je jeho komediální talent v představení vítaným bonusem.

Company ve složení Natália Hatalová, Barbora Šampalíková, Karolína Fišerová, Petra Vašková, Filip Hořejš, Jakub Kudrnáč, Lukáš Kellner, Lukáš Adam a Lukáš Randák velmi dobře tančí i zpívá, a výborně doplňuje sólisty. V choreografii Heleny Peerové dodávají zpívající tanečníci muzikálu pompéznost a velkolepost a dělají z něj show, hodnou dnešních nároků na tento žánr. Trochu mi ovšem nesedlo „baleťácké“ máchání pažemi části company, když provázela Gerdu jednotlivými obrazy. Pravděpodobně to mělo příběhu dodat určitou snovost, ale jak jsem zaslechla v kuloárech už během přestávky, mnohým divákům se to zdálo příliš afektované a po několikátém opakování toho bylo už příliš. Méně je někdy více…

Ačkoliv lze celkově představení hodnotit jednoznačně příznivě, jednu věc, a to dost zásadní, si nemohu odpustit – a to je absence kvalitního dramaturga, kterého by si toho dílo opravdu velmi zasloužilo. Je škoda, že když si tvůrci dali práci s tak nákladným představením, zcela opomenuli usměrňující dramaturgovu ruku a dohled. Představení i s přestávkou trvá dvě hodiny a čtyřicet minut, což je délka náročná i pro dospělého diváka, natožpak pro děti, kterým je příběh Sněhové královny určen především.

Dramaturg by jistě autorům doporučil zkrácení příběhu, neboť se místy děj táhne a postrádá spád. Konkrétně třeba v pasážích jednotlivých ročních období, kde by zcela postačila jedna, maximálně dvě písně. Již u první divák okamžitě pochopí, o co v daném obraze půjde, takže není třeba dále téma protahovat. Další zkrácení by snesly pasáže, kde postavy zbytečně opakují po někom druhém, co už bylo řečeno. Gerda zpívá, kdykoliv se objeví a v podstatě stále o tom samém, jak miluje Kaye, jak se jí po něm stýská, stejné téma v různých podobách, po několikáté už to nemůže překvapit a zbytečně to protahuje děj. Dále by příběh možná snesl redukci některých postav, které jsou tam „jakousi dekorací“ a neposunují děj dál (například kadeřník, taneční mistr…)

Některé momenty se mi jeví jako dramaturgicky nedotažené, což možná mohl zkorigovat režisér, ale bohužel to neudělal. Například rádkyně Ona ukradne Gerdě střevíčky, které ji mají dovést ke Kayovi, což je velmi dobrá dramatická zápletka, která ale vzápětí zůstává zcela nevyužita, když Gerdě rádce On boty jakoby mimochodem bez boje a dokonce bez jakéhokoli vysvětlení vrací, aby mohla jít dál.

Ale jak se říká: „po bitvě je každý králem“, pohledů na představení může být mnoho a vždycky se dá něco udělat lépe a jinak… V každém případě představení je uděláno poctivě, s velkým nasazením všech zúčastněných a tvůrci si zaslouží složit za tento počin na české muzikálové scéně jedině poklonu. Přeji muzikálu i přes jeho délku hodně spokojených diváků a poučení, které má každá správná pohádka přinést.

Tvůrčí tým:

Premiérové obsazení:

Komentáře k článku

* Jméno
* Mail
WWW

Přidat komentář

Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions