Většina muzikálů vzniká na základě knižní (Bídníci, Hrabě Monte Cristo, Romeo a Julie, Hamlet, Mauglí apod.), nebo filmové (Spider Man, Lví král, Flashdance) a jiné předlohy. Někdy se tvůrci zaměří na výraznou historickou osobnost či období. Občas ale dojde k experimentu a vytvoří se muzikál poskládaný ze známých hitů. V zahraničí tak vznikly projekty z hitů kapely Abba dle zfilmovaného muzikálu Mamma Mia nebo muzikál Viva forever na motivy písní známé dívčí skupiny Spice Girls, který však skončil neúspěchem. Na naší české domácí scéně se této možnosti chopili tvůrci muzikálu Děti ráje, ve kterém byly využity písně Michala Davida a i přes jednoduchý příběh projekt slavil úspěch. V dnešních dnech se o podobný kousek pokusili v Hudebním divadle Karlín s muzikálem Lucie, větší než malé množství lásky, se skladbami slavné skupiny Lucie, která tak nyní slaví svůj návrat. Pojďme si tento muzikál podrobněji představit.
Podobně jako Děti ráje má i Lucie poměrně jednoduchý děj s banální milostnou zápletkou. S ohledem na použité a zakomponované texty písní však koncept představení nabude poněkud dramatičtější, temnější a tajuplnější obrysy. Děj je vyprávěný retrospektivně a je uveden hlavním hrdinou stojícím na Nuselském mostě, kde vehementně vyvolává jméno své vyvolené. Policejní důstojník se v domnění, že chce mladík skočit, s ním snaží komunikovat, a tím se dostáváme na začátek spletitého příběhu. Daniel pracuje v tiskárně a dalo by se říct, že mu téměř nic nechybí. Má krásnou přítelkyni, dobrou práci a poněkud ztřeštěného smolařského kamaráda Jáchyma. Přesto cítí, že mu něco chybí. A jednoho dne k nim nastoupí Lucie (Emma Smetana), která - aniž by to Daniel (Václav Noid Bárta) tušil - mu převrátí život naruby.
Lucie je tajemná a nerada přichází do kontaktu s ostatními. Jáchymovi a vlastnímu šéfovi se však velmi líbí, a tak dochází ke komplikacím i k vtipným scénám. Zpočátku je Lucie Danielovi lhostejná, po přijaté sázce mezi ní a Jáchymem se ale jejich vztah začne postupně vyvíjet. Lucie mu odvypráví svůj chmurný příběh a přes různé komplikace a rány osudu (včetně velmi povedené scény z blázince) spolu nakonec najdou lásku a zažijí zázrak. Vedle hlavních postav Daniela a Lucie se seznámíme s Jáchymem, Andreou (Danielova přítelkyně), Borisem (policejní důstojník), šéfem tiskárny a rodiči Daniela a Andrey. A nesmím zapomenout ani na skvělou dámskou i pánskou company spolu s doprovodem orchestru pod vedením známého Martina Kumžáka.
Scény a kostýmy jsou propracované a výrazně odlišné podle toho, v jaké scéně se zrovna nacházíme. Například v prostředí tiskárny a Danielova domova autorka scény (Michaela Horáčková Hořejší), využila jednoduché průhledné konstrukce. Velmi pěkně působí hned úvodní scéna, kde Daniel sedí na struktuře Nuselského mostu a z druhé strany se k němu přibližuje Boris. Než však herci vůbec přijdou na scénu, upoutá vás zadní stěna, na kterou se postupně v průběhu děje promítá projekce, a která je rozpůlená ve dví, což divákovi evokuje duševní rozpolcenost hlavních hrdinů.
Velmi originální jsou pak další dvě scény: Když se Daniel druhý den po vyhrané sázce s Lucií probudí a je mu špatně. V té chvíli se z čista jasna vynoří obrovský záchod, z něhož na něj mluví Boris a uděluje mu rady a sám se v něm schovává před Andreou.
Originálně je řešena i následující scéna po králičím obědě u Andreiných rodičů, kdy se na scéně v taneční choreografii spolu objeví kočky a králíci.
V taneční choreografii se nám však kromě koček a králíku objeví i medvídci (za doprovodu jaké jiné písně než „Medvídka"). Scéna je to po choreografické a režijní stránce propracovaná a i hra světel je tu velice výrazná, děj to však nijak neprohloubí.
Buď vás scéna nadchne, nebo budete jen neuvěřitelně koukat, co se to tu najednou děje. Přesto je to jeden z výstupů, který vám zůstane v paměti.
Nejvýraznější a nejvíce emotivní je však scéna, kdy to vypadá, že Lucie chce skočit z věže, kde Daniel bydlí. Jenže se stane něco, co divák netuší a ani nemůže vidět. Lucie se začne vznášet nad jevištěm a v průběhu skladby se dokonce několikrát otočí kolem své osy. Spolu s tanečními choreografiemi připomínajícími baletní vystoupení, je to nejlepší, co v průběhu představení zažijete a to jak při tanečním sólu písně „Chci zas v tobě spát", tak i u následující párové choreografie. Celkově je taneční kompozice a pohybová dramaturgie v tomto představení velmi propracovaná a násobí emotivní prožitek, který je dále podtržen doprovodnou hudbou.
Scéna odehrávající se na prknech blázince je, stejně jako choreografie, skvělá především díky bravurnímu hereckému pojetí účinkujících herců a company. Jejich mimika a bravurní řeč těla působí velmi realisticky a uvěřitelně, čemuž napomáhá i volný pohyb „chovanců ústavu“ v prvních řadách v hledišti mezi diváky. Jako doprovodné prvky nechybí ani padání sněhových vloček nebo vtípky rodičů Andrey při rodinném obědě. Obzvlášť vtipné pasáže však přicházejí s nástupem Václava Vydry jako chlípného šéfa tiskárny a především naivního smolaře Jáchyma v podání Martina Písaříka. Ten exceluje v sólové mezihře, kdy v interakci s diváky rozjíždí přímo v předních řadách hlediště sérii scének a až estrádních vtípků a glos. Tato exhibice je stylově zakončena písní „Panic“. K Martinu Písaříkovi vtipné až groteskní role prostě sedí. Některé vtipy si pak dělají legraci i z jednotlivých herců a zpěváků (oslovování Barbory Polákové „krávo“, odkazy na vztah Noida s Lucií Bílou aj.). Lukáš Vaculík v roli policejního důstojníka většinu dění vnímá s nadhledem a v dialozích s Danielem vše ironizuje a zlehčuje.
Václav Noid Bárta i přes určitou nejistotu v hereckém pojetí velmi překvapil svým hlasovým projevem, písničky skupiny Lucie mu neuvěřitelně pasují na tělo. Václav Vydra jako šéf tiskárny působil jak svou image, tak i chováním jako úlisný chlípník. Ve chvílích, kdy se při prezentaci Lucie kolem ní otáčí na židli a nemístně si jí prohlíží, se prostě musíte smát. A scénu, kdy mu Daniel nabídne omamné sušenky, si užíváte jako dostatečné zadostiučinění (scéna s tančícími medvídky je halucinace).
Emma Smetana působí na jednu stranu velice chladně a tajemně, na druhou pak dojemně smutným dojmem. Herecky a pěvecky sladěná pak exceluje v již zmíněné vznášející se scéně, kdy její hlas působí až podmanivě. Andrea působí velmi mile a někdy i trochu komicky, obzvlášť když se svěřuje se svým milostným životem, a proto je vám ji až líto, když se její sny o zásnubách neuskuteční. Její zpěv je také velmi dobrý. Role rodičů Daniela i Andrey se zhostili profesionálně činoherci, jimž není co vytknout.
V průběhu představení zazní mimo jiné písně „Medvídek“, „Panic“, „Chci zas v tobě spát“, „Pohyby“, „Svítání“, „Troubit na trumpety“, „Laura“ a mnoho dalších. K dalším tvůrcům, bez nichž by toto originální představení nevzniklo jsou: David Koller, Robert Kodym, Michal Dvořák a P.B.Ch. (hudba a texty), Petr Novotný (režie), F. A. Brabec (filmové projekce), Pavel Dautovský, Petr Ackermann, Patrick Fridrichovský a další. Je škoda, že podobně jako v mnoha očekávaných filmových projektech nevyužil muzikál všechny své možnosti a potenciál. Přesto, když pomineme méně propracovaný děj, i tak ale nutí diváka k zamyšlení, především pak v závěru celého přestavení. Přes poněkud slabší vtípky v některých scénách je muzikál Lucie, větší než malé množství lásky velmi efektním dílem plným originálních nápadů.
Pozn. Fotky uvedené v galerii jsou použité z obou premiér.
Komentáře k článku