Čím začít? Možná tím, že každé muzikálové představení v Divadle Kalich má status dobře zvládnutého představení. A Mauglí tento status může jenom vylepšit. V představení se totiž potkal skvělý tvůrčí tým, dále osvědčená jména umělců i nové a talentované tváře, které mají s divadelními prkny velké zkušenosti, jen ne přímo s muzikálem. Obsazení muzikálu je opravdu složené jen z lidí, kteří umí komplexně ztvárnit svou roli. Ale proč předbíhat, pojďme si to pořádně rozebrat v článku.
Příběh muzikálu Mauglí se inspiruje a čerpá z Knihy džunglí Rudyarda Kiplinga. Děj je jednoduchý. Ztraceného dítěte se v džungli ujme vlčí smečka. Mauglího soužití s ní není vůbec jednoduché. Fakt, že se zpět do džungle vrátil obávaný tygr Šér Chán, nakonec donutí Mauglího, aby opustil smečku a vydal se zpět k lidem. K tomu se však v muzikálu nakonec nedostaneme, protože Mauglího při odchodu z džungle zaměstnají další zvířata. Rádcem, průvodcem a ochráncem mu je panter Baghíra, věčným pronásledovatelem tygr Šér Chán. Jaké další příslušníky džungle Mauglí potká, se dočtete níže.
Hudbu k představení vytvořil Ondřej Soukup a dokázal diváky vtáhnout do džungle mnoha tváří. Ta totiž může být místem plným harmonie, umí být veselá a hravá, ale také je zároveň i místem, kde na každém kroku číhá nebezpečí. To všechno vyjadřuje hudba Ondřeje Soukupa, která vám ještě po odchodu z představení bude znít v hlavě v podobě několika melodií. Protože Ondřej psal hudbu na hotový text a ne naopak, hudba přesně podporuje smysl a vyznění textů.
Skvělé texty Gabriely Osvaldové a Miroslava D. Mirčeva dobře nastínily vlastnosti každé z postav, jsou detailně propracované. Skvělý byl například nápad, aby v textu písně hada Ká bylo jako první písmeno každého slova s nebo š. V představení se jak v libretu, tak v textech písní objevuje množství vtipu. Snad až na básnický obrat „Ještě mám pohled nevinný a v klíně jenom byliny“ textové složce muzikálu není co vytknout.
Představení režírovalo duo SKUTR alias Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský. S divadelní režií mají velké tuzemské i zahraniční zkušenosti, při tvorbě muzikálového představení působili podruhé (první byl Quasimodo v Divadle Hybernia. Zajímavostí také je, že Lukáš Trpišovský žádné jiné muzikálové představení neviděl). V nápaditém Mauglím děj nenudí a má spád. Reakce a chování jednotlivých postav jsou uvěřitelně provedené – například smečka vlků je tak přesvědčivá, že už to snad ani více nelze. Vlčata po sobě lezou, koušou se, vrčí a vyjí, herci přesně vystihují rysy jejich chování. Skvělý je i nejeden navázaný kontakt účinkujících s publikem. Ve spolupráci se scénografem, choreografkami a kostýmní výtvarnicí dokázali režiséři svoje představy sladit a postavy v muzikálu vyzdvihnout jako zvířata s lidskými vlastnostmi. Nebo je tomu naopak? Či je pravda někde uprostřed?
Scéna Jakuba Kopeckého je výborně zpracovaná. Hodně pracuje se světelným designem dua SKUTR. I když se představení celé odehrává v džungli, scéna rozhodně není jednotvárná. Vyskytuje se zde mnoho povedených nápadů – jsou zde kmeny stromů po stranách jeviště, na které mohou účinkující šplhat, průhledný závěs, na kterém jsou promítány vkusné doplňující či snové projekce, uvidíme objevující se a mizící svítící květinu atd. Jinak je ale prostor jeviště většinou prostý velkých rekvizit (které se objeví jen, když jsou přímou součástí děje). Vzhledem k tomu, že je jeviště často využíváno k choreografiím, které ho celé zaplní, se tento koncept „nepřeplněnosti“ scény uplatňuje skvěle.
Teď se dostáváme ke složce, která je u Mauglího neodmyslitelná – ke skvělé choreografii, kterou vytvořily hned dvě osoby – Jana Burkiewiczová pracovala hlavně s choreografií v prostoru, zatímco Adéla Laštovková Stodolová pracovala s protagonisty na hereckém pohybu mezi člověkem a zvířetem. Vzhledem k tomu, že v choreografiích představení jsou mimo výborně zpracovaných pohybů jednotlivých zvířat leckdy přítomné i akrobatické kousky, divák se nestačí divit umu účinkujících, ať už jsou to tanečníci z company či představitelé sólových rolí.
Kostýmy Simony Rybákové v sobě obsahují zvířecí i lidské prvky. Nesnaží se, aby účinkující díky kostýmům vypadali přesně jako zvířata, která představují. Kostýmy jsou stylizované tím správným směrem, který představení lichotí – většina z nich v sobě sice obsahuje prvky konkrétního zvířete, zároveň je ale hlavně na hercích a tanečnících, aby své zvíře poctivě pohybově a výrazově ztvárnili. Zajímavý je například kostým hada, kdy si herec své „hadí tělo“ nosí s sebou, nebo rekvizita ke kostýmu šakala Tabakího. Vše skvěle podporuje líčení Magdalény Mazalové a Šárky Spilkové.
Dostávám k samotnému obsazení. Protože jsem viděla obě premiéry (12. a 13. září), měla jsem možnost vidět v několika rolích různé představitele a mohla jsem porovnávat. Co je ale důležitější než prosté srovnávání, je fakt, že ať narazíte na jakéhokoli představitele, každý svou roli pojímá uvěřitelně, i když třeba odlišným způsobem – což je jedině dobře. Skvělé pěvecké, herecké i pohybové výkony předvedli všichni, někteří pouze s větším důrazem na jednu ze složek.
I když Mauglí není divácky nejzajímavější postavou, celý děj se točí kolem něj. Jeho představitel téměř nesleze z jeviště. Na první premiéře byl Mauglím Jan Cina, na druhé Roman Tomeš. Oba dva roli podali přesvědčivě, hravě si poradili i s choreografiemi s company. Jan Cina, jenž byl více pohybově "hravější", se jako Mauglí v představení potýkal hlavně se svou nejistou budoucností. Roman Tomeš se projevil jako razantnější a odhodlanější chlapec z džungle.
Obávaným panterem Baghírou, který nad Mauglím drží ochrannou tlapu, se stal Jiří Korn a Jan Sklenář. Jiří Korn byl Baghírou moudrým a vznešeným, znalým džungle a jejích zákonů a poměrů. Ve skladbě „Bu, bu, bu – píseň o strachu“ jsme mohli slyšet „tvrdší“ podobu jeho hlasu. Jan Sklenář ztvárňoval Baghíru s velkou pohybovou propracovaností, elegantností a grácií. Pěvecky a herecky také nezůstal pozadu. Oba dva si se svými party dokázali pohrát a něčím zaujmout.
Jako tygr Šér Chán, kterého se v džungli každý bojí, vystoupil Jan Kříž a Juraj Čiernik. Skvělý Honza Kříž byl tygrem agresivním, hrdým a nenávistným. Velmi emotivně silná byla jeho poslední scéna v kleci, kdy se měl snad každý chuť zvednout ze svého místa v hledišti a Šér Chána z klece propustit. Honza během představení také předvedl několik gymnastických kousků. Juraj Čiernik překvapil svým hlubokým hlasem, který dal postavě zase jinou hloubku. Jeho tygr byl především úlisným, vypočítavým a zároveň vznešeným zvířetem.
Duo „rodičů“ vlků oba dva večery hráli Lucia Šoralová a Jan Kaštovský. Lucii role sedla jako ulitá, velmi pěkně se do role vlčice Rákšásí vtělila. Za zmínku stojí to, že vlčici ztvárňuje i tím, že ke svému zpěvu přidává vlčí vytí. Jan Kaštovský byl jako vlk Rao skvělý ve vlčích grimasách a mimice, v představení se dále objevil v roli jednoho ze Supů.
Šakal Tabakí se v představení objevuje jako komická postava, která je ale bohužel zároveň i reálným prototypem člověka, který lidově řečeno jde s těmi, kteří jsou právě u kormidla. Petr Vančura do výkonu dal spoustu energie a dokázal publikum dokonale rozesmát. Zbyněk Fric opět dokázal, že dokáže ztvárnit snad jakoukoliv roli. V této úplně pozměnil svůj hlas. Lepší šakaly než Petra a Zbyňka byste snad ani nenašli.
Laskavého medvěda Balů hrál obě dvě premiéry Jiří Zonyga, který roli s přehledem uhrál i uzpíval. Jeho sympatická „medvědí“ klidnost a dobrosrdečná komičnost se rozhodně bude líbit nejen dětem. Dalším zvířátkem v představení je Surikata, v programu popsána jako Zvířátko. Jednou jí byla Radka Pavlovčinová, podruhé Eliška Křenková. I když je roztomilá Surikata na jevišti přítomná stejně dlouho jako některá další zvířátka, v představení řekne snad jen jednu větu a nezpívá. Všechno dámy vynahradily hereckým projevem s mimicky náročnými výrazy a s rychlou řečí těla. Během představení u diváka možná vyvstane otázka, proč zrovna medvěd se surikatou utvoří v ději jakýsi pár.
Bláznivého a šíleného Opičího krále na jevišti přesvědčivě zastal Csongor Kassai, poté Ondřej Nosálek. Oba dva bezesporu dokázali publikum svým celkově bláznivým projevem zaujmout a pobavit. S rolí opičího krále ještě působení představitelů nekončí. Ti se totiž během představení promění ještě ve starého vůdce vlčí smečky Akélu a v Supa. Hypnotického hada Ká zahráli Jan Vlas a Vladimír Marek. Každý z nich roli pojal mírně jinak, oba dva však přesvědčivě slizce a nevyzpytatelně, že se divák v jejich přítomnosti musel cítit nesvůj.
Slona Háthího, postavu odlehčující děj, hrál na obou premiérách Richard Tesařík. I když je tato role přítomná prakticky jen v jedné scéně, Richardu Tesaříkovi sedla dobře. Slon je nápaditě technicky ztvárněn, zajímavý je kostým podobající se oděvu dalajlámy. V roli vesnické dívky Rashmí vypadala velmi dobře Brigita Cmuntová, která ale v představení jako jediný člověk mimo Mauglího neměla příliš prostoru.
Role čtyř komicky laděných postav Supů vždy ztvárnili účinkující, kteří během představení hráli také vlka Rao, šakala Tabakího, slona Háthího a Opičího krále/vlka Akélu. Kvartet Supů byl velmi dobře sladěný a divácky bude rozhodně vděčný. Výtku bych ale měla k jedné ze scén, kde se Supové nevhodně objevují. Asi nejnapínavějším místem představení je souboj pantera Baghíry a tygra Šér Chána. Místo toho, aby byl souboj jaksepatří s atmosférou, která divákovi dovolí jen napjatě očekávat výsledek, je tato scéna přehnaně zlehčena, když se objeví postavy Supů a diváci se začnou smát. Protože je jinak v představení vtipu dost, je škoda, že jedno z nejdramatičtějších míst je takto překryto.
Company v tomto představení odvádí velký a profesionální kus práce. Při první premiéře jsme mohli žasnout nad nelehkými a přesto dobře sehranými výkony Lindy Fernandez Saez, Václava Procházky, Jakuba Sedláčka a Jindřicha Panského. Podruhé nad výkony Lucie Drábkové, Petera Dolinajce, opět Jakuba Sedláčka a Jindřicha Panského.
Při návštěvě představení si kromě programu a jiných upomínkových předmětů budete moci zakoupit také CD se všemi hudebními čísly, které zazní v představení. Většinou je na CD dán prostor několika alternacím. Možná již někteří zaznamenali, že se v písni „Tahat tygra za ocas“ objevuje had Ká, který v podstatě chválí Mauglího, medvěda Balů a pantera Baghíru v návaznosti na předchozí scénu. Had se ale v této scéně při představení neobjeví, místo něj zde uvidíme postavu šakala Tabakího. Zde nejspíš při zkouškách zapůsobilo duo SKUTR, které shledalo příhodnějším nechat říkat text šakala místo hada. Díky tomu je totiž postava šakala úplnější a právě tento text prakticky dotváří jeho charakter.
Co říci závěrem? Pokud chcete vidět neobvyklé představení plné živé džungle, všestranných výborných výkonů, představení plné vtipu a nadsázky – určitě vyrazte do Divadla Kalich. Živého tygra, pantera nebo vlka totiž neuvidíte každý den.
(Omlouváme se účinkujícím i čtenářům za nedostatek fotografického materiálu (tzn. málo nafocených scén a umělců). Na premiérách je focení zakázáno a na generálkách nebylo Musicalnetu umožněno pořídit potřebné záběry. Pozn. red.)
Komentáře k článku