Casanova byl velkým člověkem, muzikál o něm je velkým muzikálem a lidé okolo něj se pro mne postupně stali velkými lidmi. Máme za sebou 24. srpen 2013, kdy bylo na nádvoří zámku Hluboká odehráno jeho poslední – derniérové představení. Hudba a slova mi stále znějí v uších, výrazy herců a kroky je doprovázející, mám stále před očima. Znám přísloví „sejde z očí, sejde z mysli“, ale věřím, že a nejenom pro mne, to tentokrát bude jiné.
Velmi stručná fakta a jména naleznete v dalších větách. Na podzim 2011 začala vznikat prvotní myšlenka, 21. a 22. ledna 2012 proběhly na Hluboké konkurzy, 16. dubna první čtená zkouška a po té už se začalo naostro s nahrávkami, zkouškami zpěvu a choreografií. K premiéře došlo 6. července 2012 a následovalo dvacet vyprodaných představení. Osmnáct představení v letní sezóně 2013. Z toho pět v červnu v Jihokorejském Daegu na International musical festivalu a jedno na divadelním festivalu v Rychnově nad Kněžnou.
Autorem hudby se stal Zdeněk Barták, autorem libreta a textů písní Petr Markov, režisérem David Cody, choreografkou Petra Parvoničová, producentem Zdeněk Pikl a hudebním režisérem Daniel Barták. Kdo touží po rozmnožení těchto faktů, nechť si najde stránky Casanovy na internetu. Konec konců různé servery, facebook, osobní maily, databáze videí a fotografií se připomínkami letního Casanovy jenom hemží. Bohatě tento muzikál články i fotografiemi doprovázel i náš server.
Všechno toto je známkou, že se na Hluboké dělo něco, co v každém ze zúčastněných, nebo třeba jenom u vzdálených pozorovatelů, zanechalo stopu ze slov v nadpise. Ale pokusme se vrátit „z výšin“ nohama na zem. Zvu vás na procházku do posledních dvou představení. Bohužel pro nás diváky, se v nich nevystřídaly všechny alternace. Ty se totiž celé léto většinou měnily po víkendech. Hlediště bylo zaplněno do posledního místečka a přidávaly se i postraní lavice a židle, stejně jako loni.
Při prvním z posledních dvou představení – v pátek 23. srpna - chyběl při rituálu v šatně před představením Zdeněk Pikl, který měl nějaké důležité herecké povinnosti mimo Hlubokou a přišel až před děkovačkou. A tak ho v posledních pokynech (na můj vkus) velmi přísně zastoupila jedna z produkčních Jana Chocholová. Snad to ale nebylo důvodem, proč jsem měla během první půlky představení dojem, jako by se všichni báli udělat krok o něco delší, říci repliku méně uspěchaně, či poslat úsměv nad rámec scénáře… Snad svázanost hereckého projevu vznikla jenom pocitem, že skutečně něco končí.
Naštěstí přestávka byla plná nespoutaných projevů prvního kola oslav. Díky Luďo, že jsi na představení pozval i majitele jedné Českobudějovické vinotéky a tak bylo čím oslavovat. Podle mého názoru slova díků fanoušků, kterým se podařilo proniknout ke svým idolům do šatny, se druhá polovina představení proměnila v nám dobře známé a nezaměnitelné herecké výkony. Já, ty, on, ona, ono, si prostě uvědomili, jak jsou pro Casanovu důležití. A stejně tak, on pro ně. Že Hluboká je „hluboká“ pro svou duši, kterou má každý z hrajících poslední možnost otevřít divákům.
V pátečním představení 23. srpna si naposledy Casanovu zahrál Jarda Klein. Pamatujete si, jak jsem o něm psala po premiéře 2012, že je nesmělý…? Tak to už opravdu patří do dějin jeho casanovské role. V letošním roce a na své derniéře byl už naprosto „vyléčený“, řekla bych až „zdravě přeléčený“. Díky, Jardo.
Radovan Snítil – Bednář hrající ten večer také naposledy, přidal svou trošku vtipu do mlýna mimo scénář hláškou: „Já doprovodím vaši róbu, hraběnko“. Honza Kopečný – Casanova v nejlepších letech, vyslyšel mé prosby o láskyplném podání svého zpěvu a já si tak společně se svými sousedkami pěkně poplakala. Doufám, že i Dáša Volfová – Paula si teď při každém nalévání čaje vzpomene na svou roli a na malého Casanovu, který okolo ní pobíhal ve slušivé molitanové konvičce.
Bohužel nejenom veselý je muzikálový život. Jeho smutnější stránku jsme si připomněli při závěrečném fotografování s „gestem stříšky“ na počest Jozefa Bednárika. Ten 22. srpna zemřel v Bratislavské nemocnici na selhání srdce a metabolismu. Béďa, jak mu jeho nejbližší říkali, byl vynikajícím divadelním a muzikálovým režisérem známým nejenom na Slovensku a v Čechách, ale i v zahraničí. Jeho jméno bude navždy spojeno například s muzikály Rusalka, Monte Cristo, Johanka z Arku, Elixír života, Angelika nebo legendárním Dráculou. Čest jeho památce.
DOUFÁM, ŽE O DERNIÉŘE BUDOU PSÁT A DRBAT VŠECHNY JIHOČESKÉ DENÍKY… MY JE TEĎ ALE PŘEDHÁNÍME…
Sobotní – opravdu poslední představení, dalo příležitost rozloučit se se ctí, šarmem, hrdostí a současně pokorou s muzikálem, který zůstane pro všechny zúčastněné navždy velkou vzpomínkou a neopakovatelnou zkušeností do profesního i soukromého života. Jo, kdyby tenkrát Casanova tušil, jak bude slavný a kolika lidem ozvláštní život ... . Hlavní roli vzal na sebe v tento výjimečný večer Zdeněk Pikl. A už nejenom jeho charisma a nový kostým činili večer slavnostnějším, ale hlavně Zdeňkův herecký projev. Díky, Zdeňku, pro mne to byl tvůj nejlepší z Casanovy. Jeho mimoscénářové „Káča jedna“ směrem k Líze, či „Vaše vůně je tuším z… spařena (z Paříže)“ nepřeslechl snad nikdo.
Při dalším a dalším poslechu Lukáše Randáka - Girolama se mi před očima vybavuje skromný hoch s hlasem slavíka v hrdle, který dokáže okouzlit a nepotřebuje k tomu žádných pomocníků. Stejně tak i nádherná mladá žena Zuzka Benešová – Líza. Oba si je ponesu nadále do života jako lidičky s velkým srdcem, kteří dokáží kromě zpěvu a hereckého výkonu, potěšit a pomoci kde je třeba. Kromě zpěvu i sbírkou finančních prostředků pro Středisko rané péče v Českých Budějovicích, pomáhající rodinám nevidomých děti (viz jejich webové stránky).
Luďa Šindelář - Bednář bez jehož osobitého projevu by ani venkovní ani kamenné Divadlo Hluboká snad nebylo divadlem. I jeho, stejně jako v pátek Radovana, nenechalo chladným náročné scházení hraběnky Karolíny z Dubna se schodů v dlouhých šatech. Hláškou „Provětrám vaše okruží“ a několika dalšími, opět nezklamal své fanoušky. Nepřehlédnutelně mu tentokrát konkuroval i Jarda Adamec – hrabě Emanuel. Nejenom, že sklidil potlesk za svá pěvecká sóla, ale i vyprovokoval nejdéle trvající vtipnou scénku při neplánovaném pádu ze židle a rozesmál slovy „Já nespím, já přemýšlím“, podanou hlasem skutečného hraběte. Protože Jarda, když se do toho basově opře, tak se chvějí celé kuklisy.V obou posledních představeních pak dokázal i napodobit našeho bývalého prezidenta Václava Klause, na což publikum stále ještě slyší.
Tahounem představení, nejlepší volbou realizačního týmu při konkurzu a nejvýraznější osobností v obsazení muzikálu byla Dita Hořínková – hraběnka Karolína. Musím si zakázat psát o ní více, jinak nebude mít článek konce. Zasloužila by si metál. Věřím, že byla pro mnohé vzorem, a že bylo ostatním ctí, setkat se s ní na jednom jevišti. A že jablko nepadá daleko od stromu, potvrdil i její syn Filip Antonio – Giacomo. Prokutálel se velmi úspěšně mnoha večery a stal se jedním z miláčků publika. Jeho emoční interpretace textů, herecké i pěvecké vyzrávání přímo třáslo diváckými lavičkami.
Nejenom sólisté dosahují v našich článcích tučných jmen. Tentokrát vyzdvihuji jméno z company Mario Čermák. Určitě byste ho také nepřehlédli. K textům vymýšlel trefné dovětky, které si na derniéře dovolil říci: „Na značky…“ – dirigoval company ve scéně s Bednářem. „Já vám asi naplácám“ (když Girolamo nebyl schopen uhradit splátku), „Celá Hluboká čte o slavném spisovateli…“. Inscenoval i legrácky s kufrem, nebo odchod ze scény mezi diváky…a to nebylo určitě všechno, čeho jsem si stihla všimnout. Doufám, že jeho avízované odmlčení se od divadla a nové plány do života nebudou zcela naplněny. Přišli bychom o hodně. Ale je-li to opravdu jeho volba, pak mu nelze než přát hodně štěstí a věřit v návrat.
Nevím jak vybruslit ze situace, kdy čtenář už snad ani nemůže mít sílu na probírání dalších jmen. Všichni obohacovali bezesporu muzikál Casanova na Hluboké svými nejlepšími možnými výkony. Z herců to byli: Eliška Ochmanová, Lucia Jagerčíková, Honzík Franc, Daniel Trnka, Pavel Šturma, Dalibor Tolaš, Iva Hošpesová, Michaela Nosková, Láďa Korbel, Petr Šudoma, Věrka Pašková, Magda Řehořová, Míša Talašová, Kristýna Bečvářová, Jana Michalová, Taťána Krchovová, Věrka Vodičková, Míša Novotná, Jana Štěpánková, Aneta Dobešová, Hanička Wohlgemuthová, Lucka Prágerová, Patrik Plešinger, Péťa Ryšavý, Pavel Vrána, Víťa Bečvář, Péťa Satler, Marek Valenta a Petr Chroustavý.
Nápad na vybruslení ze situace nakonec mám. Lépe řečeno mám nápad na surfování. Zaujal – li vás Casanova, najděte si na Youtube videa a písničky, na webech články, poslouchejte a dívejte se na Casanovu. Autoři muzikálu, choreografka, režisér, herci, fanoušci, ale i zvukaři, osvětlovači, kostymérky, fotografové, redaktoři a další, zkrátka celý realizační tým, kterému patří obrovské díky za vykonanou práci přímo na Hluboké, vám připravili příjemnou podívanou a poslouchanou z tepla vašeho domova. Zámecké atmosféry asi nedosáhnete zapálením svíček, ale že se vám začnou zapalovat „lejtka“ vám garantuji.
Nádhernou tečkou za muzikálem Casanova byl pro všechny určitě zpěv nejmladšího herce Honzíka France - Giacoma při děkovačce. Jak jinak, než v netradiční roli – zapěl totiž Lízinu árii „Non più andrai“ a dlužno dodat, že výborně. Dával neuvěřitelnou energii a naději. Naději, že se muzikály přestanou rojit jako houby po dešti a že znovu objeví svoje původní poslání – spojení síly zpěvu, pohybu a srdce. Myslím, že tohoto herce by si měl Z. Pikl hýčkat. Kdo ví, nebude - li se mu hodit, až bude hledat svého nástupce.
Muzikál Casanova na Hlubokou přišel, divák ho viděl a všichni, kdo u toho byli, zvítězili. Lépe řečeno, kdo chtěl, byl obohacen. Bohatší Casanovou jsme my, kdo jsme dokázali jeho slova a hudbu uvést do svých životů. Bohatší jsme my, komu Hluboká ještě více otevřela oči, vedla k naslouchání, pohlazení a zamyšlení. A že po těchto pocitech toužíme nejenom my, Češi, svědčí přítomnost p. Michong Om s korejskou rodinou a pejsky, která poctila derniéru svou návštěvou.
Po půlnoci světla na nádvoří pohasla, technici uklízeli poslední památky symbolizující pobyt Casanovy na Hluboké. Nastala chvíle rekapitulace a oslav.
Herci a všichni ostatní, kdo měli s Casanovou ty nejbližší vztahy, byli produkčním Zdeňkem Piklem pozváni do podzámčí do vinárny. Připíjelo se na narozeniny Zdeňka Bartáka, který dostal od Zdeňka originální sošku Casanovy. Připíjelo se na šťastný konec a „nové zítřky“, vyprávěly se zážitky, vzpomínalo se. Péťa Sattler přinesl klávesy, objevila se kytara…Ve hraní se střídali, kdo uměli. V jednu chvíli seděli za klávesami oba Bartáci – Zdeněk i Dan, později je vystřídali další mladí (a nadějní). Kdo ještě měl málo zpěvu večerního, přidal se k nočnímu. Casanovova oslava, končící pro hrstku nejstatečnějších až nad ránem, důstojně završila devátý ročník Divadelní léta na Hluboké.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Komentáře k článku