V úterý 26. února 2013 odpoledne proběhlo na prknech divadla Broadwayv Praze pokračování prvního kola konkurzu do muzikálu Casanova. Pod vedením režiséra nově vznikajícího muzikálu Filipa Renče, byli vybíráni adepti sólových rolí i company. Tyto první krůčky Casanovy v Praze se neobešly bez přítomnosti autora hudby Zdeňka Bartáka, autora libreta a textů písní Petra Markova, autora hudebního aranžmá a nahrávek Daniela Bartáka, choreografky Petry Parvoničové, její pomocnice a zástupců z produkčního týmu. Mezi čestné hosty odpoledne zasedli v divadle i producent a představitel hlavní role muzikálu Casanova na Hluboké Zdeněk Pikl a jeho asistentka Jana Chocholová.
I já jsem měla to štěstí a bylo mi dopřáno státi u kolébky zvláštního úkazu. Zvláštním úkazem mám na mysli, že jeden muzikálový Casanova už po světě chodí, a teď mu „pražáci tvoří bráchu“. Nováčky na našem serveru si dovolím upozornit, že muzikál Casanova se hrál vloni na letní scéně divadla Hluboká a naši redaktoři a fotograf ho bohatě zmapovali od zkoušek až do derniéry. Doufám, že se na mne nebudou členové obou realizačních týmů zle dívat za vyřknutí této myšlenky. Moc bych si totiž přála, aby nedošlo k rivalitě či jiným druhům soubojů - kromě těch v ději muzikálu. Naopak bych přála všem z nás, kterých se Casanova týká, týkat bude a stane se srdeční záležitostí, abychom vytvořili jednu velkou rodinu napříč republikou. No, nebylo by to krásné? Hluboká a Praha ruku v ruce… mnoho Casanovů, mnoho hraběnek, mnoho Bednářů… Já rozhodně hlasuji pro ANO. A co vy? Napište nám o tom třeba do komentářů.
Dost bylo bratříčkování, a teď už opravdu hlavně k pražskému Casanovovi, jak si ho dovolím pracovně nazvat. Podrobnosti z tiskové konference uskutečněné na začátku února už máte k dispozici v předešlém článku, takže se vrhněme do jámy lvové – konkurzu 26. února. Během odpoledne se v divadle vystřídala řada zájemců na vypsaná místa. Byli mezi nimi i nováčci, kteří si ani nevšimli, že například čtrnáctileté dívky v tomto muzikálu nemají roli. Přesto jim tolerantní režisér umožnil se předvést.
Zájemci o role byli z řad aktuálně hrajících herců a zpívajících zpěváků, studenti divadelních a hudebních škol, členové různých kapel, či divadelních spolků. Úroveň přípravy a výkonů uchazečů byla velmi různorodá, jak po stránce pěvecké, tak pohybové i komunikační. Nejednou se musel pan režisér pousmát nad pokusem o soucit typu „…omlouvám se, ale mám chřipku…o konkurzu jsem se dozvěděla až před hodinou…dnes je den blbec…“. Nezáviděla jsem mu tyto chvíle, a naopak bylo pro mne užitečnou zkušeností sledovat, jak s chladnou hlavou reaguje na tato úvodní slova vyřčená někdy klepajícím se, jindy suverénním hlasem.
Režisér Filip Renč je profesionál, komunikativní, spravedlivý a vtipný muž, který si jde za svým jasným cílem – vybrat kvalitní herce, zpěváky a tanečníky, kteří si uvědomují, že budou stát na prknech pražského muzikálu. Ruku v ruce mu jde i Petra Parvoničová, která v pohybové části konkurzu také nedala nikomu nic zadarmo, stejně jako tomu bude při nácviku choreografií přímo při zkouškách. Musím soukromě přiznat, že mě potěšila, když se postavila za jednu z dívek hrajících v company na Hluboké, která má sice potíže se zpěvem, ale tanečně je dost dobrá. Doufám, že si pan Renč všiml, že by absence této tanečnice v company mohla být na škodu (ke Casanovovi se uměla lísat velmi akčně…).
Pozornost bych si teď dovolila více věnovat těm, kteří přišli na konkurz a mají už své role v muzikálu Casanova na Hluboké. Nemíním je vypisovat tučným písmem, to až budou-li uznáni za nejlepší z dlouhé řady jmen. A myslím si, že o nich bude - jak jsem měla možnost pozorovat pana režiséra a jeho tým – spravedlivě rozhodnuto. A budou-li mít to štěstí, asi se neubráním závidět jim, myslím si, zajímavou a ojedinělou muzikálovou zkušenost, která se nezažívá každý den. Do prázdnin se totiž bude Casanova nacvičovat a uvádět v Praze, a na červenec a srpen se opráší na Hluboké jeho původní verze. V září se pak počítá ještě s několika představeními na Broadwayi. Takže tito „pražsko-hlubočtí dvojníci“ budou mít Casanovy doslova plnou hlavu, hrdlo, tělo i navigační systémy. A jestli toto nastane, držme jim palce, ať zvládnou střídavě přepínat pokyny dvou režisérů. Úlevou jim budiž skutečnost, že fantastická, jim známá, choreografka Petra Parvoničová, zaštiťuje svou choreografií obě verze muzikálu.
Na závěr bych přeci jenom zmínila jedno konkrétní jméno – Jakub Šlégr (uvedl, že má zkušenosti z Karlínského divadla a že hraje v Landově Klíči králů).Mezi 15 –18 hodinou odpolední patřil, dle mého úsudku, k nejzajímavějším kandidátům na roli Bednáře, kterou si zvolil, protože je prý dobře napsaná. Předvedl se jako zdravě sebevědomý, vtipný, snaživý, prostě zajímavý. Představil se jako jednodenní novopečený otec, takřka nás pozval do porodnice, kam spěchal, zazpíval dobře a herecky mu nečinilo potíže svůj výstup rozehrát po celém jevišti. O tanci prohlásil, že za pět minut se „chorošku“ asi nenaučí, ale za dva měsíce ji nadře. A nakonec mu sestava Petry, sondující celkový pohybový potencionál uchazečů, nečinila větších potíží. Na první pohled závidím jeho ženě a dceři. Byl to střízlík, hubeňourek, který měl sotva 60 kilo i s postelí, ale v mých očích byl „Golemem“. Na Bednářovo jadrné vtipkování, by měl určitě herecký potenciál.
Jak zakončit, jak zhodnotit, co popřát závěrem? Není to pro mne, několikanásobnou divačku představení Casanovy na Hluboké a autorku několika článků, jednoduché. Jsem si vědoma, že musím – více, než kdy jindy – vážit slova… Hořím nedočkavostí, až budu tleskat ve stoje pražskému Casanovovi. A to si pište, že budu. Protože doufám, že rozšíří plejádu dobrých muzikálů, u kterých nerozhoduje, ve kterém divadle se hrají. Jestlipak si někdy Casanova jen pomyslel, že to dotáhne až na Broadway…
Komentáře k článku