Filmoví Bídníci jsou jednoduše totální lahůdkou pro muzikálové fanoušky. Ve filmovém převyprávění tohoto nejdéle nepřetržitě uváděného muzikálu se snoubí touha experimentovat, preciznost, herecké umění a láska k muzikálové předloze. To a ještě víc v sobě tento filmový muzikál obsahuje. Co konkrétně od filmu můžete čekat, čím je výjimečný a zajímavý a jaké drží prvenství?
V první řadě by snad bylo dobré potvrdit, že film je skutečně z devadesáti devíti procent zpívaný, uslyšíte v něm většinu hudby a textů z muzikálu. U několika scén je oproti jevištní předloze učiněna menší úprava – buďto v anglickém textu („Prolog“), zkrácení o sloku či více („Javert's Suicide“, „Turnig“ – „Koloběh“, „Red and Black (ABC Café)" - „ABC Café: Noc či den“), nebo je píseň přesunuta jinam („Do You Hear The People Sing“ – „Slyš tu píseň zástupů“, „On My Own“ – „Samotářka“, „I Dreamed a Dream“ – „Knížka snů“), případně je vynechána („Dogs Eats Dog“ – „Kanály – Ve světě psím“). Změny jsou plynulé a přirozené a filmu prospívají, jedinou zbytečností byla postava Mariova dědečka, zamrzí také vynechání sloky u „Javertovy sebevraždy“, která je díky tomu nezvykle rychlá.
Otázkou je, jak u českých diváků film zaboduje. Ti, kteří znají muzikál, budou spokojeni, více či méně. Ti, kteří četli román, nebo viděli některý z filmů, děj už znají a film pro ně bude dalším příspěvkem do filmografie Bídníků, jen tentokrát zpívaným (filmových zpracování je devět – 1934, 1935, 1958, 1978, 1982, 1995, 1998, 2000, 2012, a to nepočítám například němý film z roku 1925). Problém ale nastane u některých diváků, kteří se s Bídníky dosud ještě nesetkali.
Film poměrně přesně kopíruje muzikál, který je samozřejmě logicky v mnoha věcech okleštěný oproti románové předloze. Člověku, který neholduje muzikálu, bude tedy vadit, že ve filmu některé postavy mají menší prostor, neobjevuje se v něm mluvený dialog. Takový divák bude mít problém vydržet poslouchat tří minutovou píseň atd. Tím pádem ale bude filmu vytýkat to, co je typické pro muzikál a tito Bídníci se skutečně nedají nazvat jinak než „muzikál převedený na plátno“.
Ale zpět k hodnocení. Pro fanoušky Bídníků, kteří četli román, bude bonbónkem to, že některé scény ve filmu jsou podle knihy, ač v muzikálu probíhají jinak. Například smrt Eponiny. V muzikálu umírá díky Mariovu dopisu, ve filmu si smrt zvolí dobrovolně, když na sebe strhne pušku mířící na Maria. I zabití Enjolrase probíhá podle knižní předlohy.
Režisér Tom Hooper přinesl do muzikálového filmu revoluci – v podobě již zmiňovaného zpívání naživo. To se opravdu osvědčilo, doufejme, že bude odteď používáno stále. Písně mají mnohem větší náboj, herci je zákonitě mnohem více prožívají, než když by písně pár měsíců předtím nazpívali ve studiu. Při natáčení nechával Hooper hercům svobodu pohybu. Při natáčení měl štáb na sobě kostýmy, aby se nestalo, že bude například některý z kameramanů v nechtěném záběru v moderním oblečení.
Dalším experimentem je také celkové natočení snímku, protože kamera tentokrát natáčela hodně zblízka – můžete si tedy vychutnat to, co většinou v divadle nemůžete – nejbližší možný kontakt s emocemi herce. Díky tomuto stylu divák mnohokrát velmi prožívá danou scénu a nechá se do děje vtáhnout na sto procent.
Sborové a hromadné scény jako „Prolog“, „Look Down“, „One Day More“, či „Do You Hear The People Sing“ jsou velmi dobře natočené a berou dech. Film je celkově skvěle zpracovaný. Znelíbit se mohou detaily jako červený Mikuláš připomínající Santu Clause v hostinci u Thénardierů, či Javertovo balancování a Javertův „počítačový" pád. Je pravda, že například zamilovaná dvojice Maria a Cosetty působí mírně nereálně, protože nemá pro osudné vzplanutí lásky téměř žádný prostor. Také působí divně, když Valjean nad zamilovaným dopisem od Mariuse vyřkne, že je to věc, které se nejvíce bál, že Marius se ožení s Cosettou a že ho tedy jde zachránit, což se v tak krátkém úseku mezi větami poněkud vylučuje.
Pro film byla složena nová píseň „Suddenly“, která do kontextu citlivě zapadá, některé další známé melodie se objeví u připsaných zpívaných dialogů postav. Novou hudbu uslyšíte i u barikád, kde bude působil jako hudební podkres.
Divadelní zpracování samozřejmě nemůže mít stejně realisticky vypadající prostředí, jako je tomu u filmu. Ve filmu si tedy můžete prostředí doků, barikád, hostince, kanálů atd. vychutnat pěkně zblízka. Navíc prostředí překypuje naturalistickým realismem a určitou syrovostí. Tak velká dávka se u filmových Bídníků objevila všehovšudy podruhé (poměrně drsný, naturalistický je film z roku 1982). Bídníci ale mají poukazovat na nešvary společnosti, tehdejší bídu a na propad na společenské dno, a proto tato stylizace filmu padne jako ulitá.
Jak jsem již psala v minulém článku, pro film byl vytvořen nový překlad paní Helenou Čížkovou. Díky tomu, že překlad není rýmovaný, mohl být text více věrný a přesný vzhledem k anglickému textu. Věrnější skutečně je, ale problém nastane ve chvíli, kdy se místo doslovného překladu objeví text, který s originálem vůbec nesouvisí, nebo působí uměle, jako například: „Just think of that“ (Popřemýšlej o tom) je přeloženo jako „Jen zbystři sluch“, „Could be my chance“ – „Je moje alibi“, „Or I’ll forget to be nice“ – “A hleď se vypakovat“. Několikrát jsou v překladu použita naprosto nevhodná slova (např. místo slova starosta je dosazeno slovo rychtář), jindy v překladu zase budete postrádat slova, která v anglickém znění prostě nejde neslyšet („I love him, I love him, I love him, but only on my own“ – „Miluji, miluji, miluji, ale sama na to jsem“), jindy byste zase o slovo ubrali („I will try“ – v předchozím kontextu jako „pokusím se nezemřít“ – přeloženo jako „Pokusím se žít“, místo přirozenějšího „Pokusím se“). Zkrátka překlad by mohl být lepší, kdyby se více lpělo na přesnost překladu a zvukomalebnost pro „české" ucho a ubralo se směšných básnických obratů jako „nežel chimér“, „synovec hlady vzlykal“ („save sister‘s son“), nebo „její šíf už vyplul“, či „jsem to ale fanfarón“. Ve filmu také zamrzí překlad „Who Am I?“ na „Co jsem zač?“, které působí těžkopádně. "Konfrontace" je přeložená jen zčásti.
A teď už k tolik diskutovaným hercům. Každému je jasné, že pěvecká úroveň filmu nemůže být úplně na úrovni muzikálu, přesto má ale film úroveň hodně slušnou na to, že téměř nikdo z hlavních postav není profesí zpěvák.
Bez veškerého protahování - Hugh Jackman dal do role Jeana Valjeana srdce a postavě se odevzdal na dvě stě procent. Pěvecky určitě příjemně překvapil, po herecké stránce nemám co vytknout. Stačí pohled do jeho očí a jste mu kompletně oddáni. Zajímavostí je, že kdysi při jednom konkurzu (do Beauty and Beats) zpíval píseň „Stars“ a porota mu odvětila, ať ji zapomene, protože v tomto muzikálu nikdy zpívat nebude. Pro Huga je Valjean vysněnou rolí, a tak strávil měsíce tvrdými přípravami – každý den tři hodiny trénoval, věnoval se zpěvu. První natáčenou scénou byly doky, kdy je Jean Valjean propuštěn na svobodu. Jackman prozradil, že třicet šest hodin před natáčením vůbec nepil a těsně před záběrem vypil velmi koncentrovanou směs cukru. V první scéně tedy vypadá podvyživeně, až „vysušeně“, zároveň v sobě má neuvěřitelnou dávku výhružnosti a energie. Jackman je nominován na Zlatý Glóbus za kategorii Nejlepší herec v komedii nebo muzikálu. Nominace na Oskara budou známy 10. ledna.
Russella Crowa jsem si jako Javerta nedovedla představit, ale nakonec jsem byla velmi spokojená. Právě on spadá do té kategorie, kdy si říkáte, že se zpěvem by to mohlo být lepší. Mohlo. Ale co Crowe postrádá ve zpěvu, dožene herectvím. Zajímavé je, že než měl schůzku s režisérem, nebyla mu postava Javerta sympatická, nechápal jeho závěry. Režisér ho ale natolik „nakazil“, že roli odhodlaně přijal. Když se tak stalo, navštívil ve Francii muzeum Victora Huga a čerpal přímo z jeho pramenů, nenechal se ovlivnit žádným filmem ani divadelním zpracováním.
Javert v tomto filmu je rozhodně akčnější. Zatímco v knize při konfrontaci s Jeanem Valjeanem na žádnou roztržku nedojde, v muzikálu v potyčce zvítězí Valjean. Zde dá Javert „zabrat“ naopak Valjeanovi a ani při odhalení Gavrochem na barikádě se tak lehce nevzdá. Těžko říct, zda si tyto prvky přidal Crowe, či režisér.
Crowe má ale z předchozích filmů zkušenost s bojem se sečnou zbraní, stejně jako s boxem, a tak to pro něj nejspíš nebyl problém.
Možná přímo Russell si do filmu přidal poslední dojemnou Javertovu scénu s Gavrochem, protože podle jeho slov se Javert cítil zodpovědný za smrt studentů. Zároveň by mohl Javert v Gavrochovi vidět sebe samého v mladých letech. Přes všechnu snahu si Russell nominaci na Zlatý Glóbus neodnesl.
Přesto nominace nezůstala jen u Jackmana, na Zlatý Glóbus je v kategorii Nejlepší herečka ve vedlejší roli nominována Anne Hathaway. Pro roli zhubla dvacet pět liber a při natáčení jako Fantina přišla o své vlasy. Její výkon je taktéž skvělý, hodně mu pomohla píseň „I Dreamed a Dream“, která je (kromě začátku) natočena pouze na jeden záběr! Anne Hathaway se o roli zajímala také proto, že její matka hrála roli Fantiny na divadelních prknech.
Cosettou byla velká fanynka muzikálu Amanda Seyfried, která má s filmovým muzikálem již zkušenosti (Mamma Mia). Čistou a zamilovanou dívku předvedla bez problémů, pěvecká stránka role není jednoduchá a rozhodně jsme již slyšeli mnoho lepších interpretací, ale Amanda se i s touto části poprala poměrně dobře.
Mladíka Mariuse ztvárnil Eddie Redmayne. Byl herecky přesvědčivý, vrcholem jeho výstupů byla samozřejmě píseň „Empty Chairs at Empty Tables“. Výtku bych ale měla k „Valjean's Confession" - „Valjeanově zpovědi“, kdy Redmayne v jedné chvilce působí naprosto nevěrohodně.
Eponinou byla, stejně jako u 25th Anniversary Les Misérables, Samantha Barks, kterou do role obsadil sám Cameron Mackintosh. Pro Samanthu je role Eponiny posvátnou a ve filmu ji ztvárňuje stejně dobře jako na divadelních prknech.
Manželé Thénardierovi Sacha Baron Cohen a Helena Bonham Carter mají oba s muzikálem také zkušenosti (Sweeney Tood). Jejich postavy neurazí, ale ani nenadchnou. Helena je fanouškem muzikálu, a tak se zcela jistě jako celé obsazení snažila ze sebe vydat maximum, ale osobně bych uvítala na tomto postu méně známou herečku. A protože mě Sachovo pojetí Thénardiera tolik neoslovilo, v této roli by mi lépe vyhovoval komik Matt Lucas (Thénardier z 25th Anniversary Les Miserables).
Nemohu nezmínit Colma Wilkinsona v roli biskupa z Digne. Colm je původním londýnským i broadwayským Jeanem Valjeanem, a tak obrovsky symbolické, když jako biskup předává svícny Hughu Jackmanovi. Předává mu totiž jakousi pomyslnou štafetu, i když je samozřejmě jasné, že herců, kteří roli Valjeana hrají, je na světě v tuto chvíli mnoho.
Aaron Tveit také účinkuje v muzikálech, takže role Enjolrase pro něj nebyl problém. Dětské role jsou obsazené perfektně. Gavroche Daniel Huttlestone (hraje Gavroche i v divadle) je přesně takový, jaký by měl být – ulice je jeho živel, on sám je chytrým chlapcem, se kterým se život nemazlí, ale on si z toho nic moc nedělá. Cosettka Isabelle Allen je taktéž tak roztomilá a nevinná, že při jejím smutném pohledu by snad každý z nás chtěl holčičku obejmout a říci jí, že už bude dobře. U malé Eponiny Natalya Wallace zamrzí, že nemá ani jednu větu textu, stejně jako malá Eponina v muzikálu.
Jak už jsem zmínila výše, s divadelními Bídníky mají zkušenost Samantha Barks, Colm Wilkinson, Daniel Huttlestone. Ale věděli jste, že se na filmovém plátně díváte na mnoho dalších, kteří jsou s divadelními Bídníky spojení? Určitě musím jmenovat Hadleye Frasera (ve filmu velitel vojáků u barikády), který v 25th Anniversary Les Misérables hraje postavu Grantaira, v divadelní verzi hrál Mariuse a hraje Javerta. Dalším aktérem je Fre Fee (Coufeyrac ve filmu) – v muzikálu je Jeanem Prouvairem, Mariusem i Enjolrasem. Stephen Tate (ve filmu Fauchelevant), ztvárňuje Thénardiera. Natáčení se zúčastnila Katie Hall (ve scéně „Turning“ – „Koloběh“). V 25th Anniversary Les Misérables ztvárnila Cosette. Killian Donnelly (Combeferre) hraje v divadle Enjolrase. Alistair Brammer (Jean Prouvaire) hraje v 25th Anniversary Les Misérables tutéž roli, na divadle také Mariuse. Frances Ruffelle (natáčela scénu „Lovely Ladies“) je původní Eponinou. Jamie Muscato (student) ztvárňuje Jeana Prouvaira. Takto zainteresovaných aktérů je hodně, nemá cenu je vypisovat všechny, protože jak tito lidé, tak i všichni ostatní vložili do filmu svůj zápal.
Jak film zapůsobil na vás? Který z herců vás svým výkonem nejvíce překvapil? Tento film si rozhodně nenechte ujít, stojí to za to. Teď můžeme jen odhadovat, kolik nominací na Oskara film dostane a kolik si jich nakonec odnese.
Komentáře k článku