Pražské Divadlo Broadway se v pondělí 22. října naplnilo dětmi, přesněji řečeno teenagery. Od osmnácti hodin se tam totiž konala premiéra muzikálu Andílci za školou, který by měl být podle autorů určen právě této věkové skupině. Toto hudební dílo bylo napsáno Michalem Davidem pro dětskou hudební skupinu 5Angels, která je složená z pěti mladých dívek, jež se v hudebním světě pohybují už pár let. Nyní se společně se svým manažerem rozhodli, že pole svého působení rozšíří i na divadelní prkna.
Děj začíná prvního září, kdy se třída složená z Míši, Angee, Vendy, Terezy, Šimona, Dejva a Tomyho vrací po prázdninách zpátky do školy. Ředitelka Kadavá je nabádá, aby byli v novém školním roce hodní a snaživí, a přivádí k nim do třídy, do 9. C, novou žákyni jménem Nikola. Je přímým opakem celé třídy flákačů a rebelů, a jako jedničkářka nezačne na nový kolektiv působit zrovna dobrým dojmem, když ji ředitelka představuje společně se všemi jejími školními i mimoškolními úspěchy. Na popularitě jí také nepřidává její malý bráška Filip, kterého musí tahat všude s sebou. Jediný, kdo v ní nevidí protivnou šprtku, je Šimon, který ji požádá o doučování z matematiky. Čísla a rovnítka se oběma spletou do zamilovaných frází a matematika má v příběhu najednou podružnou roli. Při líbání je ale vidí malý Filip a za drobné úplaty od Nikoliných spolužáků všechny novinky rád vyzvoní.
Vedle tohoto má třída zkoušet s nemožným učitelem Chramostou jednu lidovou píseň na školní akademii. Celé 9. C je to z duše protivné (samozřejmě kromě Nikoly), a proto odmítají zkoušet. Vášeň k hudbě v nich ale probudí jejich učitel Vojtěch, který s nimi místo hodin zeměpisu nacvičuje rokenrolové číslo. Třída zpočátku odmítá zkoušet s Nikolou, převážně temperamentní rebelka Míša, ale právě Vojtěch je přesvědčí o tom, že mohou jako skupina dobře fungovat pouze v případě, že budou spolupracovat. Nikola se rozhodne razantně změnit svůj styl a doslova ze dne na den se z ní stane tvrdá rebelka. Je rockově oblečena, nerespektuje příkazy učitelů a na její popud vzniká na škole doslova vzpoura. Třída dokonce odmítne zpívat na školní akademii s učitelem Chramostou a místo něj předvedou s Vojtěchem své rokenrolové číslo…
Jak už jsem psala výše, muzikál má být určen převážně teenagerům. Nevím, zda autoři dobře odhadli cílovou skupinu, jelikož já osobně se s ní denně setkávám a mohu vám říci, že dnešní mládež řeší v deváté třídě už úplně jiné problémy. Toto dílo není nic pro náročného diváka, kterého by mohla znechutit až přílišná podobnost s Pomádou – sladký románek, hodná holčička, která se změní v rebelku, školní akademie jako náhrada plesu… Nicméně pokud si chcete užít odlehčení na večer a zasmát se, nebo hledáte divadelní kus, na který byste mohli vzít svou drobotinu, zamiřte směle do Divadla Broadway. Právě pro vás by to mohl být příjemný příběh o naivních dětských starostech, doprovázený příjemnou hudbou Michala Davida. Jeho skladatelským možnostem sedí poloha rock-popových hitů s minimálním rozsahem daleko více, než když se snaží o velkolepé muzikálové melodie.
Hudebně se tedy pohybujeme v mírnějším rokenrolu až popu, ale samozřejmě nesmí chybět pár sladkých duetů. Dá se tedy říci, že po hudební stránce je dílo spíše svižnější, což je pozitivní posun od dob, kdy se Davidovy muzikály skládaly téměř jen z dlouhých táhlých tónů. O texty se postaral Lou Fanánek Hagen, který příjemně překvapil. Protože muzikál nevyžaduje složité verše, jsou texty tentokrát opravdu dobré, i když se samozřejmě najdou přešlapy jako „už od časů školky s alergií na hranolky“. Režie Filipa Renče není nikterak složitá, místo kulis se opět používají na Broadwayi tak oblíbené LCD obrazovky nebo plátna, na která se promítá. Přínosem pro muzikál je, že rekvizity a prvky potřebné pro zbytek scény si interpreti přestavují sami, čímž se zkrátily dlouhé tmy po jednotlivých obrazech.
Muzikál šlape neobvykle dobře na to, že na zkoušení měli všichni pouhopouhý měsíc. Mě osobně na scéně zaujaly především barevné školní židličky (ty nejobyčejnější dřevěné přetřené zářivými barvami) – myslím, že mládež školou povinná by je do svých ústavů brala všemi deseti. Velké plus patří muzikálu za to, že se téměř v každé scéně tančí. Nápadité a vtipné choreografie, které diváky opravdu zaujmou, vytvořil Rostislav Šrom, který si zároveň v muzikálu zahrál roli kostlivce Karpíška. Je to dost neobvyklá postava, ale o ní až níže.
Jak už bylo řečeno, hlavními i vedlejšími hrdinkami muzikálu se staly dívky ze skupiny 5Angels. Muzikál jim byl Michalem Davidem psán přímo na tělo, proto není divu, že do svých rolí velmi dobře zapadají a jsou podle nich pojmenovány i jednotlivé postavy. Hlavní hrdinkou je zde Nikola Mertlová, která ztvárnila pilnou studentku později přeměněnou v rebelku. Roli zvládla až překvapivě dobře herecky (opravdu mě šokovalo, co dokážou tak malé slečny za herecké divy), ale zpěv bohužel trochu pokulhával. Ani v sólových partech totiž neměla možnost svůj hlas ukázat, v její roli se objevilo jenom pár tónů, kde zněla opravdu skvěle. Oproti tomu tanečně neměla chybu.
Její protivnice, temperamentní Michaela Exlová, která hrála největší rebelku školy a byla jakýmsi opakem původní Nikoly, vynikala ve všech směrech. Nádherná barva hlasu, překvapivě dobré herectví, výborné pohyby – ve skupině děvčat byla nepřehlédnutelná. Ostatní tři slečny, Anghelina Shestak, Václava Vošmíková a Tereza Haklová, hrály menší roličky téměř bez sólových partů, a i když občas zněly falešně, herecky a tanečně byly skvělé jako jejich dvě kolegyně.
Hlavní mužskou postavou zde byl teenager Šimon, ztvárněný Ondřejem Havlem, který se od svých vrstevníků lišil tím, že ho Nikola svou výjimečností zaujala. Byl rozkošný, hrál dobře a skvěle tančil, ale opakovalo se zde to samé, co u Nikoly Mertlové. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že je ve špatné poloze, ve které nemůže ukázat svůj hlas.
Jeho dva spolužáci, Lukáš Ondruš a Filip Hořejší, mu zdárně sekundovali a Lukáš si možná svým zjevem získal nejedno dívčí srdce v hledišti. Paní ředitelka Sabina Laurinová byla jediná, která vůbec nezpívala, ale její roli to nijak neubralo. Možná spíše naopak. Mohla si dovolit modifikovat svůj hlas do polohy ječivé a nepříjemné, který jen podtrhával její výtečný herecký výkon. Vždycky, když vešla na jeviště, jsem čekala, co zase předvede za vtipnou estrádu, nad kterou se opět rozechví bránice diváků a slzy v očích diváků zaplaví slzy smíchu.
Zeměpisář Vojtěch v podání Josefa Vojtka byl také velice vtipnou postavou, navíc pro příběh stěžejní. Dal dětem vlastní příklad, že i on měl dříve kapelu s názvem Tabák (zkuste si její jméno přečíst obráceně), ale protože skupina nedržela pohromadě, skončil jako učitel na základní škole. Jeho role má zajímavý vývoj, protože se během příběhu mění z rozcuchaného kantora s vzhledem Alberta Einsteina na tvrdého rockera. Umíte si asi představit, že se Pepa v té roli přímo vyžívá a že mu skvěle sedí.
Rudolf Kubík se představil v postavě nemožného učitele Chramosty, kterého nikdo ze studentů nemohl ani cítit. Svůj part odehrál i odzpíval na dobré úrovni. Postavu malého Filípka ztvárnil momentální představitel většiny dětských muzikálových rolí – Filip Antonio. Jeho komediální talent nezůstal opomenutý ani zde, kde se snaží drby o svojí sestře zaujmout starší holky. Kvůli jeho nízkému věku samozřejmě zpěv ani tanec nejsou stoprocentní, ale díky jeho spontánnosti a lehkosti, se kterými se pouští do každé své další repliky, si toho snad ani nevšimnete.
Školní pomůcku, kostlivce Karpíška, který prý v lavici seděl s Boženou Němcovou a který se dorozumívá zásadně znakovou řečí, hrál na premiéře Rostislav Šrom. Ten svou roli ztvárnil dobře, ale upřímně řečeno, kdyby na jevišti nebyl vůbec, byla bych šťastnější. Na úplném začátku se totiž po jevišti projde kostlivec, kterého všichni nějakou záhadou ve škole znají, a já osobně jsem celé představení přemýšlela, proč tam vůbec je.
Andílci za školou jsou celkově muzikálem plným humoru, pěkných písní a především velice dobrých výkonů. Takže pokud se přese všechny vaše marné snahy chcete přiblížit dnešní mládeži, pobavit se nebo vzít své děti na nějaké divadelní představení pro ně stvořené, zamiřte do Divadla Broadway. Ale pozor! Představení se hraje bez přestávky, takže budete na divadelní sedačku upoutáni téměř dvě hodiny. Zato vás mimo jiné čeká jeviště plné nadšených náctiletých dívek a chlapců, kteří si účinkováním v tomto muzikálu plní své sny.
Komentáře k článku