Muzikál Osmý světadíl s písněmi legendární skupiny Elán slavil ve čtvrtek 13. září 2012 svou jubilejní 100. reprízu za osobní účasti členů skupiny – Jožo Ráže, Vašo Patejdla a Jána Baláže. U této příležitosti byla také v divadle Kalich v závěru představení předána zlatá deska za úspěšný prodej CD k muzikálu. Po roce, skoro na den přesně, kdy proběhla jeho premiéra – 8. září 2011, se opět Kalich otřásal notoricky známými „Elánovkami“ a potleskem, ať už za jednotlivými písničkami nebo na konci, s ovacemi publika ve stoje.
Při nabídce vidět „stovku v Kalichu“ jsem neváhala ani minutu. Tentokrát jsme seděli na balkoně, a tak jsem měla větší "přehled". A také tím, že jsem muzikál již viděla, jsem se mohla více věnovat jednotlivým detailům, a tak si celý muzikál více užít v jeho hloubce. Osmý světadíl na mne opět udělal fascinující dojem, stejně jako při jeho premiéře. Řadím ho totiž mezi své oblíbené, a myslím si, že nejenom fanoušci Elánu také. A navíc tento muzikál po roce uvádění ještě ve všech směrech „povyrostl“.
Například Filip Antonio, hrající tento večer roli brášky Jany, povyrostl o čtyři centimetry a sedmdesát šest jedniček, jak bylo vtipně okomentováno po závěrečné děkovačce. A dle mého názoru si více se svou rolí "hraje", a tím podává velmi přesvědčivý herecký výkon. Ostatní ještě více dostali do krve slovenský jazyk textů, a také nabyli těžko přeslechnutelnou jistotu v pěveckém projevu, zejména v případě náročného hlasového rozsahu, který skladby Elánu vyžadují.
Taneční výstupy v choreografii Jána Ďurovčíka, který je současně režisérem muzikálu, se ukázaly být stále stoprocentními. Tanečníci je předvedli s plným nasazením, na kterém nebyla znát ani stopa rutiny, přestože by k tomu počet repríz mohl svádět. V úvodní písni „Stužková“, s jednou z nejnáročnějších choreografií, ale i v dalších, jsem opět pocítila sílu prostorovosti jevištního umění. Ale ani v dalších chorografiích si moc neodpočali - jsou totiž plné života a pohybu.
Protagonisté si při 100. repríze mohli dovolit různá překvapení, vtípky, zejména „změny v textu“. A také si je dovolili. Například „číšník vtipný jako Jirka Pomeje“ nebo „dej mu tenisky“, napodobení 4TETu Jiřího Korna v několikahlasém zpěvu ve scéně před školou, nevydařený přeskok přes lavičku, jakož i salto, které při děkovačce předvedl Jan Révai (v muzikálu hraje otce hlavní hrdinky).
Oproti premiéře jsem měla možnost vidět v hlavních rolích Jany a Tomáše, místo Nely Pociskové a Tomáše Savky, Míšu Doubravovou a Romana Tomeše. Míša i Roman se svých rolí zhostili velmi profesionálně, zejména jsem z nich nemohla spustit oči, když na jevišti stáli vedle sebe, drželi se za ruce a zpívali, předávajíce si opravdovou lásku, to nejvzácnější, co si mohou dva lidé vzájemně darovat. Tajemství jejich stoprocentně prožitého emočního výkonu na jevišti jsem pochopila až po představení, kdy se na rautu s herci a jejich nejbližšími ukázalo, že muzikálová láska Jany a Tomáše má ještě třešničku na dortu. Tou je (snad mohu prozradit) skutečná láska mezi Míšou a Romanem mimo divadelní prkna.
Hloubka písniček Elánu a hloubka příběhu, který může na první pohled působit až banálně, je taková, že divák má už před přestávkou pocit, že emoce mohou jen stěží dál gradovat. Přesto se tak děje. V žádném případě se však nejedná o laciný „doják“ typu Červená knihovna nebo Harlekýnky. Naopak. Písničky Elánu jsou mimořádné svou energií a opravdovostí, a stejně tak mimořádný je i muzikál, jehož scénář byl „okolo“ nich napsán. Navíc tak promyšleně, že písně Elánu jsou součástí děje a posouvají ho dál.
Co fotografie organizačního týmu či herců v leskle se modrajícím programu, to kvalita slibující hitový muzikál roku 2011, 2012 a určitě i dalších let. Přejeme společně Osmému světadílu, aby ho písně Elánu posunuly minimálně k další stovce repríz. Aby našel ještě mnoho svých obdivovatelů, Čechů i Slováků, bez ohledu na to, ke které generaci patří, i bez ohledu na to, jestli už svou lásku našli nebo teprve svůj láskyplný světadíl hledají. Muzikál Osmý světadíl jim možná ukáže, jakou cestou se dát.
Komentáře k článku