V Divadle Hybernia 10. března 2012 proběhla dlouho očekávaná obnovená premiéra představení Lucrezia Borgia a bez nadsázky si troufám říci, že se tato událost zařadila k tomu nejlepšímu, co se v muzikálové oblasti v českých zemích dá v současnosti zhlédnout. Diváky nadchla nadčasová hudba, režie plná neotřelých nápadů a především skvělé herecké, pěvecké a taneční výkony, které nadšené publikum na konci odměnilo dlouho trvajícím potleskem ve stoje. Pojďme se tedy na představení podívat podrobněji.
Děj muzikálu pojednává o tajemném papežském rodu Borgiů, žijícím v Římě na přelomu 15. a 16. století. Tento rod, nad kterým se jednou vznášela andělská zář, aby ji po druhé vystřídaly démonické plameny ďábla, nám je představen v temných zákoutích papežského dvora, v nablýskaných interiérech knížecích paláců, plných milostných románků i politických intrik, dosahujících svými důsledky daleko přes hranice Itálie až do celé Evropy.
Skutečná Lucrezia žila v letech 1480 až 1519 a byla dcerou Rodriga Borgia, pozdějšího papeže Alexandra VI. Byla to žena jak plná touhy, tak vášně, ale i nenávisti až za hrob. Žena, která je na jedné straně představována jako křehká dívka, jindy jako matka, plná hlubokého citu, jindy zase jako vášnivá milenka svého vlastního bratra a nakonec jako nemilosrdná a krutá vražedkyně.
Bratr s otcem plánovali její sňatky podle zájmů a ambicí rodu Borgiů. Prvním manželem Lucrezie se stal Giovanni Sforza a tento sňatek byl po pěti letech v roce 1497 zrušen. (V představení je Sforza na popud Cézara Lucrezií otráven.) Druhý manžel Alfonso Aragonský byl za pomoci Lucreziina bratra Cézara zavražděn. Jako třetího pojala Lucrezia v roce 1501 za manžela Alfonse I. d'Este, a v té době coby vévodkyně z Ferray kolem jejich sídla soustředila významné renesanční vědce i umělce. Zemřela ve svých 39 letech při jednom ze svých mnohých porodů.
Od první premiéry Lucrezie Borgie, která se konala na scéně Národního divadla 20. listopadu 2003, bylo do převážně tanečního představení dopsáno několik pěveckých partů, ale taneční složka zůstává i v této nové verzi důležitou a neodmyslitelnou součástí. Za devět let od prvního uvedení v ND, dílo dozrálo a působí velmi kompaktním dojmem. Má skvělou dramaturgii, drží pohromadě, scény na sebe plynule navazují, aniž by rušily časové posuny v ději. Nechybí překvapivé zvraty, plné napětí a dynamiky, je plné skvělých nápadů. Libor Vaculík se ujal nejen režie a choreografie, ale dokonce i světelného ztvárnění představení. Obdivuhodným způsobem se mu podařilo všechny tyto složky uvést v soulad a dovést je k dokonalé harmonii.
K celkovému vyznění díla samozřejmě velmi napomáhá fenomenální hudba Petra Maláska, bez níž si toto mimořádné dílo dovedu jen stěží představit. Splňuje opravdu vysoké nároky doprovázet jednak dramatická taneční čísla, a zároveň náročné pěvecké party, které jsou hlavním představitelům ušité přímo na míru. Maláskova hudba má obrovskou barevnost a dynamiku, obsahující prostor pro velké plochy celého symfonického orchestru i intimitu sólových partů. Je zkrátka přesně taková, jakou dramatický děj plný zvratů potřebuje. Stačí se do ní jen ponořit a nechat se unášet její dokonalostí. Pěvecké party s umělci nastudoval profesor Eduard Klezla.
Václav Kopta napsal k dílu krásné texty, které jsou plné poezie, metafor a básnických obratů. Musím pochválit jeho překrásnou češtinu, která bezchybně koresponduje s frázováním písní a s hudbou Petra Maláska tvoří harmonický celek. Lucrezia Borgia není jediným autorským počinem této autorské dvojice. Společně pracovali například na v loňském roce uvedeném muzikálu Popelka na ledě. Zdá se, že v tomto autorském týmu to pořádným tvůrčím způsobem jiskří, a že tito dva pánové jsou schopni nabídnout divákovi skutečně mimořádný a nevšední umělecký zážitek. Doufejme tedy, že se můžeme těšit na jejich další společná díla.
Titulní role v díle Lucrezia Borgia se ujala Bára Basiková. Alternovat se měly stejně jako před devíti lety v ND s Radkou Fišarovou, té v tom však v současné době zabránily radostné mateřské povinnosti. O tom, že Basiková zpívá skvěle, jistě netřeba nikoho přesvědčovat. Ve ztvárnění této role mě však Bára uchvátila především svým hereckým výkonem. Lucrezia je žena plná citů a vášní, které se Báře podařilo bravurně vyjádřit. Byla tam dívčí něha, dotýkající se až břehů nevinnosti, mateřský cit, když se dojemně loučila se svým malým dítětem, ale i zhýralost, když se dopouštěla incestu se svým bratrem, nenávist a podlost, které ji vedly až k vraždám.
Doslova dech brala divákům scéna, kdy zabíjí svého bratra Cézara a její smrt na rodovém erbu byla tou pomyslnou třešničkou na dortu Bářina fenomenálního výkonu. Za zmínku a pochvalu samozřejmě stojí i taneční stránka. Pro Báru, která je především zpěvačkou, bylo jistě velmi náročné naučit se plynulé přechody z pěveckých partů do tanečních a zpět, když se obě představitelky Lucrezie pravidelně zaměňovaly. Taneční part Lucrezie ztvárnila Kateřina Rejmanová Benešová, která svým výrazovým tancem dotvořila ústřední postavu díla do absolutní dokonalosti.
Další zásadní postavou v ději je bratr Lucrezie César Borgia, kterého ztvárnil stejně jako v původní verzi Zbyněk Fric. Jestliže Lucrezia obsahovala i nějaké něžné stránky povahy, u Césara se nám o něčem takovém mohlo jen zdát. Zbyněk Fric se ponořil do role takovým způsobem, že divákům ztělesnil démona, plného nenávisti, krutosti a zloby, schopného v touze po moci naprosto všeho – intrik, bezuzdné zhýralosti, znásilňování a vraždění. Z jeho hereckého projevu skutečně mrazilo, fenomenální výkon po všech stránkách a zážitek, který v člověku doznívá ještě dlouho potom, co opustil divadlo.
Druhým bratrem Lucrezie je Juan Borgia, kterého ztvárnil Tomáš Beroun. Také on se vrátil do této role po devíti letech, kdy ji ztvárňoval již v ND. Jeho výkon byl pro mne poměrně milým překvapením, neboť se musím přiznat, že v jiných rolích, ve kterých jsem ho viděla dříve, mě až tak nezaujal. Jeho Juan byl ovšem po pěvecké i herecké stránce výborný a Báře byl rovnocenným partnerem, ale překvapil mě i svým pohybovým nadáním v tanečních partech. Společně se Zbyňkem Fricem vytvořili sourozeneckou trojici, ve které to hrálo celou škálou citů, napětí, soupeření, vzájemné rivality bratrů i potřebou a nutností semknutosti rodu. Dech braly i scény, kdy se Juan s Lucrezií dopouští incestu, ze kterého pak vzejde dítě. Pochválit musím také Tomášovi vypracovanou postavu, kterou režisér neváhal divákům patřičně prodat.
Otce Lucrezie papeže Alexandra VI. hrál Vladimír Marek, který ve svém intrikářství a krutosti nezůstával za svými třemi potomky nikterak pozadu. S Cézarem plánovali sňatky i vraždy Lucreziiných manželů a Vladimír Marek nenechal nikoho na pochybách, jaké to je být opojen vlastní absolutní mocí. Vrcholem této role je smrt Svatého otce, smrt, která je spravedlivá ke všem stejně, a na kterou je i papež krátký, a před ní zcela bezmocný. Vladimír Marek si tuto svou poslední árii skutečně vychutnal, a připravil tak divákům další nevšední zážitek tohoto představení.
Role prvního nastrčeného manžela Lucrezie Giovanniho Sforzy se zhostil Martin Šemík. Krásně vyjádřil svou marnou touhu po tom, aby ho jeho žena milovala, i bezmocnost, když si uvědomí, že je jen pouhou loutkou ve hře intrikánského rodu Borgiů. Lucrezii to táhne k vlastnímu bratru Juanovi, a když je přistihne při incestu, vše oznámí Césarovi. Ten nevidí jiné řešení, než se nepohodlného svědka nadobro zbavit a donutí Lucrezii, aby Sforzu otrávila. Od Martina Šemíka to byl výborný pěvecký i herecký výkon a další důkaz, že není malých rolí a že dobře zahranou epizodou je možné přispět a zapadnout do celistvé mozaiky mnohobarevného příběhu.
Když se César zbavil Sforzy, rozhodne se zbavit i Juana, na kterého nesmírně žárlí. Juan jako voják musí opustit Řím, ale donese se mu zpráva, že Lucrezie čeká jeho dítě. Vrací se tedy a předává Lucrezii pro syna medailon. César Juana vyzve na souboj, ve kterém je Juan poražen, nechává ho zatknout a nakonec ho zákeřně zavraždí. Lucrezia se bojí o život syna a skryje se v klášteře. César ji sleduje, ale dítě nenajde. Lucrezie se s těžkým srdcem dává na krk synovi medailon a v zájmu záchrany jeho života se jej zříká. Malého synka Lucrezie ztvárnila tříletá Eliška Benešová. Loučení s matkou patřilo k nejsilnějším a nejdojemnějším scénám představení.
Lucrezia odchází do kláštera, ale donese k ní zpráva, že její otec je vážně nemocen a umírá. Na cestě zpět do Říma potkává mladého Pedra a poprvé od smrti Juana se opět zamiluje. Pedro je taneční role a velmi pěkně a citlivě ji ztvárnil Daniel Bič. Zaujala mne scéna s vytvořením moře z dlouhých pruhů látek, které v neustálém pohybu vytvářely dojem vzdouvajících se vln. Tohoto efektu režisér využil k nenápadně výměně zpěvačky za tanečnici. Ale ani láska k Pedrovi není Lucrezii přána. César jí po návratu do Říma z důvodu upevnění moci sehnal nového ženicha – Alfonsa Aragonského, a Lucrezia se musí Pedra vzdát. Alfonso je také taneční role, která byla svěřena Miloslavu Šturcovi.
Lucrezia však ani tentokrát není manželovi po vůli a sblíží se s mladičkým vojákem Pietrem, se kterým se polapeni vášní milují. Když se Pietro dozví, s kým se zapletl – se ženou, kterou všichni opovrhují – v náhlém návalu vzteku poničí erb Borgiů. Lucrezia žádá pro viníka nejvyšší trest a Alfonzo jí dává vybrat mezi dýkou a jedem. Lucrezia volí jed, aniž by tušila, že viníkem je právě Pietro. Když Pietro vypije svůj pohár smrti, všimne si Lucrezia medailonu na jeho krku a poznává v něm svého syna. Umírá jí v náručí. César se jí vysmívá a přiznává, že po ní celou dobu touží. Lucrezia Césara pod návalem nenávisti ubodá.
Lucreziina milence a syna velmi pěkně ztvárnil Štěpán Klouček. Pro mne opět milé překvapení a osvěžení, je dobře, že mladí začínající umělci dostávají příležitost i v díle, jako je Lucrezia. Postava Pietra není pro herce nijak jednoduchá, neboť musí projevit širokou škálu citů od počáteční zamilovanosti a něžné lásky, přes bezmocný vztek z nenadálého odhalení pravdy o své matce, až po odmítnutí své záchrany protijedem z rukou nenáviděné ženy, která se ho kdysi jako dítěte zřekla. Děj příjemně osvěží i dvě menší role, Pietrovi přátelé – Domenico (Tomáš Hudža) a Nicolo (Roman Tomeš). Není bez zajímavosti, že všichni tři pánové jsou studenty Konzervatoře Jaroslava Ježka v Praze.
V taneční složce představení vyniká především ztvárnění Zla – v podání excelentní Zuzany Pokorné, které jako rudý krvavý stín provází každou intriku či zločin. Jak Zlo postupně narůstá a roztahuje svá chapadla, začne se množit až do konečného počtu osmi tanečnic. Úžasným způsobem se v představení pracuje i s dlouhými pruhy látek, které mají často rudou barvu a evokují představu potoků krve – například v závěrečné strhující scéně, kdy Lucrezia umírá na rodovém erbu vysoko nad jevištěm, omotaná a lapená těmito rudými hedvábnými pruhy.
Geniálně vyřešeno mi připadalo i „odklízení mrtvol“ ze scény, kterými se to v představení jen hemží, což je na jevišti většinou problém, neboť děj musí pokračovat dál. Zde je tento problém vyřešen vskutku nápaditě, brilantně a dokonce velmi symbolicky. Namnožené Zlo mrtvolu během svých tanečních kreací položí a ukryje do černého plátna, které si vzápětí odnáší či odtáhne pryč, třeba do horoucích pekel, to už je na fantazii diváka. Balet také často čeká s černým plátnem v pozadí, čím v divákovi evokuje skrytou hrozbu a předesílá, co se asi zase hrozného stane.
Děj představení je zasazený do celkem jednoduché, ale velmi praktické scény Jana Duška, která nechává dostatek prostoru pro taneční čísla a skrytých schovávaček pro nenápadné záměny pěvecké a taneční postavy Lucrezie. Jako příklad bych uvedla třeba znázornění mořských vln pomocí dlouhých vlajících draperií, ve kterých mizí zpívající a vynoří se tančící Lucrezia. K výměnám představitelek slouží samozřejmě často i dekorace (sloupy, vrata) nebo skupina tanečníků, která proměnu nenápadně a přirozeně zakryje zrakům diváka tak, že vše vypadá naprosto přirozeně. Scéně dominuje velký erb rodu Borgiů, hlava býka, která se v určitých obrazech vznáší nad jevištěm. Býkovi propůjčil svůj démonický hlas Michael Kocáb.
Uchvátily mě také krásné propracované renesanční kostýmy hlavní představitelky, která má během děje mnoho převleků. Kostým je velmi praktický, takže umožňuje taneční Lucrezii volný pohyb v náročných baletních kreacích. Ocenila jsem jednoduchost mužských kostýmů, které dávaly často vyniknout vytvarovaným postavám a obnaženým svalům. Samostatnou kapitolou jsou skutečně skvělé kostýmy postav Zla, které jsou umocněny navíc ještě výrazným líčením. Kostýmy jsou dílem Jana Duška, který si ke spolupráci přizval již osvědčeného a známého Romana Šolce, a oba si zaslouží velkou pochvalu a obdiv.
Závěrem bych chtěla ještě pochválit krásně zpracovaný program k představení, který je velmi obsáhlý. Na kvalitním křídovém papíře si můžeme prohlédnout fotografie všech alternací, zachycených v těch nejvypjatějších chvílích děje, nechybí ani fotogalerie kompletního tvůrčího týmu a spousta dalších zajímavých informací, což u jiných programů nebývá vždy zvykem. I na tomto programu je vidět, že tvůrci mysleli na všechno a nic neponechali náhodě.
Za představením je obrovský kus práce všech zúčastněných. Lucrezia Borgia je náročné dílo jak pro účinkující, tak pro diváky, ale ve svém výsledku naprosto strhující a úchvatná podívaná a zážitek, který v člověku bude po zhlédnutí ještě dlouho doznívat. A rozhodně stojí za opakovanou návštěvu divadla. Osobně se těším nejen na repetici, ale také na další alternace. Při dlouhé děkovačce ve stoje, jejíž moderování se ujala s grácií sobě vlastní herečka Dana Morávková, poděkovala všem tvůrcům, účinkujícím i sponzorům. Režisér Libor Vaculík zrovna slavil padesátiny, tak si pro něj herci připravili překvapení. Připoutali ho na erb Borgiů a stejně jako je celé období zkoušek trápil on, byl vytažen vysoko nad jeviště. Potom pokračovaly oslavy již v zákulisí, skryté zrakům diváků.
Lucrezia Borgia | Bára Basiková / Iva Marešová |
Lucrezia Borgia - tanec | Kateřina Rejmanová - Benešová / Zuzana Susová |
César Borgia | Zbyněk Fric / Csongor Kassai |
Juan Borgia | Tomáš Beroun / Tomáš Savka |
Alexander VI. - Svatý otec | Vladimír Marek / Ladislav Županič |
Sforza | Martin Šemík / Jiří Zonyga |
Pietro | Štěpán Klouček / Roman Tomeš |
Domenico | Tomáš Hundža / Radim Pátek |
Nicolo | Roman Tomeš / Přemysl Pálek |
Zlo | Zuzana Pokorná / Ivona Jeličová |
Pedro | Daniel Bič / Jan Čížek / Jiří Flekač |
Alfonso, vévoda z Ferrary | Miloslav Šturc / Matěj Cichra / Jakub Šimůnek |
Hlas býka | Michael Kocáb |
Dámská company | Lenka Bílková, Veronika Blažejská, Gloria Fricová, Johana Hájková, Eva Horáková, Zuzana Herényiová, Tereza Jankovská, Klaudie Klesnilová, Denisa Kubášová, Šárka Isabela Lafková, Ivana Sikorová, Barbora Sobotková, Jana Sochůrková, Lucie Šimůnková, Naďa Vinecká |
Pánská company | Matěj Cichra, Jan Čížek, Radek Fišer, Jiří Flekač, Michal Kolda, Jiří Minařík, Václav Procházka, Jakub Sedláček, Ivan Svyatkin, Jakub Šimůnek, Miloslav Šturc, Lukáš Vilt |
Děti | Eliška Benešová / Valentýn Pokorný / Sebastián Pošmourný |
Libreto (podle historických pramenů) | Libor Vaculík |
Choreografie, režie a světelná koncepce | Libor Vaculík |
Hudba | Petr Malásek |
Texty písní | Václav Kopta |
Scéna a kostýmy | Jan Dušek |
Kostýmová spolupráce | Roman Šolc |
Sound design | Petr Ackermann |
Asistentky choreografie | Nelly Danko / Kateřina Rejmanová - Benešová |
Asistentka režie | Yvona Balašová |
Pěvecké nastudování | Eduard Klezla |
Produkce | Alena Koktová |
PR manager | Iva Crkalová |
Fotograf | Roman Sejkot |
Graphic design | Štěpánka Perková |
Anglické titulky | Jana Malisová |
Producenti | Ema Krahulíková, Václav Pešír |
Koproducentky | Svatoslava Široká, Jana Štuková |
Obchodní oddělení | Tereza Slováková, Alena Svobodová |
Přestavení řídí | Viktor Svačinka, Štěpánka Perková |
Technika | Ivan Dvorský, Dušan Vacek, Tomáš Krákora, Václav Skalník, Petr Holub, Jiří Jansa |
Zvuk | Vladimír Papež, Martin Kučera |
Světla | Martin Bláha, David Bohuňovský |
Kostymérky | Lenka Kodlová, Zdena Niedermeierová, Bára Uhlířová, Sylva Kaprálová, Jana Mauerencová |
Maskéři | Jana Zahradníčková, Petr Fadrhons, Eliška Dohnálková, Lucie Lichtenbergová, Dominik Hlava, Veronika Sekaninová, Martina Buhrová, Pavel Pavlovský, Klára Gyénová |
Komentáře k článku
Dílo je úžasné. Je náročné, krásné, složité, nálady se doasahuje jednoduše. Stejně jako třeba v Edith - Vrabčákovi - viděl jsem, že se na jediné představení do Hybernie vrací.
Držím palce, aby byla síla na další stejně dobré projekty.
P.S.: Ten věk skutečně opravovat nebudu, protože když to udělám, tak Vám po Vaší poznámce budou lidi 5 let přidávat... Ještě jednou se omlouvám, mrzí mě to.
ráda bych poděkovala za učinkující v tomto krásném představení.Je nám ctí číst si tak krásnou kritiku a zároven si opět najít čas a vracet se k tomuto dílku.Musím říci jak krásná to byla práce příprav ve výborném kolektivu, který dělá v závěru dílo takové jaké je....Není nic krásnějšího ,než učinkovat v představení , které milujete celým srdcem a jen nám zbývá doufat, aby se líbilo i divákům a mohli jsme představení hrát častěji. jěště jednou děkujeme a rádi vás přivítáme znovu na představení s pozdravem Kateřina Benešová
P.S. Tak až budu slavit 60tiny tak napište, že jsem slavil 40:-) Pěkný večer.L.V.