Musicalnet.cz

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Creative Commons License
Email Tisk

Slyš tu píseň zástupů! Bídníci nadobro ovládli divadlo GoJa

Enjolrasova statečná poslední ztečNávrat mnou oblíbených Bídníků jsem kvitovala s povděkem, ač mnoho muzikálových nadšenců by jistě raději uvítalo jiné neokoukané, nebo zde dosud neuváděné dílo. Na druhou stranu ale také vím, že své nadšení pro Bídníky neprožívám jen já, ale i spousty fanoušků v České republice a ve světě, díky kterým se Bídníci mohou honosit třeba již dvaceti šestiletým nepřetržitým uváděním v zahraničí a více jak desetitisíci reprízami ve světě.

Kdo nesmí chybět na svatbě Maria s Cosettou? Manželé Thénardierovi!Proč tomu tak je? Protože Bídníci jsou stále aktuální muzikál, dílo současnosti. Ano, odehrávají se v jiném století, ale jejich příběh a lidské osudy bychom dokázali najít každý den znova a znova po celém světě. Divák se s úžasně barvitými postavami muzikálu může ztotožnit a pochopit je. Každý si v muzikálu najde něco, co se mu zalíbí, navíc samotná hudba a děj si dokáží diváka získat a už nepustit.

Jean Valjean si přišel pro nebohou Cosettu, ale odvést si ji nebude tak jednoduché...A kdo za to všechno celosvětové nadšení může? Pánové Alain Boublil (koncepce, námět, libreto, francouzský text), Jean-Marc Natel (francouzský text) a Claude-Michel Schönberg (libreto a hudba), John Cameron (původní orchestrace). Tito lidé měli tenkrát obrovské štěstí, že Les Misérables, román Victora Huga, zrealizovali. Muzikál původně trval přibližně polovinu jeho dnešní délky, tedy něco kolem hodiny a půl. Poté se k týmu přidali další lidé, nejdůležitějšími jsou Cameron Mackintosh (producent) a Herbert Kretzmer (původní anglické texty).

Autor hudebního nastudování a dirigent Milan SvobodaMuzikál byl poté přeložen do angličtiny, hudební složka se rozvětvila, nebo se ta či ona hudba posunula k jiné části představení atd. Alain Boublil také musel připsat prolog, aby i neznalce předlohy zasvětil do začátku Valjeanova života až po jeho proměnu díky biskupovi. Muzikál byl poté uveden roku 8. října 1985 v divadle Královské shakespearovské společnosti Barbican v Londýně. Neustále musím těmto pánům vzdávat dík, protože od této premiéry roku 1985 (ač je dnes známá v podstatě jen tato, první premiérou byla již výše zmíněná francouzská z roku 1980)Režisér Petr Novotný byl odměněn velkým potleskem od účinkujících i diváků se Bídníci po sedmi letech dostali i do České republiky do Vinohradského divadla v Praze, ač na velmi krátkou dobu.

Zde se dostáváme k lidem, kteří už všem budou jistě známější. Například režisér Petr Novotný, dirigent Milan Svoboda (hudební nastudování), legendární překladatel Bídníků do češtiny - Zdeněk Borovec. Tito lidé už tehdy v roce 1992 spojili s Bídníky své působení a vydrželo jim to až do této inscenace.

Marius Pavel Vítek a Enjolras Michal SkořepaNechci hodnotit Bídníky jen z pohledu premiér, v tomto článku budu tedy zohledňovat i čtyři představení, které jsem viděla, a to představení z 28. a 29. února (tedy z 3. a 4. veřejné generálky) a z 1. a 2. března, tedy z obou premiér. Na začátek také podotýkám, že brněnské Bídníky jsem zatím neviděla a ze zahraniční produkce jsem viděla oba výroční koncerty (z roku 1995 a 2010).

Noc na barikádě. Jak dlouho se asi barikáda udrží?Hned při vstupu do hlediště vás na první pohled zaujme gigantická a velkolepá scéna Mihaila Tchernaeva (zpočátku schovaná za tzv. bobinetem), doplněná pěkným světelným designem a skvěle využitá. Tamhle se svážejí balíky v továrně, odtamtud vylézá Gavroche, z kanálu se vynořují Thénardierovi, vpravo se opilec přidržuje zábradlí, případně se ho pouští Javert, aby mohl spočinout mezi hvězdami, kam za života nedosáhl.

Jean Valjean zaseje v Javertovi první jiskřičku podezření - zvednutím těžkého vozuK nové orchestraci jsem se už v předchozím článku o zkouškách Bídníků vyjadřovala jako k méně monumentální a úderné (méněčlenný je i orchestr, což je velká škoda). Při čtvrtém zhlédnutí mi už nová orchestrace zdomácněla, stále se ale ještě najdou místa, kde mi ta stará chybí a chybět asi bude, například u písně „Samotářka“. Nová orchestrace je těžší i pro zpěváky, protože se častokrát musí svým zpěvem zapojit bez „pomoci“ hudby. Orchestr vede buď Milan Svoboda nebo Michal Macourek.

Thénardier si ví se vším rady - a nejvíc s manipulací ostatních lidí

Co začít hodnotit nejdříve? Ač je to možná neobvyklé, nemohu si pomoci a na prvním místě musím zmínit skvělou company. Bez ní by byli Bídníci o hodně ošizeni. Company vytváří atmosféru díla, dotváří špinavé ulice, továrny a náměstí, tito lidé při představení ztvárňují mnoho rozdílných postav, představují množství různých názorů a postojů a zařazují se do nižších nebo vyšších společenských vrstev.

A také jsou nejvíce přítomni na jevišti. Každá sólová role má své alternace a každá sólová postava si střídá svůj výstup s jinou postavou (kromě Jeana Valjeana, který si také v zákulisí moc neposedí). Company však odejde z jeviště téměř jen o přestávce, aJavert přichází na barikádu s falešnou zprávou o nepřátelském vojskunebo kvůli rychlému převleku do dalšího kostýmu Lucie Loosové, skvěle reflektujícího danou osobu. Proto jim teď a tady skládám poklonu, protože si myslím, že po premiérách se budou těšit na zaslouženou několikadenní pauzu, ač mají všichni Bídníky samozřejmě moc rádi. Úctu ale skládám úplně všem lidem, kteří se na Bídnících podíleli. Byly to náročné přípravy, těžká práce i vyčerpávající zkoušení.

Nesmím ještě opomenout zmínit swing Petru Beokovou, Marii Horváthovou, Tomáše Böhma a Petra Ryšavého. Jean Valjean David Uličník zpívající jednu z nejdojemnějších písníTito čtyři lidé v hlavě nosí texty a choreografii velkého množství postav v příběhu a jsou vždy připraveni zaskočit na jeviště místo toho či onoho. 

A teď k samotnému představení. Jako Jean Valjean se na obou premiérách představil David Uličník (u mnoha alternací bohužel musím hodnotit jen jejich výkon z nejvíce stresového představení - premiéry). David roli už hrál a byla na něm vidět sehranost s chodem představení. Pěvecky roli podal opravdu nádherně, pokud bych měla hodnotit herecký výkon, u Davida Uličníka upřednostňuji druhou polovinu muzikálu. V první polovině mě mnohem více zaujal Marian Vojtko, kterého jsem viděla též dvakrát. David pro mě nepředvedl rozervanou duši galejníka, který nikdy nepoznal nic jiného než chudobu, zlost a bídu, totální společenské dno. Druhá polovina už byla lepší, jeho „Otčenáš“ byl povedený a herecký projev dobrý, ke konci představení už jsem neměla co vytknout.

Marian Vojtko byl právě propuštěn z galejí. Co se bude dít dál?Marian Vojtko mě jako Jean Valjean celkově zaujal víc, což jsem vůbec nečekala. Marianova podání jsem se popravdě dost bála, protože v poslední době mi jeho herecké a pěvecké výstupy bohužel často přišly stejné a bez vnitřního prožitku. Marian mě ale v roli opravdu velmi pozitivně překvapil, zpíval a hrál s citem a rozhodně budu ráda, pokud ho uvidím znovu, protože dokázal přesvědčivě ztvárnit jak mladíka, tak starce a dokázal se s bezmála čtyřiceti lety Valjeanova života dobře ztotožnit. Mrzí mě, že Marian není v druhé polovině příliš přetvořen ve staršího muže, dojem by mohl být ještě lepší.

Daniel Hůlka propouští Jeana Valjeana na svoboduV roli Javerta se mi poštěstilo vidět všechny tři alternace. Každá z nich je úplně jiná. Daniel Hůlka se velkou část své role chová hodně stejně a v jeho tváři nenaleznete moc změn, tvář je stále tvrdá, kamenná a neústupná. To by samo o sobě nevadilo, jenže ač Javert skutečně přísný a zásadový je, na rozdíl od knihy do policistových myšlenek a pocitů nevidíme, na divadle musí být postava charakterizována textem. A text musí být doplněn výrazem a herectvím, které divákovi ukazuje a „supluje“ vnitřní názory, myšlenky a postoje. A to mi u Dana hlavně v první půlce představení chybělo.

Javert Tomáš Bartůněk slibuje, že Jeana Valjeana dopadne stůj co stůjTomáš Bartůněk je také tvrdý a krutý, ale dokázal si pohrát s různými grimasami a pocity: v jeho tváři můžeme vidět pohrdání, nadřazenost (která je patrná už jen z jeho chůze a postoje), lhostejnost, neúprosnost, naléhavost, fanatičnost. Tento Javert si stojí za tím, co říká, a ví, proč si za tím stojí. Svou postavu pojímá komplexně a velmi dobře. Jedině u něj mám pocit, že by z něj pařížská společnost mohla mít hrůzu a strach, a že by se skutečně rozprchla, pokud by se objevil. Javert Josef Štágr přišel vyšetřit incident napadení...Tomáš je pro mě rozhodně nejlepším „gojovským“ Javertem.

Josef Štágr je také dobrý Javert, zajímavé je, že jeho podání je diametrálně jiné. Tím nemyslím jen odlišný hlas a pěvecký styl, ale i herectví. Pro mnoho lidí bude možná jeho klidný Javert nejlepším ztvárněním - zde je to jen a jen o tom, jak si Javerta představujete. Josef Štágr si pro svou postavu stanovil určitou polohu a té se drží. Zoufalá Fantina Petra PeterováAle pro mě byl jeho výkon málo energický, občas možná až ledabylý. Navíc ve vztahu k Valjeanovi jsem postrádala rivalitu a lačnost, která by podle mě prostě neměla chybět. Na druhou stranu herecky geniální byla například jeho slovní rozepře s Jeanem Valjeanem, táhnoucím zraněného Maria seskupením kanálů. Jeho výraz, řeč těla, nejistota v hlase, to bylo skvělé.

Při „Sebevraždě“ se dokonale vyřádili všichni tři pánové, ovšem špatným dojmem působí, když Javert ještě pěje, zatímco jeho dvojník se už „točí“ v Seině. Doufejme, že do budoucna všichni tři Javertové (a ne jen někteří) docílí důvěryhodné sehranosti při „seskoku“ z mostu.

Fantina Kateřina Brožová hledící do minulostiFantina byla v mých termínech ztvárněná třikrát podáním Kateřiny Brožové a jednou podáním Petry Peterové. Petra Peterová se mi moc líbila, její výkon byl pěvecky i herecky dobrý, její zklamanost životem a zároveň snaha udělat to nejlepší pro svou dcerku byla uvěřitelná. Více mě ale přece jen zaujala Kateřina Brožová, která myslím dokáže vyloudit slzu z oka nejedné matce či komukoli jinému. Kromě pár pěveckých zaškobrtnutí se jí zpěv povedl a herectví bylo přirozené.

Nešťastná Eponina milující Maria - Vlaďka SkalováJako Eponinu se mi poštěstilo také vidět obě alternace. Vlaďka Skalová je nadějná a talentovaná zpěvačka, herecky je také dobrá, třeba Eponinina rozpustilost, nebo naopak smutek z ní přímo sálaly. Více se mi ale líbila Magda Malá. Ač padaly názory, že by roli měla přenechat mladším, zde bych rozhodně nesouhlasila minimálně v tom, že by roli už nezvládla. Magda je s rolí tak pevně sžitá, že každý její pohyb, gesto a výraz obličeje působí naprosto přirozeně. Magdina Eponina je mladá, laškovná a zamilovaná dívka, která jde za svým snem, ale díky těžkému životu, v sobě má i zkušenost a moudrost. Magda je stále atraktivní žena a díky životním zkušenostem jí role Eponiny jde přímo na ruku. Důkazem jejího sžití s rolí byla nefalšovaná slzička při „Byl déšť a kytky můžou kvést“.

Jan Urban ve své hospůdce - rád krade a lže, ale špatné mu to nepřijdeManželé Thénardierovi jsou vtipnou vsuvkou v představení, zároveň by ale s klidem mohli být zasazeni do dnešní doby a vypadali by téměř realisticky. Neustále zmiňovaného Jiřího Korna jsem naživo nikdy neviděla, což mě mrzí, ale jak Jan Urban, tak Filip Čapka do role vkládají svůj osobitý styl a rozhodně nejsou špatní. Filip Čapka byl více realistickým Thénardierem, Jan Urban zase více karikaturním. Každý divák si rozhodne podle svého gusta, který je lepší. Já si více užila Jana Urbana, třeba u scény s malou Cosettou byl geniální. Ta předstíraná starost o ni, házení oček po manželce a leckdy až schválně přehnané herectví bylo přesně podle mého vkusu u této postavy.

Tragikomická Thénardierka Monika AbsolonováMadame Thénardier Renáta Podlipská je správně zlá a opovržlivá ke Cosettě, správně tragikomická, jejímu výkonu nemám co vytknout. Ani Monika Absolonová se nenechala zahanbit. Při prvním vstupu na jeviště mi připomněla čarodějnici z pohádky Princezna ze mlejna 2, nejspíš kvůli nezvyklému vzhledu, který je oproti jejím jiným muzikálovým rolím vítanou změnou. Monika ženu věrně stojící při manželovi, ač si občas stěžující, nahrála zase malinko jinak než alternace, taktéž velmi pěkně. Barikáda bude brzo postavena a zaplaví ji vlna odhodlaných studentůMarta Jandová mě bohužel moc nezaujala, alternace ji u mě vždy o kousek předčily. Viděla jsem ji ale pouze při druhé premiéře, kdy nervy evidentně pracovaly, její herecký výkon tedy může být momentálně odlišný.

V roli mladého Enjolrase jsem poprvé viděla Michaela Foreta. Mezi některými diváky jsem zaslechla pochvalná slova, pěvecky byl celkem dobrý, ale na hereckém výkonu mi chyběla spousta věcí. Enjolras je vůdce povstání, je to ten, který začne jednat a věci opravdu uskutečňovat, a právě on je tím, který k revoluci svých charismatem a nadšením podnítí ostatní studenty. Odhodlaný vůdce revolucionářů Enjolras Michal SkořepaDodává jim síly, odvahy a morálky v boji a odhodlá se zemřít poté, co vidí padnout kamarády, místo aby své přesvědčení pohodil a pokusil se vzdát a ze situace vyváznout. Takový je v mých očích Enjolras. A právě tyto pocity jsem u Michaela absolutně nenašla.

Všechny tyto emoce ale dokázal ztvárnit skvělý Michal Skořepa. Byl perfektní herecky i pěvecky a moc ráda jsem ho po „Ježíšovi“ opět naživo viděla. Marius Tomáš Löbl přemítá o tom, zda zemře či neSíla přesvědčení a nezlomná vůle z něj přímo sálaly a i ve chvíli, kdy zrovna stojí zády k aktuálnímu dění na jevišti, nevypadává z role a je na něm vidět kompletní „zakousnutí“ do postavy.

V rolích zamilovaných jsem zastihla Tomáše Löbla, Pavla Vítka, Hedviku Tůmovou, Terezu Aster Vágnerovou a Terezu Mátlovou. Pavel Vítek se snažil, roli pěkně odzpíval a snažil se „přetransformovat“ do nezkušeného mladého studenta, ale pro mě už nebyl uvěřitelný, jeho výstupy bohužel pro více lidí působily až humorně. Tomáš Löbl je skvělou posilou muzikálu, jeho Marius byl přirozený a Tomáš dokázal velmi pěkně ztvárnit vývoj postavy, s Mariem si skvěle vyhrál po herecké stránce.

Zamilovaná Cosette Tereza MátlováMladičká Cosette se povedla jak Hedvice Tůmové, tak Tereze Vágnerové. Hedvika krásně zazpívala, dobře zahrála, jediné, co mi chybělo, byla pro mě ne tak patrná zamilovanost, kterou zase měla Tereza, ale ve zpěvu byla nejistá. Nicméně oběma dívkám (Hedvice o trochu více) se role povedla a ráda je uvidím znova. U Terezy Mátlové se nedá mluvit o špatném ztvárnění, ale pro mě stejně jako Pavel Vítek už nebyla uvěřitelná (stále ale více uvěřitelná než Vítek), ač se jejímu výkonu nedá moc vytknout.

Jako chlapce Gavroche jsem čtyřikrát viděla pouze Tomáše Ringela, který roli ztvárnil velmi povedeně, navíc má pro diváky bonus v podobě žonglování s míčky. Gavroche Tomáš Ringel oznamuje, že poslední zastánce lidu je mrtevJediná věc, která mě u Gavrochovy role mrzela, byla absence většího skotačení po scéně. Tomáš byl za svůj výkon několikrát odměněn potleskem od rozplývajících se diváků a určitě si ho zasloužil.

Dívčí dětské role byly velmi dobře zazpívané i zahrané. Při první premiéře si Cosettu zahrála Natálie Hrychová a Eponinu ztvárnila Klára Dohnalová, druhou Cosettou byla Natálie Grossová, Eponinou Veronika Boháčová. Všechny čtyři dívky se budou v rolích střídat.

Maličká Cosette musí Thénardierovým sloužit od svítání do soumraku. Tomu je teď ale konecObě dvě premiéry se nesly ve znamení pozvaných celebrit a osobností (např. Karel Gott, Petra Černocká, bavič Petr Novotný, Dana Morávková, František Ringo Čech, Tomáš Beroun, Bohouš Josef, Aleš Háma, Braňo Polák, Jan Kříž, Václav Ostarek, Přemysl Pálek, atd.), ve znamení kolegů, rodiny a přátel, kteří přišli podpořit své blízké. Každý z účinkujících byl nejspíš v duchu malinko nervózní, nicméně v zákulisí probíhala dobrá atmosféra, příliš shonu také nebylo. Na premiéru se kromě dalších osobností přišel podívat i Karel GottModerátorkami večerů se poprvé stala Marta Jandová, podruhé Monika Absolonová (která dokázala představení zakončit mnohem lépe). Následovalo krátké promluvení režiséra Petra Novotného a producenta Františka Janečka, a po následném rautu se divadlo začalo postupně vyprazdňovat.

Dovolila bych si jeden postřeh a názor k premiérám (věřím, že mnoho z vás se mnou jistě bude souhlasit): mrzí mě a vadí mi, že pro muzikál, který má povětšinou tři alternace, jsou připraveny jen dvě premiéry. Za tohoto stavu bych raději uvítala pouze jednu premiéru, když už nejsou tři. Nabité finále první poloviny muzikálu aneb ''Příští den''Přijde mi nefér, že některý z účinkujících hraje obě dvě, zatímco někdo nehraje ani jednu, a většinou to není kvůli jeho indispozicím. Ani jednu premiéru si nezahráli: Tomáš Bartůněk, Magda Malá a Renáta Podlipská (ač tito lidé vystupovali už v minulé inscenaci v divadle GOJA, stejně na ně ani jedna z premiér nepřipadla, ač by si to zasloužili), dále pak Marian Vojtko, Josef Vágner, Petra Peterová, Hedvika Tůmová, Michael Foret a Jitka Čvančarová (ta pro to ale nejspíš měla důvod). Ač tento odstavec nehodnotí představení, doufám, že čtenář pochopí a promine.

Thénardier a jeho banda naneštěstí po pár letech znovu narazí na Jeana ValjeanaCo nejdříve se snad v představení doladí technické problémy - zvuk, mikroporty (včas zapínat a vypínat), nebude vidět do portálů do zákulisí, kde se protagonisté připravují na další scénu. Na jeviště hlučně vypouštěný kouř působí hodně rušivě, hlavně v posledním výstupu Jeana Valjeana, kdy se představitel snaží emočně postavu ztvárnit a zazpívat, a divák by měl být tedy napjatý, dojatý - jeho soustředění se ale ruší právě tímto momentem, a nemůže si tak scénu správně vychutnat, stejně jako když očima pozoruje techniky přemisťující rekvizity Thénardierka se na svatbu musí řádně ustrojit a nalíčit(v tomto případě mě ale zlepšení nenapadá, jedině nějakým způsobem snížit rámus způsobený rekvizitami (hlavně mříží s brankou), nebo před přestavbu vždy rozprostřít černou plachtu, jak tomu je po smrti Fantiny). Také nedoporučuji k sezení 1. řadu, kde je velmi špatně slyšet (občas i vidět) – zvuk reprodukovaný z beden nad jevištěm totiž do hlediště plně „vstupuje“ až za vámi.

Jako celek Bídníky hodnotím kladně. Nepočítejte ale s přílišnými rozdíly oproti původní inscenaci. Kromě změněné orchestrace, pojízdné plochy „bobinetu“, který přenáší diváka v místě a v čase, trochu jiné barikády a pár dalších detailů, zůstávají Bídníci téměř nezměnění. Premiérové publikumVelká část nových tváří byla úspěšná, mnoho „starých“ tváří poctivě a dobře obnovilo své role.

Pro nově příchozí diváky budou Bídníci velmi pěkným, povedeným a nezapomenutelným představením, ti co viděli jinou inscenaci Bídníků, budou moci porovnávat výkony účinkujících, novou orchestraci a drobné změny. Pokud jste tedy tyto Bídníky ještě neviděli, určitě si vyražte udělat na tento skvělý muzikál názor sami.

Komentáře k článku

avatar Libor Barok
0
 
 
Zdravím.
Jako exkolegovi mi to nedá a také zde písnu svůj krátký názor:-)
Sice jsem viděl jen jedno představení. Jednalo se o jednu z generálek.
A výsledek?? Nuda, Nuda, Nuda. Kdyby místo kulis za miliony, které se téměř nevyužívají raději hercům zaplatili choreografa a pár tanečních zkoušek navíc, tak by bylo mnohem lépe.
Od muzikálu čekám zpěv tanec a život. A ne statiku a nudu.
Pro mě tedy byli Bídníci naprostým zklamáním a úžasným příkladem kam dnes spěje muzikál. Hlavně, že máme drahé kostýmy a nádherné ohromující kulisy, ale to co se děje na jevišti je vcelku jedno. Divák stejně zatleská, protože vidí hvězdy z televize v pozlátku.
* Jméno
* Mail
WWW
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions
Přidat komentář
Storno
avatar Michal Škvor
0
 
 
Ahoj Libore, jen pro srovnání: viděl jsem první generálku - mnoho věčí nešlapalo, často se stálo... jak jsi napsal - hrozné. na rozdíl od toho premiérta jela, i když ne všem stejně. Není to v díle, výpravě, atd. - je to vždy v jednotlivcích.
* Jméno
* Mail
WWW
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions
Přidat komentář
Storno
avatar Petra
0
 
 
Já byla nadšená! Nedostatky to samozřejmě mělo a ne každý umělec byl dle mého gusta, ale jako celek to bylo úžasné a nezapomenutelné :) Už se těším až půjdu znovu.
* Jméno
* Mail
WWW
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions
Přidat komentář
Storno
avatar Katka
0
 
 
Za mě je tedy o mnoho lepší Eponina Vlaďka. Krom paradoxu, že matka je mladší než dcera (při alternaci Malá-Absolonová/Jandová), je na mě Magda až moc tvrdá a to i ve zpěvu, zbytečně tlačí na pilu. Vlaďčin krásný hlas je pohlazením po duši, hraje velmi opravdově, na diváka její pocity skutečně dolehnou. Ona je důkazem toho, že když je kvalitní zpěvák, nemusí mít jméno a přesto se divákům bude líbit. Mám téměř každodenní zkušenost s "nadáváním" diváků, že nehraje nikdo známej (mluvím teď o jiném divadle), že tihle neznámí herci budou špatní a kdesi cosi - prostě lidi maj tendenci odsuzovat neznámé herce - tento herec to má potom o to těžší, aby diváka přesvědčil, že je dobrý. Při návštěvě Bídníků jsem o přestávce všude kolem sebe slyšela samou chválu na Vlaďku. Ona prostě tenhle předsudek dokázala prolomit. Za mě je to teda největší objev Bídníků.

Co se týče vaší poznámky ohledně toho, že někdo nehrál premiéry...nepřemýšlela jste o tom, že by to mohlo být přání majitelů licence? Co já vím, tak mají právo někoho odmítnout, tak je pravděpodobné, že budou mít právo si i určit, kdo bude hrát premiéry :-)
* Jméno
* Mail
WWW
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions
Přidat komentář
Storno
* Jméno
* Mail
WWW
Přidat komentář
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions
 
Sdílej na Facebooku

Reklama

Banner

Creative Commons

Creative Commons License
Photo & text by Michal Škvor & team Musicalnet.cz is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License. Based on a work at www.musicalnet.cz

Certifikace

Tyto stránky jsou archivovány v systému Národní Knihovny v projektu

 STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR


Musicalnet.cz

Copyright © Michal Škvor & team, 2004 - 2017 pro Musicalnet.cz. Všechna práva vyhrazena. Fotografie ani články nelze používat na jiných webech bez písemného svolení autorů.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.