Musicalnet.cz

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Creative Commons License
Email Tisk

Silvestr v Ráji s klokanem

Že by peklo? Ne, tohle je ráj!O Silvestrovském představení muzikálu Děti Ráje se mluvilo dlouho před koncem roku, a ještě určitě dlouho mluvit bude. Tento muzikál má své příznivce, ale i odpůrce. A tak se o Silvestrovském večeru v divadle GoJa Music Hall sešli převážně příznivci a fanoušci Dětí Ráje, ale našlo by se i pár jedinců, kteří zde byli poprvé. Atmosféra byla uchvacující, a už po první písničce bylo jasné jediné, dnes spadne GoJa! Ten, kdo zde byl poprvé, nechápal, neboť zhlédnuté představení mělo s původním scénářem pramálo společného.

Výborná pomůcka proti vypadávání očí z důlkůJe tradice, že na Silvestra provází představení řada „náhodných a nečekaných“ překvapení, a občas i vtípků. A kdo zažil loňského Silvestra v Ráji, tak se moc těšil na toho letošního, stejně jako já. I když to těšení kazil fakt, že tyhle Děti Ráje jsou na delší dobu poslední, které uvidím. Na druhou stranu, díky opravdu nečekaným momentům v představení nám "děti z ráje" tu hořkou tabletu alespoň trochu osladili. A především o nich bude dnešní článek.

Michal & Michal - ani jeden z nich nesnáší loučení...Takže Silvestr probíhal i tak trochu v duchu loučení, a to nejenom se starým rokem. Pokud jde o fanoušky, tak rozloučit se přišli skoro všichni skalní příznivci. A mnozí z nich vzali i své známé. V hledišti to byla - pro nás fanoušky - samá známá tvář. A pozadu nezůstali ani téměř kompletní Děti Ráje. Mohli jsme v jednom představení vidět skoro u všech rolí obě alternace, nebo dokonce obě alternace součastně, jako u tří písniček mladého Michala Tomáše Löbla a Františka Pytlouna, ale o tom později.

Kdo zná Tvoje pravé příjmení...Celé představení začalo klasicky, každý z nás zná příběh. A každý z nás si ho chtěl naposledy prožít. A tak jsme se opět ponořili někam do 80. let a sledovali příběh mladého zamilovaného Michala a nezkrotné Evy. Kdo jiný mohl začít vtipkovat než Martin Zounar. Celé divadlo vědělo, že on to zvládne dokonale a začal hned prvním výstupem. Pak následovala moje nejoblíbenější písnička „Diskžokej nepřijel“ a nálada v GoJe se stupňovala. Pak přišla písnička „Colu, pijeme colu“, kterou zazpívali a zatancovali oba Michalové společně. Evidentně jeden z vrcholů představení.

Poupata v Ráji...Ani silvestrovská lavička nezůstala bez všeobecného veselí. Bavili se i Petra a Fanda. Kdo přemýšlel nad tím, že tanečníků je nějak víc a víc, měl trošku pravdu. V company jsme v první půlce měli šanci neobvykle vidět třeba Šárku Markovu, Petru Doležalovou, nebo Víťu Bečváře, a v druhé půlce dokonce i Tomáše Löbla, nebo Fandu Pytlouna. Ale zpět k první půlce představení. Po vzájemném sblížení se Eva musela na chvíli zbavit Michala (v tomto případě obou Michalů), a jak jinak než na ně poslat obávaného Sagiho. Tohle trošku nerozchodili ani Fanda ani Tomáš, ale oba zazpívali od loňska osvědčený duet „Vůně ženy“, který ozdobil a korunoval loňského Silvestra. Letošek však na svůj vrchol teprve čekal.

S láskou, kráčíme jak blázni létem, den je bez problémů náš je čas...Tom a Stanley chtěli být letos slavnější než Eva a Vašek, a to se jim vážně povedlo speciálně po tom, co museli zvládnout dvě Evy a dvě Kájiny. Byli neodolatelní a poradili si. Slavnější určitě budou všichni Děti Ráje už jen díky své otevřenosti a vstřícnosti k fanouškům. To, co silvestrovské publikum dovedlo k obrovskému aplausu, byl nápis z těl tanečníků DĚKUJEME VÁM. Následoval mega potlesk, při kterém to díky šlo zpět z hlediště od všech fanoušků, ne jenom k tanečníkům, ale i ke zpěvákům, hercům, technikům a celému týmu muzikálu Dětí Ráje, a tohle díky snad cítil úplně každý. Kouření škodí zdraví... to ví všichniA když k tomu ještě Tomáš zpíval „Nikdo nepřišel“, tak v této chvíli skoro vzalo za své moje předsevzetí nebrečet před děkovačkou. Bylo to velké úsilí, ale zvládla jsem to.

Ano zvládla, ale ne na dlouho. Na konci první půlky pro mě přišel vrchol celého představení v podobě písničky „Největší z nálezů a ztrát“, kterou si zazpívali oba kluci Tomáš i Fanda. Tohle jsem nečekala a musím říct, to mě dostalo! Oni se oba společně loučili a mě bylo moc smutno za ně. Je to jedna z nejemotivnějších písniček Dětí Ráje a ten večer vážně fungovala, troufám si říct, že ne jenom na mě. Zakončila první polovinu takto skvělého, a přitom v ten den smutného představení.

Taky jsem kdysi skládal...Druhá polovina představení začala hodně vesele, jak už vyplývá z nadpisu. Mladý Michal se vrátil z Austrálie společně se synem a klokanem, se kterým si moc nerozuměl. Ono s klokanem není lehké si rozumět, jak podotkla Míša Nosková. A on ten „klokan Fanda“ vážně moc neposlouchal, jen si tak hopkal po jevišti. Asi mu bylo v Bičovicích smutno. Ale na druhou stranu mladý Mickey se rozkoukal velice rychle a tu Vágnerovu, kterou hledal, objevil.

Kámo, to je hustý...V druhé polovině představení je vždy nejvíc veselo při setkání dospělého Michala s Tomem a Stanleym. To se potvrdilo i o Silvestru. Nejenom, že trénovali místní mažoretky, které představovali kluci z company a Barbora Rajnišová. Ale i vzhledem k tomu, že ten večer hrál Martin Zounar, tak nechybělo ani „pití na čápa“. Ale tentokrát se ho úspěšně naučil i Bořek Slezáček hned poté, co se z abstinenta přeorientoval a adoptoval Martinovu skleničku Zelené. Tak teď fakt nevím, co mám hrát...Ten tak neměl skoro co pít, ale Bořek mu znovu nalil tak, až mu alkohol pěkně znechutil.

Kdo by si myslel, že v Silvestrovském představení uvidí jen herce a tanečníky, tak se hodně spletl. Na malou chvíli se na podiu objevili i oba producenti. A společnost jim dělaly obě mladé Evy. Není nad to být producentem. No, a náš příběh pokračoval dál. Přivezená mušle z Austrálie určitě byla ta loňská – moc hezká, porcelánová, pánská. Ale dospělá Eva evidentně vyvedená z rovnováhy, to jsme viděli poprvé. Ani se nedivím, když ji dcera odejde jednou stranou a vrátí se úplně jinudy, a to ještě odbarvená na blond, to by vyvedlo z rovnováhy každého. ... jako Vám, tak nám!Přesto Míša zvládla „Léto“ i „Tak snadno uvěří se lhářům“ bravurně.

Při „Vizitce“ snad nechyběl vůbec nikdo, každý si chtěl poslední chvíle užít naplno a Honzík Hönig to náležitě ocenil. Tolik posluchačů při hudební soutěži toto pódium nezažilo již dlouho. To už se blížil úplný závěr, kdy si „Nenapovídej“ zase zazpívali všichni. Včetně diváků. Nadešel obrovský potlesk, a taky velké očekávání děkovačky a závěru muzikálu. Tyhle šněrovací boty budou jednou v dražbě hodně drahé - jako cokoliv z Dětí ráje!V této chvíli končilo moje předsevzetí a já mohla brečet.

Celá „Medley“ byla hodně a hodně emotivní. Loučil se úplně každý, fanoušci, tanečníci i zpěváci. Myslím, že nejhůř bylo každému, když zpíval „Pár přátel stačí mít“. Těch přátel nebylo jen pár a stáli tam jeden vedle druhého a čekali, že něco takového neskončí. Přesto skončilo. Toto 322. představení bylo na delší dobu poslední, které jsme mohli v GoJa vidět.

Zounare, Zounare, máš černý puntík - zapomněl jsi si zapalovač!Po obrovském potlesku a ovacích nám Bořek sdělil, že společně zazpívají ještě jednu písničku, kterou v Dětech normálně neuslyšíme. Pak následovalo famózní „We are the Champions“. A to oni vážně jsou! Obrovské díky se vznášelo celým divadlem, ať už směrem z jeviště do hlediště, nebo opačně. Byl to nezapomenutelný zážitek, při kterém nechyběl ani sám Sagi, který si musel zapsat účast všech účinkujících. Nicméně si hned poznamenal, kdo zapomněl rekvizitu, a dotyčný dostal hnedle černý puntík. Společně s Dětmi Ráje se klaníme. Sláva autorovi!

Tak tohle byl opravdu ''Mejdan podle plánu''...!Ovace trvaly dlouho, nikomu z nás, diváků, se nechtělo domů. Ale vše jednou končí. I silvestrovské Děti ráje. A potom už se začali lidé postupně rozcházet domů, na své vlastní oslavy Silvestra. A v ten moment spadla GoJa. Teda pyramida zůstala stát, ale celá scéna a všechno se začalo bourat, rozpadat na malé kousky a stěhovat do již připravených kamionů. Jeden z nejsmutnějších silvestrovských zážitků. Fanoušci ještě ani neodešli, zpěváci se ještě pořádně nerozloučili, ale Děti Ráje už nejsou. Ať mi nikdo neříká, že u tohohle jde nebrečet!

A co vy? Také by jste chtěli být mezi nimi? Já stopro!Kolik životů tento muzikál změnil, kolik emocí vyvolal a najednou je prázdno. Berme to celé z čistě manažerského hlediska. Ani takový skvělý muzikál jako Bídníci dlouhodobě nezaplní GoJu. Takže po krátké návštěvě v Bratislavě v květnu můžeme čekat, že se nám Děti Ráje opět vrátí. V plné síle a plni energie. Všichni víme, kolik x posledních představení bylo beznadějně vyprodaných. Víme, že ještě x dalších takto vyprodaných představení bude, protože tohle jsou naše Děti Ráje a bez nich to prostě nejde. Zatím zbývá jediné - říct jedno obrovské DĚKUJEME ZA TO, ŽE JSTE!!!

Tanec je naše droga... Michal s Michalem se baví i v zákulisí Na cestě do Ráje Ač se muzikál loučí, všichni se usmívají... zatím
Tom a Stanley mají konečně každý svou holku Dávej ber, třeba se slíkni z kůže... už ti nic nepomůže... Ráj je zde! Každá Eva chce svého Michala... Producenti si rozebrali své Evy, a Michal může jet na pouť sám...
Maminka Míša Nosková je z oblečku své dcery Genny trošku vedle Bičovice slaví... Vzadu za Rájem... Sestry... spolu a také v Ráji
Na ex nebo na sex? Ty v..e, my FAKT dneska končíme? Děti milují ráj, a proto pláčí, když jim ho berou... Jsme s Vámi, i když tu delší dobu s Vámi nebudeme!

Komentáře k článku

* Jméno
* Mail
WWW
Přidat komentář
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions
 
Sdílej na Facebooku

Reklama

Banner

Creative Commons

Creative Commons License
Photo & text by Michal Škvor & team Musicalnet.cz is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License. Based on a work at www.musicalnet.cz

Certifikace

Tyto stránky jsou archivovány v systému Národní Knihovny v projektu

 STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR


Musicalnet.cz

Copyright © Michal Škvor & team, 2004 - 2017 pro Musicalnet.cz. Všechna práva vyhrazena. Fotografie ani články nelze používat na jiných webech bez písemného svolení autorů.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.