Musicalnet.cz

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Creative Commons License
Email Tisk

Naháči jsou nazí

Naháči - ojedinělý projekt na celém světěDnes se konala premiéra prvního interaktivního muzikálu na světě - Naháči. Zpočátku vlastně nikdo nevěděl, co tvůrci chystají, a co bude obnášet název muzikálu. Postupem času autoři začali odkrývat svou vizi, také lákat a vábit potencionální diváky. Každý je jistě zvědavý, co nového je v muzikálu k vidění, a zda stojí za to si na něj zajít do divadla, nebo vyzkoušet zhlédnout dílo přes internet.

Slávek Boura byl na premiéře samozřejmě přítomenMuzikál od autorské dvojice Slávek Boura a Jarek Šimek (ano, pod pseudonymem Sara Bigelow byli schovaní skutečně oni dva), byl od počátku zahalen tajemstvím a mnoha sliby. Dokonce nám měl být vytřen zrak. Zaujmout mohly i zprávy typu „Zahraj si i ty v MMM Naháči. Stačí, když pošleš fotografii svého obličeje.“ Jak to tedy nakonec dopadlo?

Chtěla jsem mít ucelený pohled na dílo, proto jsem navštívila druhou předpremiéru, premiéru a internetové hlediště den po premiéře, budu tedy hodnotit jak zvládnutí přenosu přes internet, tak i představení v divadle.

Každá z postav má svůj vlastní cíl a svoje vlastní problémy...Na počátku představení se seznamujeme s Annou a Robertem. Robert založil internetový Klub porozumění, který funguje jako každá jiná diskuze. Lidé se znají jen podle svých profilů a podle toho, co si o sobě napíší. Klub porozumění má ale už podle názvu jednu velkou ambici, které chce Robert dosáhnout. Rozhodne se tedy pro experiment, na kterém by se dalo i vydělat. Šest členů Klubu si pozve do svého bytu, kde s Aničkou bydlí a připraví pro ně zábavu s vědomím, že je bude mnoho zvědavých lidí sledovat on-line přes internet, a za každý nový vstup získá peníze.

Přípitek členů Klubu pozoruměníDíky předpokládanému peněžnímu zisku členové Klubu porozumění pozvání přijmou. Brzy se Robert a Anna reálně seznamují s jejich internetovými přáteli Maruškou, Berenikou, Bobešem, Fulínem, Chaosem 36 a Dr. Páskem. Jejich seznamování ale přeruší pan Prokopec, archetyp souseda, s kterým byste nejspíš neradi sdíleli jedno patro. I tento rozhořčený pán však při zmínce o lehce získaném peněžním obnosu zůstane a zúčastní se „experimentu“ také.

Zde můžete vidět projekci Bobeše a jeho vysněného já a internetové kamery snímající herce pro diváky na internetuKaždá z devíti postav na jevišti je jiná, i povedené kostýmy Zuzany Mazáčkové poukazují na jejich rozdílnost a odlišnost a dokreslují charaktery a vlastnosti. Žádná postava v podstatě není pouze bílá nebo černá. S jednou se divák může ztotožňovat, u další mu mohou vyhovovat její názory, třetí postavy mu může být líto. Váš názor se ale během představení může změnit.

Zatímco většina muzikálů je postavena na klasickém schématu úvod (holčička měla maminku a tatínka), zápletka (ale pak se ztratila), cesta k rozuzlení (rodiče ji hledali) Danka Šinkorová coby Berenika je vynikajícía katarze neboli rozuzlení (holčička se našla).
Zde si divák nemůže říct „Těším se, až hrdina dospěje k tomu či  onomu“, protože nemá ponětí, kterým směrem se představení bude ubírat, to se totiž posouvá od jednoho bodu ke druhému podle jednání postav.

První polovina představení se nese v duchu seznamování se s postavami, odkrývání jejich názorů a minulosti. Děj se odehrává stylem - jedna píseň postavy, poté reakce na ni od ostatních a přechází se k další postavě.

Představení končí smrtí jedné z postavDruhá polovina na sebe vezme jinou podobu – setkání se totiž zvrhne. Napětí zhoustne, vše je vytaženo do extrémů a hádky přerostou na souboj mezi mužem a ženou. Ke konci představení celá rozrušená a zklamaná zasahuje do rozbrojů Robertova partnerka Anna, která se objevuje nad jevištěm na „balkoně“ a snaží se bláznění zastavit. V jeden moment to vypadá, že se ostatním podaří uklidnit její zklamání. Poté ovšem vyjde najevo skutečnost ohledně Roberta, kterou Anička nevěděla, a tak se uzavře Aniččin osud. Ta se z „balkonu“ vrhá dolů a umírá Robertovi v náručí.

Při děkovačce si herci také pomyslně sundají maskyNečekaný zvrat událostí přiměje postavy zamyslet se nad svým chováním v představení a nad jejich dosavadními životními hodnotami. A právě tato myšlenka je podle mě tím hlavním, co se autoři snaží lidem prostřednictvím svého díla sdělit. V dnešní době se až příliš zabýváme naprosto zbytečnou nesnášenlivostí vůči ostatním lidem z mnoha malicherných a bezcenných důvodů. Poselství muzikálu je tedy mírové a pozitivní, chce apelovat na každého jedince a přinutit ho zamyslet se i sám nad sebou. S myšlenkou jsem byla spokojená.

Usmiřování po smrti AničkyKdyž se ale zamyslím nad pojetím právě této scény, jsem spokojená méně. Poté co Anička zemře, k nám začnou postavy promlouvat, že si své chyby a špatné jednání většinou uvědomujeme, až když je příliš pozdě. Poté se téměř všichni se všemi smiřují a omlouvají se za to, co řekli a udělali. Na scéně ale působí nepatřičně to, že postavy se smiřují a chtějí začínat svůj život měnit, právě když jim před očima zemřel člověk.

Pětiminutová tma a píseň Tváře (Život to je hra tvrdá)

Také jsem nepochopila, proč se Maruška „dá dohromady“ s Bobešem, který se k líbezné dívce předtím v představení násilně projeví.

Výtku bych měla i k dalším scénám (režie se ujal Tomáš Váňa), které by v představení vůbec nemusely být, nebo by se daly zkrátit. Například scéna, kdy všech devět postav stojí ve tmě zády k divákům a hraje hudba, při níž je stále dokola opakováno „Život to je hra tvrdá, bez masky se nedá.“ Scéna trvá pět minut. Jaký to mělo význam? Hned po ní následuje „happeningová“ píseň Světlo a tma, která je znova použita při děkovačce, a jen tam by mohla zůstat. Dalším příkladem je píseň Soud žen, která je zbytečně dlouhá. Muži k nám stojí zády a občasně dělají „tytyty!“ a Prokopci nezbývá nic jiného, než osm minut škodolibě tajtrlíkovat po jevišti.

''Zrcadlení pana Prokopce'' a jeho mladší já alias Tomáš RingelNaopak se mi ale líbily scény jako „Zrcadlení pana Prokopce“, kdy se Prokopec hádá se svým druhým já (které přeskakuje z jedné LED obrazovky na druhou a Prokopce uráží výroky i grimasami), které ztělesňuje Prokopcovu manželku Grizeldu. Zajímavá je i scéna, kdy se ženy vydávají za muže a naopak a častují se urážlivými vlastnostmi druhého pohlaví, člověk by nevěřil, kolik přídavných jmen se může vyskytnout v jedné písni. Líbil se mi i první vstup členů Klubu porozumění na scénu.

Hudba Jarka Šimka (Slávek Boura se přidal se třemi písněmi) je povedená a snadno zapamatovatelná, obzvlášť se mi líbí ústřední energická píseň „Naháči přicházejí“, Ani zde nebyly využity fotografie tváří - zůstávají bílé maskykterá je v představení spojena s choreografií Svatky Kobzové

U 2CD Naháči oceňuji pestrost obsazení. Texty Slávka Boury k písním nejsou příliš složité a náročné. Párkrát mi různá slovní spojení přišla zvláštní, nebo se mi nelíbila, jako například „vůně voní po fialkách, vůně voní po jahodách“, nebo „sledujte tu mé pohyby, třeba pohyb zadkem, otočím se a teď koukej, jak se vrtím předkem“.

Ukázka smyšlené diskuze a smyšleného počítadlaV představení na scéně Michala Poláka vévodí plocha, na kterou jsou promítány projekce a osm LED panelů po stranách jeviště. Ředitelem vývoje je Ernest Salamanca, funkci kameramana, střihače a fotografa si střihl Jaromír Sedlák.

Na černé ploše se kromě projekcí zobrazuje i diskuze internetového Klubu porozumění s počítadlem, které určuje, kolik lidí muzikál on-line sleduje. Počítadlo a komentáře ale byly uměle vytvořené.

Berenika je za každých okolností sexyAutoři se při psaní komentářů snažili být velmi různorodí a reagovat i odlišnými názory na stejnou věc. V diskuzi se tak objevovaly věty typu „Co sex, bude?“, „Prý je to tu super, tak jsem se přišel podívat“, „týýýjóó, to je úplná brodvééj“, „S tímto případem mám osobní zkušenosti z praxe…“. Přezdívky fiktivních pisatelů byly také velmi zajímavé, do diskuze reagovali pod přezdívkami typu beruška, Ondřej Kříž, Devil, Dr. Cácha a mazlík.

Na scéně i na projekci se objevuje Petr Dopita...Na konci představení ukazovalo počítadlo přes dva a půl milionu on-line diváků (číslo rozhodně nemůže být reálné, přes internet se přece nedívá 1/4 populace České republiky. Pokud byl tvůrčí tým z nějakého důvodu už od začátku rozhodnutý, že komentáře a počítadlo budou po celé představení jen fikcí, pak to nejspíš měli dát najevo, protože jsem automaticky očekávala reálná čísla a reálné komentáře díky jejich ambiciózním vyjádřením. 

Je Berinika anděl nebo ďáblice?Ano, některé komentáře být smyšlené musely, protože ovlivňují děj. Během premiérového představení ale docházelo k výpadkům a místo komentářů, které herci potřebovali vidět a reagovat na ně, se na všechny mračila jen tmavá promítací plocha, a herec si pak musel vymýšlet imaginární mobil. Tvůrci slibovali reálné ovlivňování děje diváky s pomocí diskuze, a pokud měl být tento muzikál skutečně něčím originální, pak by zajisté tohle měla být jedna z věcí.

Ale zde se na projekci místo Petra Dopity objevuje Oldřich KřížCo bylo ještě horší? Smyšlené komentáře se v diskuzi objevovaly napřed, aby technických problémů při premiéře nebylo málo. Příklad za všechny: Na jevišti probíhá konverzace postav a Anna dialog pozoruje, nepronese ani slovo. V tom se v diskuzi objeví komentář: „Ta Anička se do toho ale opřela!“ Jenomže Anička ještě dobrou minutu nic neřekne a ozve se až poté. Všichni v sálu tedy už dopředu věděli, co se bude dít. (Tento problém se vyskytoval už při předpremiéře).

Anička, Berenika a Maruška jsou prostě nádhernéTeď budu psát přímo k přenosu přes internet. Představení i provoz virtuálního hlediště měl být zahájen v 19:00, nakonec se ale virtuální hlediště divákům otevřelo kolem 19:10 a představení nakonec začínalo v 19:30. Video se nedá sledovat přes celou obrazovku, ale v „okně“, které velikostně nemá ani 1/6 z celého monitoru. Zvuk často podléhal šumu a dalším podobným šramotům a ve vygradovaných písních hercům nebylo rozumět vůbec.

Ondřej Gorčík a jeho Chaos 36Po připojení jsem měla pocit, že se dívám na záznam z předpremiéry. Proč? Vzápětí mi došlo, že v hledišti sedí jen pár diváků. Upřímně mě to mrzelo kvůli hercům, kteří byli až na jednu výjimku jiní než na oficiální premiéře. Zatímco jejich kolegové si den předtím svou premiéru odehráli před plným hledištěm (dobrá, alespoň před plnou hlavní částí), oni hráli svou premiéru pro cca dvacet lidí. I předpremiéru sledovalo více diváků v hledišti než při "druhé" premiéře.

Lucie Černíková jako pohledná dívka jménem MaruškaNevím, zda hercům klid v duši přineslo zjištění, kolik lidí představení sleduje přes internet. Já skutečné číslo nevím, na internetu ani v divadle žádné počítadlo (kromě smyšleného) nebylo a nikde nepadla oficiální zpráva o počtu sledujících. Pokud ale vezmeme v úvahu to, že přes internet se může dívat velké množství diváků najednou, dalo by se spíše čekat, že všichni, co měli o internetové divadlo zájem, se podívali na premiéru, na druhou premiéru, a pak už na internet zavítá jen pár opozdilců a zvědavců.

Přenášený obraz se často zasekává a zamrzává, zvuk je přenášen zpožděně. Markéta Kalužníková v roli AničkyJe sice pěkné, že máme na výběr čtrnáct kamer, díky kterým můžeme střídat úhly pohledu, ale herci hrají směrem do hlediště, ne ke kamerám. Diváci v hledišti tedy vidí hercům do obličejů. Internetový divák má ale možnosti zcela jiné. Pohled zepředu můžete mít pouze přes kameru, která je odhadem umístěna někde v poslední řadě v hledišti, ze které je vidět jen jeviště se světelným kotoučem uprostřed a na něm hýbajícími se „mravenečky“. Tento jediný hledištní pohled je k ničemu. Díky absenci „pořádné“ kamery zepředu se musí divák spokojit s pohledy zezadu, ze stran a shora, a moc hereckých grimas a výrazů tedy neuvidí.

Při také scéně by byly fotografie tváří vítanéPři představení se na LED obrazovkách a uprostřed jeviště často objevují povedené i méně povedené doprovodné projekce a projekce s lidmi, kteří na obličejích mají bílé masky. Při předpremiéře jsem si myslela, že do premiéry budou místo bílých masek dosazeny tváře lidí, kteří svojí fotografii poslali na internetové stránky muzikálu. Ač by bylo možné do jednoho představení dosadit minimálně dvacet různých fotografií, na premiéře jich ale bylo využito jen osm pouze v jedné scéně. Na internetu žádnou projekci neuvidíte (nemáte na to kameru), stejně jako neuvidíte fiktivní diskuzi Klubu porozumění.

Braňo Polák se natáčí jednou z internetových kamerByla chyba představení realizovat zároveň jako dílo, na které se dá přijít do divadla i jako první dílo uvádějící se přes internet. Tím, že se počítalo s diváky v divadle, se celé představení nasměrovalo obvyklým způsobem směrem k hledišti a internetový divák nemá ani ze vzdálené čtvrtky zážitek, jaký by měl v divadle. Kdyby bylo možno představení vidět pouze na internetu, pak by herci hráli otočeni ke kamerám a tento prvek by možná byl hlavním motivem představení. V tomto případě jsou pohledy do kamer spíše symbolické.

To se potom můžete přetrhnout, abyste zvolili správnou kameru, ke které herec právě míří, a modlíte se, aby se kamera stihla načíst dřív, než herec od kamery odejde).

Až smrt otevře všem jejich oči a dušeOsmnáctičlenné herecké obsazení je myslím celkem povedené a některým se pojetí role skutečně daří jak po pěvecké, tak i po herecké a někdy i taneční stránce. V choreografiích ale také někteří ukázali, že z nich tanečníci nikdy nebudou.

Která postava se vám v představení nejvíce líbila? Mě zaujal pan Prokopec, protože si myslím, že je to postava, nad kterou se dá po představení nejvíce přemýšlet. Jak jsem již výše psala, na začátku se divákovi představuje jako nepřející a nabručený člověk.

Petr Dopita při premiéře ztvárnil souseda ProkopcePak se ale dozvídáme pravdu o jeho dětství a o tom, že ho šikanuje manželka stejně jako kdysi jeho matka. Po vyslechnutí jeho příběhu se ho ostatní členové Klubu porozumění snaží rozveselit, povzbudit, podat mu pomocnou ruku. Jenže místo toho, aby Prokopec vinil jen svou matku a manželku, vlastnosti a povahu Grizeldy vztáhne na všechny ženy a začne je nesmlouvavě obviňovat a zesměšňovat. V podstatě díky této jím zažehnuté nenávisti Anna na konci zemře. Prokopec jí poté napíše na hřbet ruky čísla a se slovy „Chci svoje prachy, tady je číslo mýho účtu“ odejde.

Daniela Šinkorová se s rolí poprala skvěleVrátí se za manželkou, protože si přes to všechno neumí představit život bez ní, a bez přemrštěné autority, na kterou byl od dětství zvyklý? Či od Grizeldy odejde, začne nový život, a možná i ženám poskytne „čistý list“? Interpretace mohou být různé a mě by zajímal váš názor na všechny postavy z tohoto díla. Co třeba Berenika? Změní ta svůj život? Co se stane se soškami Chaose atd. atd.

Jedna z osmi použitých fotografií tváře - režisér představení Tomáš Váňa

Co říci závěrem? Naháči jsou bezpochyby velmi zajímavým a nápaditým projektem, jehož ambice se ale bohužel nenaplnily a nenaplnila se ani očekávání diváka, což bylo vidět a slyšet už při premiéře. Premiérové představení provázelo několik technických „kiksů“, kterých si musel všimnout každý. Zhlédnutí přes internet, které by mělo být hlavní „hybnou silou“ představení, nedoporučuji, pokud do budoucnosti autoři rapidně nezmění jeho kvalitu. Při dosavadním stadiu nebudete mít absolutně žádný zážitek, a možná představení dokonce raději vypnete. O nespokojenosti on-line diváků vypovídala i diskuze, kde se většina shodla na tom, že technická stránka muzikálu na internetu není dotažená a je špatná.

Závěrečná děkovačkaMísto necelé stovky si raději připlaťte a vypravte se do divadla GOJA Music Hall na pražském Výstavišti. Ano, běžte se podívat, jsem totiž zastáncem toho, že každý člověk by si měl udělat na dílo názor sám. Muzikál má i povedené scény, písně, nápady a každý si v muzikálu najde něco, co se mu líbí. Jednoho dne bude možná nápad interaktivního muzikálu převzat zahraniční produkcí a světlo světa spatří nový interaktivní muzikál, který bude technicky perfektně zvládnutý. Slávek Boura a Jarek Šimek se pak budou moci chlubit, že průkopníky byli oni, jen technická stránka jaksi nevyšla… 

Komentáře k článku

avatar Romča
0
 
 
Smekám před autorkou, že se vyvarovala negativních emocí, které téměř na každém klasickém muzikálovém divákovi tahle fraška zanechala a dvojnásob se jí obdivuji, že o tom jednom velkém nic dokázala napsat takhle sáhodlouhý a poctivý vše hodnotící profiromán! Snad jen ta výzva Běžte se na to podívat do divadla, je při zveřejnění příspěvku těsně před předčasnou derniérou poněkud out of topic:)
* Jméno
* Mail
WWW
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions
Přidat komentář
Storno
avatar Michal Škvor
0
 
 
Romane, sám jsi ve svém komentáři uvedl důvod opožděného zveřejnění: připravit takovýto text zabere mnohem více času, než jen napsat negativní recenzi!
* Jméno
* Mail
WWW
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions
Přidat komentář
Storno
avatar Romča
0
 
 
To je mi jasné, přesto by mi přišlo redakčně operativnější, když víš, kdy to vyjde, do článku vmontovat aktuální vývoj, nebo minimálně tu jednu větičku už prostě vypustit. Nic by to nepokazilo - ale tak to je jen technikálie.
* Jméno
* Mail
WWW
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions
Přidat komentář
Storno
avatar Veronika Pacasová
0
 
 
Děkuji, ale jak jsem již psala v recenzi, světlé momenty tam také byly. Ohledně mé výzvy už za mě v podstatě odpověděl Michal. Článek se zabývá premiérou a internetovým přenosem den po premiéře, bez ohledu na to, kdy byl zveřejněn, nebudu ho tedy nijak měnit.
* Jméno
* Mail
WWW
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions
Přidat komentář
Storno
avatar Pitrísek
0
 
 
Tak tomuhle říkám opravdu KVALITNÍ RECENZE!!!
Těší mě, že paní redaktorka dělá svou práci poctivě a dílo POCHOPILA do puntíku.. Klobouk dolů.
* Jméno
* Mail
WWW
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions
Přidat komentář
Storno
* Jméno
* Mail
WWW
Přidat komentář
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions
 
Sdílej na Facebooku

Reklama

Banner

Creative Commons

Creative Commons License
Photo & text by Michal Škvor & team Musicalnet.cz is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License. Based on a work at www.musicalnet.cz

Certifikace

Tyto stránky jsou archivovány v systému Národní Knihovny v projektu

 STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR


Musicalnet.cz

Copyright © Michal Škvor & team, 2004 - 2017 pro Musicalnet.cz. Všechna práva vyhrazena. Fotografie ani články nelze používat na jiných webech bez písemného svolení autorů.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.