Už vám někdy kromě herců na jevišti zazpíval v divadle i dirigent? Že, nikoliv? Tak potom šupito presto, utíkejte do Hudebního divadla Karlín na nejnovější muzikálový kus – Vražda za oponou, protože přesně na tomto představení se vám to poštěstí. A ještě zažijete příběh vskutku detektivní. Intriky, vraždy, tajemné postavy a spousta legrace, to všechno skýtá tento divadelní kus. A protože tato podívaná opravdu stojí za to, přinášíme vám čerstvé dojmy z premiéry.
Muzikál odstartoval svou první premiérou ve čtvrtek 22. září 2011. A protože premiéra bývá vždy výjimečná a slavnostní, byl na ni pozván i čestný host zosobněný samotným autorem hudby – Johnem Kanderem, kterému byla ihned po skončení představení věnována jedna z prvních hvězd „Chodníku slávy Karlínského divadla“ – nového prestižního projektu divadla.
A nyní se vraťme k samotnému představení. 
Příběh muzikálu je následující – je to vlastně muzikál o muzikálu. V centru dění stojí milenecká dvojice autorů – textařka Georgia Hendricks a skladatel Aaron Fox, bývalí rozhádaní manželé, kteří však stále pro sebe neztratili vášeň, a tak se vzájemně škádlí a vymýšlí různé kousky, tak aby jeden druhého donutil k žárlivosti, což se jim celkem úspěšně daří. Aby mohli Georgia a Aaron být spolu, přijmou zakázku na muzikálu v produkci, která nepatří zrovna k nejideálnějším. Už jen fakt, že producent divadla Sidney Bernstein vydírá v podstatě celý soubor tak, aby mu mohl platit minimální mzdu, příliš na kvalitě projektu nepřidává.
Příběh začíná velmi dramaticky, a sice vraždou první subrety přímo na jevišti při děrovačce. Subreta však nikomu příliš neschází, neboť její divadelní výkony jsou kulantně řečeno velmi podprůměrné. V souvislosti s vraždou přichází na scénu postava nadporučíka Franka Cioffiho, který celý soubor doslova uvězní v prostorech divadla, neboť každý jeden člen souboru je podezřelý. A s příchodem nadporučíka Franka se dostáváme k druhé milenecké dvojici - Frank Cioffi a naivní zpěvačka Niki Harris.
U prvé vraždy však nezůstává a během zkoušek na další představení je zavražděn velký kulturní magnát a producent Sidney Bernstein, což jeho manželku a partnerku v podnikání - Carmen Bernstein evidentně nijak netrápí. Tím však zločinné spiknutí zdaleka nekončí a smrt nalezne ještě i inspicient divadla Johnny Harmon a dojde ještě i k pokusu o vraždu Carmen Bernsteinové, kde však kulka mine cíl a omylem zraní prvního milovníka souboru Bobbyho. A aby spletitého příběhu nebylo dost, dozvídáme se, že Bobby vlastně tajně miluje Georgiu, kvůli které přijal angažmá. Tím náš výčet postav zdaleka nekončí – setkáme se zde také s produkčním Oscarem Shapiro, s extravagantním režisérem muzikálu Christopherem Bellingem, Bambi Bernét – dcerou Carmen Bernsteinové 
a konečně tajemnou postavou nepříjemného hudebního kritika Daryla Gradyho.
Premiérové obsazení muzikálu bylo vskutku vyvážené a vytříbené, a sotva bych volila v jakékoliv roli jinak. V roli milované textařky Georgii vskutku zazářila Monika Absolonová, které role vyloženě pásla na tělo. Zlí jazykové, kteří sýčkovali, že Monika bude bez scény divadel Broadway a Hybernia ztracena, se opravdu krutě mýlili. Monika svojí roli vdechla kouzlo, které nelze přehlédnout. 
Skvěle skloubila svůj pěvecký, taneční a herecký um.
Velmi dobře ji v roli Aarona sekundoval Petr Vondráček, který zhrzeného a odmítnutého manžela, jenž nedokáže překročit vlastní stín, odehrál neméně zdařile. Navíc krom hereckého a pěveckého talentu můžete Petra obdivovat v jeho tradiční roli – a sice za klavírem. Jeho foto z premiérovéhopředstavení bohužel nepřinášíme, stejně jako v případě Moniky Absolonové, neboť premiéra nebyla povolena fotit, ale děkovačka snad postačí.
Kdo mi však svým výkonem naprosto vyrazil dech, byl Ondřej Brzobohatý v roli nadporučíka Franka, kterého odehrál naprosto dokonale. Myslím, že každý z diváků se v danou chvíli s Ondřejem na jevišti alespoň na chvilku ztotožnil. Vždyť, kdo z nás se nikdy nezasnil a neviděl sám sebe jako velkou divadelní či filmovou hvězdu. Ondřej svoje odskoky od kriminalisty k roli režisérova ztvárnil skutečně roztomile. Všem divákům v sále bylo jasné, co je pro něho priorita věci. 
Netřeba říkat, že krom hereckého talentu předvedl ještě výborný zpěv a tanec.
Zuzana Norisová svou roli naivky předvedla neméně bravurně. Po hodině sledování představení si divák určitě říká, zda svou roli opravdu jen hraje? Role naivek Zuzce vyloženě sedí na tělo, je jen otázka, zda toto „prokletí“ Zuzanu těší a nechtěla by si pro změnu zahrát i něco jiného? Nicméně nutno podotknouti, že její Nicky je opravdu kouzelná.
Dvojice Ivana Chýlková a Martin Sobotka mluví prostě sama za sebe. Tvrdit, že Ivanu Chýlkovou si bez vtipných sarkastických replik snad ani nedokážu představit, je téměř nošení dříví do lesa. V tomto směru je tato dáma českého show byznysu prostě nepřekonatelná. Nicméně v kombinaci s Martinem Sobotkou je to pak přímo útok na bránice diváků.
A konečně Milana Šteindlera v roli zákeřného arogantního hudebního kritika budete vskutku od srdce nenávidět, ačkoli na scéně v porovnání s ostatními netráví až tolik času. Své postavy soudce a kata nad úspěchem či neúspěchem hudebního díla se zhostil vskutku se vší vervou a možná se leckterý z pánů kritiků v jeho pojetí najde.
Za zmínku stojí též postava režiséra Bellinga, kterou brilantně ztvárnil Bronislav Kotiš, který svého umělce pojal opravdu extravagantně. Nikoho nenechává ne pochybách, že hlavní hvězdou divadelního ansáblu, a v podstatě středem světa je právě jen on sám. Připraví vám skutečně úsměvné chvilky.
Celá muzikálová podívaná působí jako perfektní show starého dobrého Karlína. Spousta krásných barevných kostýmů, úžasné taneční choreografie vynikají zvláště v číslech celé taneční company, svižná - uchu lahodící hudba, a hlavně velmi vtipně napsaný ironický humor textů Adama Nováka, který však i tak zůstává laskavý a nezraňující. Velmi pěkně působící celek, který nezklame žádného diváka. Pokud se přicházíte po náročném pracovním dni do divadla pobavit a zasmát, pak je Vražda za oponou pro vás přesně to pravé. Tvůrcům i hercům tleskám, neboť se jim podařil vytvořit harmonický celek, který pohladí na duši nejednoho diváka. Jako bych se na chvíli přenesla v čase zpět do dob svého dětství, kdy karlínská představení byla vyhlášenou podívanou široko daleko. A kdo vlastně za oponou vraždil? To musíte rozlousknout přímo v hledišti Karlína!
3 otázky pro autora hudby Johna Kandera
Dobrý večer pane Kandere, bylo to Vaše úplně prvé zhlédnutí pražského představení dnes večer, nebo jste zde byl přítomen během zkoušek ?
Ne ne, to bylo úplně poprvé. Bylo to dokonce poprvé, kdy jsem viděl tento muzikál v jiném jazyce. A bylo to velmi vzrušující pro mne. Je to vlastně první představení mimo New York.
Kdybyste měl porovnat pražské představení s jinými, bylo zde použito něco jiného – speciálního, mám na mysli samotný koncept představení?
Koncept byl naprosto stejný, ale v tomto divadle vládne výjimečný duch, který tato společnost má. Opravdu mě to přinutilo se smát.
Plánujete v budoucnu nějakou další spolupráci s hudebním divadlem Karlín?
Nevím, moc rád bych. Velmi rád bych se vrátil. Věřte mi. Do tohoto divadla jsem se úplně zamiloval.
Děkujeme velmi mnohokrát za rozhovor a užijte si pobyt v Praze.
Já děkuji vám.
Komentáře k článku
PS: shoduji se v tom, že většina obsazení se se svými rolemi poprala výborně a choreografie byly výborné, i taneční provedení. Samotnou práci v Karlíně odvádějí precizně, o tom žádná. Otázka ale je, jestli to v tomto případě bude stačit...
toto je hodnocení premiéry, kterou jsem zhlédla pouze já, a tudíž jsem ji také i já hodnotila. Pokud by měl jiný redaktor ze zkoušek názor opačný, jistě by ho napsal, žádná cenzura názorů u nás neprobíhá. Rozhodně nebudu psát, že se mi něco nelíbilo, když tomu tak není, aby někdo další měl pocit těžce nezaujatého názoru. Stejně jako respektuji Váš názor a neobviňuji Vás z agentství pro konkurenční divadlo, ocenila bych stejnou základní slušnost i na Vaší straně.
To, že si hudební styl nebudete doma 14 dni broukat, neznamená, že je špatný. Ačkoli bych si například CD nosič zcela jistě domů taktéž nekoupila, v kombinaci s danou muzikálovou show se mi hudba líbila a nemám k ní výhrad.
Vkus diváků je ryze individuální a pozná se následně dle prodaných či neprodaných lístků, a vzhledem k tomu, že jste realizaci tohoto díla nefinancoval, jistě Vás nemusí trápit úvahy, zda to byl či nebyl pro HDK štastný krok.
Jinak teď už chápu, proč se nemůžem shodnout v hodnocení Kandera, protože já jsem právě typickým posluchačem oné líbivé melodické muziky Michala Davida a samozřejmě Karla Svobody svého času, tudíž od každého nového kusu očekávám hudební linku podobnou těmto mainstreamovým kantilénám... A nemyslím si, že je na tom něco špatného. Jen jsem rád, že objektivně většina lidí si myslí to, co já:) A to nejen u nás, ale třeba i až v daleké Jižní Koreji! Mimochodem, David napsal Dlouhou noc (hit roku 2001) přibližně právě v době, kdy vznikala Teď královnou jsem já, tedy árie, na které si vylámaly zuby desítky kvalitních zpěvaček - proč asi? Že by proto, že to není shit, za jaký to považujete Vy, ale naopak těžká darda, na kterou hned tak někdo nemá?! A v mužském ekvivalentu jmenujme Touhu znát či Mydlářovo Právo mám! Kolik tenorů a barytonů nejen u nás by tyhle pecky dalo bez zaváhání? No moc by jich opravdu nebylo... Zatímco na kabaretní jazzové pobrukování bez pořádných výšek si troufne (skoro) každý!
A vetsina lidi si to co vy rpozhodne nemysli ...
uz toho nechme nema to smysl..
mejte se
PS: jsem rád, že uznáváte aspoň toho Svobodu. Nicméně právě on Michala chválil stejně jako já. Diskutoval jsem s maestrem Svobodou celkem zhruba osm hodin v jeho pracovně, v jeho autě i v jedné nejmenované kavárně, ba dokonce i na Karlštejně jednou a jsem za tyto neocenitelné hodiny rád. Co totiž Svoboda říkal, to nebyly diplomatické věty ze slušnosti, to byl vždy jeho skutečný názor - ať už se to týkalo čehokoli!
A P.S. se Svobodou jsem ze znal velmi dobře a znám i Davida a právě proto můžu oproti Vám soudit jejich tvorbu a právě proto můžu taktéž nediplomaticky a jako svůj skutečnýnázor říct, že jsou to sra.ky , které skládá právě proto , protože ví , že na to 4eši budou chodit a bude vydělávat.To je bohužel jeho hlavním motivem , ostatně právě proto si s tím taky nedává moc práce a sype to jak kouzelník z rukávu.Což ve finále neznamená nic jiného , že tahá starý krámy ze šuplíku a zbytek práce už obstarává technika.
Debatu ukončuju proto,že je to stráta času...Jste hudebně evidentně nevzdělaný člověk ( to nemyslím pejorativně ) , což já ale jsem a proto je debata s Vámi o hudbě pro mě něco jako debata Vladimíra Růžičky o hokeji semnou...
Mějte se taktéž a ano, možná někdy u hokeje .... tomu přeci rozumíme všichni :-)
...dělám si legraci - nedalo mi to :-)
Já rozhodně nejsem antiDavidovský fanatik, jen mě baví říkat pravdu jednomu proDavidovskému fanatikovi ( viz Vaše nesmyslené označení výše ).Mě je David úplně jedno,zajdu si na jeho ,,díla,, a ve spojení s katastrofálními Fanánkovými texty a stejně ubohou řežií a choreografií mistra Vaculíka se upřímně zasměju a je to ( pravda , někdy je třeba si dát panáka na kuráž ).Nejsem rozhodně advokátem Curtains ani HDK,jen je jejich produkce pro mě podstatně stravitelnější.A to že se Curtains někomu líbí a někomu ne je mi taky jedno,jelikož je to normální.
Lidé jsou různí a mají různý vkus i nevkus,budiž toho důkazem že se Vám a spoustě dalších líbí současná tvorba toho excelentního hitmakera s mezinárodním dosahem:-)))