Toto rozhodně v tomto případě neplatí. Změna je jasná. Vidět a slyšet nejméně třikrát, a pak pesimisté mohou umřít, optimisté si to budou chtít zopakovat další léto. Když jsem v červenci dávala na stránky článek o muzikálu Jedna noc na Karlštejně, říkal mi fotograf Musicalnetu Michal: "A počkej, až uvidíš Romea, to teprve půjdeš do kolen." Měl pravdu. Jsem tu na kolenou ze sobotní noci na Hluboké 20. srpna 2011, kde se hrál muzikál Romeo a Julie. Následující den - 21. srpen - je určitě důležitým dnem v našich dějinách, ale 20. srpen se zapsal do mé mysli mnohem více.
Hodila jsem druhý den za hlavu všechny ostatní starosti a plně se za zvuku CD s nahrávkami z večera pustila do vyhledávání na internetu. Hledala jsem cokoliv, co by ještě více umocnilo mé dojmy z večera. Našla jsem toho opravdu hodně, například na stránkách Divadla Hluboká, na Musicalnetu, na stránkách Zdeňka Pikla nebo Zdeňka Bartáka a doporučuji to i vám.
Za to sedmdesátiminutové CD je vedle internetové nabídky podle mého názoru pouze kapkou v moři autora hudby Zdeňka Bartáka. Navrhuji pro příště dvojalbum. Bude to patřičné ocenění tohoto výjimečného díla, zdokonalení prezence, i možnost uchování zážitků. Musím přiznat, že oproti skladbám z Jedné noci na Karlštejně, působí tyto skladby mnohem náročněji a nedaří se mi hned si je jen tak notovat.
Zdeněk opět napsal melodie pro něj typické, nádherně milenecké a zasněné. Rytmy burcující k pochodům, mohutně znějící davem i vyzývající k zamyšlení, jaké to vlastně hrají nástroje. Varhany takřka bořily zdi Hluboké, ať už doprovázely baletní projev postav Smrti a Života, plesovou atmosféru ve Veroně, dramatické chvíle nebo sborové zpěvy. Rozhodně právem si tato hudba vysloužila v Jižní Koreji cenu Grand Prix za nejlepší muzikálovou tvorbu na Asijském kontinentu 2002.
Mému tanečnímu uchu a duchu byly nejbližší veselé sambové rytmy s vtipným textem Královny Mab. I divákům netanečníkům jistě neušlo, že podobné pocity asi sdílel i mladý Mercuzio - Ladislav Korbel, využívajíc možnosti popustit uzdu svému tanečnímu i pěveckému projevu. Škoda, že mi ho Shakespeare nechal hned na začátku druhého dějství v šermířském souboji zemřít.
Není divu, že tištěný program měl mnoho stran. Vždyť toto představení bezesporu konkurovalo například pražským muzikálům a některé z nich, troufám si napsat, i předčilo. Na přípravě se podílelo téměř devadesát lidí. Je mi ctí zmínit za všechny alespoň producenta Zdeňka Pikla, již zmíněného autora hudby Zdeňka Bartáka, textaře Eduarda Krečmara, 
hudebního aranžéra Daniela Bartáka a Ivana Zelenku, režiséra Davida Codyho, dirigenty Martina Peschíka, Davida Codyho, Ondřeje Pecku a Josefa Zaplatílka, choreografku Pavlu Nýdlovou, kostymérku Mirelu Tůmovou, zvukaře, osvětlovače a další a další, bez nichž by dílo nebylo dokonalé.
Také herecké obsazení čítá dvě stránky postav. Kdo viděl představení vícekrát nebo využil videa na internetu, může hodnotit. Někomu více lahodil hlas Jana Kopečného, někomu Lukáše Randáka jakožto Romea. Jiní spravedlivě vyzdvihovali operně školený hlas Zuzany Benešové nad hlasem Ivany Plaché hrající Julii. Naštěstí pro tuto zemi už každý máme právo na svůj názor.
Každopádně mladistvý vzhled současných hlavních postav jistě splňoval představy Shakespearovi. Těžko říci, jestli William myslel při tvoření svého díla i na fyzickou sílu postav. Každopádně Romeové Jan i Lukáš provádějící "shyb" na balkóně při dlouhém políbení Julie, 
svou fyzickou sílu ukázali a diváky rozesmáli.
Další dominantní postavou byla upovídaná chůva - Věra Pašková, a se zajímavě znějícím hlasem otec Lorenzo - Dalibor Tolaš. Dramatičnost děje kromě hudby dotvářely baletní projevy protikladných krásně namaskovaných postav Života v podání Marie Bauerové a Smrti Denisy Holečkové.
Kostymérka Mirela Tůmová nezůstala svému dílu také nic dlužna. Dámy měly bohatě zdobené šaty a ozdoby ve vlasech. Pánové nás sváděli dobovými punčocháči obepínajícími jejich mužná stehna. Na své si několikrát za večer přišli i milovnici zbraní, šermu a postelových scén.
Muzikálovou scénu v plenéru na nádvoří Hluboké opět dotvářela noční atmosféra. 
Oproti Jedné noci na Karlštejně, bylo Romeovo jeviště posazeno do roviny kromě už zmíněného balkónu Julie. Hlediště bylo naopak vystavěno stupňovitě. Nápad sborového zpěvu z opravdového zámeckého balkónu umístěného přímo nad scénou zdvihl několikrát divákovi oči od hvězd muzikálových ke hvězdám na obloze. Že dokáže emočně zapůsobit opravdově planoucí pochodeň či svíčka jsme pocítili, když byly tyto efekty použity v davových scénách s company skupinou.
S nastávajícím všem známým dramatickým koncem příběhu, houstla i atmosféra večera. Byly chvíle, kdy záře reflektorů střídala úplná tma, ve které by byl slyšet i padající špendlík. Romeo a Julie nemohli jinak než zemřít. Jejich poselství lásky a nenávisti však překonalo staletí. Já doufám, že neupadne v zapomnění nikdy, aby ho mohli znovu a znovu uchopit i další Zdeňkové, Michalové a jim podobné osobnosti.
BRAVO !
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Komentáře k článku