V pátek 14. ledna 2011 se s lyrikálem Kudykam ve Státní opeře rozloučila i alternace Csongor Kassai a Jan Maxián v hlavních rolích Kudykama a Martina. Ani u tohoto představení nemohl Musicalnet chybět, a tak vám i z dnešního večera přinášíme reportáž. Protože o všech alternacích už toho bylo napsáno v různých článcích více než dost, podívejme se dnes na věc z trochu jiného úhlu, z jakého protagonisty možná neznáte, a dozvíte se i něco ze zákulisí. Hned v úvodu měl autor lyrikálu Michal Horáček pro diváky jedno nečekané překvapení.
Ještě před zazněním prvních tónů písně „Penzion svět" zamířil reflektor do lóže Michala Horáčka, který se ujal slova a oznámil publiku změnu obsazení v roli Kudykama. Původně avizovaný Karel Dobrý nemohl pro svou zdravotní indispozici představení odehrát, takže produkce na poslední chvíli žhavila linky a sháněla alternace. Chvíli to vypadalo, že se bude představení rušit, ale nakonec to dobře dopadlo. Dnešního Kudykama se nakonec ujal časově velmi vytížený Csongor Kassai, a tak mohlo představení s touto změnou v hlavní roli přeci jen začít. Pojďme si tedy nejdříve povědět něco o tomto herci.
Cesta Csongora Kassaie do Státní opery Praha byla trochu klikatá… Původně vystudoval elektroprůmyslovku, hned po maturitě nastoupil do Divadla Thálie v Košicích, a teprve po třech letech praxe byl přijat na VŠMU v Bratislavě. Hrál i v několika filmech, ve filmu Musíme si pomáhat režiséra Jana Hřebejka ztvárnil židovského mladíka Davida Wiesnera. V pohádce Davida Vávry Čert ví proč hrál samotného Lucifera. Při natáčení se odmítl nechat zastupovat kaskadéry a všechny scény točil sám, avšak pro jazykovou bariéru byl nakonec nadabován Oldřichem Kaiserem.
Když byl osloven pro roli Kudykama, nikdo nepochyboval o jeho hereckých či pěveckých schopnostech, ale po pravdě byli všichni zvědaví, jak se popasuje právě s češtinou. A Csongor Kassai to pojal jako velkou výzvu. Zpočátku byl v jeho řeči skutečně znát cizí přízvuk, ale Kudykam je bytost „z jiného světa“, je to vlastně „jen zhmotnělá představa“, a jako taková může mluvit skutečně jakkoliv, takže proč ne s cizím přízvukem. A tak třebaže v jiné hře by mohl jiný přízvuk působit poněkud rušivě, u Kudykama mi to vůbec nevadilo. Naopak, přízvuk Csongora Kassaie od ostatních alternací odlišoval, a v některých pasážích to dokonce působilo až roztomile.
V roli Kudykama jsem Csongora Kassaie viděla několikrát, a tak jsem mohla pozorovat, jak mu jeho divadelní postava nejen postupně přirůstá k srdci a vrývá se mu pod kůži, ale především jsem mohla sledovat, jak se herec zlepšuje po jazykové stránce. V posledním představení 14. ledna už byla jeho čeština výborná, a téměř nebylo znát, že Csongor není rodilý mluvčí. Kudykamovy písně „Hladiny“ a závěrečná „Tante cose da vedere“ patřily k hudebním lahůdkám tohoto večera.
Roli Martina ztvárnil všestranně nadaný umělec, muzikant, skladatel, dabér, herec a zpěvák Jan Maxián. Diváci jej budou znát patrně ze skupin NightWork, kde působí s Vojtěchem Dykem (mimochodem další alternace Kudykama), nebo třeba ze hry Je úchvatná v Divadle Kalich, kde hraje dokonce brilantně na klavír (tyto vlohy patrně zdědil po svém dědečkovi, který byl mezi českými klavíristy pojmem). V Divadle Kalich hrál také v Landově muzikálu Tajemství, v divadle v Pardubicích jste ho mohli vidět v inscenacích Malované na skle a Donaha!
Jan Maxián má přes svůj mladý věk i velmi bohatou skladatelskou dráhu. Natočil hudbu k desítkám filmů a televizních projektů. "Maxík", jak mu přátelé s oblibou přezdívají, je tvůrcem hudby představení Divadla DiK, ve kterém v minulosti rovněž vystupoval. Napsal také hudbu k muzikálu Josefa Laufera a Tomáše Trapla Kancelář. Velmi zajímavá je i jeho dráha dabéra. Nadaboval celou řadu filmových a televizních rolí. Mezi jeho nejznámější dabované postavy patří Elijah Wood v roli Froda v Pánovi prstenů nebo Tobey Maguire v roli Spidermana.
V Kudykamovi jsem Jana Maxiána viděla podobně jako ostatní alternace také několikrát a nemohu mu nic vytknout. Byl vždy výborný jak po herecké, tak po pěvecké stránce. Jeho Martin byl křehký, až nesmělý, a jistě musel mít pro mnoho diváků své kouzlo. Ale pro mne ve srovnání s Markem Holým a Ondřejem Rumlem byl asi nejméně výrazný. Podal bezchybný profesionální výkon, nicméně mi nenabídl takový prožitek jako ostatní dva pánové, u kterých mi tu přeběhl mráz po zádech („Havrani“), tu dokonce ukápla slzička při loučení s Kudykamem v závěru představení.
Moravská kráska a brněnská rodačka Hana Holišová, dcera dirigenta a korepetitora Evžena Holiše a zpěvoherní sólistky Hany Horké, byla na brněnskou JAMU přijata jako studentka činoherního herectví. Zpěvu a tanci se však věnovat nepřestala. Možná vás bude zajímat, že kromě zpěvu umí hrát také na klavír, na kytaru, na flétnu a dokonce i na kontrabas. Účinkovala ve slovenské verzi muzikálu Hair a zúčastnila se zahraničního turné muzikálu Jesus Christ Superstar s MdB. V Praze přijala nabídku na roli Aleny v muzikálu Noc na Karlštejně, a za tuto roli byla v roce 2004 nominována na Cenu Thálie.
Od roku 2005 je ve stálém angažmá v Městském divadle Brno, kde ztvárnila celou řadu pěkných rolí: Frenchie v Cabaretu, Diane v muzikálu Hair, Terezu a Brigitu v Kdyby tisíc klarinetů, Charlotte v titulu Oliver!, Máří Magdalenu a Soulgirl II v muzikálu Jesus Christ Superstar, Athénu v Odysseie, Papagenu v Kouzelné flétně, Vypravěčku v představení Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, Sukie v Čarodějkách z Eastwicku a mnohé další. Divákům je Hanka známá po celé republice díky své roli v televizním seriálu Velmi křehké vztahy, kde ztvárnila zdravotní sestřičku Annu Peškovou.
Martinu pojala Hana Holišová jako mladou současnou ženu, herecky i pěvecky byla výborná. Scénář je ovšem napsaný tak, že Martina v první polovině představení nemá moc šanci se projevit, takže si na její první píseň musíme nějakou chvíli počkat. Její „Tolik běsů, tolik víl“ nám však to čekání bohatě vynahradí. Rovněž její šanson „Svatí podél cest“ dokázal vzít diváky za srdíčko a Hanka ho zazpívala skvostně a s citem. Závěrečný duet s Martinem „To je krásný den“ byl pak pomyslnou třešničkou na dortu a oběma protagonistům se velmi zdařil.
Jasnovidku tento večer ztvárnila Věra Nerušilová, majitelka nejhlubšího ženského hlasu ve Střední Evropě, jak o ní říká sám Michal Horáček. (Mimochodem, tak to ještě neslyšel Dášu Součkovou ze skupiny Lili Marlene, napadlo mne…) Poprvé viděl Věru Nerušilovou při zpěvu písní v jidiš, a od té doby s ní spolupracuje jako se šansoniérkou. Věra Nerušilová nazpívala například titulní píseň alba Ohrožený druh. V současné době je členkou hereckého souboru Divadla Na Fidlovačce. Krátce také působila ve skupině Spirituál kvintet a děti ji znají z divadelních představení o dvou rozpustilých pejcích Rafovi a Ňafovi. Její Jasnovidka má magické kouzlo, své tango v Kudykamovi si Věra Nerušilová doslova užívá, a její přídavek „Zázrak“ mnou vždy dokáže pohnout a dojmout mě.
Strýce hrál dnešní večer Jaromír Dulava. Tento herec má také velmi zajímavou uměleckou historii. Po studiích na Konzervatoři v Brně působil v Divadle Na provázku, od roku 1990 mohou diváci sledovat jeho výkony v pražském Činoherním klubu. Od devadesátých let můžete jeho tvář vídat i v českých filmech, například Ta naše písnička česká (1990), Černí baroni (1992), Saturnin (1994), Stůj, nebo se netrefím (1998), Tmavomodrý svět (2000), dále ve snímku Davida Ondříčka Grandhotel (2006), v Sedláčkově filmu Pravidla lži (2006), kde si zahrál jednoho z pacientů léčebny pro drogově závislé, nebo v Menzelově díle Obsluhoval jsem anglického krále (2006). Jaromíra Dulavu mohli diváci vidět také v televizních seriálech, například Konec velkých prázdnin, Případy detektivní kanceláře Ostrozrak nebo Místo v životě. V Kudykamovi je Jaromír Dulava velmi osobitým Strýcem, plným bodré energie, humoru a nadhledu.
O Gustavu Řezníčkovi v roli Štamgasta jsem už zde na stránkách psala v jiných článcích. Při alternacích se člověk neubrání srovnávání a Jan Sklenář se mi zpočátku zdál daleko výraznější, přesvědčivější a po pěvecké stránce jistější. Ke konci uvádění Kudykama se tento rozdíl začal vyrovnávat, Gustav Řezníček na sobě velice zapracoval, (podobně jako například Ondřej Ruml v roli Martina), a v dnešním představení byl vynikající po všech stránkách. Zvláště se mi líbily písně „Smích z vedlejšího pokoje“ a „Štvanice“, při kterých mi běhal mráz po zádech. Velmi působivá byla i závěrečná scéna u fontány.
Na rozdíl od jiných kolegů, jejichž cesty k herectví byly mnohdy klikaté, Gustav Řezníček chtěl být hercem už od raného dětství, i když jako druhé povolání, o kterém snil, bylo povolání lékaře. Představoval si, že by ve dne léčil lidi a večer hrál divadlo a zpíval. Už v mateřské škole přednášel básničky a bavil děti vyprávěním pohádek. Byl také nadaný na jazyky, ale po gymnáziu se musel rozhodnout a umění zvítězilo. Od roku 1987 studoval herectví na Brněnské JAMU, ještě během studií začal spolupracovat s brněnským HaDivadlem a ztvárnil zde řadu rolí, například roli Mirka (à la Karel Gott) v muzikálu Hvězdy na vrbě. V roce 1992 spoluúčinkoval v prvním uvedení české verze muzikálu Les Miserables v Divadle na Vinohradech. Gustava Řezníčka jste mohli vidět i v řadě filmů.
Cizí žena Naďa Válová má pro mne neuvěřitelný nadhled, pěvecky i herecky je výborná, intonačně čistá, i když na její „ležérní“ styl projevu si člověk musí chvilku zvykat. Ale tato role jí perfektně sedí a je v ní dokonalá. Michal Horáček ji objevil na jednom castingu soutěže Superstar a okamžitě jí nabídl spolupráci na CD Ohrožený druh. Naďa se narodila v Příbrami, ale od třech let žije v Praze, vyrostla v Hostivaři a vystudovala SOŠ chemickou – obor fotografie. Potom pracovala jako asistentka prodeje skla a šperků Swarovski přímo v centru Prahy, a po zdokonalení angličtiny vedly její kroky za bar, kde pracovala dvanáct let. Je sestrou o mnoho let mladšího bratra Dominika a maminkou vytouženého syna Michaela. Jejím největším koníčkem jsou samozřejmě šansony.
O Pozorovateli ztvárněném Františkem Segradem bylo popsáno také již mnoho řádků. Pro Michala Horáčka (a samozřejmě i pro mnoho diváků) je jeho hlas i projev nezaměnitelný, a také proto byl v lyrikálu Kudykam jediný, kdo neměl alternaci. Michal Horáček ho v minulosti přizval ke spolupráci na albech Tak to chodí a Strážce plamene. Jakožto dlouholetý Horáčkův souputník ve světě šansonů nemohl František Segrado chybět ani v Kudykamovi. Jeho „Strážce plamene“ a „Rozeznávám“ patří k lahůdkám celého představení, včetně dojemného waltzu s baletkou v závěru písně. František Segrado je zkrátka nejen skvělý zpěvák, ale i velmi šaramantní tanečník.
Šumichrásti a Mňaudámičky měli v Kudykamovi více alternací a jejich výkony byly výborné a v celku vyrovnané. Aby přeci jen trochu vystoupili z anonymity, vyhledala jsem pro vás pár informací z jejich umělecké historie, alespoň těch, kteří vystupovali v dnešním představení. Šumichrásta Alfu ztvárnil Denny Ratajský (civilním jménem Zdeněk Ratajský); je mu třicet let, vystudoval lidový, společenský, klasický, jazzový a moderní tanec a step, kde se v soutěžích často umísťoval na předních místech. Dnes se kromě účinkování v Kudykamovi živí jako herec, stepař a choreograf.
Šumichrásta Betu hrál dnes Oldřich Smysl. Je mu 33 let, živí se jako herec a zpěvák. Komu je jeho obličej povědomý, nemýlí se. Diváci ho totiž znají ze skupiny All X, která na sebe upozornila v soutěži X-faktor v roce 2008 svými neotřelými nápady a zajímavými choreografiemi. Oldřich Smyl studoval na anglické sekci gymnázia v Olomouci - Hejčíně, ztvárnil postavu Ježíše v osobitém pojetí slavného muzikálu Jesus Christ Superstar, který byl s úspěchem inscenován v Moravském Divadle v Olomouci a dočkal se více než třiceti repríz. Vystudoval obor muzikálové herectví na JAMU. V menších či větších rolích se objevuje v celé řadě inscenací, jmenujme alespoň některé: Bubulja v Cikáni jdou do nebe, Ferdinand d´Este v inscenaci Následník trůnu Ferdinand, kd´E ste?, seržant Nikolas v Kdyby tisíc klarinetů, krejčí Motl v Šumaři na střeše nebo třeba mladý Vojta v Romanci pro křídlovku.
Šumichrást Gama Petr Novotný, kterému je 35 let, bude divákům také určitě velmi povědomý. Zúčastnil se totiž castingu Robin Hood – Cesta ke slávě a propracoval se až do úzkého výběru čtrnáctky finalistů. Přiznává, že je ješitný, horkokrevný a žárlivý. Životním vzorem je pro něj Nietzsche. Tančí už od třinácti let, studoval balet, profesní zkušenosti sbíral převážně v company. Dříve se věnoval i bojovým uměním a boxu. Kromě divadla, které je jeho největší láskou, si rozhodně vždycky udělá čas na rodinu, tu nechce šidit.
Šumichrást Delta Václav Muška vystudoval ČVUT FSI a Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze. Diváci ho mohli spatřit v muzikálech Dracula, Monte Cristo nebo třeba Krysař. Tančil v Divadle ABC, Národním divadle a Hudebním divadle Karlín. Na Konzervatoři Jaroslava Ježka působil dokonce jako pedagog stepu. Vytvořil choreografii stepu ve Zpívání v dešti v Hudebním divadle Karlín.
O Mňaudámičce Uně Kristýně Kudrnáčkové jsem zjistila jen to, že vystupuje se skupinou Chocolate Jesus. Mňaudámička Due Veronika Veselá však už není pro umělecký svět vůbec neznámá. Jako skvělá zpěvačka a tanečnice působí nejen v celé řadě předních populárních muzikálů na naší scéně, ale také účinkuje v taneční skupině Tradición, v jedné z nejlepších latinskoamerických tanečních skupin u nás. Na Slovensku účinkovala v muzikálu Pomáda, a poté odcestovala do USA, kde kromě dalších angažmá obstála v konkurzu na Americkou muzikálovou akademii na Broadwayi. Po svém návratu do ČR, získala díky svému uměleckému patronovi Pavlu Strouhalovi roli v muzikálu Kočky. Poté účinkovala také v několika dalších muzikálech, například Jack Rozparovač, West Side Story nebo Chicago.
Mňaudámička Tre Tereza Martínková má také docela bohatou uměleckou historii. Ve svých osmi letech viděla muzikál Hair, a ten jí natolik učaroval, že její srdce to už táhlo jen k divadlu. Tereza Martínková si zahrála například v Bouři, v Komenského slavném Labyrintu, hrála také v Čarodějkách z Eastwicku, v muzikálu Cabaret. Nějaký čas pobývala také na stáži ve Vídni. V Kudykamu si svou Mňaudámičku patřičně užívá a podává zde slušný výkon po všech stránkách, herecké, pěvecké i pohybové. Ani v dnešním představení nemohlo chybět již tradiční přestávkové fotografování s diváky ve foyeru Státní opery.
Postava Kanta v podání Vojtěcha Gajdy je pro mne tak trochu záhadou. Proč? Protože, jak jsem již někde napsala, ve scénáři má tato figura pouze jakýsi „ilustrační“ charakter, svou přítomností více méně pouze glosuje určité situace v ději, a kromě snad dobového kostýmu či německé výslovnosti aktéra zde není co hodnotit. Ale já jsem vám na začátku článku slíbila prozradit o protagonistech lyrikálu Kudykam něco navíc, a nechtěla jsem vynechat ani Vojtěcha Gajdu. Narazila jsem však na malou záhadu, a tak bude mít tento článek asi závěr poněkud „detektivní“. O Vojtěchu Gajdovi jsem dlouho nikde nemohla najít žádnou informaci. Dokonce ani na webových stránkách samotného Kudykamu.
Všem hercům je zde věnován alespoň odstavec, pouze u Vojtěcha Gajdy na nás zeje pod jeho jménem prázdné místo. Hledala jsem tedy informace na internetu, ale ani zde jsem nebyla příliš úspěšná. Teprve druhý den jsem při dalším pátrání objevila jméno Vojtěch Gajda v souvislosti s Divadlem Archa. Stojí zde doslova: Pan Vojtěch Gajda (nar. 1945) – v civilním zaměstnání čerpač a těžař u podniku Vodní zdroje Praha Zličín. Tak to je skoro námět na samostatný článek s názvem „Kterak čerpač došel až na prkna Státní opery“. Doufám tedy, že mi to někdo z našich pozorných čtenářů upřesní, a tuto záhadu nám vysvětlí a objasní.
Ani dnešní představení Kudykama se neobešlo bez dlouhého potlesku spokojených diváků a přídavku „Zázrak“ v provedení Jasnovidky Věry Nerušilové. Někteří šťastlivci si odnášeli fotografie s Mňaudámičkami z přestávky, jiní si mohli zakoupit knihu s libretem a texty Kudykamu, krásné CD s písněmi, pro dámy byl připraven vějíř, pro pány láhve růžového vína či pálenky s emblémy Kudykama. Nechyběly ani plakáty a další propagační předměty. A kdo měl zájem, mohl si osobně popovídat i s Michalem Horáčkem, který ani na dnešním představení nemohl chybět a ochotně a s milým úsměvem se všem zájemcům podepisoval.
Kudykam | Csongor Kassai |
Martin | Jan Maxián |
Martina | Hana Holišová |
Jasnovidka | Věra Nerušilová |
Strýc | Jaromír Dulava |
Štamgast | Gustav Řezníček |
Cizí žena | Naďa Válová |
Pozorovatel | František Segrado |
Mňaudámička Una | Kristýna Kudrnáčová |
Mňaudámička Dua | Veronika Veselá |
Mňaudámička Tre | Tareza Martínková |
Šumichrást Alfa | Denny Ratajský |
Šumichrást Beta | Oldřich Smysl |
Šumichrást Delta | Petr Novotný |
Šumichrást Gama | Václav Muška |
Kant | Vojtěch Gajda |
Komentáře k článku