Musicalnet.cz

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Creative Commons License
Email Tisk

Ondřej Ruml našel svůj monastýr

Stačí vyslovit dvě kouzelná slůvka Kudy a Kam a začnou se dít zázrakyVe druhém lednovém týdnu roku 2011 se diváci ve Státní opeře loučili s Horáčkovým lyrikálem Kudykam. První představení z této poslední série se konalo ve středu 12. ledna a v hlavních rolích se představili Karel Dobrý jako Kudykam a Ondřej Ruml coby Martin. I obsazení ostatních rolí bylo tento večer velmi slibné, a tak se plně obsazené hlediště mělo na co těšit. Všichni byli zvědaví, jak se toto obsazení se svým posledním představením v této podobě vyrovná a jak se se Státní operou rozloučí.

Martina poprvé zaujme neznámá dívka v prádelně, jelikož vysloví 'kategorické imperativy'Dvojice Karel Dobrý / Ondřej Ruml v hlavních rolích byla zpočátku poněkud opomíjena a ve stínu ostatních alternací. Hrála až třetí premiéru 23. 10. 2009, která již nebyla médii tolik sledovaná jako první dvě premiéry. I když nováček na prknech, která znamenají svět, Ondřej Ruml dostal svou - nebojím se říci - životní šanci, když byl do role Martina obsazen, produkce si zjevně byla vědoma jeho pěveckých předností, avšak po herecké stránce to byla tak trochu sázka do loterie, neboť Ondřej do té doby neměl vůbec žádné herecké zkušenosti.

Michal Horáček však vsadil na jeho přirozený talent a od počátku mu věřil. Scénografii vytvořila Michaela HořejšíA Ondřej nezklamal nejen jeho, ale především nezklamal diváky. Svůj talent zúročil maximálně možným způsobem, velmi na sobě zapracoval, s velkou pokorou a vděčností sbíral herecké zkušenosti přímo ve svatostánku Státní opery a po boku těch nejlepších hráčů, kteří mu ochotně pomáhali a předávali mu své zkušenosti. A ejhle, na konci této pouti před námi stál nový Martin, nejen profesionál každým coulem, ale herec, který je schopen do svého výkonu vložit nejen mistrovsky zvládnuté řemeslo, Martin se dívá na svět a učí se 'rozeznávat'ale především to hlavní, co dělá divadlo divadlem: hluboký prožitek, který dokáže pohnout divákovým srdcem a emocemi.

O obsahu představení i jeho tvůrcích už toho bylo napsáno více než dost (najdete zde a zde)odkazy na naše dva články z premiér), takže se teď budu věnovat pouze tomu poslednímu představení s dvojicí Dobrý/Ruml v hlavních rolích. Představení začíná písní Martina „Penzion svět“. Ondřej Ruml hned za tuto úvodní skladbu sklidil tak nadšený potlesk, že jsem si musela položit otázku, jak chce tuto vysoko nasazenou laťku překonat, aby představení ještě gradovalo. Bylo to vlastně vůbec poprvé za všechny reprízy Kudykama, kdy se tleskalo hned po první písni…

Člověk je rodem tanečníkAle hned následující Martinův monolog, kdy ve verších uvažuje o smyslu svého bytí a o tom, „kudy kam“ se v životě podít, mne ubezpečil v tom, že tu pomyslnou laťku hodlá Ondřej překonávat každým dalším obrazem. Na objevení Kudykama v jeho pokoji reagoval tak, jako by ho viděl poprvé v životě a jeho překvapení mu musel každý věřit. A ještě jednu významnou věc jsem zaregistrovala. Kudykam je celý psaný ve verších a v prvních představeních si je každý divák mohl užít naplno. V dnešním představení však verše plynuly jako krásná přirozená řeč, takže je už člověk přestal vnímat.

Ondřej Ruml podává v roli Martina přesvědčivý herecký výkonOndřej byl nádherně koncentrovaný a dával do svého výkonu vše. Hrál srdcem, byl naprosto přirozený a při každém slově udržel pozornost všech diváků v sále. A ještě jednu věc nutno u jeho výkonu ocenit - skromnost a pokoru. Někteří výborní herci na scéně prostě dominují. Ondřej byl také nepřehlédnutelný, ale vždy plně a citlivě vnímal své spoluhráče, vždy jim byl rovnocenným partnerem a soustředěně v úctě sledoval jejich akci. To je dar, který z mnoha herců hned tak každý nemá.

Při písni ''Hladiny'' v podání Karla Dobrého divákům naskakovala husí kůžeMartinova partnera a souputníka na jeho strastiplné pouti za hledáním smyslu života Kudykama ztvárnil více než excelentně Karel Dobrý. Všestranný herec s bohatými zkušenostmi, který je více známý spíše zahraničním divákům z mnoha filmových rolí, než na našich scénách. Kudykamovu hravost si vyloženě užíval a společně s Šumichrásty předvedl nejen vynikající herecký a pěvecký výkon, ale byl skvělý i po pohybové a taneční stránce. Jeho „Hladiny“ patřily opravdu k lahůdkám tohoto představení.

Role Martiny se zhostila Jana Stryková. Ačkoliv je vlastně Martinovou láskou, Martinu ztvárnila Jana Strykovájeho cesta k ní je poněkud složitá, a Martina má ve scénáři zpočátku velmi malý prostor se projevit. Její první větší píseň je „Tolik běsů, tolik víl“ je ovšem excelentně napsaná a Jana Stryková ji zazpívala velice dobře. V druhé polovině představení její role dostává větší prostor a její druhá sólová píseň „Svatí podél cest“, kdy drží v náručí zbitého Martina, který se za ni bil, vhání slzy do očí snad všem lidem v hledišti. V závěrečném duetu s Martinem „To je krásný den“ se stala svému protějšku již rovnocennou partnerkou a sklidila za něj společně s Ondřejem Rumlem zasloužený dlouhý potlesk. 

Jasnovidka věstí Martinovi budoucnostV roli Jasnovidky se nám představila charismatická nestorka divadelních prken Nina Divíšková, k jejímuž osobitému projevu celkem není co dodat. Se svým životním nadhledem a lidskou zkušeností je prostě v této roli nenapodobitelná. Člověk jí odpustí i to, že tango Jasnovidky neuzpívá, ale odrecituje. Nutno dodat, že recituje alespoň v rytmu, a ostatní účinkující na jevišti si s tím za nespočet odehraných představení poradili po svém. Jasnovidka začne sloku a pěvecky náročnější refrény potom přeberou Šumichrásti a sbor, takže píseň vyzní celkově velmi dobře. Škoda jen, že jako přídavek jsme si nemohli v podání Jasnovidky poslechnout dodatečně napsanou píseň „Zázrak“.

Martin dorazil do strýcova vetešnictvíMartinova Strýce ztvárnil vynikající Václav Svoboda, který si svou postavu „krále přízemí“ a prodejce maskotů a fetišů užíval do posledního momentu. Jeho pojetí nechyběl nadhled a smysl pro nadsázku a svou písní „Až povezou mě na lafetě“ dokázal pobavit. Na přeslazené růžové králíky a gumáky Klause, Havla a Elvise jsme si již „zvykli“, Václav Svoboda si už dovolil i vtipně improvizovat a reagovat na ně například „rozdělením“ Klause a Havla od sebe s tím, že by to nedělalo dobrotu, kdyby stáli vedle sebe.

Píseň ''Štvanice'' je v podíní Jana Sklenáře skutečně mraziváŠtamgasta si zahrál neopakovatelný Jan Sklenář, který dostal svou příležitost v Praze jako herec z Královéhradeckého divadla. Jeho postava má nejen celou řadu příležitostí se projevit, ale má v představení svůj smutný a velmi zajímavý dramaturgický vývoj. Z původního souseda Martina, kdy slyší „Smích z vedlejšího pokoje“, se také vydává na cestu, ale na rozdíl od Martina volí zcela jiný směr. Excelentní je v jeho podání píseň „Štvanice“, která rozhodne o tom, na kterou stranu se dá. Lucia Šoralová v roli Cizí ženy v cizím pokoji alternovala s Naďou VálovouJeho dialog s Martinem u fontány patří k nejdramatičtějším momentům celé hry a Jan Sklenář se jí zhostil s úžasnou dynamikou.

Cizí ženu ztvárnila slovenská herečka a zpěvačka Lucia Šoralová, která zároveň alternuje – pokud zrovna nehraje Cizí ženu – i roli Martiny. František Segrado v písni ''Rozeznávám'' byl skutečně nezapomenutelnýAčkoli je tato scéna pojatá jako velmi humorná, zvláště hereckým projevem „muže v cizím pokoji“, který se během písně svléká a stele postel, v kontrastu s textem písně a projevu zpěvačky, která se odevzdaně smiřuje se stereotypem manželského života, jemuž není schopná se vzepřít, vyznívá píseň skutečně mrazivě.

V roli Pozorovatele se představil, ostatně jako vždy, neboť jako jediný z účinkujících neměl v Kudykamovi alternaci, charismatický a herecky i pěvecky vyzrálý František Segrado. Jeho hlas je tak typický, že jej každý snadno rozezná mezi ostatními, stejně, jako zpívá ve stejnojmenné písni „Rozeznávám“. Ačkoli má v představení jen dvě písně, a potom jednou přejde se svou baletkou jeviště, nesmazatelně se divákovi vryje do paměti.

Šumichrásti mají v představení taneční i stepařská číslaRozverné Šumichrásty ztvárnili Denny Ratajský (Alfa), Zbyněk Fric (Beta), Petr Šudoma (Gama), Václav Muška (Delta). V příběhu mají coby společníci a pomocníci Kudykama poměrně velký prostor, a tak si ho také patřičně užívají. Jsou hraví, rozverní, tančí, stepují, zpívají, krákají… a jsou skutečně výborní. Rozhodně je nelze přehlédnout. Za zmínku stojí číslo „Člověk je rodem tanečník“, postavené pouze na rytmice nebo „Kramářská píseň“, kterou zahajují druhou polovinu představení přímo v řadách publika. Píseň „Ptákoviny“ rozveselí celé publikum a v závěrečné pasáži, kdy se loučí s Martinem, dovedou nejednomu divákovi vehnat slzy do očí.

Mňaudámičky jsou napůl kočky, napůl ženyV rolích Mňaudámiček hrály Alžběta Stanková (Una), Kateřina Nováková (Due), Kateřina Šildová (Tre). Bydlí u Jasnovidky a jsou to napůl ženy – napůl kočky, ze kterých čiší rozvernost, hravost a koketérie. Zároveň však ztvárňují i určitou lehkomyslnost a celkový děj svými výstupy velmi odlehčují. Pěvecky i herecky byly velmi dobré, role se jim za nespočet repríz usadily a dostaly nadhled, který jim perfektně seděl. Ani při tomto představení samozřejmě nechybělo již tradiční fotografování s Mňaudámičkami o přestávce ve foyeru Státní opery.

Děkovačka trvala několik minutFilosofa Kanta ztvárnil Jaroslav Synek. Jeho role je napsaná tak, že mu nedává příliš prostoru pro herecký projev. Celý děj svou občasnou přítomností na jevišti či poznámkou v němčině pouze jakoby „ilustruje“ a dotváří atmosféru. O hereckém projevu tedy hovořit příliš nelze, Kant rozhodně neruší, nevybočuje a jednou dokonce překvapí zcela nečekanou hvězdicí, kterou na konci jednoho obrazu bravurně vystřihne.

Ondřej s Janou zazpívali jako přídavek píseň ''Přišlo mi to vhod''Co dodat závěrem? Představení to bylo skutečně silné, všichni hráli bravurně a na plno, srdíčkem, takže divákům dost často skápla slzička dojetí. Nejvíce se na tom samozřejmě podepsali Karel Dobrý a Ondřej Ruml, kterým toto představení skutečně výborně sedlo. Při závěrečném monologu Kudykama a finálové písni „Tante cose da vedere“ se mi opravdu tajil dech. A myslím, že jsem nebyla sama. Celkový dojem po dlouhém potlesku podtrhl ještě přídavek v podání Martina a Martiny s názvem „Přišlo mi to vhod“. Kudykam rozhodně i tento večer předal své poslání.

 

Obsazení 12. ledna 2011
Kudykam  Karel Dobrý
Martin Ondřej Ruml
Martina Jana Stryková
Jasnovidka    Nina Divíšková
Strýc Václav Svoboda
Štamgast Jan Sklenář
Cizí žena Lucia Šoralová
Pozorovatel František Segrado
Mňaudámička Una    Alběta Stanková
Mňaudámička Dua Veronika Veselá
Mňaudámička Tre Kateřina Šildová
Šumichrást Alfa Michal Kavalčík
Šumichrást Beta Zbyněk Fric
Šumichrást Delta Petr Šudoma
Šumichrást Gama Václav Muška
Kant Jaroslav Synek

Komentáře k článku

* Jméno
* Mail
WWW
Přidat komentář
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions
 
Sdílej na Facebooku

Reklama

Banner

Creative Commons

Creative Commons License
Photo & text by Michal Škvor & team Musicalnet.cz is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License. Based on a work at www.musicalnet.cz

Certifikace

Tyto stránky jsou archivovány v systému Národní Knihovny v projektu

 STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR


Musicalnet.cz

Copyright © Michal Škvor & team, 2004 - 2017 pro Musicalnet.cz. Všechna práva vyhrazena. Fotografie ani články nelze používat na jiných webech bez písemného svolení autorů.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.