Musicalnet.cz

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Creative Commons License
Email Tisk

Ať žije rokenrol! má za sebou premiéru

V úvodu jsme si mohli zavzpomínat na prvomájové průvodyV Divadle Broadway se 20. října 2010 odehrála dlouho očekávaná premiéra muzikálu Ať žije rokenrol! z autorského pera Karla Šípa a Petra Jandy, a protože je to jejich prvotina, jak sami uvádějí, Musicalnet.cz byl na tento počin opravdu zvědavý. Režie muzikálu se ujal známý televizní a činoherní režisér Viktor Polesný. Hlediště bylo zaplněné do posledního místečka, a jak už to na premiérách bývá, nemohla chybět ani celá řada českých celebrit.

Ronny a Yvetta se sbližujíS hlavními hrdiny se vrátíme na přelom 50. a 60. let. Rokenrolový zpěvák Ronny, vlastním jménem Rudolf Konopásek, který slaví u mladého publika velké úspěchy, bezmezně obdivuje vše ze Západu. Naopak mladá svazačka Yvetta, dcera stranického funkcionáře, je vychovávána směrem k Východu. Základní zápletka nastává, když se tito dva mladí hrdinové najdou v sobě navzájem zalíbení.

Počká Yvetta na Ronnyho nebo ne?Ronny je však rebel a z hlediska režimu problematická osoba. Žije hodně volným způsobem života mezi muzikou, drogami, mejdany a konflikty s policií. Při cestě na Západ, kdy je se svým manažerem vyslán ředitelem kulturního střediska pro hudební nástroje, aby mohli s kapelou hrát na Festivalu politické písně, jsou mladíci celníky chyceni při pašování kokainu. Ronny se tak dostává až do vězení a Yvetta stojí před problémem, Autor Karel Šíp nemohl v řadách publika na premiéře chybětjestli na něj má počkat, až se zase dostane na svobodu. Ale to už bych z děje prozrazovala moc.

Autor libreta Karel Šíp je známý především divácky oblíbenými humornými scénkami a rovněž jako textař. Mám-li se však vyjádřit k celému představení, spíš než muzikálem bych ho nazvala právě vtipnými scénkami propojenými písničkami, protože do výpravného muzikálu a skutečné podívané, má tento kus poněkud daleko.

V publiku usedla celá řada celebrit, nechyběla ani Ivana GottováAčkoli jednotlivé scény pobaví, celkově představení nemá příliš propracovaný děj a najdeme v něm minimum překvapivých zvratů. Jednotlivé postavy jsou z dramaturgického hlediska ploché a jednostranné, málo propracované, příliš se nevyvíjejí a mnohdy jim chybí vnitřní napětí.

Yvetta je naivní svazačka, Ronny věčný rebel, matka Ronnyho osamělá žena, které vůbec nedochází, koho vlastně vychovala. Diví se, že je Ronny nemocný, když objeví v jeho šuplíku spoustu prášků a toluen. Maminka Ronnyho objevila skříňku plnou prášků a bojí se, že je Ronny nemocnýV ději se také objevuje celá řada nelogických skoků do nových situací, a divák musí chvílemi přemýšlet, kde se právě v příběhu nachází nebo kdo je osoba, která se právě nově objevila na jevišti (například první uvedení na scénu Ronnyho matky). Příběh Ronnyho a Yvetty zůstává autorem nedopovězen, naopak trochu nelogicky skočí o několik desítek let dále, abychom se dozvěděli, jak to s Ronnym po letech vlastně dopadne. To ovšem nebrání scénáristovi v tom, aby vzápětí Ronnyho vrátil zpět na jeviště, a ten pak za tichého snášení se padajících vloček s celou company v závěrečné finálovce "Šrámy lásky" dovede představení Ať žije rokenrol! do zdárného konce.

Zavzpomínali jsme si i na staré dobré síťovkyAčkoliv celkový dojem z představení není nijak špatný, musím se přiznat, že ve scénáři mi vadilo větší množství nelogičností a scén, které jsem autorovi prostě nemohla uvěřit. Například ve chvíli, kdy přichází otec Yvetty k Ronnyho matce s požadavkem, aby se rozešli, že má Ronny na Yvettu špatný vliv, oba teprve na konci dlouhého dialogu zjistí, že kdysi spolu prožili vzájemnou první lásku. Na to, že spolu žijí jako sousedé v jednom domě, se mi zdá neuvěřitelné, Petr Janda se po premiéře mohl cítit více než spokojeněže by o sobě navzájem tak dlouhou dobu nevěděli… Takových nepřirozených okolností v muzikálu člověk najde víc…

Autor hudby Petr Janda za svoji kariéru již mnohokrát dokázal, že dovede napsat hity, které časem téměř zlidověly. Tato okolnost však v muzikálu Ať žije rokenrol! nenastala. Jednotlivé skladby se mi po hudební stránce sice líbily, ale melodie, kterou bych si na první poslech zapamatovala, jsem se nedočkala. Rovněž rokenrolových skladeb v muzikálu není mnoho, přestože se tak přímo jmenuje.

Horizont jeviště zaujímá po celou dobu představení živá kapelaŽivá kapela je vždycky velkým zpestřením, a tento trend je nutno ocenit jedině kladně. Má to však také svá úskalí. Nazvučit dobře bicí tak, aby nepřehlušovaly ostatní nástroje a hlavně zpěv, je vždycky velký problém. Z tohoto důvodu nebylo občas zpěvákům rozumět, což je velká škoda, protože texty Karla Šípa patřily vždy k těm kvalitnějším. Počkejme si tedy na CD.

Jeden z výborných nápadů režiséra - dvě paralerlní scény na jednom jevišti současně, vlevo mejdan u Ronnyho...Režisér Viktor Polesný je převážně televizním a činoherním režisérem. Činoherní pasáže i vtipné scénky je nutno hodnotit kladně. V propojení činoherních pasáží s písněmi a celkovém dojmu na mně působí dojmem určité bezradnosti, kterou se režisér snaží zachránit poněkud lacinějšími nápady nebo jednoúčelovými projekcemi na plátně, než promyšlenou režisérskou kompozicí.

... a vpravo výslech Ronnyho na policiiLíbila se mi například scéna, kdy se na jevišti odehrávají dva děje současně. V levé polovině čeká manažer Ronnyho s muzikantskými Liduškami v bytě Ronnyho matky, která jim nabízí jednohubky, a v pravé části jeviště probíhá výslech Ronnyho na policii. Kombinování těchto dvou dějů bylo velmi vtipné a dobře hrálo. Oproti tomu se režisér nevyvaroval různých přešlapů. Scéna vytvořená z lešení a závěsů v pozadí působila velmi prostěNapříklad při poetickém duetu Yvetty a Ronnyho projde v pozadí dívka s transparentem "Make love, not war" a celou romantickou atmosféru shodí.

Velkým zklamáním pro mne byla scéna Jana Duška, která se snad ani scénou nazvat nedá. Prázdné jeviště lemovalo po obou stranách strohé lešení a horizont vytvářel fádní závěs s rudou hvězdou. V pozadí sice hraje živá kapela, avšak ve „funkci kulisy“ na jevišti vlastně zabírá prostor a nic dalšího už se na pódium nevejde. Kapelu občas zakryje promítací plátno, a scénu tak mohou doplnit filmové projekce.

Ředitel kulturního střediska se sekretářkou Soňou u svého pracovního stoluZachraňovat situaci pouze změnami rekvizit – stolů a občasným výjezdem části pódia nad úroveň jeviště, se mi zdá na formát muzikálu skutečně málo. A to už vůbec nemluvím o tom, že před několika dny jsem zde viděla představení Křížem krážem muzikálem ve stejných kulisách – mám na mysli lešení po stranách jeviště. Vzhledem k této skutečnosti jsem se nemohla ubránit pocitu, že Divadlo používá pro obě představení stejnou scénu.

Jan Toužimský v jednom ze sólových výstupůV hlavní roli Ronnyho se na premiéře představil Jan Toužimský. Zpěvák a frontman skupiny Arakain není hercem a na jeho výkonu to bylo znát. Muzikálová role vyžaduje trochu víc, než „roli jen odchodit“. Toužimského chraplák je sice zajímavý, ale celé představení, které si vyžaduje ztvárnit různé dějové situace, je škoda odzpívat pouze v jedné poloze. O tanečním uměním Toužimského bych se raději ani nezmiňovala. Po této stránce Lucii Vondráčkové ani company prostě nestačil. Lucie Vondráčková v roli naivní Yvetty opravdu zazářilaViděla jsem ho nedávno v představení Oidipus a Antigona, a tam mi seděl daleko více, jak pěvecky, tak herecky. Bylo to jistě napsanou rolí, ale v Ať žije rokenrol! mu občas díky nazvučení kapely nebylo ani rozumět. K nejhezčím písním Ronnyho patří asi „Šrámy lásky“ v závěru muzikálu.

Svazačku Yvettu ztvárnila skvělá Lucie Vondráčková a je skoro škoda, že na hlavní ženskou roli nedostala ve scénáři více prostoru. Do naivity mladičké dívky zamilované do tvrďáka rockera se vžila opravdu naplno a věřila jsem jí každé slovo. Bylo vidět, že ji role baví a že si ji opravdu užívá s nadhledem. Lucie zpívala výborně, seděly jí sólové věci i duety s Janem Toužimským. Petra Janů v roli maminky Ronnyho rozhodně nešla pod svoji laťkuI po taneční stránce jí nelze nic vytknout, Lucie je profesionálka, a i zde byla výborná. Oproti Toužimskému, který netančil téměř vůbec, to byl trochu nesoulad.

V roli maminky Ronnyho se představila Petra Janů, která si tradičně drží svoji vysokou pěveckou laťku. Bohužel role je napsaná tak, že herecky už na ní může jen těžko něco předvést. V duetu byl Pavel Nečas Petře Janů rovnocenným partneremRole osamělé matky, která nestačí na výchovu svého syna, není moc zajímavá a nenabízí mnoho dramatických zvratů. Situace, které jí předepisuje scénář, jsou těžko uvěřitelné, a tak nastává otázka, jak tuto roli vlastně hrát. Velmi nepravděpodobně působí například scéna, kdy matka objeví ve skříňce syna velké množství prášků a domnívá se, že je nemocný. Jako matce jí vůbec nedojde, že její syn fetuje. Tato scéna je možná humorná, v životě však těžko reálná.

Otec Yvetty v podání Pavla Nečase je trochu zvláštní postava a jako stranický funkcionář tvrdě prosazující své levicově laděné názory, je poněkud nesympatická. Pravda, místy jsou jeho výroky i komické. Blázinec a záchytka pod vedením Dr. Chvala v podání Aleše Hámy běžely jako po drátkáchZkrátka role se Pavel Nečas zhostil celkem se ctí. Dobrý je ale i pěvecky a v duetu byl Petře Janů rovnocenným partnerem.

Aleš Háma má v muzikálu dvojroli, ztvárňuje Dr. Chválu a majora Plcha. Při odvodu branců se publikum válelo smíchyV obou rolích vyniká jeho osobitý humor a nadhled, jeho přehrávání mu člověk rád odpustí, jednak pobaví a místy vyznívá i roztomile. V blázinci nám Aleš Háma předvede skutečný blázinec jak ve zpěvu, tak v tanečních choreografiích, o absurdnosti situace ani nemluvě. Píseň „Já jsem cvok“ pobaví a je snadno zapamatovatelná, i když ke hudebním skvostům se nejspíš nezařadí. Ale to ani není jejím účelem.

Pro roli majora Plcha se Aleš Háma inspiroval nejspíše v Černých baronech, ale za zlé bych mu to rozhodně neměla. Odvod branců patří k nejhumornějším scénkám představení. Policajti jsou komickým osvěžením celého představeníAleš Háma nepředvádí nějaké výrazné pěvecké výkony, ale dohání to svým přirozeným smyslem pro humor a dovede pobavit, takže k jeho zpěvu nemohu mít větších výhrad.

V rolích policistů se předvedli Petr Šudoma a Juraj Bernáth. Tyto dvě postavy byly celkem dobře napsané, takže se na nich nedalo moc zkazit. Vilém Čok v roli manažera Evžena při jednání s ředitelem KSJejich charaktery zamindrákovaných příslušníků VB, sloužících režimu, byly vykreslené do všech detailů a mnoha komických situací. V představení příslušníci splňují humornou složku se vší parádou.

Vilém Čok se představuje v roli Ronnyho manažera Evžena, a nutno říci, že mu sedí a že si ji skutečně užívá. Činoherní pasáže jsou v Čokově podání brilantní, je vidět, že má s jednáním na kulturních střediscích v době totality bohaté zkušenosti, ze kterých v roli Evžena vychází.  (Čoka si možná budete pamatovat z Pražského výběru Michaela Kocába, kde hrál na baskytaru.) Role ředitele kulturního střediska v podání Martina Pošty spočívala z velké části v telefonováníI po pěvecké stránce je Vilém Čok velmi dobrý, což vynikne například v duetu "Vězeňský blues".

Ředitele kulturního střediska Bareše si zahrál Martin Pošta a také on se v roli našel, je vidět, že si ji skutečně vychutnává. Jeho postava je karikaturou na mnoho takových úředníků, kteří v době totality vládli naší kultuře na všech úrovních. Malý generál na svém písečku, na jedné straně opojený vlastní mocí, na druhé straně třesoucí se strachy před šéfy i vlastní manželkou… Michaela Zemánková byla v roli sekretářky Soni výbornáPo pěvecké stránce by Martin Pošta tradičně velmi dobrý.

Sekretářku ředitele KS Soňu si zahrála Michaela Zemánková. V této roli se mi velmi líbila, byla přirozená a seděl jí i humor a smysl pro komično daných situací. V roli má napsanou i velmi pěknou píseň. I když opět vyznívá jakoby vytržená z kontextu, dává nám nahlédnout do hlubin Soniny duše a její osamělosti. Muzikantské Lidušky zkrátka po boku rokenrolové hvězdy nemohou chybětMichaela předvedla slušný výkon i po stránce pohybové, v roli Soni působí velmi přirozeně a žensky.

Muzikantské Lidušky ztvárnily Markéta Procházková a Barbara Chybová, svých rolí se zhostily velmi dobře, byly věrohodné. Svým partnerům Vilému Čokovi a Janu Toužimskému byly dobrými partnerkami a výborně dokreslovaly prostředí mejdanů, večírků a muzikantského života rebelů. ZCompany dostala v představení mnoho příležitostí se projevitkrátka muzikantské Lidušky, jak mají být.

Členové company mají v tomto představení opravdu velký prostor a musí zvládnout nejen taneční čísla v choreografii Jany Hanušové, ale i role vedlejších postav, kterých není zrovna málo – svazáky v prvomájovém průvodu, chovance v blázinci, brance při odvodu, a tak dále. Při závěrečné děkovačce se přišli poklonit i autoři muzikálu Karel Šíp a Petr JandaJen malá poznámka na závěr: vzhledem k velkému prostoru, který členové company v muzikály dostali, by si zasloužili alespoň jmenovité uvedení v programu.

V závěru tiskové zprávy divadla k muzikálu stojí, že starší diváci si zavzpomínají, mladí budou v údivu zírat a všichni dohromady se budou zcela jistě skvěle bavit. Ačkoliv muzikál Ať žije rokenrol! nepatří k těm nejhorším, nejsem si jistá, do jaké míry splnil očekávání autorů a producentů. Muzikál Ať žije rokenrol! sklidil velký potlesk, snad se tedy bude líbitNemohu říci, že mě vzpomínání na dobu před dvaceti lety pobavilo, spíš jsem ráda, že tu dobu máme už za sebou.

Po premiéře jsem si v kuloárech pro zajímavost odchytila několik teenagerů, kteří premiéru navštívili společně se svými rodiči, a zeptala jsem se jich na jejich dojmy z představení. Většina z nich se vyjádřila ve smyslu, že tomu vůbec nerozuměla a že poslouchají úplně jinou muziku… Takže žádné udivené zírání, které bylo přáním autorů, se nekonalo. A jestli se budete při muzikálu skvěle bavit, nechám už k posouzení na vás.

Tvůrčí tým:
Producent                    Oldřich Lichtenberg
Libreto a texty písní Karel Šíp
Hudba Petr Janda
Režie Viktor Polesný
Choreografie Jana Hanušová
Asistent režie a choreografie  Magdalena Čechová
Scénografie Jan Dušek
Kostýmní výtvarník Ivana Brádková
Hudební nastudování Jiří Březík

 

Obsazení:
Ronny – rokenrolový zpěvák; Jan Toužimský
Yvetta – mladá svazačka Lucie Vondráčková
Hynek Radimecký – stranický funkcionář, otec Yvetty     Pavel Nečas
Jarmila Konopásková – maminka Ronnyho Petra Janů
Dr. Chvála – primář protialkoholní léčebny U Apolináře
a mjr. Plch – vojenský lékař
Aleš Háma
Muzikantské Lidušky Barbara Chybová a
Markéta Procházková
Evžen – Ronnyho manažer Vilém Čok
Policajti Juraj Bernáth a Petr Šudoma
Bareš – ředitel Kulturního střediska Martin Pošta
Soňa – Barešova sekretářka Michaela Zemánková

Komentáře k článku

* Jméno
* Mail
WWW
Přidat komentář
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions
 
Sdílej na Facebooku

Reklama

Banner

Creative Commons

Creative Commons License
Photo & text by Michal Škvor & team Musicalnet.cz is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License. Based on a work at www.musicalnet.cz

Certifikace

Tyto stránky jsou archivovány v systému Národní Knihovny v projektu

 STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR


Musicalnet.cz

Copyright © Michal Škvor & team, 2004 - 2017 pro Musicalnet.cz. Všechna práva vyhrazena. Fotografie ani články nelze používat na jiných webech bez písemného svolení autorů.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.