Muzikál Touha a Robin Hood – dva zdánlivě naprosto neslučitelné projekty, a přesto se sešly, nebo alespoň částečně na jednom jevišti divadla Kalich. Nevěříte? Věřte! Je tomu tak. Představení Touha dne 8. 4. 2010 je toho důkazem. Jako bonus přinášíme interview s Honzou Křížem a Maruškou Blahynkovou.
V tento čtvrteční večer se na jevišti odehrálo představení Touhy, které bylo o něco jiné než ta předcházející. Jiné v tom, že téměř každou chvíli vám nechávalo pocítit, že projekt Robin Hood je v plném proudu.
Touha jako taková dostala do vínku krom hudby Daniela Landy poslání diváka pobavit a rozesmát. Ačkoli nejsem právě příznivcem podobného humoru v muzikálech (spíše naopak), musím přiznat, že i já, coby „vrchní škarohlíd“, jsem se opravdu několikrát musela zasmát.
Tentokráte však řada replik a vtípků zacílila někdy nemilosrdně, a někdy zase laskavě právě na finalisty Robina Hooda a aktuální stav daného projektu. Dva z nich (Jan Kříž a Peter Veslár) jsou s muzikálem Touha spjatí dokonce i pracovně. A právě Peter Veslár byl daný večer v hledišti bedlivě sledován nejen svým kolegou, ale i těmi ostatními z Robina Hooda. Tomu odpovídala i atmosféra v sále, zvláště pak, když na jeviště dorazila „Maruška z Kyjova“ zosobněná Maruškou Blahynkovou a snažila se porotu „zlidštit“ tekutým proviantem z Moravy. A evidentně to vzbudilo ten pravý ohlas. Možná kdyby zkusila podobnou ďábelskou strategii i v Robinovi, kdoví, jaký by byl pak výsledek ? Snad jen výstupy a vtipy zacílené na gay komunitu by možná malinko mohly být vnímány negativně právě z této strany, ale zase na druhou stranu nepřekračovaly únosnou hranici.
Muzikál Touha zde rozebírat podrobně nebudu – jeho recenze už byla u nás v minulosti zveřejněna. Snad jen pár postřehů. Pokud nejste vyloženě milovníkem hudby Daniela Landy, pak vás asi hudební stránka nijak zvlášť neočaruje, stejně tak i pojetí. A navíc pokud zhlédnete předtím film Kvaska, pak už v podstatě není, co by vás nějak výrazně zaujalo. Takže podobný pocit, jsem zde měla i já, naštěstí v tento večer šlo o něco trochu jiného než jen o muzikál samotný. Neodcházela jsem tedy dílem ani uražena, ale ani nadšena.
A jelikož bylo toto jedno představení věnováno finalistům Robina Hooda, nemohu se nad Robinem chvíli nepozastavit. Původně byla hlavní myšlenka tohoto projektu formulována tak, že se zde otevírá prostor a příležitost pro „laické talenty“ splnit si svůj sen a vysoutěžit hlavní roli v novém muzikálu. Pro diváka pak možnost sledovat pěvecké klání a následně i proces vzniku muzikálu, včetně pohledu do zákulisí. Když se však podívám na finalisty této soutěže, tak spousta z nich už se řadí mezi profesionální herce a zpěváky. Což tak nějak degraduje původní myšlenku na stav nula. A to už vůbec nemluvím o zásadách fairplay, když vedle sebe stojí na jedné straně ostřílený muzikálový zpěvák (který ví, jak pracovat s hlasem, jak zvládat trému a další přínosné triky), a na straně druhé vyděšená slečna nebo mladý muž z „Horní Dolní“, kteří v životě na jevišti nestáli, a chtějí prostě jen zkusit své štěstí a zúročit svůj talent. Jaký bude verdikt poroty, je pak nasnadě. Je otázka, zda se v soutěžích podobného kalibru (X-Factor, Superstar...) vůbec podobné talenty - ještě nepolíbené samotným zábavním průmyslem, vůbec vyskytují? Možná v úplných začátcích.
Na druhou stranu však nemohu tajit skutečnost, že mě poměrně hodně irituje skutečnost, že výherci podobných soutěží zcela běžně získávají angažmá v hudebních divadlech. Snažím se pak jejich počet v daném obsazení eliminovat na minimum. Ačkoli chápu, že nikdo učený z nebe nespadl a všichni nějak začínáme, jako diváka mne pak rozdílná úroveň pěveckého a hereckého obsazení rozčiluje a snažím se tomuto faktu vyhnout, jak jen to jde. Nutno však dodat, že jsem byla v některých případech i velmi kladně překvapena. Nemohu tak nevzpomenout za všechny například výkon Míši Noskové v roli Lucy v muzikálu Jekyll & Hyde, která mne svým výkonem doslova vyrazila dech. Potkat ji v tomto díle bylo pro mne pokaždé hudebním svátkem.
Ačkoli tedy soutěže tohoto typu příliš v lásce nemám a nesleduji je, tak i v Robinovi mne zcela necíleně jeden soutěžící více než zaujal. Když jsem míjela televizi v okamžiku hlasování diváků, kdy zazníval zkrácený přehled ukázek všech soutěžících, zaznělo z televize něco, co mne upoutalo natolik, že jsem se překvapeně zastavila a pozorně zaposlouchala. Mám teď na mysli árii "Music of the Night" z Fantoma opery v nepřeslechnutelném podání Honzy Kříže. Tuto nádhernou skladbu jsem slyšela již v různých podáních (ať už to byl kultovní Michael Crawford nebo aktuální Ramin Karimloo), přesto však v podání Jana Kříže bylo něco, co i v tak krátkém časovém úseku nešlo přeslechnout. Něco výjimečného, co i tak zapřisáhlého odpůrce podobných pořadů jako já, přimělo se zastavit a následně vyhledat celé znění v internetovském záznamu.
Jeho práce s hlasem, vyrovnané balancování s vysokými a nízkými tóny, rozhodně vzbudí pozornost a zaslouženě. Ať už se výhercem Robina Hooda stane kdokoli, myslím, že aktuálním hvězdám muzikálového nebe roste velká konkurence v podobě tohoto mladého inteligentního muže. Evidentně podědil velký talent po svém tatínkovi - operním pěvci a hudební sudičky mu přály darem v podobě velmi krásného hlasu se zvláštní barvou, hlasem, který pohladí, očaruje a nedá zapomenout.
A protože mne Honza Kříž tak zaujal svým výkonem, přináším Vám následné interview právě s ním.
Honza Kříž: „Nemám důvod snít“
Dobrý večer Honzo, jste jeden z finalistů Robina Hooda, a vím o Vás, že jste svého času též participoval na pořadu Superstar, a jestli si dobře vzpomínám, tak tiskem proběhly informace, že to na Vás nedělá úplně nejlepší dojem, dokonce jste snad měl i problémy se spánkem, tak proč teď něco podobného?
Podobného? Já to neberu jako až tak moc podobnej pořad. Pro mě je to podobné v té efektní formě, ale jinak já to beru jako konkurz. Na většinu rolí, které jsem kdy dostal, jsem musel konkurzem projít a tohle je další konkurz.
Určitě, ale je velmi mediálně sledovaný, což je určitě asi horší pro člověka, který jím prochází, než konkurz běžného typu?
Určitě, ale od doby Superstar se cítím v tomto směru zkušenější, silnější na jevišti, trochu sebevědomější a držím si lidi poměrně dost od těla. Nepátrám, zda je to mediálně sledované, prostě se snažím dělat svojí práci, snažím se jí dělat dobře a víc to neřeším.
Já o Vás vím, že pro Vás by to nebyla první role, že hrajete i v jiných divadlech, v jiných muzikálech, takže proč právě Robin Hood? Máte k téhle postavě nějaký specifický vztah?
Ne, nemám k té postavě vůbec žádný vztah, popravdě nevím, co si o té postavě jako takové mám myslet. Já viděl kdysi nějaký film s Kevinem Costnerem, viděl jsem nějaký anglický film. Sám jsem zvědavý, co z toho muzikálu vyjde. Postava Robina Hooda – myslím si, že bude zajímavá, protože mám zkušenost z Johanky z Arku od Gábiny Osvaldové a Ondry Soukupa, že ty role jsou zajímavé a takového Robina si rád zahraju, když to bude taková zajímavá role, jako jsou role v Johance. Jinak nemyslím si, že je nějaký speciální důvod, proč právě Robina Hooda, pro mě není až tak atraktivní ta role jako ta spolupráce v divadle, které mám rád a s dobrými autory. Lákalo by mě být u zrodu takové věci.
Už finalisté slyšeli celou muzikálovou hudbu, nebo alespoň to, co je napsané?
Ne.
Ne? Takže i pro vás to bude překvapení?
Přesně tak. Sám jsem zvědavej, protože nějaká část té hudby je už napsaná, nevím, jak velká. Jsem zvědav, zda součástí konkurzu bude i zazpívat něco z Robina Hooda. Jediná věc, kterou známe z Robina Hooda je ústřední melodie, na kterou jsme tančili, ale myslím si, že by to mohlo být zajímavé projít v konkurzu i něčím z Robina.
Vy jste si v té první rozstřelovací fázi vybral árii z Fantoma opery „Music of the Night“, což je nádherný muzikál a árie je jedna z nejtěžších. Co vás k tomu vedlo, máte nějaký citový vztah k tomuto dílu?
Já osobně považuji Fantoma opery a "Music of the Night" za takové posvátné věci ve světě muzikálů – pro mě. Říká se, že "Music of the Night" je královnou mezi muzikálovými melodiemi. Nevím, jestli se to dá takhle vztáhnout na jednu skladbu, myslím si, že je spousta jiných známých, třeba to co zpíval David „Over the rainbow“, což je také velmi silná muzikálová melodie. Ale já mám k Fantomovi ten vztah, že si myslím, že je to určitá meta pro člověka - poprat se s touto konkrétní melodií a jsem rád, že jsem měl možnost to udělat. A doufám, že jsem se toho zhostil se ctí a jsem rád, že jsem měl šanci.
Ano to můžu sama potvrdit, to bylo excelentně odzpívané.
Děkuji.
Když už jsme se dotkli Fantoma opery, už jste slyšel toho nového Fantoma neboli Love never dies?
Ne, ke mně se jenom dostala informace, že ten muzikál se napsal, že i poměrně dost propadl. Nevím, nechci to soudit, neslyšel jsem to. První vjem z toho byl, že mě překvapilo, že do toho Andrew Lloyd Weber šel, protože to nemá zapotřebí dělat a čekal jsem, že má nějaký geniální způsob, jak pojmout Fantoma dvojku. A pokud s nějakým naprosto geniálním nápadem nepřišel, tak mne překvapuje, že do toho vůbec šel.
Já jsem tedy muzikál slyšela a s jedničkou se sice nedá srovnat, ale nepovažovala bych ho za úplně špatný. Nemyslím si, že propadl, protože je tam několik zajímavých a nosných melodií, které určitě stojí za slyšení.
To on umí, to je pravda. Jenom mě překvapila ta volba, protože si myslím, že je to člověk obrovských kvalit, obrovská muzikálová kapacita. A když už jít do nového tématu, tak nevidím důvod proč vlastně soupeřit sám se sebou. To je jako napsat Ježíše dvojku, to je myslím umělecká sebevražda i pro člověka, který to napsal.
Teď bych se ještě vrátila, pokud mohu, k Vašim rodinným kořenům. Váš tatínek je, pokud se nepletu, Oldřich Kříž – jeden z našich známých operních pěvců? Takže se logicky nemohu nezeptat - co Vy a opera? Nemíříte i do této sféry časem?
Ne, ne ne. Já jsem to miloval, nebo miluji to do dneška, já mám obrovský vztah k opeře, vzhledem k tomu, že jsem v ní vyrostl. Samozřejmě jsou role, které jsou nádherné a kvůli kterým stojí za to dělat operu, u kterých mě mrzí, že si je nikdy nezazpívám, ale já jsem spokojený tam, kde jsem a nemířím do opery. Opera je strašně náročný žánr, z mého pohledu určitě náročnější než muzikál, a tak vysoko nemířím.
A když už máte v rodině operního pěvce, využíváte třeba jeho rad nebo zkušeností? Jak to funguje v takové hudební rodině?
Myslím si, že to není o opeře, ale o divadle. Já jsem v divadle vyrostl a jsem rád, že se mám na koho obrátit, mám se koho zeptat, každý postřeh je dobrý, ale co se týče zpěvu, tak tam si myslím, že naprosto rozumně mi otec neradí. Protože to nikdy není dobré. Zpěv je hrozně citlivá věc. Špatnou radou lze hrozně ublížit, nebo nedej bože dokonce připravit o hlas. Člověk musí být svěřen do rukou fundovaného člověka, kterému důvěřuje, a takového člověka jsem našel, takže nevidím důvod proč si nechat radit od někoho jiného.
Co se týče vašeho hudebního vzdělání, tak tam ten klasický operní zpěv vůbec nefiguruje? Já vím, že naše největší muzikálové hvězdy využívají právě tohoto vzdělání operního a je to pak hodně slyšet v jejich projevu.
Ona muzikálová technika není výrazně odlišná od operní. Opera je jakoby deformovaná v tom smyslu, že se jde do výrazně větší rezonance, že ty lidi musí uzpívat daleko větší prostory, ale dobré zpívání je jenom jedno. Ona ta klasika není odlišná. Mě učí paní profesorka zpěvu, která učí třeba Petra Koláře, a přitom sama je klasikářka. A většina dobrých profesorů zpěvu pochází nutně z klasiky. Stejně tak každý tanečník, ať tančí cokoli, tak je dobré, když si projde baletem, protože se to na něm podepíše. Výhoda operáků je, že jsou daleko školenější a lépe ovládají svůj hlas.
Máte nějaký sen, co týče hudby?
Já nemám sny. Nemám důvod snít, protože mám takové štěstí na role, že nemám potřebu jít někam výš. Já jsem úplně spokojenej. A když to bude fungovat, jako to fungovalo doteď, tak zaplať Pánbůh.
Tak to je ideální. Tak si ještě udělejte reklamu a řekněte nám, kde všude Vás naši čtenáři mohou vidět?
Můžete mě vidět v Liberci v Sugar s Dádou Gondíkem, můžete mě vidět v Plzni ve Spamalotu, v Řeku Zorbovi. Můžete mne vidět i v Praze v Johance z Arku, v Touze nebo Jacku Rozparovači.
Pěkné – děkujeme Vám za rozhovor a hodně štěstí.
Maruškou Blahynkovou pro Vás vyzpovídal Michal Škvor
Marie Blahynková: "Už jsem tak trošičku tušila, že ten večer určitě vypadnu"
Maruško, v neděli tě vyřadili doopravdy, dneska si byla hned na dalším konkurzu, jaké to bylo na druhém konkurzu v divadle Kalich?
U druhého konkurzu to bylo krásný, já jsem si to strašně moc užila a já za to moc děkuju, protože bylo to moje velké přání – zahrát si na prknech divadla Kalich. A dneska se mi to splnilo a tímto moc děkuju, hlavně Honzíkovi.
Když si se dozvěděla, že ses dostala s Andreou do duelu, jak ti bylo?
Já už jsem tak trošičku tušila, že když budu v duelu, takže ten večer určitě vypadnu, ať by tam se mnou stála kterákoli holka, a Andrejka se nejspíš na Marianu hodí mnohem víc než já.
Jak ti bylo, co si prožívala, když si zjistila, že kapela jede a ty už si minula začátek?
Já jsem byla strašně zmatená, trošičku mě to šokovalo, ale tak bohužel, muselo se to někomu stát během této soutěže, zrovna se to stalo první večer holka a právě mě. Nedá se nic dělat. Ale myslím, že i kdyby se mi to podařilo, kdybych začala správně s muzikou, tak stejně bych byla vyřazená já.
Bylo to uklidnění, když si zjistila, že ty jsi ta, která vypadla, zklidnila si se, nebo naopak tě to mrzelo?
Tak jasný, že to bylo vyřazení a určitě mne to zamrzelo, ale já jsem to nebrala nějak katastroficky. Já to holkám strašně moc přeju, ať to bude kterákoli, tak věřím, že Marianu bude hrát perfektně.
Půjdeš na další konkurz, tentokrát už na opravdový, do muzikálu?
Těžko říct, jestli se to naskytne. Jak jsem říkala, byl to můj první casting vůbec do muzikálu a první takováhle zkušenost. Ale když se naskytne něco takového nebo možná spolupráce s lidmi, kteří tvoří tento muzikál, tak možná to zkusím, uvidíme.
Co bys řekla holkám, které tam zůstaly? Jak by si jim poradila?
Ať se strašně moc drží, ať se nenervují, ať to berou tak, že je to – to, co je baví, co dělají rády a hlavně, ať si to užívají.
Touha je zázrak, bude tvoje touha větší, aby se stal další zázrak?
Těžko říct, ale je to krásně řečený. Děkuju.
Jak se ti líbil stejnojmenný muzikál?
Muzikál se mi líbil strašně moc a těším se, až v něm uvidím Honzu.
Které další muzikály jsi viděla?
Viděla jsem muzikál Do naha, Šakalí léta a další muzikály ne tady v Praze, ale v Hradišti, protože tam hrávala moje sestra.
Děkuji za rozhovor.
*******************************************************************************************************************************************************
A pro Vás – naše čtenáře - máme otázku do diskuse: „Jak vnímáte výherce soutěží typu X-Factor, Superstar nebo Robin Hood? Potkáváte je rádi na divadelních prknech v rámci muzikálové produkce nebo Vás naopak odrazují? Jsou pro Vás přínosem nebo prokletím?"
Komentáře k článku
Upřímně ted jste mě dostala, jelikož si neuvědomuji, zda v daný večer Karin zpívala Radka Fišarová nebo Zuzana Kolářová, ale tuším, že spíše Radka. Zkusíme ještě dohledat ...