Jméno Robina Hooda z Locksley je legendou samo o sobě. A právě slovo „legenda“ napovídá, že se vedou spory o tom, zda žil či nežil, nikdo neví, jak vypadal a jaký byl doopravdy. Ani podobu Mariany neznáme. V našem případě je to bod k dobru. Nechává to prostor pro fantazii.
O velikonoční neděli 4. dubna mohli diváci televize Prima v přímém přenosu svou představu o podobě české Mariany srovnat s podobou sedmi finalistek, které se probojovaly do druhého finálového kola netradičního konkursu na hlavní roli v dalším českém muzikálu.
Podle davu lidí, který krátce před sedmou hodinou večerní postával před ateliérem na Barrandově, se dá soudit, že nápad (nejen) osvědčené dvojice Osvaldová – Soukup u diváků prošel. Studio sice nepraskalo ve švech, ale sedm potencionálních partnerek zbojníka Robina Hooda zde své příznivce mělo. První řady si zabrali rodinní příslušníci a fankluby jednotlivých finalistek.
Mezi nejmladší fanoušky patřil bezesporu dvouletý Sebastien Blahýnek. Ve svém věku sice ještě zřejmě neměl ani ponětí, kdeže se to vlastně octl, ale spolu s animátorem Milošem Pecháčkem statečně rozehříval diváky před začátkem přímého přenosu. Atmosféra byla skutečně báječná, diváci ochotní spolupracovat a bavit se. Show mohla začít.
Jako první o svého Robina Hooda zabojovala Jana Tesařová s písní „Bílí kluci“ z muzikálu Vlasy. Jana se sice vnadně vlnila v bocích, i kostýmově byli „hipíci“ zvládnutí, ale ani to porotě ke spokojenosti nestačilo, co se choreografie týče, zejména režisér muzikálu Ján Ďurovčík. A to Ondřej Soukup ze začátku Janinu choreografii považoval za práci právě Jána Ďurovčíka.
Andrea Gavrišová – tak tady ode mne ne. Andrea na mě působí až snovým dojmem, zejména při písni „Já chci být jen svá“ z muzikálu Elizabeth. Určitě taková není, ale pro mě ona není Mariana bojovnice. Andrea skutečně působila při rozstřelu s Maruškou, že zkolabuje. 
Ale její druhé podání písničky vyznělo skutečně mnohem lépe než první, s čímž souhlasila i porota a rozhodla o jejím postupu.
Studentka herectví Míša Doubravová si pro sebe vybrala tu správnou školu. Herectví jí zcela určitě baví a je to na ní vidět. Bohužel podle mého názoru až příliš. Ale to je problém celé současné herecké gardy – oni skutečně prostě hrají, oni to nežijí. „Buď můj“ z Pomády bylo prostě určené pro kamery, což celý Míšin výkon trochu shodilo. Kupodivu jsem se v tomhle shodla i s Ondřejem Soukupem.
Marie Blahýnková – mně osobně se Maruška fakt líbila. Na písničce „O cikánském pláči“ z muzikálu Láska je láska je znát rukopis Osvaldová - Soukup a Marušce to skutečně sedlo. Slyšela jsem Lucii Bílou. Škoda, že ten samý názor neměli i hlasující diváci. Po rozstřelu s Andreou Gavrišovou na rozhodnutí poroty Maruška musela z kola ven. Jen doufám, že rozhodnutí poroty neovlivnil i výpadek jejích odposlechů. Maruška se tudíž mohla chytnout až na refrén. Pro mě ale přesto zůstala favoritkou.
Eliška Ochmanová – „Neplač pro mě, Argentino“ tj. Evita Perónová ze stejnojmenného muzikálu, jí sedla. Jako Evitu si jí umím docela dobře představit, příjemná, milá, graciézní dáma. S mou představou Mariany se typově moc neshoduje, ale uznávám, že postoupila právem.
Radka Pavlovčinová mě svým zjevem Mauglího (slova paní Osvaldové, ne moje) po pravdě trošku rozhodila, ale fakt oceňuji její nádherný alt. Vybrala si písničku „Je snadné nemít rád“ z muzikálu Vlasy. Ondřej Soukup projevil obavu, že pokud Radka vyhraje, 
bude muset trochu poupravit hudbu, je psaná pro soprán, ale takový problém by to prý zase nebyl.
Martina Bártová – Hello, Dolly! Chronicky známá píseň, v podání Martiny velice dobře zvládnutá. Vhodná volba kostýmu, zajímavý výraz – Martina byla sice poslední v pořadí, ale rozhodně ne poslední výkonem.
Mimochodem, nejčastější výtky poroty patřily choreografiím jednotlivým dívek. Kritiku, co se choreografie týče, si vyslechla snad každá z finalistek.
Následná afterparty v Solidní nejistotě probíhala celkem poklidně (alespoň do doby mého odchodu). Marie Blahýnková dala svou poslední píseň před porotou, tentokrát už bez SMS podpory od diváků. 
Zvolila jak jinak muzikálovou klasiku – muzikál Chicago, Hříšný jazz. Přítomní byli pozváni na čtvrtek 8. 4. do divadla Kalich na představení muzikálu Touha, který můžou zhlédnout spolu se všemi finalisty.
A celkový dojem z nedělního večera? Ukázka z muzikálu High School Musical mě sice trochu vyděsila (není to zrovna můj vyhledávaný styl), 
nepříliš jistí moderátoři (ale čert ví, jak to vypadalo v televizi), velice slušné vyrovnané výkony finalistek (pokud si můžu dovolit posoudit), velikonoční výprask všech přítomných finalistek přímo před zraky diváků v sále, neokázalá a „nebulvární“ afterparty. Fajn, proč ne? Klidně bych si to dala znovu. A příležitost ještě bude. O podobě Mariany není zdaleka rozhodnuto. Zatím je kupodivu jisté pouze to, že Mariana nebude blondýna.
Příští neděli se o roli sherwoodského zbojníka utká šest finalistů. Podle informací ze zákulisí jim tentokrát už písničky bude určovat porota a má se jednat o rockové muzikály. Tak to bych si jako příznivkyně právě tohoto hudební stylu neměla nechat ujít.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Komentáře k článku