Hudební divadlo Karlín vyhlásilo konkurz do chystaného muzikálu Jesus Christ Superstar. Termín byl určený na 28. a 29. března. Během předešlých dní se ale přihlásilo tolik zájemců, že konkurz byl rozšířen ještě na další tři následující dny.
O posledním víkendu v březnu se navíc v noci ze soboty na neděli měnil čas ze zimního na letní, takže uchazeči nevěděli, podle kterého času konkurz začne, a scházeli se pro jistotu již podle času letního, tedy o hodinu dříve. Asi po půl hodině čekání byli vpuštěni do divadla.
Průběh konkurzu byl klasický. Nejdříve si vyzvednout dotazník, vyplnit ho a odevzdat. Na nástěnce byly seznamy přihlášených uchazečů s uvedenými písněmi, které si dotyční vybrali ke zpěvu. Při odevzdání dotazníku dostal každý pořadové číslo, se kterým se vyfotil, a šel se převléknout do tréninkového oblečení, jelikož začátek dne patřil taneční části konkurzu. Pořádně se rozcvičit a první skupina byla odvedena do baletního sálu divadla.
V baletním sále již čekal na zájemce choreograf Pavel Strouhal, Tomáš Böhm a tanečnice HDK. Ta začala zájemce pomalu učit zkušební choreografii, nejdříve na počítání. O něco později se do učení vmísil i Pavel Strouhal, aby upřesnil některé pasáže a pohyby. Velmi se mi líbila, obzvláště od okamžiku, kdy zazněla hudba. Nejdříve zkoušeli všichni najednou, pak rozděleni na dvě skupiny, a nakonec tančili ve skupinkách po pěti. 
Za spravedlivé považuji řazení do skupin určené podle abecedního seznamu jmen.
Po skončení taneční části konkurzu sešli všichni zpět do foyeru divadla. Tanečníci, kteří nezpívali, byli po chvilce zavoláni zpět do baletního sálu. Ti tanečníci, kteří se rozhodli pokusit o zpěv a zpěváci čekali na to, až budou zavoláni ke zkoušce pěvecké. Na tu se pořadí určovalo též podle abecedního seznamu. Po skupinkách byli voláni před hudební sál, kde dostali nové pořadové číslo. 
Po jednom vstupovali do sálu. Tam bylo třeba říci na kameru své jméno a zazpívat co nejlépe jednu z určených písní. Přítomni v porotě byli Marek Kryštof, Ota Balage, Pavel Polák, Adam Novák, korepetitorka Sára Bukovská a Alena Grillová, a samozřejmě zvukař divadla.
"Dobrý den, co nám zazpíváte? Řekněte nám své jméno na kameru a něco o sobě. Máte podklady nebo budete zpívat s doprovodem klavíru? Alenko, prosím, pojďme." 
Zhruba takto vypadalo uvítání každého účastníka. Velký sál, v jehož čele je stůl a u něj sedí porotci. Vedle klavíru stojí mikrofony a příposlechy, trochu bokem pak zvukař s mixážním pultem a CD přehrávačem. Pak je to jen na každém zpěvákovi, co předvede.
Pěveckého konkurzu se dohromady zúčastnilo 520 lidí. Každý z nich měl na něco talent, ale jen málo z nich dostalo možnost postoupit do druhého kola. 
Mnoho z nich výborně zazpívalo, ale od Pavla Strouhala dostali špatnou známku. "Dobrou známku od Strouhala by nedostaly ani tanečnice," konstatoval Pavel Polák k přísnému hodnocení tanečních výkonů od známého choreografa.
Nemnoho zatančilo výborně, ale pěvecky byli nedostačující. "Děkujeme, to nám stačilo." 
Tuto větu zaslechla velká většina zpěváků. Jen několik málo lidí zvládlo obě těžké disciplíny tak, aby dostali noty na svou budoucí roli a byli pozváni do druhého kola konkurzů.
Poté, co zájemce o angažmá odzpíval, základní část konkurzu pro něj skončila a mohl odejít domů. Jak kdo dopadl, se dozví až po skončení celého konkurzu, který trval pět dní.
Komentáře k článku